Transmembránový protein

Z Multimediaexpo.cz

Srovnání I. a II. typu transmembránového proteinu. Dvojvrstva membrány znázorněna černě (exterior - vnější část, cytosol - vnitřní část buňky), protein zeleně (C-terminus modře, N-terminus červeně)
III. typ - transmembránový protein procházející membránou několikrát.
E = extracelulární prostor
P = plazmatická membrána
I = intracelulární prostor

Transmembránový protein je membránový protein, který jednou či několikrát zcela překračuje jakoukoliv buněčnou membránu. Tyto proteiny plní v membráně zcela zásadní funkce, patří mezi ně například různé receptory, pumpy a kanály.

Vlastnosti

Transmembránové proteiny jsou tzv. amfipatické, tzn. část jejich molekuly je hydrofilní a část hydrofobní. Hydrofobní části jsou právě ty, které prochází fosfolipidovou biomembránou. Celková hydrofobicita transmembránových proteinů může být ještě zvýšena navázáním různých mastných kyselin jakožto postranních řetězců. Hydrofobní částí je nejčastěji alfa-helix, nebo také beta-barel složený z beta-skládaných listů.[1] K překročení membrány je (v případě alfa-helixu) potřeba asi 20 aminokyselin. Hydrofobicita daného úseku proteinu se počítá podle konkrétní sekvence aminokyselin, pokud činí více 20 kcal⋅mol−1, je pravděpodobné, že se jedná o transmembránovou doménu.[2]

Reference

  1. Alberts, Bruce , et al.. The Molecular Biology of the Cell. [s.l.] : Garland Science, 2002. (4th. ed.) ISBN 0-8153-3218-1.  
  2. Robert K. Murray; Daryl K. Granner; Joe C. Davis; Peter A. Mayes; Victor W. Rodwell. Harper’s Illustrated Biochemistry; twenty-sixth edition. [s.l.] : [s.n.], 2003. ISBN 0-07-138901-6.  


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Transmembránový protein