V případě sporu rodičů ohledně výběru základní školy musí soud zásadně zjišťovat názor dítěte (TZ45/2018)

Z Multimediaexpo.cz

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky a vedlejší účastnice na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s ústavně zaručenými právy vedlejší účastnice podle čl. 9 odst. 2 a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

Okresní soud Praha-východ rozhodl tak, že se nahrazuje (k návrhu matky – v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky) souhlas otce s přijetím vedlejší účastnice (nezletilé dcery) k základnímu vzdělání do soukromé základní školy se zaměřením na výuku jazyků (ZŠ X) a zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu matky vedlejší účastnice k základnímu vzdělání do veřejné základní školy (ZŠ Y). Proti tomuto rozsudku podal otec odvolání, o kterém rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze tak, že zamítl návrh matky na nahrazení souhlasu otce a nahradil souhlas matky s přijetím vedlejší účastnice k základnímu vzdělání do ZŠ Y. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu shledal, že v posuzovaném případě při zohlednění zjištěných skutečností je v zájmu nezletilé, aby k základnímu vzdělávání byla přijata v ZŠ Y, byť fakticky od září 2017 zahájila povinnou školní docházku v ZŠ X. Tuto školu zvolila matka a nezletilá tam byla i přes nesouhlas otce přijata. Druhá škola, na kterou nezletilou přihlásil otec, naopak řízení o přijetí k základnímu vzdělání z důvodu nesouhlasných stanovisek rodičů přerušila. Dle názoru odvolacího soudu nemůže být skutečnost, že nezletilá již půl roku navštěvuje ZŠ X, jediným hlediskem pro zvolení této školy. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud s tvrzením, že krajský soud svým rozhodnutím porušil právo na spravedlivý proces a také právo na ochranu soukromí nezletilé, která má právo rozvíjet mezilidské vztahy se svými spolužáky a třídní učitelkou ve škole, kterou aktuálně navštěvuje. Ústavní soud usnesením ze dne 13. 3. 2018 vyhověl návrhu stěžovatelky a odložil vykonatelnost napadeného rozsudku krajského soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná, byť z jiných důvodů, než které uvedla ve své ústavní stížnosti stěžovatelka. Jak vyplynulo z vyžádaných podkladů, názor nezletilé na možnou změnu základní školy nebyl v řízení před odvolacím soudem nijak zjišťován. Vzhledem k tomu, že nezletilé bylo v době vydání napadeného rozhodnutí sedm let, věnoval se Ústavní soud otázce potřebnosti zjišťování jejího názoru.

Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu a že dítěti zásadně musí být umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se k věci, přičemž povinnosti soudu zjišťovat jeho názor nezbavuje ani ustanovení opatrovníka, a nezjišťovat názor dítěte přímo (tj. jeho vyslechnutím) je možno jen v jeho zájmu, takový postup je přitom třeba vždy odůvodnit. To platí zejména v situaci, kde se odvolací soud při právním posouzení věci odchýlil od názoru orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který preferoval ponechání nezletilé v soukromé základní škole.

Jak vyplývá ze soudního spisu, nebyly krajskému soudu známy žádné informace, pro něž by se mohl důvodně domnívat, že by nezletilá nebyla objektivně schopna svůj názoru v řízení sdělit. Ústavní soud již v minulosti opakovaně vyslovil názor, že šestileté dítě je nepochybně schopno vyjádřit se k tomu, zda si přeje chodit do školy či nikoliv (viz tisková zpráva a text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3749/17: Konflikt rodičů nemůže být důvodem k dodatečnému odkladu povinné školní docházky (TZ8/2018)). Bezpochyby je tedy i sedmileté dítě schopno vyjádřit svůj názor, zda se mu ve škole líbí, jaké tam má kamarády, jestli by mu změna vadila, či naopak se na změnu těšilo apod. Ústavnímu soudu je nadto z jeho činnosti známo, že obecné soudy takovéto zjišťování názoru sedmiletého dítěte provádějí, přičemž jejich postup je Ústavním soudem shledáván za ústavně konformní.

Ústavní soud dodává, že právem nezletilé, spadajícím pod ochranu soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny, je také právo rozvíjet mezilidské vztahy se svými spolužáky a třídní učitelkou. Nezletilou úzkého věku, navíc silně zatíženou konfliktem rodičů, nelze bez dalšího ze dne na den zasáhnout – bez zjištění jejího názoru – do jejího života tak, že do jedné školy již chodit nebude a musí chodit do školy jiné. Školní docházku přitom dobře zvládá a kvůli tomuto zásahu by přišla o všechny spolužáky a známé jen proto, že její rodiče nejsou schopni dohody ohledně její péče.

Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Praze, který v dalším řízení vhodným způsobem zjistí názor nezletilé, jak bylo uvedeno výše.

  • Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 827/18 je dostupný zde (249 KB, PDF).
  • Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Kontakt

  • Ústavní soud (Brno, 17.4. 2018, TZ 45/2018)
  • Joštova 8, 660 83 Brno 2
  • Telefon: (+420) 542162111
  • Fax: (+420) 542161309, (+420) 542161169
  • Elektronická podatelna: podani@usoud.cz
  • Web: http://www.usoud.cz/



Tisková zpráva je součástí Katalogu firem a představuje placené reklamní sdělení.