Šablona:Článek dne/2021/09 - Historie editací

Sysop v 12. 1. 2023, 11:57

2023-01-12T11:57:34Z

← Starší verze		Verze z 12. 1. 2023, 11:57
Řádka 1:		Řádka 1:
-	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->	+	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
	[[Soubor:Io highest resolution true color.jpg\|right\|160px\|NASA's Galileo spacecraft acquired its highest resolution images of Jupiter's moon Io on 3 July 1999]]		[[Soubor:Io highest resolution true color.jpg\|right\|160px\|NASA's Galileo spacecraft acquired its highest resolution images of Jupiter's moon Io on 3 July 1999]]
	'''<big>[[Io]]</big>''' je jedním z [[Měsíc (satelit)\|měsíců]] planety [[Jupiter (planeta)\|Jupiter]], nejvnitřnější ze skupiny [[Galileovy měsíce\|měsíců objevených Galileem]]. S průměrem 3642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc ve [[sluneční soustava\|sluneční soustavě]]. Pojmenován byl dle řecké mytologie po Íó – kněžce Héry, která se stala milenkou vládce bohů Dia.		'''<big>[[Io]]</big>''' je jedním z [[Měsíc (satelit)\|měsíců]] planety [[Jupiter (planeta)\|Jupiter]], nejvnitřnější ze skupiny [[Galileovy měsíce\|měsíců objevených Galileem]]. S průměrem 3642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc ve [[sluneční soustava\|sluneční soustavě]]. Pojmenován byl dle řecké mytologie po Íó – kněžce Héry, která se stala milenkou vládce bohů Dia.

Sysop: Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Článků DNE“

2023-01-12T11:52:32Z

Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“

← Starší verze		Verze z 12. 1. 2023, 11:52
Řádka 14:		Řádka 14:

	Jeho laplaceovská rezonance s Europou a Ganymedem udržuje excentricitu obežné dráhy Io a zabraňuje slapovému tření uvnitř Io, aby změnila tuto oběžnou dráhu na kruhovou. Rezonantní oběžná dráha také udržuje vzdálenost Io od Jupiteru; jinak by slapy generované Jupiterem způsobily, že by se Io pomalu od své mateřské planety vzdalovalo. Vertikální změna slapové výdutě Io mezi okamžiky, kdy se měsíc nachází v [[Apsida (astronomie)\|apocentru]] a [[Apsida (astronomie)\|pericentru]] své oběžné dráhy, může být až 100 metrů. [[Slapové tření]], které vzniká ve vnitřku Io, díky proměnné slapové síle, která by – nebýt rezonantní oběžné dráhy – vedla k přeměně oběžné dráhy Io na kruhovou, dává vzniknout významnému slapovému zahřívání v nitru Io, vedoucí k [[tavení]] významné části měsíčního pláště a jádra. Objem tepelné energie takto produkované je až 200 krát vyšší než energie pouze z radioaktivního rozpadu prvků. Tato energie je uvolňována ve formě vulkanické aktivity, vedoucí k pozorovanému vysokému tepelnému toku (globální úhrn: 0,6 až 1,6×10<sup>14</sup> [[Watt\|W]]). Modely jeho oběžné dráhy ukazují, že objem slapového zahřívání nitra Io se mění s časem.		Jeho laplaceovská rezonance s Europou a Ganymedem udržuje excentricitu obežné dráhy Io a zabraňuje slapovému tření uvnitř Io, aby změnila tuto oběžnou dráhu na kruhovou. Rezonantní oběžná dráha také udržuje vzdálenost Io od Jupiteru; jinak by slapy generované Jupiterem způsobily, že by se Io pomalu od své mateřské planety vzdalovalo. Vertikální změna slapové výdutě Io mezi okamžiky, kdy se měsíc nachází v [[Apsida (astronomie)\|apocentru]] a [[Apsida (astronomie)\|pericentru]] své oběžné dráhy, může být až 100 metrů. [[Slapové tření]], které vzniká ve vnitřku Io, díky proměnné slapové síle, která by – nebýt rezonantní oběžné dráhy – vedla k přeměně oběžné dráhy Io na kruhovou, dává vzniknout významnému slapovému zahřívání v nitru Io, vedoucí k [[tavení]] významné části měsíčního pláště a jádra. Objem tepelné energie takto produkované je až 200 krát vyšší než energie pouze z radioaktivního rozpadu prvků. Tato energie je uvolňována ve formě vulkanické aktivity, vedoucí k pozorovanému vysokému tepelnému toku (globální úhrn: 0,6 až 1,6×10<sup>14</sup> [[Watt\|W]]). Modely jeho oběžné dráhy ukazují, že objem slapového zahřívání nitra Io se mění s časem.
-	<noinclude>[[Kategorie:~~Článek~~ DNE]]</noinclude>	+	<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Sysop: -- Optimalizace

