Kritérium majetkové potenciality při stanovení výše výživného a právo na svobodnou volbu povolání (TZ54/2018)

Z Multimediaexpo.cz

III. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Milada Tomková) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na ochranu vlastnictví, na svobodnou volbu povolání a na soudní ochranu.

Stěžovatel se u Obvodního soudu pro Prahu 6 a následně u Městského soudu v Praze neúspěšně domáhal snížení výživného na své tři nezletilé děti, které bylo původně stanoveno na celkem 105 000 Kč měsíčně. Soudy poukázaly na skutečnost, že stěžovatelova životní úroveň je i nadále vysoká, jakož i na to, že své předchozí zaměstnání opustil bez vážného důvodu. Stěžovatel namítá, že výživné ve stanovené výši už není schopen platit. Se svou dnes již bývalou manželkou se seznámil v zemi svého původu, Spojených státech amerických a do České republiky se společně přestěhovali až na její žádost. Po rozvodu manželství byly děti svěřeny do péče matky a stěžovatel se po ztrátě zaměstnání rozhodl vrátit zpět do USA, kde jeho příjmy ani zdaleka nedosahují částek, které pobíral dříve. Tvrdí, že aby mohl stanovené výživné platit, je nucen rozprodávat svůj nemovitý majetek a půjčovat si peníze. Pravidelně hradí náklady nezletilých spojené s cestováním do USA, navíc se znovu oženil a narodila se mu dcera, čímž se jeho výdaje zvýšily. Nesouhlasí ani s tvrzením, že opustil zaměstnání bez vážného důvodu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná.

Zákonodárce nestanoví striktní způsob výpočtu výživného, místo toho musí soudy v jednotlivých případech uvážit veškerá zákonem uvedená kritéria (§ 913 a násl. občanského zákoníku) a výživné určit ve výši odpovídající jim, jakož i smyslu a účelu výživného. Výchozí úvahou při určení výše výživného tak je, aby nastalá rodinná situace dítě finančně zasáhla v co nejmenší míře. V prvé řadě musí být zajištěny jeho odůvodněné potřeby, a to v míře odpovídající majetkovým poměrům povinného. Cílem stanovení výživného na druhou stranu nemá být „zakonzervování“ životní úrovně dítěte, ať už je jakákoliv, bez ohledu na životní situaci povinných.

Zákon při stanovení výživného umožňuje přihlédnout nejen ke stávající majetkové situaci rodiče, ale i k jeho majetkové potencialitě a v této souvislosti i k důvodům, pro které opustil výhodné zaměstnání. Kritérium majetkové potenciality však nemá být uplatňováno mechanicky tak, že výše výživného se má odvíjet vždy od toho, kolik by rodič potenciálně mohl pobírat při plném využití svých možností a schopností. Soudy mají prvotně vycházet z odůvodněných potřeb oprávněných a majetkových poměrů povinných.

V nyní posuzované věci zejména nebyl obecnými soudy kladen dostatečný důraz na současné majetkové poměry stěžovatele, ačkoliv stěžovatel zaznamenal razantní pokles v příjmech, a naopak mu vznikly dodatečné náklady spojené se založením rodiny a návštěvami dětí. Místo toho soudy poukázaly na stěžovatelovy dřívější majetkové poměry s tím, že si jejich zhoršení způsobil sám – zaměstnání opustil bez vážného důvodu a odstěhování do USA bylo jeho svobodnou volbou. Ústavní soud k tomu uvádí, že za daného skutkového stavu nebyl dán důvod k tomu, aby změna v poměrech odvíjející se od změny bydliště nebyla zohledněna. Po rozpadu manželství a za situace, kdy jsou děti v péči matky, se Ústavnímu soudu jeví logické, že se stěžovatel jako státní příslušník USA vrátil do své rodné země, ke které má ostatně určitou vazbu celá rodina. Soudy měly zohlednit také nárůst nákladů spojený s návštěvami dětí a s vyživovací povinností k nedávno narozené dceři.

Kromě porušení práva na spravedlivý proces a práva na ochranu vlastnického práva Ústavní soud shledal v postupu obecných soudů také porušení stěžovatelova práva na svobodnou volbu povolání dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vycházejí-li totiž soudy při určení výše výživného ze skutečnosti, že se povinný vzdal výhodného zaměstnání bez vážného důvodu, a stanoví výživné ve výši neodpovídající jeho současnému příjmu, je tím možnost dotyčného rodiče svobodně si zvolit povolání omezena (ač nepřímo), neboť takový postup s vysokou pravděpodobností povede k tomu, že se bude muset ke své dřívější práci či k práci obdobné vrátit, aby byl výživné schopen hradit.

Zákon (§ 913 občanského zákoníku) sice takový postup umožňuje, soudy by nicméně měly mít na paměti, že jeho aplikací může být do práva dle čl. 26 odst. 1 Listiny zasaženo. Stanovit výživné na základě příjmů, kterých povinný nedosahuje, by proto měly v případech, kdy to skutečně smysl a účel výživného vyžaduje, kdy je legitimní po povinném požadovat, aby si našel lepší zaměstnání (v posuzované věci zaměstnání s příjmem takřka půl milionu korun čistého měsíčně). Jinými slovy, soudy musejí zkoumat, zda a které výdaje oprávněných jsou natolik důležité (přičemž nepůjde o každý výdaj, na který si děti zkrátka jen zvykly), aby bylo ospravedlnitelné stěžovatele jakožto povinného nutit i ke změně zaměstnání, jen aby na ně mohl přispívat. Ve výkonu práva dle čl. 26 odst. 1 Listiny by přitom neměl být omezován jen proto, aby si oprávnění zachovali značně nadstandardní životní úroveň, které dosahovali díky dřívějším příjmům stěžovatele.

Ústavní soud netvrdí, že v dalším řízení je stanovení nižšího výživného nevyhnutelné. Z příjmů, kterých stěžovatel nedosahuje, by soudy měly vyjít podpůrně za podmínek v tomto nálezu uvedených, přičemž ale v takovém případě musejí respektovat i závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 204/2012, přičemž nelze vyloučit, že stěžovatelův majetek bude i bez zohlednění dřívějších příjmů současné výši výživného odpovídat. To ovšem Ústavní soud nemůže nyní posoudit, neboť v napadených rozhodnutích bylo výživné určeno i s ohledem na stěžovatelovy dřívější příjmy.

Ústavní soud závěrem zdůrazňuje, že zajištění oprávněných potřeb dítěte zůstává bez ohledu na rodinný stav základní povinností obou rodičů. Tento nález řešil specifickou situaci, kdy tvrzená změna v majetkových poměrech jednoho z rodičů neovlivnila jeho schopnost platit výživné v nadprůměrných částkách (přičemž jde jen o to, nakolik nadprůměrné tyto částky budou).

Kontakt

  • Ústavní soud (Brno, 15.5. 2018, TZ 54/2018)
  • Joštova 8, 660 83 Brno 2
  • Telefon: (+420) 542162111
  • Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
  • Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
  • Web: http://www.usoud.cz/



Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Krit%C3%A9rium_majetkov%C3%A9_potenciality_p%C5%99i_stanoven%C3%AD_v%C3%BD%C5%A1e_v%C3%BD%C5%BEivn%C3%A9ho_a_pr%C3%A1vo_na_svobodnou_volbu_povol%C3%A1n%C3%AD_(TZ54/2018)“