Sysop: + Vylepšení

2012-03-29T16:36:21Z

+ Vylepšení

Nová stránka

[[Soubor:Moravská zemská sněmovna (dnes Ústavní soud ČR) (02).jpg|thumb|Pohled na sídlo Ústavního soudu ([[Zemská sněmovna v Brně|Zemská sněmovna]] na Joštově třídě v Brně) od jihozápadu]]
[[File:Moravian Provincial Diet - Assembly hall 09.jpg|thumb|Sněmovní sál - pohled z galerie]]
[[File:Moravian Provincial Diet - Conference Room.jpg|thumb|Konferenční místnost]]
'''Ústavní soud České republiky''' není součástí systému [[obecný soud|obecných soudů]], ale jeho základním posláním je garantovat [[ústavnost]] [[právní řád|právního řádu]] a poskytovat ochranu [[Základní lidská práva|základním (ústavním) právům]] [[fyzická osoba|fyzických]] a [[právnická osoba|právnických osob]] na základě [[Ústavní pořádek České republiky|ústavního pořádku České republiky]], a to i proti rozhodnutím obecných soudů, která by nebyla s ústavním pořádkem České republiky v souladu. Sídlem Ústavního soudu je [[Brno]] (v budově [[Zemská sněmovna v Brně|Zemské sněmovny]], kde od roku 1991 sídlil [[Ústavní soud ČSFR]]). Je zakázáno shromáždění v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soud jedná.<ref>182/1993 Sb., ZÁKON ze dne 16. června 1993 o Ústavním soudu, § 25. Ústavní soud České republiky, [cit. 2009-09-03]. [http://www.concourt.cz/pages/prav_uprava/zakon_us.html Dostupné online].</ref>
== Historie ==
[[Ústavní soud]] existoval už za [[první republika|první republiky]], konkrétně od roku 1921 na základě zákona č. 162/1920 Sb. z. a n. Institut individuální [[ústavní stížnost]]i nicméně zaveden nebyl a návrhy k ústavnímu soudu mohli podávat jen Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Volební soud, Poslanecká sněmovna a Sněm [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]]. Soud byl sedmičlenný: předsedu a další dva soudce jmenoval prezident republiky, dva členové byli delegováni Nejvyšším soudem a dva členové Nejvyšším soudem správním. Jejich funkční období bylo desetileté. Tehdejším předsedou ústavního soudu byl [[Karel Baxa]], který byl zároveň [[primátor]]em Prahy. Činnost prvorepublikového ústavního soudu je hodnocena jako nevýznamná a málo frekventovaná. Po uplynutí prvního funkčního období v roce 1931 zůstal ústavní soud dalších 7 let neobsazen.<ref name=historie>[http://www.concourt.cz/pages/historie.html Ústavní soud: Historie ústavního soudnictví]</ref> Druhý Ústavní soud byl zvolen až v roce 1938, za [[Druhá republika|druhé republiky]], a jeho předsedou byl [[Jaroslav Krejčí]]. Zejména přezkoumával opatření Stálého výboru Národního shromáždění a zrušil například nálezy č. 134/1939 Sb. z. a n. nebo 187/1939 Sb. z. a n. V období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] ovšem nepůsobil a po válce svou činnost neobnovil.<ref name=historie />
[[Ústava 9. května]] v roce 1948 ústavní soud nezřídila. Navrhovatelé to zdůvodnili tím, že „Národní shromáždění se stává opravdu nejvyšším orgánem ve státě“ a proto „…odstraňujeme všechny zvláštní orgány, které byly více méně byrokratické povahy a které fakticky stály nad Národním shromážděním. Mám na mysli především ústavní soud,“ přičemž parlament, president a vláda „mají spolupracovat jako orgány jednotné lidové moci, nikoli pracovat proti sobě jako představitelé nějakých zvláštních mocí“.<ref>[http://psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t1227_06.htm Důvodová zpráva k návrhu nové ústavy ČSR], [[Ústavodárné národní shromáždění]] republiky Československé, 1948, 5. zasedání, k tisku číslo 1227, 5. května 1948</ref> Rovněž v [[Ústava ČSSR|Ústavě ČSSR]] z roku 1960 se s ústavním soudem nepočítalo.
