Šablona:Článek dne/2015/70 - Historie editací

Sysop: Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/70 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2015/70

2018-01-10T16:09:12Z

Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/70 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2015/70

← Starší verze

Verze z 10. 1. 2018, 16:09

Sysop: Oprava

2016-02-29T11:05:12Z

Oprava

← Starší verze		Verze z 29. 2. 2016, 11:05
Řádka 7:		Řádka 7:

	Prototyp vojenské [[transportní letoun\|transportní]] verze byl zalétán v prosinci [[1958]]. [[Royal Air Force\|Britské vojenské letectvo]] odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením '''Britannia C Mk.1''', poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem [[Voda\|vody]].		Prototyp vojenské [[transportní letoun\|transportní]] verze byl zalétán v prosinci [[1958]]. [[Royal Air Force\|Britské vojenské letectvo]] odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením '''Britannia C Mk.1''', poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem [[Voda\|vody]].
-	<noinclude>[[Kategorie:Archiv ~~Obrázků~~ DNE]]</noinclude>	+	<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Sysop: Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Obrázků DNE“

2016-02-28T14:33:15Z

Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Obrázků DNE“

← Starší verze		Verze z 28. 2. 2016, 14:33
Řádka 7:		Řádka 7:

	Prototyp vojenské [[transportní letoun\|transportní]] verze byl zalétán v prosinci [[1958]]. [[Royal Air Force\|Britské vojenské letectvo]] odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením '''Britannia C Mk.1''', poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem [[Voda\|vody]].		Prototyp vojenské [[transportní letoun\|transportní]] verze byl zalétán v prosinci [[1958]]. [[Royal Air Force\|Britské vojenské letectvo]] odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením '''Britannia C Mk.1''', poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem [[Voda\|vody]].
-	<noinclude>[[Kategorie:~~Článek~~ DNE]]</noinclude>	+	<noinclude>[[Kategorie:Archiv Obrázků DNE]]</noinclude>

Sysop: + Doplnění

2015-08-20T12:50:42Z

+ Doplnění

← Starší verze		Verze z 20. 8. 2015, 12:50
Řádka 5:		Řádka 5:

