Únor 1948 - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Česku“ textem „Česku“

2023-04-11T08:48:38Z

Nahrazení textu „Česku“ textem „Česku“

← Starší verze		Verze z 11. 4. 2023, 08:48
Řádka 1:		Řádka 1:
	'''Únor 1948''' (resp. '''Vítězný únor''', což je výraz používaný zejména komunisty a jejich příznivci) je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi [[17. únor\|17.]] a [[25. únor]]em v roce [[1948]]. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové [[demokracie]] k [[totalitarismus\|totalitě]], připojení k [[východní blok\|sovětskému mocenskému bloku]], počátek útlaku obyvatelstva a [[ekonomika\|ekonomického]] úpadku. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „''Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky''“, a v omezenější míře je členy [[Komunistická strana Čech a Moravy\|Komunistické strany Čech a Moravy]] každoročně připomínán i v současné době.		'''Únor 1948''' (resp. '''Vítězný únor''', což je výraz používaný zejména komunisty a jejich příznivci) je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi [[17. únor\|17.]] a [[25. únor]]em v roce [[1948]]. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové [[demokracie]] k [[totalitarismus\|totalitě]], připojení k [[východní blok\|sovětskému mocenskému bloku]], počátek útlaku obyvatelstva a [[ekonomika\|ekonomického]] úpadku. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „''Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky''“, a v omezenější míře je členy [[Komunistická strana Čech a Moravy\|Komunistické strany Čech a Moravy]] každoročně připomínán i v současné době.
	== Historie a následky ==		== Historie a následky ==
-	Komunisté se dlouhodobě, už během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], připravovali na převzetí moci v zemi. Úzce spolupracovali se [[Stalin\|stalinistickým]] Sovětským svazem, snažili se narušovat činnost ostatních [[politická strana\|stran]], po roce [[1945]] sdružených v tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků\|Národní frontě]]. V prvních poválečných [[volby\|volbách]] získali v [[~~Česko~~\|Česku]] 40 % a na [[Slovensko\|Slovensku]] 30 % hlasů a postupně se jim podařilo ovládnout [[policie\|policii]] (Bezpečnost), [[armáda\|armádu]] i dělnické organizace. [[2. červenec\|2. července]] [[1946]] se tehdejší předseda [[Komunistická strana Československa\|Komunistické strany Československa (KSČ)]] a pozdější prezident Klement Gottwald stal předsedou vlády. Využívali roztříštěnosti tehdejších demokratických politických stran, faktické neexistence [[opozice (politika)\|opozice]], poválečného [[radikalismus\|radikalismu]] a „[[Mnichovská dohoda\|mnichovského zklamání]]“ i nerozhodnosti nemocného [[prezident]]a [[Edvard Beneš\|Edvarda Beneše]].	+	Komunisté se dlouhodobě, už během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], připravovali na převzetí moci v zemi. Úzce spolupracovali se [[Stalin\|stalinistickým]] Sovětským svazem, snažili se narušovat činnost ostatních [[politická strana\|stran]], po roce [[1945]] sdružených v tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků\|Národní frontě]]. V prvních poválečných [[volby\|volbách]] získali v [[Česká republika\|Česku]] 40 % a na [[Slovensko\|Slovensku]] 30 % hlasů a postupně se jim podařilo ovládnout [[policie\|policii]] (Bezpečnost), [[armáda\|armádu]] i dělnické organizace. [[2. červenec\|2. července]] [[1946]] se tehdejší předseda [[Komunistická strana Československa\|Komunistické strany Československa (KSČ)]] a pozdější prezident Klement Gottwald stal předsedou vlády. Využívali roztříštěnosti tehdejších demokratických politických stran, faktické neexistence [[opozice (politika)\|opozice]], poválečného [[radikalismus\|radikalismu]] a „[[Mnichovská dohoda\|mnichovského zklamání]]“ i nerozhodnosti nemocného [[prezident]]a [[Edvard Beneš\|Edvarda Beneše]].
