Antonín Kapek

Z Multimediaexpo.cz

Antonín Kapek (Obrana lidu, 1971)

Antonín Kapek (* 6. června 1922, Roudnice nad Labem, † 23. května 1990, Svinná) byl český politik a funkcionář KSČ, jeden z pěti lidí, kteří podepsali roku 1968 tzv. zvací dopis, a jeden ze strůjců následné normalizace.

Původním povoláním byl strojní zámečník. V letech 1949–53 vystudoval Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze.

Od roku 1958 až do roku 1989 byl členem Ústředního výboru KSČ, tedy více než 30 let, od roku 1970 až do roku 1988 byl členem jeho předsednictva. V letech 1965 až 1968 vykonával funkci generálního ředitele pražského koncernu ČKD. Od roku 1964 až do roku 1989 působil také jako poslanec, nejprve v Národním shromáždění ČSSR, posléze ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění ČSSR. Působil také ve funkci vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v hlavním městě Praze.

V roce 1968 byl jedním z kolaborantů, kteří podepsali a odeslali či předali generálnímu tajemníkovi KSSS Leonidu Brežněvovi jeden z tzv. zvacích dopisů. Sám podepsal i druhý předaný zvací dopis. Jednalo se o čin, který by mohl být posuzován jakožto trestný čin vlastizrady, ale nebyl za něj nikdy souzen ani jakkoliv potrestán.[1] V 1. polovině 70. let byl veden dle tzv. Mitrochinova archivu jako důvěrník KGB pod krycím jménem Vít. Kontaktním důstojníkem KGB mu byl V. F. Jašečkin.[2]

V roce 1989 byl nucen odstoupit ze všech svých stranických a veřejných funkcí. Ve Svinné v okrese Rokycany se 4. ledna 1990 v seníku na chalupě své dcery střelil do hlavy z revolveru ráže 9 mm,[3] který dostal v roce 1972 od ministra vnitra Josefa Junga. Tento svůj první sebevražedný pokus přežil. Po ošetření v Rokycanech byl převezen na psychiatrickou kliniku Fakultní nemocnice Plzeň.[4] V únoru 1990 byl společně s dalšími nejvíce zprofanovanými představiteli komunistického režimu vyloučen z KSČ.[5] Druhý a úspěšný pokus o sebevraždu vykonal 23. května 1990 opět ve Svinné, kde se oběsil na půdě chalupy své dcery.[6]

Zajímavost

Reference

  1. ↑ Zvací dopisy byly dva. Soudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali, Technet, 20. srpna 2015
  2. ↑ Archive.org – KGB vedla komunistického premiéra Adamce jako důvěrníka
  3. ↑ ČTK. A. Kapek nalezen s poraněním hlavy. Rudé právo, 1990-01-04, roč. 70, čís. 4, s. 2. Dostupné online.  
  4. ↑ ČTK; zr. O zdravotním stavu Antonína Kapka. Rudé právo, 1990-01-09, roč. 70, čís. 7, s. 2. Dostupné online.  
  5. ↑ KOCIAN, Jiří; PAŽOUT, Jaroslav, a kol. Dějiny Komunistické strany Československa IV (1969–1993). Praha : Academia, 2020. ISBN 978-80-200-3174-7. S. 448.  
  6. ↑ zr. Sebevražda A. Kapka. Rudé právo, 1990-05-24, roč. 70, čís. 120, s. 1, 2. Dostupné online.  
  7. ↑ Vilém Faltýnek, Těšnov - nádraží, které padlo za oběť bezhlavému rozvoji, Český rozhlas, 17. března 2010, cit. "Proti záměru protestovala i odborná veřejnost, vždyť od 70. let bylo těšnovské nádraží národní kulturní památkou. Přesto se nechal městský tajemník KSČ Antonín Kapek slyšet, že klidně sám sedne do buldozeru a nádraží zbourá"

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Anton%C3%ADn_Kapek“