Ústavní soud k úpravě osobního styku: i otec by měl mít možnost se svým dítětem strávit Štědrý den (TZ134/2017)

Z Multimediaexpo.cz

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku, neboť jimi byla porušena práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na péči o děti a jejich výchovu, zaručená v článku 10 odst. 2 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel je otcem nezletilého syna (nar. 2013), který byl rozsudkem Okresního soudu v Písku svěřen do výlučné péče matky. Soud uložil stěžovateli povinnost přispívat na výživu syna a umožnil mu stýkat se s ním vždy v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 18 hodin do neděle 18 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. 9 hodin do 28. 12. 18 hodin. Návrh stěžovatele na svěření syna do střídavé péče rodičů zamítl zejména s ohledem na skutečnost, že rodiče bydlí 180 km od sebe a probíhá pravidelný styk s nezletilým podle dohody rodičů. Úprava styku podle názoru soudu přibližně tuto dohodu kopíruje a širšímu styku, který by mohl být ku prospěchu nezletilého, nelze bránit. Odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích úpravu styku potvrdil. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti tomu, že nezletilý nebyl svěřen do střídavé péče rodičů, případně byl v nedostatečném rozsahu upraven jeho styk se synem, čímž bylo zasaženo do práva na rodinný život. Konkrétně uvádí, že zatímco dříve probíhal jeho styk se synem v rozsahu až 12 dnů měsíčně, byl rozsah soudy zkrácen na pouhé 4 dny v měsíci a vyjma speciálního styku v období Vánoc a běžného styku nemá stěžovatel možnost se na výchově syna podílet.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Obecným soudům zejména vytýká, že se důsledněji nevypořádaly se skutečností, že mezi rodiči nezletilého existovala dohoda o péči a styku s otcem, která byla také fakticky realizována. Dohodou ustálený stav by měl být soudy zásadně respektován a promítnut do rozhodnutí o péči o nezletilého, pokud pro to budou splněny další podmínky. V tomto případě byla zavedena určitá praxe osobního styku stěžovatele se synem (téměř každý víkend, Vánoce střídavě u matky a otce atd.), kterou obecné soudy dostatečně nezohlednily a v rozhodnutí odchylku odpovídajícím způsobem nevysvětlily.

Primární východisko při rozhodování o péči o dítě představuje premisa, že nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo „především v péči obou rodičů“. Tento pojem však nelze chápat jako paušalizaci (upřednostnění) střídavé péče jakožto základního východiska při rozhodování o výchově dětí. Naopak je nezbytné, aby soudy vždy zohlednily všechny okolnosti posuzované věci a rozhodly o formě péče v nejlepším zájmu dítěte – tak, aby byl podíl obou rodičů na péči a výchově zásadně rovnocenný. Toho lze dosáhnout i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou „širokého“ styku).

Z ústavní stížností napadených rozhodnutí se nabízí, že nosným důvodem pro zvolený způsob stanovení péče a rozsahu styku byla zejména vzdálenost mezi bydlišti rodičů nezletilého. To však nemůže být jediným kritériem, aniž by byl blíže zkoumán dopad častého stěhování (cestování) na vývoj nezletilého.

Na základě provedeného dokazování v této věci nelze dospět k závěru o vhodnosti nastaveného rozsahu (formy) péče o nezletilého a jeho styku s otcem, aniž by tím nebyla porušena ústavní práva stěžovatele. Pokud obecné soudy uvedly, že široký styk stěžovatele s nezletilým prospěje vývoji dítěte a následně rozhodly, tak, jak rozhodly, je jejich závěr rozporný a excesivní. Například představa, že období od 26. 12 do 28. 12. pokrývá období Vánoc, je iluzorní. Má-li být styk nerezidentního rodiče upraven přiměřeně, je nutné, aby měl možnost být s dítětem i na Štědrý den (tedy v ten pro dítě i jeho rodiče „nejsvátečnější“ den v roce) – obdobně jako matka dítěte.

Vánoce nejsou jedinými významnými svátky, a proto je přinejmenším vhodné v případě, že neexistuje dohoda mezi rodiči, do výroku o úpravě styku zahrnout i další svátky, stejně je třeba pamatovat i na (nejen letní) prázdniny. Styk obou rodičů lze upravit tak, aby mohli o syna rovnoměrně pečovat v režimu „lichý a sudý rok“ o jarních i podzimních prázdninách, Velikonocích či dalších státem uznávaných svátcích.

Věc se nyní vrací k Okresnímu soudu v Písku, který bude muset znovu přezkoumat podmínky pro péči o nezletilého a rozhodnout o ní ústavně konformním způsobem.

  • Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1921/17 je dostupný zde (189 KB, PDF).
  • Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

  • Ústavní soud (Brno, 30.11. 2017, TZ 134/2017)
  • Joštova 8, 660 83 Brno 2
  • Telefon: (+420) 542162111
  • Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
  • Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
  • Web: http://www.usoud.cz/



Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.