	V únoru 1948, kdy nastala [[vládní krize]] kolem usnesení o Bezpečnosti z [[13. únor]]a [[1948]], došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal [[demise\|demisi]] nekomunistických [[ministr\|ministrů]] a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty.		V únoru 1948, kdy nastala [[vládní krize]] kolem usnesení o Bezpečnosti z [[13. únor]]a [[1948]], došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal [[demise\|demisi]] nekomunistických [[ministr\|ministrů]] a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty.
	Následně byla [[11. březen\|11. března]] [[1948]], jeden den po dosud nevysvětleném úmrtí [[ministr zahraničí\|ministra zahraničí]] [[Jan Masaryk\|Jana Masaryka]], potvrzena nová komunistická vláda, [[9. květen\|9. května]] přijata nová [[ústava]] vyhlašující lidově demokratickou [[republika\|republiku]] a [[30. květen\|30. května]] proběhly [[volby]] s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané [[Národní fronta Čechů a Slováků\|Národní fronty]]. [[2. červen\|2. června]] ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Beneš a [[14. červen\|14. června]] byl jeho nástupcem zvolen předseda KSČ a dosavadní [[Předseda vlády\|premiér]] Klement Gottwald. Vznikla nová vláda, jejíž předsedou byl [[Antonín Zápotocký]].		Následně byla [[11. březen\|11. března]] [[1948]], jeden den po dosud nevysvětleném úmrtí [[ministr zahraničí\|ministra zahraničí]] [[Jan Masaryk\|Jana Masaryka]], potvrzena nová komunistická vláda, [[9. květen\|9. května]] přijata nová [[ústava]] vyhlašující lidově demokratickou [[republika\|republiku]] a [[30. květen\|30. května]] proběhly [[volby]] s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané [[Národní fronta Čechů a Slováků\|Národní fronty]]. [[2. červen\|2. června]] ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Beneš a [[14. červen\|14. června]] byl jeho nástupcem zvolen předseda KSČ a dosavadní [[Předseda vlády\|premiér]] Klement Gottwald. Vznikla nová vláda, jejíž předsedou byl [[Antonín Zápotocký]].

Sysop: 1 revizi

2013-06-06T07:40:08Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 6. 6. 2013, 07:40

Sysop: Nahrazení textu

2011-12-19T09:42:37Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Únor 1948''' (resp. '''Vítězný únor''', což je výraz používaný zejména komunisty a jejich příznivci) je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi [[17. únor|17.]] a [[25. únor]]em v roce [[1948]]. Dnes je vnímán jako přechod od vnějškové [[demokracie]] k [[totalitarismus|totalitě]], připojení k [[východní blok|sovětskému mocenskému bloku]], počátek útlaku obyvatelstva a [[ekonomika|ekonomického]] úpadku. V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „''Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky''“, a v omezenější míře je členy [[Komunistická strana Čech a Moravy|Komunistické strany Čech a Moravy]] každoročně připomínán i v současné době.
== Historie a následky ==
Komunisté se dlouhodobě, už během [[Druhá světová válka|druhé světové války]], připravovali na převzetí moci v zemi. Úzce spolupracovali se [[Stalin|stalinistickým]] Sovětským svazem, snažili se narušovat činnost ostatních [[politická strana|stran]], po roce [[1945]] sdružených v tzv. [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní frontě]]. V prvních poválečných [[volby|volbách]] získali v [[Česko|Česku]] 40 % a na [[Slovensko|Slovensku]] 30 % hlasů a postupně se jim podařilo ovládnout [[policie|policii]] (Bezpečnost), [[armáda|armádu]] i dělnické organizace. [[2. červenec|2. července]] [[1946]] se tehdejší předseda [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa (KSČ)]] a pozdější prezident Klement Gottwald stal předsedou vlády. Využívali roztříštěnosti tehdejších demokratických politických stran, faktické neexistence [[opozice (politika)|opozice]], poválečného [[radikalismus|radikalismu]] a „[[Mnichovská dohoda|mnichovského zklamání]]“ i nerozhodnosti nemocného [[prezident]]a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]].