2021-04-20T11:54:05Z

-- Optimalizace

← Starší verze		Verze z 20. 4. 2021, 11:54
Řádka 13:		Řádka 13:
	Na rozdíl od Země a Měsíce získává Io hlavní část tepla spíše působením slapových jevů na jeho jádro nežli z [[Radioaktivita\|radioaktivního rozpadu]] [[izotop]]ů. Slapové jevy jsou výsledkem rezonancí s měsíci Europou a Ganymedem. Množství takto vzniklého tepla je závislé na vzdálenosti od Jupiteru, na rotační ose, vnitřním složení a stavu materiálu tvořícího vnitřní část měsíce.		Na rozdíl od Země a Měsíce získává Io hlavní část tepla spíše působením slapových jevů na jeho jádro nežli z [[Radioaktivita\|radioaktivního rozpadu]] [[izotop]]ů. Slapové jevy jsou výsledkem rezonancí s měsíci Europou a Ganymedem. Množství takto vzniklého tepla je závislé na vzdálenosti od Jupiteru, na rotační ose, vnitřním složení a stavu materiálu tvořícího vnitřní část měsíce.

-	Jeho laplaceovská rezonance s Europou a Ganymedem udržuje excentricitu obežné dráhy Io a zabraňuje slapovému tření uvnitř Io, aby změnila tuto oběžnou dráhu na kruhovou. Rezonantní oběžná dráha také udržuje vzdálenost Io od Jupiteru; jinak by slapy generované Jupiterem způsobily, že by se Io pomalu od své mateřské planety vzdalovalo. Vertikální změna slapové výdutě Io mezi okamžiky, kdy se měsíc nachází v [[Apsida (astronomie)\|apocentru]] a [[Apsida (astronomie)\|pericentru]] své oběžné dráhy, může být až 100 metrů. [[Slapové tření]], které vzniká ve vnitřku Io, díky proměnné slapové síle, která by – nebýt rezonantní oběžné dráhy – vedla k přeměně oběžné dráhy Io na kruhovou, dává vzniknout významnému slapovému zahřívání v nitru Io, vedoucí k [[tavení]] významné části měsíčního pláště a jádra. Objem tepelné energie takto produkované je až 200 krát vyšší než energie pouze z radioaktivního rozpadu prvků. Tato energie je uvolňována ve formě vulkanické aktivity, vedoucí k pozorovanému vysokému tepelnému toku (globální úhrn: 0,6 až 1,6×10<sup>14</sup> [[Watt\|W]]). Modely jeho oběžné dráhy ukazují, že objem slapového zahřívání nitra Io se mění s časem ~~a v současnosti pozorovaný tepelný tok není reprezentativním dlouhodobým průměrem~~.	+	Jeho laplaceovská rezonance s Europou a Ganymedem udržuje excentricitu obežné dráhy Io a zabraňuje slapovému tření uvnitř Io, aby změnila tuto oběžnou dráhu na kruhovou. Rezonantní oběžná dráha také udržuje vzdálenost Io od Jupiteru; jinak by slapy generované Jupiterem způsobily, že by se Io pomalu od své mateřské planety vzdalovalo. Vertikální změna slapové výdutě Io mezi okamžiky, kdy se měsíc nachází v [[Apsida (astronomie)\|apocentru]] a [[Apsida (astronomie)\|pericentru]] své oběžné dráhy, může být až 100 metrů. [[Slapové tření]], které vzniká ve vnitřku Io, díky proměnné slapové síle, která by – nebýt rezonantní oběžné dráhy – vedla k přeměně oběžné dráhy Io na kruhovou, dává vzniknout významnému slapovému zahřívání v nitru Io, vedoucí k [[tavení]] významné části měsíčního pláště a jádra. Objem tepelné energie takto produkované je až 200 krát vyšší než energie pouze z radioaktivního rozpadu prvků. Tato energie je uvolňována ve formě vulkanické aktivity, vedoucí k pozorovanému vysokému tepelnému toku (globální úhrn: 0,6 až 1,6×10<sup>14</sup> [[Watt\|W]]). Modely jeho oběžné dráhy ukazují, že objem slapového zahřívání nitra Io se mění s časem.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: ++