	První sériová Britannie (Series 102, G-ANBA, výr. číslo 12 902) byla zalétávána od 5. září [[1954]], ale prototyp i nadále sloužil k různým testům, mj. na něm bylo zkoušeno nové odmrazování vstupních kanálů k motorům, později také byl použit jako létající zkušebna — firma Bristol vyvíjela nové, výkonnější motory Orion, které měly pohánět pozdější verze stroje (ty se nakonec neuskutečnily, pouze v Kanadě byly vyráběny stroje vyvinuté na základě typu Britannia, na který Kanaďané zakoupili licenci; šlo vojenské stroje Canadair CL-28 Argus, poháněné pístovými motory [[Wright R-3350]], a Canadair CL-44, vyráběné jako nákladní CL-44D a dopravní CL-44J, ty ale poháněly turbovrtulové motory Rolls-Royce Tyne). Právě při letových zkouškách Orionu posloužil první prototyp, který jej dostal na místo levého vnějšího motoru Proteus (na vývoj nakonec nenavázala sériová výroba, nešlo přitom ani tak o problémy technického či ekonomického rázu, ale vysloveně politického; firma Bristol přitom měla s uplatněním jména Orion vysloveně smůlu, poprvé bylo použito v polovině 40. let pro právě vyvíjený dvouhvězdicový zážehový šoupátkový osmnáctiválec, s očekávaným výkonem na úrovni 4 000 hp, tedy 2 982 kW, ale kvůli očekávané konkurenci lopatkových motorů byl vývoj zastaven ještě před dokončením prototypu tohoto motoru). Letoun definitivně dolétal v prosinci 1960 (to již měl na svém kontě přes 1 800 letových hodin), kdy byl vyškrtnut z rejstříku — dne 30. prosince [[1960]] byl přelétnut z Filtonu na stanici RAF St. Athan (v té době měl vnitřní motory Proteus 705, pravý vnější Proteus 755 a jako levý vnější byl namontován prototyp motoru Bristol Orion), kde byl s evidenčním číslem 7708M používán jako nelétající učební pomůcka při výcviku pozemního personálu. V létě [[1968]] byl sešrotován.		První sériová Britannie (Series 102, G-ANBA, výr. číslo 12 902) byla zalétávána od 5. září [[1954]], ale prototyp i nadále sloužil k různým testům, mj. na něm bylo zkoušeno nové odmrazování vstupních kanálů k motorům, později také byl použit jako létající zkušebna — firma Bristol vyvíjela nové, výkonnější motory Orion, které měly pohánět pozdější verze stroje (ty se nakonec neuskutečnily, pouze v Kanadě byly vyráběny stroje vyvinuté na základě typu Britannia, na který Kanaďané zakoupili licenci; šlo vojenské stroje Canadair CL-28 Argus, poháněné pístovými motory [[Wright R-3350]], a Canadair CL-44, vyráběné jako nákladní CL-44D a dopravní CL-44J, ty ale poháněly turbovrtulové motory Rolls-Royce Tyne). Právě při letových zkouškách Orionu posloužil první prototyp, který jej dostal na místo levého vnějšího motoru Proteus (na vývoj nakonec nenavázala sériová výroba, nešlo přitom ani tak o problémy technického či ekonomického rázu, ale vysloveně politického; firma Bristol přitom měla s uplatněním jména Orion vysloveně smůlu, poprvé bylo použito v polovině 40. let pro právě vyvíjený dvouhvězdicový zážehový šoupátkový osmnáctiválec, s očekávaným výkonem na úrovni 4 000 hp, tedy 2 982 kW, ale kvůli očekávané konkurenci lopatkových motorů byl vývoj zastaven ještě před dokončením prototypu tohoto motoru). Letoun definitivně dolétal v prosinci 1960 (to již měl na svém kontě přes 1 800 letových hodin), kdy byl vyškrtnut z rejstříku — dne 30. prosince [[1960]] byl přelétnut z Filtonu na stanici RAF St. Athan (v té době měl vnitřní motory Proteus 705, pravý vnější Proteus 755 a jako levý vnější byl namontován prototyp motoru Bristol Orion), kde byl s evidenčním číslem 7708M používán jako nelétající učební pomůcka při výcviku pozemního personálu. V létě [[1968]] byl sešrotován.
		+
		+	Prototyp vojenské [[transportní letoun\|transportní]] verze byl zalétán v prosinci [[1958]]. [[Royal Air Force\|Britské vojenské letectvo]] odebralo dvacet kusů verze Series 253 pod označením '''Britannia C Mk.1''', poháněné motory Proteus 255, což byla vojenská verze motoru Proteus 765 se vstřikem [[Voda\|vody]].
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Masivní vylepšení

2015-08-20T12:39:49Z

+ Masivní vylepšení

← Starší verze		Verze z 20. 8. 2015, 12:39
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-	[[Soubor:~~SUN~~-~~Ultra40-2014~~-~~002~~.jpg\|right\|160px\|~~Dvojice konektorů IEEE 1394a~~ na ~~předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2~~.]]	+	[[Soubor:Bristol 175 Britannia 312 G-AOVT BOAC Ringway 04.08.62 edited-3.jpg\|right\|160px\|BOAC Britannia Model 312 na transatlantickém letu
-	'''[[~~FireWire~~]]''' ~~('''IEEE 1394''') je standardní sériová~~ [[~~sběrnice~~]] pro ~~připojení periférií k~~ [[~~počítač~~]]i. ~~Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení~~, ~~především~~ [[~~SCSI~~]].	+	nad Manchesterem v roce 1962.]]
		+	'''[[Bristol Britannia]]''' byl britský dopravní [[Turbovrtulový motor\|turbovrtulový letoun]] z 50. let 20. století. Počátky jeho vývoje spadají do konce 40. let, kdy byla požadována konstrukce letounu pro přepravu 32–48 pasažérů. První prototyp letounu vzlétl [[16. srpen\|16. srpna]] [[1952 v letectví\|1952]], za řízením byl A. J. „Bill“ Pegg. Letoun byl postupně upravován, vznikaly další modifikace a v roce [[1956]] vznikla verze 300 (Series 300). První komerční let však stroj absolvoval až roku [[1957]]. Celkem bylo vyrobeno 85 kusů všech verzí.