V únoru 1948, kdy nastala [[vládní krize]] kolem usnesení o Bezpečnosti z [[13. únor]]a [[1948]], došlo k sérii událostí, které vedly k úplnému převzetí moci ve státě. Tyto události byly završeny 25. února, kdy prezident přijal [[demise|demisi]] nekomunistických [[ministr|ministrů]] a doplnil vládu kandidáty navrženými komunisty.
Následně byla [[11. březen|11. března]] [[1948]], jeden den po dosud nevysvětleném úmrtí [[ministr zahraničí|ministra zahraničí]] [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]], potvrzena nová komunistická vláda, [[9. květen|9. května]] přijata nová [[ústava]] vyhlašující lidově demokratickou [[republika|republiku]] a [[30. květen|30. května]] proběhly [[volby]] s vynucenou účastí a s možností volit jen z jednotného seznamu kandidátů komunisty ovládané [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]]. [[2. červen|2. června]] ze zdravotních důvodů odstoupil prezident Beneš a [[14. červen|14. června]] byl jeho nástupcem zvolen předseda KSČ a dosavadní [[Předseda vlády|premiér]] Klement Gottwald. Vznikla nová vláda, jejíž předsedou byl [[Antonín Zápotocký]].
Přechod moci do rukou komunistů vedl k závislosti vnitřní i vnější [[politika|politiky]] státu na rozhodnutích [[reprezentace]] Sovětského svazu, [[politický proces|politickým soudním procesům]], uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování [[oponent|oponentů]]. Vláda komunistické strany trvala do roku 1989.
== Časový sled událostí ==
V tehdejší [[vláda|vládě]] zasedalo 26 [[ministr]]ů. 9 komunistických, 3 sociální demokraté, 12 tzv. „nekomunistických“ nebo „buržoazních“ – příslušníků dalších stran a 2 nestraníci. Už v roce [[1947]] bylo ve vládě mnoho sporů na hranici vládní krize, k nimž přispívala také rostoucí nejistota komunistů ohledně vítězství v příštích [[volby|volbách]], které měly být v květnu 1948, a převládnutí antikomunistického křídla v sociální demokracii. Od počátku roku 1948 napětí ještě dále vzrůstalo. Nejprve v diskusích o zákonu „O trvalé úpravě vlastnictví zemědělské půdy“ a také o zvýšení platů státních a veřejných zaměstnanců. Pro další vývoj událostí byly důležitým bodem sporu změny ve velitelství tehdejší policie – [[Sbor národní bezpečnosti|Sboru národní bezpečnosti]] (SNB). Ty byly reakcí komunistického ministra vnitra [[Václav Nosek|Václava Noska]] na požadavky nekomunistů, aby byly vyšetřeny politicky motivované případy ([[Krčmaňská aféra]], [[Mostecká aféra]]). [[13. únor]]a [[1948]] vláda proti vůli komunistů přijala usnesení, které mělo těmto změnám zabránit.
=== Úterý 17. února ===
Začátek vládní krize. Vláda má projednávat zprávu [[ministr spravedlnosti|ministra spravedlnosti]] o zneužívání [[Sbor národní bezpečnosti|Bezpečnosti]] komunisty, která souvisela s usnesením vlády z [[13. únor]]a [[1948]], ale [[předseda vlády]] Gottwald to odmítá z důvodu nepřítomnosti [[ministr vnitra|ministra vnitra]]. Ministři za [[Československá strana národně socialistická|národně socialistickou stranu]], [[Československá strana lidová|lidovou stranu]] a [[Demokratická strana (Slovensko)|demokratickou stranu]] (tři nekomunistické vládní strany) plánují v případě, že usnesení vlády nebude splněno, podat [[demise|demisi]]. Spoléhají na podporu sociálních demokratů a na značné pravomoci prezidenta. Ten mohl jmenovat úřednickou vládu a vypsat předčasné volby, případně demisi odmítnout.
Gottwald informuje Beneše o úmyslu nekomunistických stran ustavit [[úřednická vláda|úřednickou vládu]], Beneš to odmítá a prohlašuje, že v případné nové vládě budou představitelé všech stran. [[Ústřední výbor]] KSČ vyzývá pracující lid k „ostražitosti a připravenosti zasáhnout proti reakci“ a vyhlašuje pohotovost v Pražské [[Státní bezpečnost]]i, zpravodajských odborech a u několika pohraničních vojenských [[pluk]]ů.