2021-04-20T11:53:00Z

← Starší verze		Verze z 20. 4. 2021, 11:53
Řádka 9:		Řádka 9:
	Měsíc Io hrál významnou roli v rozvoji [[astronomie]] v 17. a 18. století. Objevil ho již v roce 1610 Galileo Galilei, spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkovo [[Heliocentrismus\|heliocentrického]] modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových [[Keplerovy zákony\|pohybových zákonů]] a první měření [[rychlost světla\|rychlosti světla]]. Až do konce 19. století zůstával Io jen pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]], které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí [[impaktní kráter\|impaktními krátery]]. V 90. letech a na začátku roku [[2000]] kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda [[Sonda Galileo\|Galileo]], což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce.		Měsíc Io hrál významnou roli v rozvoji [[astronomie]] v 17. a 18. století. Objevil ho již v roce 1610 Galileo Galilei, spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkovo [[Heliocentrismus\|heliocentrického]] modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových [[Keplerovy zákony\|pohybových zákonů]] a první měření [[rychlost světla\|rychlosti světla]]. Až do konce 19. století zůstával Io jen pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]], které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí [[impaktní kráter\|impaktními krátery]]. V 90. letech a na začátku roku [[2000]] kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda [[Sonda Galileo\|Galileo]], což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce.

-	Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku [[2007]] pomocí přeletu sondy [[New Horizons]].	+	Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku [[2007]] pomocí přeletu sondy [[New Horizons]]. Měsíc Io je o něco větší než pozemský Měsíc, střední poloměr dosahuje 1821,3 km, což je o 5 procent více než má Měsíc. Hmotnost dosahuje 8,9319 × 10<sup>22</sup> kg (o 21 procent více než má Měsíc). Io má lehce elipsovitý tvar s nejdelší osou směřující k Jupiteru. Mezi Galileovými měsíci je v uvedených parametrech před Europou, ale za [[Callisto (měsíc)\|Callisto]] a [[Ganymed (měsíc)\|Ganymedem]].