Institut ústavního soudu federace a zároveň i ústavních soudů obou republik byl zaveden až s účinností od 1. ledna 1969 [[Ústavní zákon o československé federaci|Ústavním zákonem o československé federaci]], který ve svém článku 101 stanovil: „V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich působnost a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.“ Toto ustanovení československé ústavy však bylo pouze formální, nikdy nebylo naplněno, stejně jako tehdejší ustavení federálního ústavního soudu.
[[Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky]] nakonec vznikl až v roce 1991 na základě zvláštního ústavního zákona. Také vznikl na základě [[Ústava Slovenské republiky|Ústavy Slovenské republiky]] s účinností od 1. října 1992 [[Ústavní soud Slovenské republiky]], avšak naplněn byl až po [[Zánik Československa|zániku Československa]]. Ústavní soud České republiky, ustavený od 1. ledna 1993 a naplněný počátkem tohoto roku, tak nemohl navázat na ústavní historii České republiky z doby federace, ale personálně i názorově do značné míry navázal na Ústavní soud ČSFR.
== Úkoly ==
Úkolem Ústavního soudu České republiky je dbát na ochranu [[ústavnost]]i.
Ústavní soud rozhoduje:
* o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
* o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
* o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
* o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
* o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
* v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy,
* o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy,
* o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy,
* o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
* o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
* spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu,
* o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
* o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
Přestože [[Ústavní soud]] ve své [[judikatura|judikatuře]] mnohokrát zdůraznil, že není nejvyšším článkem systému obecných [[soud]]ů, jako poslední vnitrostátní instance ''de facto'' slouží. Proti jeho rozhodnutí existuje jediný další prostředek nápravy, a to [[stížnost]] k [[Evropský soud pro lidská práva|Evropskému soudu pro lidská práva]] ve [[Štrasburk]]u.
== Organizační uspořádání a způsob rozhodování ==
Tři z 15 soudců ústavního soudu jsou přímo při jmenování prezidentem republiky určeni jako funkcionáři ústavního soudu. t. j. jeden předseda a dva místopředsedové. Vnitřní předpisy ústavního soudu rozlišují dva místopředsedy jako „místopředsedu“ a „místopředsedkyni“. Ostatních 12 soudců je dlouhodobě rozděleno do čtyř tříčlenných senátů, označovaných římskými čísly I až IV. Předsedové senátů jsou předsedou ústavního soudu jmenováni zpravidla na dobu jednoho kalendářního roku, přičemž žádný soudce nesmí být předsedou senátů dva roky po sobě. Předseda a místopředseda soudu nemohou být stálými členy žádného senátu. Nepřítomného člena senátu zastoupí soudce určený pro tento senát rozvrhem práce, zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda soudu.
Ve stanovených závažných nebo sporných případech rozhoduje ústavní soud v plénu (hlasují všichni ústavní soudci). Pro běžnou agendu (tzv. senátní věci) jsou ústavní soudci dlouhodobě rozděleni do jednotlivých senátů, které rozhodují samostatně. Plénum je usnášeníschopné za přítomnosti nejméně 10 soudců.