=== Středa 18. února ===
Na zasedání užší komise [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] odmítá Gottwald jako její předseda jednat o vnitřních poměrech této organizace a situaci ve vládě. Tři nekomunistické strany se rozhodují [[bojkot]]ovat schůze vlády, dokud nebude provedeno usnesení vlády z 13. února. [[Československá sociální demokracie|Sociálně demokratická strana]] je pro smír a zachování Národní fronty. Prezident jednal s národními socialisty a podle jejich vyjádření podpořil vyžadování provedení vládního usnesení z 13. února. Dále byl údajně informován o plánované demisi, ale to později popírá.
=== Čtvrtek 19. února ===
V nekomunistických vládních stranách probíhají mnohá jednání, z kterých vyplývá stále jednoznačnější rozhodnutí podat demisi svých ministrů. Komunisté se snaží přesvědčit sociální demokraty ke změně postoje k usnesení o Bezpečnosti a ke společnému vytvoření většinové levicové vlády, ti však odmítají. Nekomunističtí ministři hodlají znovu vyžadovat na vládě splnění sporného usnesení a v případě, že se tak nestane, ihned podat demisi. Zpráva o tomto rozhodnutí je tajně doručena Gottwaldovi. Gottwald informuje prezidenta, že nekomunističtí ministři chtějí rozbít vládu. Beneš odmítá úřednickou vládu a slibuje, že v případné nové vládě bude předsedou opět Gottwald. Československá vládní krize začíná budit pozornost v zahraničí. Do Prahy přilétá náměstek sovětského ministra zahraničí [[Valerian Zorin]], americký velvyslanec [[Lawrence Steinhardt]] přerušuje svůj léčebný pobyt a vrací se do funkce.
=== Pátek 20. února ===
Na plánovanou schůzi vlády se dostavili pouze komunisté a sociální demokraté. Místo přítomnosti ostatních ministrů dostal předseda vlády Gottwald od ministrů za Československou stranu národně socialistickou dva formální písemné dotazy na splnění vládního usnesení. Na první z nich rovněž písemně odpověděl, že o záležitosti se bude teprve jednat. Ministři tří nekomunistických vládních stran podávají demisi a informují o tom ministra zahraničí Jana Masaryka. Ten ji odmítá. Sociální demokraté trvají na tom, že nepodají demisi ani se nepřipojí ke komunistům. Prezident republiky tedy dostává zprávu jen o demisi ministrů tří stran. Gottwald jedná s prezidentem a navrhuje mu přijetí demise a následné doplnění vlády podle komunistického návrhu. KSČ na svou podporu plánuje svolat velkou demonstraci na Staroměstském náměstí.
=== Sobota 21. února ===
Proběhla komunistická demonstrace na Staroměstském náměstí. Komunisté vyzývají k vyřešení krize a k doplnění vlády Gottwaldovými kandidáty. Souběžně proběhlo několik o mnoho menších demonstrací ostatních stran, avšak jejich představitelé se snažili svoje členy spíše uklidnit. Prezident republiky byl vystaven nátlaku představitelů dělnického hnutí, kteří na něm písemně vyžadovali splnění Gottwaldových návrhů a přijal také delegaci [[odbory|odborářů]] z demonstrace, kteří mu sdělili, že se musí podrobit vůli lidu. Komunisté začínají vytvářet vlastní ozbrojené složky – [[Lidové milice]]. Budují se také [[Akční výbory Národní fronty]], jejichž členové nejsou voleni, ale jmenováni. Jejich činnost směřující k „očistě veřejného života od nekomunistů“ bude později [[legalizace|zlegalizována]] zvláštním [[zákon (právo)|zákonem]].
