Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Davida Ratha proti výrokům prezidenta republiky (TZ39/2018)

Z Multimediaexpo.cz

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) odmítlo jako nepřípustnou ústavní stížnost stěžovatele MUDr. Davida Ratha proti výrokům prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana, CSc., kterými podle jeho názoru mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.

Ústavní stížností napadené výroky jsou rekapitulovány v bodě 1 usnesení. Stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vyslovil, že uvedené výroky porušily ústavní zásady podle čl. 2 odst. 3, čl. 82 odst. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušily jeho práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhl, aby Ústavní soud zakázal prezidentu republiky pokračovat v porušování jeho práv. Podle stěžovatele z uvedených výroků jednoznačně vyplývá, že prezident republiky je připraven v souvislosti s trestní věcí stěžovatele využít své Ústavou svěřené pravomoci, včetně hrozby kárného postihu soudce činného v této věci.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení a v tomto směru shledal, že jde o nepřípustný návrh, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Postavení Ústavního soudu lze obrazně přirovnat k „záchranné brzdě“, kterou je možno použít teprve poté, co selžou všechny obvyklé a předvídané prostředky k zabránění vzniku hrozící újmy, tedy k porušení ústavních práv. Řízení o ústavní stížnosti však není a nemůže být pomyslnou „zkratkou“, kterou by bylo možno obcházet řízení již vedená jinými orgány veřejné moci. Je zcela zřejmé, že před podáním ústavní stížnosti mohl stěžovatel vyčerpat jiné procesní prostředky k ochraně svých práv, jimiž disponuje. Je přitom především na jeho vlastní úvaze, které z nich by použil.

Ústavní soud pouze připomíná, že považuje-li stěžovatel předmětné výroky prezidenta republiky za soukromé, tzn. neučiněné v přímé souvislosti s výkonem funkce, pak by bylo namístě využít prostředků ochrany pořadem práva podle občanského soudního řádu (prostředky ochrany osobnosti podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku). Obdobně pokud by stěžovatel považoval výroky za nezákonný zásah správního orgánu, bylo by na místě čerpat procesní prostředky ochrany podle soudního řádu správního (§ 82 a násl.). A konečně pokud má stěžovatel skutečně obavu z toho, že by předmětné výroky mohly ovlivnit nezávislé a nestranné rozhodování soudů v jeho trestní věci, má i nadále k dispozici všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, které mu poskytuje trestní řád. Ve všech uvedených případech by tyto prostředky vedly k vydání konečných soudních rozhodnutí, která by teprve mohla být způsobilá přezkumu Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti.

Odlišné stanovisko k odůvodnění usnesení zaujal soudce Vladimír Sládeček.

  • Text usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/17 včetně disentu je dostupný zde (265 KB, PDF).
  • Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

  • Ústavní soud (Brno, 6.4. 2018, TZ 39/2018)
  • Joštova 8, 660 83 Brno 2
  • Telefon: (+420) 542162111
  • Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
  • Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
  • Web: http://www.usoud.cz/



Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.