Plénu jsou zákonem o Ústavním soudu vyhrazena rozhodování o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů nebo jejich ustanovení, o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny nebo Senátu, o ústavnosti rozhodnutí týkajího se rozpuštění nebo činnosti politické strany, o některých záležitostech týkajících se přistoupení České republiky k Evropské unii. Dále je plénum příslušné rozhodnout o senátních věcech, ve kterých soudní senát nerozhodl, protože žádný návrh na usnesení nezískal většinu hlasů. Plénum je dále příslušné rozhodovat o právním názoru senátu, který se odchyluje od předchozího nálezu ústavního soudu, dále o obnovení řízení a o všech věcech, o kterých si rozhodování vyhradí. Dále plénum rozhoduje o organizačních záležitostech senátu, jmenování senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
Senátní i plenární věci se přidělují soudcům ústavního soudu podle cyklu vyplývajícího z abecedního pořadí jejich jmen, případně též abecedního pořadí jmen či názvů navrhovalů v případě návrhů podaných během téhož dne, bez ohledu na předmět rozhodování. V každém druhém přidělovacím kole se vynechává předseda soudu a v každém čtvrtém kole místopředsedové soudu. Takto stanovený soudce zpravodaj může plénu navrhnout předání případu jinému soudci, souhlasí-li s tím, v takovém případě dostane soudce, který se případu takto zbavil, náhradou ten následující případ, který by jinak dostal ten soudce, který za něj případ převzal. Předseda ÚS může se souhlasem pléna vyrovnávat nerovnoměrnosti v zatížení soudců. Je-li senátní věc přidělena soudci, který je členem některého ze senátů, je jeho senát příslušný k rozhodnutí. K řízení o věcech přidělených předsedovi ÚS jsou střídavě příslušné I., II., III. a IV. senát, k věcem přiděleným místopředsedkyni ÚS se střídá příslušnost I. a II. senátu, k věcem přiděleným místopředsedovi ÚS se střídá příslušnost III. a IV. senátu, přičemž v takto přidělených věcech funkcionáři ÚS zastupují soudce, který byl v době nápadu věci předsedou příslušného senátu.
Před hlasováním v plénu je každý soudce oprávněn podat návrh usnesení, při hlasování pak každý soudce musí hlasovat pro některý z podaných návrhů. Nezíská-li žádný z návrhů většinu, hlasování se opakuje s tím, že před hlasováním se soudci vyjádří, zda na svých návrzích setrvávají, případně mohou podat nové návrhy. Pokud se ani opakovaným hlasováním nedojde k rozhodování, hlasuje se potřetí, a to pouze o těch dvou návrzích, které ve druhém hlasování získaly nejvíce hlasů. V plénu je usnesení přijato, hlasovala-li pro něj většina přítomných soudců, pro vybrané druhy rozhodnutí (například zrušení zákona či jeho ustanovení nebo revize právního názoru obsaženého v dřívějším nálezu ústavního soudu) však zákon vyžaduje souhlas nejméně 9 ústavních soudců. Soudce, který s usnesením (s výjimkou usnesení o vnitřních věcech soudu) nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo s jeho jménem připojeno k protokolu.
Senát je usnášeníschopný pouze v plném počtu tří členů, přičemž stálí členové mohou být zastoupeni jiným soudcem. Senát se usnáší většinou hlasů, v některých případech odmítnutí návrhu vyžaduje zákon souhlas všech tří členů senátu. Je-li takto přijatý právní názor senátu odlišný od dřívějšího nálezu ústavního soudu, je otázka předložena plénu a jeho stanoviskem je pak senát v dalším řízení vázán. Každý člen senátu je před hlasováním oprávněn podat návrh usnesení a každý člen musí při hlasování hlasovat pro některý z podaných návrhů. Hlasuje se tak, že každý člen senátu ústně sdělí, se kterým z podaných návrhů souhlasí. Pokud při rozhodnutí ve věci samé nezíská žádný návrh potřebnou většinu, předloží předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu. V ostatních věcech (procedurálních rozhodnutích) při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy senátu. Člen senátu, který s rozhodnutím ve věci nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko s uvedením svého jména bylo připojeno k protokolu o jednání.
§ 25 zákona o ústavním soudu zakazuje veřejná shromáždění v okruhu 100 metrů od ústavního soudu a od míst, kde ústavní soud jedná.
== Soudci Ústavního soudu ==
Patnáct soudců Ústavního soudu jmenuje [[Prezident České republiky|prezident]] se souhlasem [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]] (poprvé se uplatnilo v roce 2000), funkční období ústavního soudce je 10 let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu (věk nad 40 let), má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Je možné opakované jmenování téže osoby. Předseda soudu jmenuje každému soudci na jeho návrh [[asistent soudce|asistenty soudce]].