-	~~Měsíc~~ Io ~~je o něco větší než pozemský Měsíc, střední poloměr dosahuje 1821,3~~ ~~km, což je o~~ ~~5 procent více než má Měsíc~~. ~~Hmotnost dosahuje 8~~,~~9319~~ × ~~10<sup>22</sup>&nbsp~~;kg (~~o 21 procent více než má Měsíc~~). Io ~~má lehce elipsovitý tvar s nejdelší osou směřující~~ k~~ Jupiteru~~. ~~Mezi Galileovými měsíci~~ je v ~~uvedených parametrech před Europou, ale za~~ [[~~Callisto (měsíc)~~\|~~Callisto~~]] a ~~Ganymedem~~.	+	Na rozdíl od Země a Měsíce získává Io hlavní část tepla spíše působením slapových jevů na jeho jádro nežli z [[Radioaktivita\|radioaktivního rozpadu]] [[izotop]]ů. Slapové jevy jsou výsledkem rezonancí s měsíci Europou a Ganymedem. Množství takto vzniklého tepla je závislé na vzdálenosti od Jupiteru, na rotační ose, vnitřním složení a stavu materiálu tvořícího vnitřní část měsíce.
		+
		+	Jeho laplaceovská rezonance s Europou a Ganymedem udržuje excentricitu obežné dráhy Io a zabraňuje slapovému tření uvnitř Io, aby změnila tuto oběžnou dráhu na kruhovou. Rezonantní oběžná dráha také udržuje vzdálenost Io od Jupiteru; jinak by slapy generované Jupiterem způsobily, že by se Io pomalu od své mateřské planety vzdalovalo. Vertikální změna slapové výdutě Io mezi okamžiky, kdy se měsíc nachází v [[Apsida (astronomie)\|apocentru]] a [[Apsida (astronomie)\|pericentru]] své oběžné dráhy, může být až 100 metrů. [[Slapové tření]], které vzniká ve vnitřku Io, díky proměnné slapové síle, která by – nebýt rezonantní oběžné dráhy – vedla k přeměně oběžné dráhy Io na kruhovou, dává vzniknout významnému slapovému zahřívání v nitru Io, vedoucí k [[tavení]] významné části měsíčního pláště a jádra. Objem tepelné energie takto produkované je až 200 krát vyšší než energie pouze z radioaktivního rozpadu prvků. Tato energie je uvolňována ve formě vulkanické aktivity, vedoucí k pozorovanému vysokému tepelnému toku (globální úhrn: 0,6 až 1,6×10<sup>14</sup> [[Watt\|W]]). Modely jeho oběžné dráhy ukazují, že objem slapového zahřívání nitra Io se mění s časem a v současnosti pozorovaný tepelný tok není reprezentativním dlouhodobým průměrem.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: ++

2021-04-20T11:47:50Z

← Starší verze		Verze z 20. 4. 2021, 11:47
Řádka 7:		Řádka 7:
	Povrchový vulkanismus je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů na Io. Sopečná mračna a [[lávový proud\|lávové proudy]] neustále přetvářejí povrch měsíce a jeho zbarvení, které se vyskytuje v různých odstínech červené, žluté, bílé, černé a zelené způsobované většinou sloučeninami síry. Velké množství lávových proudů, několik z nich delších než 500 km, přispívají k rychlým změnám vzhledu povrchu. Při pohledu z vesmíru povrch měsíce připomíná povrch [[pizza\|pizzy]]. Sopečné erupce neustále doplňují materiál do slabé [[atmosféra\|atmosféry]] Io a druhotně i do rozsáhlé [[Magnetosféra Jupiteru\|magnetosféry Jupiteru]].		Povrchový vulkanismus je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů na Io. Sopečná mračna a [[lávový proud\|lávové proudy]] neustále přetvářejí povrch měsíce a jeho zbarvení, které se vyskytuje v různých odstínech červené, žluté, bílé, černé a zelené způsobované většinou sloučeninami síry. Velké množství lávových proudů, několik z nich delších než 500 km, přispívají k rychlým změnám vzhledu povrchu. Při pohledu z vesmíru povrch měsíce připomíná povrch [[pizza\|pizzy]]. Sopečné erupce neustále doplňují materiál do slabé [[atmosféra\|atmosféry]] Io a druhotně i do rozsáhlé [[Magnetosféra Jupiteru\|magnetosféry Jupiteru]].

-	Měsíc Io hrál významnou roli v rozvoji [[astronomie]] v 17. a 18. století. Objevil ho již v roce 1610 Galileo Galilei, spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkovo [[Heliocentrismus\|heliocentrického]] modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových [[Keplerovy zákony\|pohybových zákonů]] a první měření [[rychlost světla\|rychlosti světla]]. Až do konce 19. století zůstával Io jen pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]], které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí [[impaktní kráter\|impaktními krátery]]. V 90. letech a na začátku roku [[2000]] kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda [[Sonda Galileo\|Galileo]], což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce. Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku [[2007]] pomocí přeletu sondy [[New Horizons]].	+	Měsíc Io hrál významnou roli v rozvoji [[astronomie]] v 17. a 18. století. Objevil ho již v roce 1610 Galileo Galilei, spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkovo [[Heliocentrismus\|heliocentrického]] modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových [[Keplerovy zákony\|pohybových zákonů]] a první měření [[rychlost světla\|rychlosti světla]]. Až do konce 19. století zůstával Io jen pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]], které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí [[impaktní kráter\|impaktními krátery]]. V 90. letech a na začátku roku [[2000]] kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda [[Sonda Galileo\|Galileo]], což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce.
		+
		+	Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku [[2007]] pomocí přeletu sondy [[New Horizons]].
		+
		+	Měsíc Io je o něco větší než pozemský Měsíc, střední poloměr dosahuje 1821,3 km, což je o 5 procent více než má Měsíc. Hmotnost dosahuje 8,9319 × 10<sup>22</sup> kg (o 21 procent více než má Měsíc). Io má lehce elipsovitý tvar s nejdelší osou směřující k Jupiteru. Mezi Galileovými měsíci je v uvedených parametrech před Europou, ale za [[Callisto (měsíc)\|Callisto]] a Ganymedem.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Aktualizace

