Ústavní soud nevyhověl návrhu společnosti Bourke Trust a. s. na zrušení některých ustanovení insolvenčního zákona: nepřiznání aktivní legitimace jednotlivému věřiteli k podání odpůrčí žaloby není protiústavní (TZ125/2017)

Z Multimediaexpo.cz

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) zamítlo návrh obchodní společnosti Bourke Trust a. s. (dříve PYRGHOS LEFKOS a. s.) na zrušení § 235 odst. 2 a § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 294/2013 Sb.

Návrh na zrušení předmětných ustanovení insolvenčního zákona byl podán společně s ústavní stížností, která je vedena pod sp. zn. I. ÚS 1467/13. Stěžovatelka se v insolvenční věci dlužníka Oděvního podniku, a. s. žalobou proti České spořitelně, a. s. a insolvenční správkyni dlužníka domáhala určení, že je blíže specifikovaná ústní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a Českou spořitelnou, a. s. ve vztahu k věřitelům neúčinným právním úkonem (tzv. odpůrčí žaloba). Obecné soudy však stěžovatelce nevyhověly, neboť dospěly k závěru, že nemá v insolvenčním řízení postavení, které by ji opravňovalo k podání žaloby. Takové oprávnění napadená ustanovení přiznávají pouze insolvenčnímu správci, nikoliv jednotlivým věřitelům. Stěžovatelka se domnívala, že taková úprava je protiústavní, zasahuje do jejího vlastnického práva a práva na spravedlivý proces a na přístup k soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro zrušení napadených zákonných ustanovení. Úprava insolvenčního řízení má respektovat mnohost a dvojjediné postavení insolvenčních věřitelů, kteří jednají jako jednotlivci a současně jako členové skupiny, přičemž jejich úkony mohou mít dopad na všechny ostatní věřitele. Proto z něj nelze „vytrhávat“ jednotlivá řízení a na ně bez dalšího „mechanicky“ přenášet principy určující řešení individuálních řízení. S ohledem na specifika daného řízení ústavnost jeho úpravy nutno hodnotit jako celek, nikoli pouze jako soubor jednotlivých řízení, probíhajících v jeho rámci, popř. v souvislosti s ním (incidenční a statní spory podle § 140 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona), neboť teprve jeho konečný výsledek má pro dotčené subjekty reálný význam.

Nepřiznání aktivní legitimace jednotlivému věřiteli k podání odpůrčí žaloby nelze považovat za zásah do samotné podstaty práva obrátit se se „svou“ věcí na soud či jiný orgán podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, nýbrž – s přihlédnutím k účelu a povaze insolvenčního řízení – za jeden z možných způsobů kolektivního uplatňování pohledávek věřitelů v zájmu jejich poměrného uspokojení, neboť i tímto způsobem lze zajistit plnění pozitivního závazku státu poskytovat ochranu vlastnickému právu podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v rámci zásad řešení úpadku dlužníka na základě tzv. společného zájmu věřitelů, který je nadřazen jejich individuálním zájmům.

Zákonodárce při hledání kompromisu mezi individuálním a kolektivním výkonem procesních práv věřitelů tak je oprávněn určit, že určitý procesní prostředek může být uplatněn jen v určité fázi insolvenčního řízení. Jestliže při popírání přihlášených pohledávek nutno zajistit ochranu individuálních zájmů insolvenčního věřitele a tím vytvořit předpoklad pro další postup v řízení jako celku, v případě odpůrčí žaloby již jde o postup, který je hodnocen z hlediska společného hospodářského zájmu, jenž je určován posouzením nákladů a možného majetkového přínosu věřitelskými orgány z hlediska tzv. společného zájmu věřitelů.

• Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/15 je dostupný zde (412 KB, PDF).
• Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

• Ústavní soud (Brno, 15.11.2017, TZ 125/2017)
• Joštova 8, 660 83 Brno 2
• Telefon: (+420) 542162111
• Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
• Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
• Web: http://www.usoud.cz/

Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.