Zatímco v době prezidentství [[Václav Havel|Václava Havla]] se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu [[Václav Klaus|Václava Klause]] se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři prezidentem navržené kandidáty, [[Aleš Pejchal|Aleše Pejchala]] dokonce dvakrát.<ref>[http://www.novinky.cz/domaci/14999-senatori-napodruhe-odmitli-pustit-pejchala-do-us.html Senátoři napodruhé odmítli pustit Pejchala do ÚS], Novinky.cz, 10. 9. 2003</ref> Mezi Senátem zamítnuté kandidáty patřili například [[Václav Pavlíček]] (22 hlasů ze 76), [[Vladimír Balaš]] (30 ze 78), [[Klára Veselá-Samková]] (29 ze 77),<ref name=odmit /> [[Milan Galvas]].<ref name=barta /> Prezident žádost Senátu o navrhování většího počtu lépe vyhovujících kandidátů označil za skandální, zatímco Senát prezidentovi vytkl, že s ním své návrhy předem nekonzultuje.<ref name=odmit>[http://www.radio.cz/cz/clanek/43812 Senát odmítá navržené kandidáty do Ústavního soudu], Český rozhlas, Vilém Faltýnek, 7. 8. 2003</ref> Od července 2003 do prosince 2005 tak ústavní soud neměl plný počet členů, kvůli čemuž například senátor [[Zdeněk Bárta]] označil v dubnu 2004, kdy chyběli 4 soudci a tedy soud nemohl rozhodovat závažnější věci v plénu, prezidenta Klause za velezrádce, [[Richard Falbr]] hovořil o „ústavní krizi zaviněné jen Klausem“.<ref name=barta>[http://www.novinky.cz/domaci/29515-senator-barta-klaus-je-velezradce.html Senátor Bárta: Klaus je velezrádce], Novinky.cz, 8. 4. 2004</ref>
Po jmenování tří bývalých politiků ([[Pavel Rychetský|Pavla Rychetského]], [[Miloslav Výborný|Miloslava Výborného]] a [[Dagmar Lastovecká|Dagmar Lastovecké]]) se objevily pochybnosti, zda nově obsazený Ústavní soud bude imunní vůči vlivu politických stran.<ref>Petr Kamberský: [http://hn.ihned.cz/c1-25076110-nebojte-se-listiny Nebojte se Listiny], Hospodářské noviny, 29. 5. 2008</ref> V prosinci 2010 ústavní soud zveřejnil politickou minulost svých soudců poté, co v listopadu 2009 sám rozhodl, že veřejnost má právo znát politickou minulost soudců na všech úrovních. Podle těchto údajů 4 ústavní soudci byli v minulosti členy KSČ, 2 byli členy ČSL, jedna soudkyně v ODA, jeden soudce v KAN a jedna soudkyně v ODS. Pavel Rychetský byl v KSČ, OF, OH a ČSSD. 6 aktuálních ústavních soudců nikdy v žádné politické straně nebylo.<ref>[http://zpravy.idnes.cz/ustavni-soudci-prozradili-svou-politickou-minulost-ctyri-byli-v-ksc-12v-/domaci.asp?c=A101208_150242_domaci_jj Ústavní soudci prozradili svou politickou minulost, čtyři byli v KSČ], iDnes.cz, 8. 12. 2010, jj (Jan Jiřička), ČTK</ref>
=== Současní soudci ===
''(ke dni 20. září 2010)''
;Předseda Ústavního soudu
* [[Pavel Rychetský]] od 6. 8. 2003, jmenován [[Václav Klaus|Václavem Klausem]]
;Místopředsedové
* [[Eliška Wagnerová]] od 20. 3. 2002, jmenována [[Václav Havel|Václavem Havlem]]
* [[Pavel Holländer]] od 6. 8. 2003, jmenován [[Václav Klaus|Václavem Klausem]]
;Další soudci
* [[František Duchoň]] od 6. 6. 2002, jmenován [[Václav Havel|Václavem Havlem]]
* [[Jiří Mucha (soudce)|Jiří Mucha]] od 28. 1. 2003, jmenován Václavem Havlem