=== Neděle 22. února ===
Konal se sjezd [[závodní rada|závodních rad]], kde všechnu iniciativu převzali komunisté. Výsledná [[rezoluce]] vyslovila podporu Gottwaldovi, požadovala další [[znárodnění|znárodňování]] a schválila vyhlášení jednohodinové [[generální stávka|generální stávky]] na 24. února. Komunisté se stále snaží přimět sociální demokracii ke společnému vstupu do nové vlády. Prezident oznamuje, že je připraven demisi ministrů přijmout. Na základě smyšlené zprávy o údajném nebezpečí ozbrojeného [[puč]]e jsou zatýkáni političtí odpůrci KSČ, ozbrojují se Lidové milice a konají se prohlídky ve stranických [[sekretariát]]ech. Na příkaz ministra vnitra jsou v Praze hlídány mosty, strategické budovy a [[rozhlas]] a přijíždějí vojenské síly z pohraničních oblastí. Sovětské komunistické noviny [[Pravda]] uveřejňují text podporující československé komunisty v jejich úsilí.
=== Pondělí 23. února ===
[[Státní bezpečnost]] (policie) zatýká příslušníky stran, jejichž ministři podali demisi. Lidové milice se dále vyzbrojují, probíhají akce směřující k omezení činnosti nekomunistických stran. Akční výbory vyzývají nekomunistické ministry k odchodu z ministerstev. Sociální demokraté se odmítají vyjádřit ke své účasti ve vládě, ale podporují znárodňování. Provádějí se domovní prohlídky. Představitelé nekomunistických stran stále prohlašují, že věří ve smírné vyřešení krize s pomocí prezidenta Beneše. Prezident se snaží přimět Gottwalda k udržení staré Národní fronty, ten však odmítá. Beneš trvá na svém stanovisku a informuje ministry národně socialistické strany, že komunistickému nátlaku neustoupí. Prezidenta podpořil průvod více než deseti tisíc národně socialistických vysokoškoláků a jejich příznivců, kteří se vydali na [[Pražský hrad]].
=== Úterý 24. února ===
Ve 12 hodin začala [[generální stávka]], které se zúčastnilo 2,5 milionů pracujících. Měla pomoci prosadit sociální a ekonomické požadavky. Byli zatčeni další funkcionáři národně socialistické strany, která odmítla vytvoření akčního výboru, a přestaly vycházet stranické noviny „[[Svobodné slovo]]“. V lidové straně byl akční výbor vytvořen a převzal kontrolu nad deníkem „[[Lidová demokracie (noviny)|Lidová demokracie]]“. Lidové milice obsadily budovu sekretariátu sociální demokracie a následně [[Lidový dům]]. Pod tímto nátlakem se strana rozhodla k účasti v budoucí Gottwaldově vládě. Když potlačili odpor politických stran, soustředili komunisté svůj nátlak na prezidenta. V dělnickém hnutí organizovali podepisování rezolucí požadujících přijetí demise ministrů a vyhrožovali další generální stávkou.
=== Středa 25. února ===
Komunisté činí další kroky k nahrazení Národní fronty, ustavuje se Ústřední akční výbor Národní fronty. Účastní se také sociální demokraté, významné osobnosti, odbory. Představitelé národních socialistů chtějí jednat s prezidentem, ale ten je nepřijímá. Od komunistů dostává listinu nové vlády a slibuje učinit rychlé rozhodnutí. Komunisté pokračují v nátlaku a od rána připravují velkou demonstraci na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]], která se má v případě prezidentova odporu přesunout na [[Hradčany]]. V pohotovosti je 6 tisíc ozbrojených členů Lidových milicí. V 16:30 odpoledne prezident krátce jedná s Gottwaldem. Oznamuje, že přijímá demisi ministrů a souhlasí s doplněním vlády podle Gottwaldova návrhu. Gottwald uvědomuje vedení KSČ a odjíždí oznámit událost davu na Václavském náměstí. Ve večerních hodinách proběhla přehlídka Lidových milicí a útvarů pohraniční stráže. Jediným viditelným odporem proti komunistickému postupu byla demonstrace - pochod asi pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů. Přes odpor Lidových milicí se jim podařilo projít na Pražský hrad. Mnoho jich bylo pozatýkáno, uvězněno, mnozí pak museli opustit školy. Prezident je nepřijal.
== Projev Klementa Gottwalda ==
Citace z projevu [[Klement Gottwald|Klementa Gottwalda]] na Václavském náměstí [[25. únor|25. února]] 1948:
{{Citát|„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována.<br>Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“}}
== Různé názory ==
Existuje více různých názorů na Vítězný únor i na jednotlivé události února 1948. Některé z nich:
* '''Zneužití moci:''' Mnozí komunisté jednali protizákonně, v rozporu s ústavou, za použití klamů, hrozby zásahu ozbrojených sil, manipulovali veřejným míněním k prosazení svých osobních zájmů. V souladu se zákonem bylo nalezeno jen východisko z vládní krize, prezident Beneš přijal demisi ministrů pod nátlakem.
* '''Legální proces v mezích tehdejších zákonů:''' Převzetí moci nebylo převratem, ale dílem obratného jednání komunistů v rámci platných zákonů, přičemž mocenské struktury státu zůstaly zachovány. Podpora armády, policie a dělníků byla výrazem jejich svobodné vůle.
* '''Jen formální akt:''' Ve skutečnosti se nejednalo o [[státní převrat]], ale jen o formální završení dlouhodobého procesu, řízeného z větší části ze Sovětského svazu, započatého během druhé světové války a pokračujícího v letech [[1945]] – [[1947]] v tzv. ''předtotalitní'' (pretotalitní) fázi. Vládní krize, k jejímuž vyvolání jako záminka sloužilo vládní usnesení o Bezpečnosti, jen všechno urychlila, přičemž k převzetí státu by později stejně došlo.
== Literatura ==
* {{Citace monografie | příjmení = Drtina | jméno = Prokop | odkaz na autora = Prokop Drtina | titul = Československo můj osud : kniha života českého demokrata 20. století. Svazek druhý. Kniha 2., Rok 1948 - Únor 1948 | vydavatel = Melantrich | místo = Praha | rok = 1992 | isbn = 80-7023-114-9 | kapitola = | počet stran = }}
* {{Citace monografie | příjmení = Kaplan | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Kaplan | titul = Pět kapitol o únoru | vydavatel = Doplněk | místo = Brno | rok = 1997 | isbn = 80-85765-73-X | kapitola = | počet stran = 556}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kaplan | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Kaplan | titul = Poslední rok prezidenta: Edvard Beneš v roce 1948 | vydavatel = Doplněk | místo = Brno | rok = 1993 | isbn = 80-85270-18-8 | kapitola = | počet stran = 174}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kaplan | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Kaplan | titul = Pravda o Československu 1945-1948 | vydavatel = Panorama | místo = Praha | rok = 1990 | isbn = 80-7038-193-0 | počet stran = 245}}
* {{Citace monografie | příjmení = Ripka | jméno = Hubert | odkaz na autora = Hubert Ripka | titul = Únorová tragédie : Svědectví přímého účasníka | vydavatel = Atlantis | místo = Brno | rok = 1995 | isbn = 80-7108-098-5 | kapitola = | počet stran = 304}}
* {{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | titul = Osudové únorové dny | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | isbn = 978-80-7106-941-6 | počet stran = 426}}
* [[Norbert Wójtowicz|WÓJTOWICZ, Norbert]], Nástup komunistickej diktatúry v Československu z pohľadu Poľska, [w:] Február 1948 a Slovensko (Zborník z vedeckej konferencie, Bratislava 14. – 15. február 2008), red. Ondrej Podolec, Bratislava Ústav pamäti národa 2008, s. 63-83.
== Související články ==
* [[Československo|Dějiny Československa]]
* [[Třetí Československá republika]]
* [[Komunistický režim v Československu]]
== Externí odkazy ==
* [http://www.totalita.cz/1948/1948.php Únor 1948 na serveru totalita.cz]
* [http://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/1998/2402.html Pozdrav prezidenta republiky Václava Havla účastníkům setkání politických vězňů na Pražském hradě, 24. února 1998]
* [http://www.ct24.cz/vysilani/?id=148636 Video z archivu ČT] - „Vítězný“ únor, podle kamer [[Československý filmový týdeník|Československého filmového týdeníku]]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Komunistický režim v Československu]]
[[Kategorie:Revoluce]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:Únor]]