-	~~V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE~~ ~~1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE~~ ~~1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem~~. ~~Nyní~~ se ~~schvaluje nový&nbsp~~;~~standard IEEE 1394c s rychlostí až 3~~ ~~200~~ Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, ~~v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.~~	+	První sériová Britannie (Series 102, G-ANBA, výr. číslo 12 902) byla zalétávána od 5. září [[1954]], ale prototyp i nadále sloužil k různým testům, mj. na něm bylo zkoušeno nové odmrazování vstupních kanálů k motorům, později také byl použit jako létající zkušebna — firma Bristol vyvíjela nové, výkonnější motory Orion, které měly pohánět pozdější verze stroje (ty se nakonec neuskutečnily, pouze v Kanadě byly vyráběny stroje vyvinuté na základě typu Britannia, na který Kanaďané zakoupili licenci; šlo vojenské stroje Canadair CL-28 Argus, poháněné pístovými motory [[Wright R-3350]], a Canadair CL-44, vyráběné jako nákladní CL-44D a dopravní CL-44J, ty ale poháněly turbovrtulové motory Rolls-Royce Tyne). Právě při letových zkouškách Orionu posloužil první prototyp, který jej dostal na místo levého vnějšího motoru Proteus (na vývoj nakonec nenavázala sériová výroba, nešlo přitom ani tak o problémy technického či ekonomického rázu, ale vysloveně politického; firma Bristol přitom měla s uplatněním jména Orion vysloveně smůlu, poprvé bylo použito v polovině 40. let pro právě vyvíjený dvouhvězdicový zážehový šoupátkový osmnáctiválec, s očekávaným výkonem na úrovni 4 000 hp, tedy 2 982 kW, ale kvůli očekávané konkurenci lopatkových motorů byl vývoj zastaven ještě před dokončením prototypu tohoto motoru). Letoun definitivně dolétal v prosinci 1960 (to již měl na svém kontě přes 1 800 letových hodin), kdy byl vyškrtnut z rejstříku — dne 30. prosince [[1960]] byl přelétnut z Filtonu na stanici RAF St. Athan (v té době měl vnitřní motory Proteus 705, pravý vnější Proteus 755 a jako levý vnější byl namontován prototyp motoru Bristol Orion), kde byl s evidenčním číslem 7708M používán jako nelétající učební pomůcka při výcviku pozemního personálu. V létě [[1968]] byl sešrotován.
-		+
-	~~FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu~~ [[~~peer~~-~~to-peer~~]], ~~například mezi [[Scanner\|skenerem]]~~ a ~~[[Počítačová tiskárna\|tiskárnou]]~~, ~~bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor\|procesoru]] počítače~~. ~~FireWire také podporuje více hostitelských zařízení~~ na ~~jedné sběrnici. USB potřebuje~~ na ~~stejnou funkci speciální čipset~~, ~~což v praxi znamená~~, ~~že potřebuje speciální drahý kabel~~, ~~přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest)~~. ~~FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel~~, ~~který je použit nejčastěji, může mít délku až~~ 4,~~5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI~~. ~~Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a~~ 30 [[~~volt~~]]~~y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje~~.	+
-		+
-	~~Dodatek IEEE 1394a, vydaný~~ v ~~roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní~~ ~~streaming~~, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k ~~velkému poklesu v isochronním přenosu~~.	+
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: Zamyká „Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/70“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání))

2015-02-22T16:13:33Z

Zamyká „Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/70“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání))

← Starší verze

Verze z 22. 2. 2015, 16:13

Sysop: + Nový článek DNE !

2015-02-22T16:13:25Z

+ Nový článek DNE !

Nová stránka

[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].

V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí až 3 200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.

FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30 [[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.

Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k velkému poklesu v isochronním přenosu.
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>