Soudy by měly zjišťovat názor nezletilých i v řízení o předběžném opatření, kterým se prozatímně upravuje jejich styk s rodiči (TZ7/2018)

Z Multimediaexpo.cz

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaroslav Fenyk) zamítl ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Okresního soudu v Jablonci a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci.

Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem v Jablonci domáhal vydání předběžného opatření, kterým by byl prozatímně upraven jeho styk s nezletilými syny ve věku 14 let a 2 roky. Jeho styk se syny probíhal na základě dohody s jejich matkou, ale stěžovatel s takovou úpravou nesouhlasil a proto podal k soudu návrh na svěření nezletilých do své výlučné péče, předběžné opatření tak mělo sloužit jako prostředek k úpravě styku do rozhodnutí soudu ve věci samé. Stěžovatel s rozsahem styku stanoveným předběžným opatřením nesouhlasil, a proto podal odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci. Vzhledem k tomu, že nebyl spokojen ani s výsledkem odvolacího řízení, podal proti oběma rozhodnutím o předběžných opatřeních ústavní stížnost. V ní namítal, že obecné soudy měly rozhodnout jinak a při svém rozhodování přisoudit jinou váhu jím tvrzeným skutečnostem.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení před okresním soudem došlo k zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu, jež sice nenapravil ani odvolací soud, nicméně tento zásah byl pouze zprostředkovaný kvůli porušení práva staršího nezletilého dle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k tomu, že toto porušení bylo zhojeno následným procesním vývojem v této věci, nemohl Ústavní soud konstatovat ani porušení ve vztahu ke stěžovateli. Ústavní soud však při přezkumu zjistil jiné pochybení, které stěžovatel nenamítal.

Z textu napadených rozhodnutí i z textu vyjádření účastníků řízení vyplynula stěžovatelem nepovšimnutá, ale zcela zásadní skutečnost, kterou Ústavní soud následně ověřil i ve spisovém materiálu, totiž že názor nezletilých na dočasnou úpravu jejich poměrů ke stěžovateli a matce, týkající se péče a styku, nebyl v řízení o předběžném opatření před okresním soudem ani následně před odvolacím soudem nijak zjišťován, ačkoli to bylo na místě.

Okresní soud ve svém rozhodnutí vyjádřil politování nad tím, že se kvůli stěžovatelově pasivitě stran kontaktování orgánu sociálně-právní ochrany dětí ke dni rozhodování o předběžném opatření nepodařilo zjistit názor staršího nezletilého. Zcela tak opomenul jakékoliv jiné možnosti zjištění názoru nezletilého (např. nařídit jednání, dostavit se osobně či vyslat asistenta soudce do bydliště, dotázat se nezletilého některým z audiovizuálních prostředků elektronické komunikace, telefonicky apod.), a to přesto, že u některé z forem komunikace mohlo být vyjádření nezletilého získáno v řádu hodin, nejvýše dní. O předběžném opatření má soud sice rozhodnout podle § 75c odst. 1 občanského soudního řádu bezodkladně, nicméně není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co byl podán. Okresní soud přitom neměl žádné indicie, že by bylo třeba rozhodnout okamžitě.

Ačkoliv po řízení o předběžném opatření nelze požadovat identický rozsah dokazování jako po řízení ve věci samé, umožnění čtrnáctiletému nezletilému, u nějž soud nezjistil ani nepředpokládal v tomto směru žádné překážky, vytvořit si na věc názor a tento soudu prezentovat, hraje i v řízení o předběžném opatření o úpravě styku neopomenutelnou roli a názor staršího nezletilého měl představovat jedno z hlavních východisek obou rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud však zjistil, že v průběhu dalšího procesního vývoje před soudem prvního stupně v době, když byla věc již řádně před soudem projednávána, byl zjišťován i názor staršího nezletilého na současné poměry, a to jak ze strany orgánu sociálně-právní ochrany dětí, tak i ze strany dětského psychologa. Při všech těchto příležitostech se nezletilý vyjádřil tak, že režim péče o něj a styku stěžovatele s ním mu vyhovuje. Popsané porušení základních práv nezletilého v rámci předběžného opatření mělo tedy jen formální, resp. procesní charakter, nijak se na něm negativně neprojevilo, a z materiálního hlediska by se s mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou nezletilý již tehdy vyjádřil před okresním soudem tak, že by s režimem založeným napadeným předběžným opatřením souhlasil. Výsledek by se tak pro stěžovatele nijak nezměnil, ani kdyby obecné soudy řádně nezletilému umožnily realizaci jeho práva vyjádřit svůj názor a být slyšen v řízení, které se ho týká.

Ústavní soud uzavírá, že aniž by jakkoliv předjímal výsledek celého řízení o svěření dětí do péče, zavazuje svým nálezem obecné soudy k tomu, aby, bude-li stále trvat potřeba prozatímně upravit styk stěžovatele či matky s nezletilými, i před vydáním předběžného opatření, bude-li to možné a potřebné, řádným způsobem zjistily vlastní názor nezletilého, jenž je s ohledem na svůj věk schopen takový názor vyjádřit, a umožnily mu tak uplatnění jeho práva vyjádřit své stanovisko k řízení, vyplývající z Úmluvy o právech dítěte a zakotveného ostatně i v občanském zákoníku (§ 867 odst. 1).

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1931/17 je dostupný zde (228 KB, PDF).
Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

Ústavní soud (Brno, 11.1. 2018, TZ 7/2018)
Joštova 8, 660 83 Brno 2
Telefon: (+420) 542162111
Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
Web: http://www.usoud.cz/

Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.