* [[Miloslav Výborný]] od 3. 6. 2003, jmenován [[Václav Klaus|Václavem Klausem]]
* [[Vojen Güttler]] od 6. 8. 2003, jmenován Václavem Klausem
* [[Dagmar Lastovecká]] od 29. 8. 2003, jmenována Václavem Klausem
* [[Jan Musil (právník)|Jan Musil]] od 27. 11. 2003, jmenován Václavem Klausem
* [[Jiří Nykodým]] od 17. 12. 2003, jmenován Václavem Klausem
* [[Stanislav Balík (mladší)]] od 26. 5. 2004, jmenován Václavem Klausem
* [[Michaela Židlická]] od 16. 6. 2004, jmenována Václavem Klausem
* [[Ivana Janů]] od 16. 9. 2004 (předtím od 9. 11. 1993 do 9. 2. 2002), jmenována Václavem Klausem
* [[Vlasta Formánková]] od 5. 8. 2005, jmenována Václavem Klausem
* [[Vladimír Kůrka]] od 15. 12. 2005, jmenován Václavem Klausem
Přidělení k senátům:<ref>[http://www.concourt.cz/clanek/2022 Rozhodnutí pléna Ústavního soudu Org. 1/05 o ustavení senátů Ústavnho soudu], 7. prosince 2004, účinné od 1. ledna 2005, ve znění rozhodnutí Org. 38/05 a Org. 62/05 s účinností od 10. srpna 2005 a 1. ledna 2006</ref>
* I. senát: František Duchoň, Vojen Güttler, Ivana Janů
* II. senát: Stanislav Balík, Dagmar Lastovecká, Jiří Nykodým
* III. senát: Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil
* IV. senát: Vlasta Formánková, Miloslav Výborný, Michaela Židlická
=== Bývalí soudci ===
Jmenováni [[Václav Havel|Václavem Havlem]]:
* [[Iva Brožová]] 15. 7. 1993 až 8. 2. 1999
* [[Vojtěch Cepl]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003
* [[Vladimír Čermák]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003
* [[Miloš Holeček]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003 (místopředsedou, krátce v roce 2003 předsedou)
* [[Vladimír Jurka]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003
* [[Zdeněk Kessler]] 15. 7. 1993 až 12. 2. 2003 (po celou dobu předsedou)
* [[Vladimír Klokočka]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003
* [[Vladimír Paul]] 15. 7. 1993 až 3. 4. 2002
* [[Antonín Procházka (právník)|Antonín Procházka]] 15. 7. 1993 až 15. 7. 2003
* [[Vlastimil Ševčík]] 15. 7. 1993 až 15. 12. 2002
* [[Eva Zarembová]] 9. 11. 1993 až 9. 11. 2003
* [[Pavel Varvařovský]] 29. 3. 1994 až 29. 3. 2004
* [[Jiří Malenovský]] 4. 4. 2000 až 8. 5. 2004
== Významné kauzy ==

Mezi nejvýznamnější kauzy patřilo například rozhodování o souladu [[Lisabonská smlouva|Lisabonské smlouvy]] s ústavním pořádkem České republiky, na senátní podnět z dubna 2008 vydal soud nález ze dne 26. listopadu 2008, na podnět skupiny senátorů pak další nález ze dne 3. listopadu 2009.
Průlomovým rozhodnutím bylo zrušení [[ústavní zákon|ústavního zákona]] [[ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny|o zkrácení volebního období]] Poslanecké sněmovny, jímž Ústavní soud v září 2009 zrušil již vyhlášené a chystané [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2009|předčasné volby do Poslanecké sněmovny]]. Mnohé osobnosti, například [[Jiří Paroubek]], [[Jiří Pospíšil]] nebo [[Zdeněk Jičínský]], to s různými zdůvodněními označily za překročení pravomocí Ústavního soudu.