2021-04-20T11:46:41Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 20. 4. 2021, 11:46
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-	[[Soubor:~~SUN-Ultra40-2014-002~~.jpg\|right\|160px\|~~Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.~~]]	+	[[Soubor:Io highest resolution true color.jpg\|right\|160px\|NASA's Galileo spacecraft acquired its highest resolution images of Jupiter's moon Io on 3 July 1999]]
-	'''[[~~FireWire~~]]''' (~~'''IEEE 1394'''~~) ~~je standardní sériová~~ [[~~sběrnice~~]] ~~pro připojení periférií k~~ [[~~počítač~~]]i. ~~Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení~~, ~~především~~ [[~~SCSI~~]].	+	'''<big>[[Io]]</big>''' je jedním z [[Měsíc (satelit)\|měsíců]] planety [[Jupiter (planeta)\|Jupiter]], nejvnitřnější ze skupiny [[Galileovy měsíce\|měsíců objevených Galileem]]. S průměrem 3642,6 km se jedná o čtvrtý největší měsíc ve [[sluneční soustava\|sluneční soustavě]]. Pojmenován byl dle řecké mytologie po Íó – kněžce Héry, která se stala milenkou vládce bohů Dia.

-	~~V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire~~ 400 ~~neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s~~ a ~~FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s~~ a ~~devítipinovým kabelem~~. ~~Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí~~ až 3 ~~200 Mbit/s~~. ~~FireWire na~~ rozdíl od ~~USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude~~. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.	+	Na povrchu měsíce se nachází více jak 400 aktivních [[sopka\|sopek]] a Io je tak [[geologie\|geologicky]] nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Extrémní vulkanická aktivita je výsledkem silných [[slapové jevy\|slapových jevů]] způsobených vlivem Jupitera, [[Europa (měsíc)\|Europy]] a [[Ganymed (měsíc)\|Ganymedu]]. Slapové síly působí na celý měsíc, způsobují tření a to je příčinou zahřívání jeho jádra. [[Sopečná erupce\|Erupce]] na povrchu vytvářejí oblaka [[síra\|síry]] a [[Oxid siřičitý\|oxidu siřičitého]], které dosahují výšky až 500 km. Povrch je pokryt více jak stovkou [[hora\|hor]], které vznikly vyzdvihnutím částí kůry vlivem extrémní [[komprese]] silikátového [[planetární plášť\|pláště]]. Některé z těchto hor sahají výše než nejvyšší [[Země\|pozemská]] hora [[Mount Everest]]. Na rozdíl od většiny měsíců ve vnější sluneční soustavě (které mají tlustou vrstvu [[led]]u), je Io složen převážně ze silikátových [[hornina\|hornin]], které jsou okolo roztaveného železného či síro-železnatého [[planetární jádro\|jádra]]. Většina povrchu měsíce je charakteristická rozsáhlými pláněmi potaženými sírou nebo [[mráz\|zmrzlým]] oxidem siřičitým způsobující jeho zvláštní zbarvení.

-	~~FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (~~na ~~rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI)~~. ~~To umožňuje komunikaci zařízení na principu~~ [[~~peer-to-peer]], například mezi [[Scanner~~\|~~skenerem~~]] a ~~[[Počítačová tiskárna\|tiskárnou]]~~, bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor\|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, ~~což v praxi znamená~~, ~~že potřebuje speciální drahý kabel~~, ~~přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest)~~. ~~FireWire podporuje technologie~~ [[~~plug-and-play~~]] ~~a hot swapping~~. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[~~watt~~]]y a ~~30 ~~[[~~volt~~]]~~y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje~~.	+	Povrchový vulkanismus je odpovědný za veliké množství unikátních útvarů na Io. Sopečná mračna a [[lávový proud\|lávové proudy]] neustále přetvářejí povrch měsíce a jeho zbarvení, které se vyskytuje v různých odstínech červené, žluté, bílé, černé a zelené způsobované většinou sloučeninami síry. Velké množství lávových proudů, několik z nich delších než 500 km, přispívají k rychlým změnám vzhledu povrchu. Při pohledu z vesmíru povrch měsíce připomíná povrch [[pizza\|pizzy]]. Sopečné erupce neustále doplňují materiál do slabé [[atmosféra\|atmosféry]] Io a druhotně i do rozsáhlé [[Magnetosféra Jupiteru\|magnetosféry Jupiteru]].

-	~~Dodatek IEEE 1394a, vydaný~~ v roce ~~2000~~, ~~upřesnil a vylepšil původní specifikaci~~. ~~Přidal podporu pro asynchronní streaming~~, ~~rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů~~ a ~~úsporný režim spánku~~. ~~IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394~~. ~~1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke~~ zlepšení ~~efektivity~~. ~~To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice~~, ~~při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly~~, ~~aniž by došlo~~ k~~ velkému poklesu~~ v ~~isochronním přenosu~~.	+	Měsíc Io hrál významnou roli v rozvoji [[astronomie]] v 17. a 18. století. Objevil ho již v roce 1610 Galileo Galilei, spolu s dalšími velkými satelity Jupiteru. Objev těchto měsíců podpořil obecné přijetí Koperníkovo [[Heliocentrismus\|heliocentrického]] modelu sluneční soustavy, vývoj Keplerových [[Keplerovy zákony\|pohybových zákonů]] a první měření [[rychlost světla\|rychlosti světla]]. Až do konce 19. století zůstával Io jen pouhým bodem. Na začátku 20. století zlepšení astronomických dalekohledů umožnilo rozpoznat tmavě červené polární a světlé rovníkové oblasti. V druhé polovině 20. století prolétly okolo měsíce dvě kosmické sondy [[Voyager 1]] a [[Voyager 2]], které přinesly poznatky o jeho geologické aktivitě v podobě sopek, velkých hor a mladého povrchu bez zjevného pokrytí [[impaktní kráter\|impaktními krátery]]. V 90. letech a na začátku roku [[2000]] kolem měsíce několikrát prolétla kosmická sonda [[Sonda Galileo\|Galileo]], což přispělo k získání znalostí o vnitřní stavbě měsíce. Průzkum Io pokračoval v prvních měsících roku [[2007]] pomocí přeletu sondy [[New Horizons]].
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2020/34 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2021/09: 2021

2021-01-04T19:46:01Z

Stránka Šablona:Článek dne/2020/34 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2021/09: 2021

← Starší verze

Verze z 4. 1. 2021, 19:46

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2019/68 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2020/34

2020-01-06T10:38:50Z

Stránka Šablona:Článek dne/2019/68 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2020/34

← Starší verze

Verze z 6. 1. 2020, 10:38

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2018/68 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2019/68: Nahrazení textu „Článek dne/2018/“ textem „Článek dne/2019/“

2019-01-07T12:17:34Z

Stránka Šablona:Článek dne/2018/68 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2019/68: Nahrazení textu „Článek dne/2018/“ textem „Článek dne/2019/“

← Starší verze

Verze z 7. 1. 2019, 12:17

Sysop: Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2017/150 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2018/68: 2018

2018-01-06T10:56:56Z

Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2017/150 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2018/68: 2018

← Starší verze

Verze z 6. 1. 2018, 10:56