28. května 2008 Ústavní soud v plénu velmi těsným poměrem hlasů (8:7) rozhodl o tom, že placení tzv. [[regulační poplatek ve zdravotnictví|regulačních poplatků ve zdravotnictví]] není v rozporu s ústavní garancí bezplatné zdravotní péče na základě pojištění (čl. 31 Listiny základních práv a svobod: „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“, relativizovaný ustanovením čl. 4 odst. 4: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.“) Většinové stanovisko soudu sepsal zpravodaj [[Stanislav Balík (1956)|Stanislav Balík]] a klíčovým argumentem soudcovská zdrženlivost a minimalizace zásahů do pravomocí vlády a zákonodárce v otázkách „v podstatě politických, kam primárně spadá i celá oblast tzv. sociálních práv“. Ústavní soud ve zdůvodnění dodal, že pokud by postupoval ve vztahu k jakékoliv reformě, tedy i reformě zdravotnictví, příliš aktivisticky, vytvořil by zajisté posléze judikaturu, která by a priori zavírala dveře jakýmkoliv reformním snahám.<ref>Matěj Šuster: [http://www.libinst.cz/komentare.php?id=478 Regulační poplatky ve zdravotnictví, jsou ústavní, avšak…], Liberální institut</ref> Prakticky stejnou situaci posuzoval v roce 2004 i slovenský ústavní soud a k volnému výkladu ústavy (připouštějícímu regulační poplatky) se přiklonil poměrem hlasů 9:2.<ref>[http://www.libinst.cz/komentare.php?id=468 „Právo na bezplatnou zdravotní péči“ versus „regulační poplatky“]</ref><ref>[http://www.concourt.sk/rozhod.do?urlpage=dokument&id_spisu=15867 Rozhodnutí ze 17. května 2004, sp. zn. PL ÚS 38/03-89], Ústavní soud Slovenské republiky</ref>
* pro nález byli: Stanislav Balík (soudce zpravodaj), Vlasta Formánková, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Miloslav Výborný, Michaela Židlická
* proti nálezu byli: Pavel Rychetský, Jiří Nykodým, Eliška Wagnerová, Vojen Güttler, František Duchoň, Jan Musil, Pavel Holländer
V březnu 2011 Ústavní soud ČR v plénu poměrem 9:6 schválil nález, jímž uplynutím dne 31. prosince 2011 zrušil zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Konstatoval, že byl zneužit [[stav legislativní nouze]], který pravicová koalice ve sněmovně použila k tomu, aby urychlila projednání sociálních škrtů ve sněmovně tak, aby jej senát mohl projednat ještě ve starém složení, v němž koalice měla převahu, ještě než se ujali funkcí nově zvolení senátoři mezi nimiž výrazně převážila levicová [[ČSSD]]. Zpravodajka [[Eliška Wagnerová]] do zdůvodnění napsala: „Mezi nejzákladnější práva v parlamentní demokracii patří právo opozice účastnit se parlamentních procedur i právo blokovat či oddalovat rozhodnutí většiny“.<ref>Josef Kopecký: [http://zpravy.idnes.cz/necasova-vlada-narazila-u-ustavniho-soudu-skrty-musi-prosadit-znovu-120-/domaci.asp?c=A110314_122908_domaci_kop Nečasova vláda narazila u Ústavního soudu. Škrty musí prosadit znovu], iDnes.cz, 14. 3. 2011</ref><ref>[http://www.usoud.cz/clanek/5000 Ústavní soud zrušil zákon, který byl schválen v režimu legislativní nouze], zpráva Ústavního soudu, 14. 3. 2011</ref>
* pro nález byli: Eliška Wagnerová (soudce zpravodaj), František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný
* proti nálezu byli: Stanislav Balík, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Michaela Židlická
V porovnání těchto dvou nálezů, které spojuje podobný právní problém i podobná věcná problematika (finance a sociální problematika), tvořili ústavní soudci dva ucelené názorové bloky a jazýčkem na vahách byli v tomto případě Vlasta Formánková a Miloslav Výborný.

== Související články ==
* [[Ústavní soud]]
* [[Ústavní vývoj v Česku]]
* [[Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky]]

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.usoud.cz/ www.usoud.cz] – Oficiální stránky Ústavního soudu
* [http://www.judikatura.cz/ www.judikatura.cz] – Judikatura Ústavního soudu zdarma poskytovaná společností ASPI spol. s r. o.

{{Commonscat|The Constitutional Court of the Czech Republic}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Ústavní soudy|České republiky]]
[[Kategorie:Ústavní soud České republiky]]
[[Kategorie:Úřady v Brně]]

Ústavní soud České republiky - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení