Šablona:Článek dne/2021/23 - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Článků DNE“

2023-01-12T11:52:36Z

Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“

← Starší verze		Verze z 12. 1. 2023, 11:52
Řádka 20:		Řádka 20:

	Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.		Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.
-	<noinclude>[[Kategorie:~~Článek~~ DNE]]</noinclude>	+	<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Sysop: ++

2021-10-11T11:51:18Z

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:51
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
	[[Soubor:Zinc fragment sublimed and 1cm3 cube.jpg\|right\|160px\|Zinc – purity 99.995 %]]		[[Soubor:Zinc fragment sublimed and 1cm3 cube.jpg\|right\|160px\|Zinc – purity 99.995 %]]
-	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.	+	'''<big>[[Zinek]]</big>''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře.	+	'''[[Zinek]]''' je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře.

	Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.		Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

Sysop: ++

2021-10-11T11:31:03Z

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:31
Řádka 14:		Řádka 14:

	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.		V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
-	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, ~~'''''~~[[zinkit]]~~'''''~~ neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, ~~'''''~~[[franklinit]]~~'''''~~ (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.	+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[zinkit]] neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, [[franklinit]] (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
	Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.		Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

Sysop: -- Optimalizace

2021-10-11T11:28:23Z

-- Optimalizace

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:28
Řádka 9:		Řádka 9:
	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.

-	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.	+	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.

-	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]]~~. Původ slova zinek není sice úplně jasný, ale nejčastější domněnka je, že byl odvozen od německého slova ''Zinke'' (v překladu bodec nebo zub) a to podle vzhledu kovu~~.	+	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]].

-	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion'' ~~= počet částic na 1 milion částic~~). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.	+	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
-	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako ~~'''''~~[[wurtzit]]~~'''''~~. Dalšími minerály zinku jsou ~~'''''~~[[smithsonit]]~~'''''~~ neboli ~~'''''~~[[kalamín uhličitý]]~~'''''~~ ZnCO<sub>3</sub>, ~~'''''~~[[kalamín křemičitý]]~~'''''~~ Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, ~~'''''~~[[willemit]]~~'''''~~ Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, ~~'''''~~[[troosit]]~~'''''~~ (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, ~~'''''~~[[zinečnatý spinel]]~~'''''~~ ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a ~~'''''~~[[hemimorfit]]~~'''''~~ Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.	+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
-	Velká naleziště zinkových rud, zejména ~~'''''~~[[sfalerit]]u~~'''''~~ a ~~'''''~~[[smithsonit]]u~~'''''~~, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.	+	Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.		Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.

Sysop: -- Optimalizace

2021-10-11T11:23:16Z

-- Optimalizace

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:23
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.		'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.	+	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře.
		+
		+	Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.
Řádka 15:		Řádka 17:
	Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.		Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

-	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.	+	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.
-		+
-	Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em.	+
-	Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.	+

-	Redukce [[oxid zinečnatý\|oxidu zinečnatého]] [[koks]]em se dříve prováděla v soustavě horizontálních retort s vnějším ohřevem a pracovaly vsádkovým způsobem. Časem byly nahrazeny kontinuálně pracujícími vertikálními [[retorta]]mi, které měly někdy elektrické vyhřívání. Ani jeden z těchto dvou procesů nemá takovou termickou účinnost jako má [[vysoká pec]], ve které spalování paliva pro zahřívání probíhá ve stejném prostoru jako redukce [[oxid]]u. Problém při výrobě zinku tímto způsobem je v tom, že [[redukce]] oxidu zinečnatého [[uhlík]]em neprobíhá pod teplotou varu zinku. Navíc při následném ochlazení par zinku dochází k reakci těchto par s [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]] za vzniku oxidu zinečnatého a [[oxid uhelnatý\|oxidu uhelnatého]]. Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.	+	Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Aktualizace

2021-10-11T11:18:53Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:18
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.		'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.	+	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.

	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.		Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.
		+
		+	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]]. Původ slova zinek není sice úplně jasný, ale nejčastější domněnka je, že byl odvozen od německého slova ''Zinke'' (v překladu bodec nebo zub) a to podle vzhledu kovu.
		+
		+	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion'' = počet částic na 1 milion částic). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
		+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako '''''[[wurtzit]]'''''. Dalšími minerály zinku jsou '''''[[smithsonit]]''''' neboli '''''[[kalamín uhličitý]]''''' ZnCO<sub>3</sub>, '''''[[kalamín křemičitý]]''''' Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, '''''[[willemit]]''''' Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[troosit]]''''' (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, '''''[[zinečnatý spinel]]''''' ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a '''''[[hemimorfit]]''''' Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
		+	Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.
		+
		+	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.
		+
		+	Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em.
		+	Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.
		+
		+	Redukce [[oxid zinečnatý\|oxidu zinečnatého]] [[koks]]em se dříve prováděla v soustavě horizontálních retort s vnějším ohřevem a pracovaly vsádkovým způsobem. Časem byly nahrazeny kontinuálně pracujícími vertikálními [[retorta]]mi, které měly někdy elektrické vyhřívání. Ani jeden z těchto dvou procesů nemá takovou termickou účinnost jako má [[vysoká pec]], ve které spalování paliva pro zahřívání probíhá ve stejném prostoru jako redukce [[oxid]]u. Problém při výrobě zinku tímto způsobem je v tom, že [[redukce]] oxidu zinečnatého [[uhlík]]em neprobíhá pod teplotou varu zinku. Navíc při následném ochlazení par zinku dochází k reakci těchto par s [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]] za vzniku oxidu zinečnatého a [[oxid uhelnatý\|oxidu uhelnatého]]. Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Aktualizace

2021-10-11T11:15:19Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:15
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-	[[Soubor:~~SUN-Ultra40-2014-002~~.jpg\|right\|160px\|~~Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2~~.]]	+	[[Soubor:Zinc fragment sublimed and 1cm3 cube.jpg\|right\|160px\|Zinc – purity 99.995 %]]
-	'''[[~~FireWire~~]]''' ~~('''IEEE 1394''')~~ je ~~standardní sériová~~ [[~~sběrnice~~]] ~~pro připojení periférií k~~ [[~~počítač~~]]~~i. Díky své technické jednoduchosti~~ a ~~pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]]~~.	+	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	~~V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE~~ ~~1394a s rychlostí 400 Mbit/s~~ a ~~FireWire 800 neboli IEEE~~ ~~1394b s rychlostí až 800 Mbit/s~~ a ~~devítipinovým kabelem. Nyní~~ se ~~schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí až 3 200 Mbit/s~~. ~~FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen~~ a ~~patrně už nikdy nebude~~. ~~Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer~~, v ~~profesionální~~ sféře se ~~používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik~~.	+	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

-	~~FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI)~~. ~~To umožňuje komunikaci zařízení na principu~~ [[~~peer-to-peer~~]], ~~například mezi~~ [[~~Scanner~~\|~~skenerem~~]] a [[~~Počítačová tiskárna~~\|~~tiskárnou~~]]~~, bez potřeby využití systémové paměti nebo~~ [[~~Procesor~~\|~~procesoru~~]] ~~počítače~~. ~~FireWire~~ také ~~podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což~~ v ~~praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie~~ [[~~plug-and-play~~]] ~~a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4~~,~~5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45~~ [[~~watt~~]]y a ~~30 ~~[[~~volt~~]]y, což ~~umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje~~.	+	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.

-	~~Dodatek IEEE 1394a~~, ~~vydaný v roce 2000~~, ~~upřesnil~~ a ~~vylepšil původní specifikaci~~. ~~Přidal podporu pro asynchronní streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů~~ a ~~úsporný režim spánku~~. ~~IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394~~. ~~1394a je schopen rozhodčích zrychlení~~, ~~což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů~~, ~~což vede ke zlepšení efektivity~~. ~~To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k velkému poklesu v isochronním přenosu~~.	+	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2020/48 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2021/23: 2021

2021-01-04T20:00:18Z

Stránka Šablona:Článek dne/2020/48 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2021/23: 2021

← Starší verze

Verze z 4. 1. 2021, 20:00

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2019/82 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2020/48

2020-01-06T11:06:01Z

Stránka Šablona:Článek dne/2019/82 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2020/48

← Starší verze

Verze z 6. 1. 2020, 11:06

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne/2018/82 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2019/82: Nahrazení textu „Článek dne/2018/“ textem „Článek dne/2019/“

2019-01-07T12:17:44Z

Stránka Šablona:Článek dne/2018/82 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2019/82: Nahrazení textu „Článek dne/2018/“ textem „Článek dne/2019/“

← Starší verze

Verze z 7. 1. 2019, 12:17

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:31
Řádka 14:		Řádka 14:

	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.		V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
-	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, ~~'''''~~[[zinkit]]~~'''''~~ neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, ~~'''''~~[[franklinit]]~~'''''~~ (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.	+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[zinkit]] neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, [[franklinit]] (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
	Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.		Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:28
Řádka 9:		Řádka 9:
	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.

-	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.	+	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.

-	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]]~~. Původ slova zinek není sice úplně jasný, ale nejčastější domněnka je, že byl odvozen od německého slova ''Zinke'' (v překladu bodec nebo zub) a to podle vzhledu kovu~~.	+	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]].

-	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion'' ~~= počet částic na 1 milion částic~~). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.	+	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion''). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
-	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako ~~'''''~~[[wurtzit]]~~'''''~~. Dalšími minerály zinku jsou ~~'''''~~[[smithsonit]]~~'''''~~ neboli ~~'''''~~[[kalamín uhličitý]]~~'''''~~ ZnCO<sub>3</sub>, ~~'''''~~[[kalamín křemičitý]]~~'''''~~ Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, ~~'''''~~[[willemit]]~~'''''~~ Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, ~~'''''~~[[troosit]]~~'''''~~ (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, ~~'''''~~[[zinečnatý spinel]]~~'''''~~ ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a ~~'''''~~[[hemimorfit]]~~'''''~~ Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.	+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako [[wurtzit]]. Dalšími minerály zinku jsou [[smithsonit]] neboli [[kalamín uhličitý]] ZnCO<sub>3</sub>, [[kalamín křemičitý]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, [[willemit]] Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, [[troosit]] (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, [[zinečnatý spinel]] ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a [[hemimorfit]] Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
-	Velká naleziště zinkových rud, zejména ~~'''''~~[[sfalerit]]u~~'''''~~ a ~~'''''~~[[smithsonit]]u~~'''''~~, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.	+	Velká naleziště zinkových rud, zejména [[sfalerit]]u a [[smithsonit]]u, se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.		Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:23
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.		'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.	+	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře.
		+
		+	Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.
Řádka 15:		Řádka 17:
	Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.		Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.

-	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.	+	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em. Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.
-		+
-	Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em.	+
-	Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.	+

-	Redukce [[oxid zinečnatý\|oxidu zinečnatého]] [[koks]]em se dříve prováděla v soustavě horizontálních retort s vnějším ohřevem a pracovaly vsádkovým způsobem. Časem byly nahrazeny kontinuálně pracujícími vertikálními [[retorta]]mi, které měly někdy elektrické vyhřívání. Ani jeden z těchto dvou procesů nemá takovou termickou účinnost jako má [[vysoká pec]], ve které spalování paliva pro zahřívání probíhá ve stejném prostoru jako redukce [[oxid]]u. Problém při výrobě zinku tímto způsobem je v tom, že [[redukce]] oxidu zinečnatého [[uhlík]]em neprobíhá pod teplotou varu zinku. Navíc při následném ochlazení par zinku dochází k reakci těchto par s [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]] za vzniku oxidu zinečnatého a [[oxid uhelnatý\|oxidu uhelnatého]]. Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.	+	Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

← Starší verze		Verze z 11. 10. 2021, 11:18
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.		'''[[Zinek]]''' je měkký lehce tavitelný [[kov]], používaný člověkem již od starověku. Slouží jako součást různých [[slitina\|slitin]], používá se při výrobě barviv a jeho přítomnost v potravě je nezbytná pro správný vývoj organizmu.

-	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.	+	[[Zinek]] je modrobílý kovový prvek se silným leskem, který však na vlhkém [[vzduch]]u ztrácí. Mřížka zinku krystaluje v hexagonálním těsném uspořádání. Za normální [[teplota\|teploty]] je křehký, v rozmezí teplot 100 - 150 °C je tažný a dá se válcovat na plech a vytahovat na dráty, nad 200 °C je opět křehký a dá se rozetřít na prach. Zinek je velmi snadno tavitelný a patří k nejsnáze těkajícím kovům. [[Tepelná vodivost]] zinku je 61-64% a [[elektrická vodivost]] 27% vodivosti stříbra. Patří mezi [[přechodný prvek\|přechodné prvky]], které mají valenční elektrony v d-sféře. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Zn<sup>+2</sup>.

	V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.		V silných minerálních [[kyselina\|kyselinách]] se zinek velmi ochotně rozpouští za vývoje plynného [[vodík]]u. Na [[vzduch]]u je zinek stálý, protože se rychle pokryje tenkou vrstvičkou [[Oxidy\|oxidu]], která jej účinně chrání proti korozi vzdušným [[kyslík]]em i [[Vlhkost vzduchu\|vlhkostí]] ([[Voda\|vodou]]). Zinek se ale také rozpouští v roztocích [[hydroxid]]ů, vodném [[amoniak]]u a za tepla také v [[chlorid amonný\|chloridu amonném]], což je projevem jeho amfoterity (rozpouštění v kyselinách i hydroxidech). Pokud je zinek ve velmi čistém stavu, tak rozpouštění v kyselinách ani hydroxidech neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu.

	Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.		Zinek na [[vzduch]]u při zahřátí hoří jasně svítivým modrozeleným plamenem, přičemž vzniká bílý [[oxid zinečnatý]]. Za červeného žáru se zinek oxiduje také [[vodní pára\|vodní parou]] a [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]], který se redukuje na [[oxid uhelnatý]]. S [[halogen]]y reaguje zinek velmi neochotně a pouze za přítomnosti vlhkosti. [[Sulfan\|Sirovodík]] působí na zinek za normální teploty a vzniká tak [[sulfid zinečnatý]]. Za tepla se zinek slučuje také se [[síra\|sírou]] a [[fosfor]]em. S [[dusík]]em, [[vodík]]em a [[uhlík]]em se neslučuje vůbec, ale s [[amoniak]]em tvoří za vysokých teplot [[nitrid zinečnatý]]. S velkým množstvím kovů je zinek neomezeně mísitelný a tvoří [[slitina\|slitiny]] a s některými tvoří dokonce sloučeniny.
		+
		+	První výroba zinku v [[Evropa\|Evropě]] započala na začátku 18. století v [[Anglie\|Anglii]] v oblasti [[Bristol]]u. Velmi rychle se započalo s výrobou také ve [[Slezsko\|Slezsku]] a [[Belgie\|Belgii]]. Původ slova zinek není sice úplně jasný, ale nejčastější domněnka je, že byl odvozen od německého slova ''Zinke'' (v překladu bodec nebo zub) a to podle vzhledu kovu.
		+
		+	V [[zemská kůra\|zemské kůře]] je zinek poměrně bohatě zastoupen. Průměrný obsah činí kolem 100 mg/kg, čemuž odpovídá 76 ppm (''parts per milion'' = počet částic na 1 milion částic). Tímto rozšířením v zemské kůře se řadí k prvkům jako je [[rubidium]] (78 ppm) a [[měď]] (68 ppm). I v mořské vodě je jeho koncentrace značně vysoká - 0,01 miligramu v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom zinku přibližně 100 milionů atomů [[vodík]]u.
		+	Hlavním minerálem a rudou pro průmyslovou výrobu zinku je '''''[[sfalerit]]''''' neboli ''blejno zinkové'' ZnS, v přírodě se v malém množství vyskytuje také další minerál se složením ZnS, avšak v jiné krystalové modifikaci známý jako '''''[[wurtzit]]'''''. Dalšími minerály zinku jsou '''''[[smithsonit]]''''' neboli '''''[[kalamín uhličitý]]''''' ZnCO<sub>3</sub>, '''''[[kalamín křemičitý]]''''' Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>'''.'''H<sub>2</sub>O, '''''[[willemit]]''''' Zn<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[troosit]]''''' (Zn, Mn)<sub>2</sub>SiO<sub>4</sub>, '''''[[zinkit]]''''' neboli ''červená ruda zinková'' ZnO, '''''[[franklinit]]''''' (Zn, Mn)O'''.'''Fe<sub>2</sub>O<sub>3</sub>, '''''[[zinečnatý spinel]]''''' ZnO'''.'''Al<sub>2</sub>O<sub>3</sub> a '''''[[hemimorfit]]''''' Zn<sub>4</sub>Si<sub>2</sub>O<sub>7</sub>(OH)<sub>2</sub>. Vzácně se v přírodě můžeme setkat i s [[zinek (minerál)\|elementárním]], kovovým zinkem.
		+	Velká naleziště zinkových rud, zejména '''''[[sfalerit]]u''''' a '''''[[smithsonit]]u''''', se nachází v [[Kanada\|Kanadě]], [[Spojené státy americké\|Spojených státech amerických]] a [[Austrálie\|Austrálii]]. Malá množství zinku bývají také přimíšena v železných rudách a při zpracování rud [[železo\|železa]] ve [[vysoká pec\|vysoké peci]] se hromadí v podobě zinkového prachu z kychtových plynů. Může to být 30 % i více, a proto se pro výrobu zinku vychází i z tohoto materiálu.
		+
		+	Zinek se z 90 % vyrábí ze svých [[sulfid]]ických rud. Proces výroby začíná koncentrací rudy sedimentačními nebo flotačními technikami a následným pražením rudy za přístupu [[kyslík]]u.
		+
		+	Vznikající oxid siřičitý se přitom obvykle zachycuje a používá následně pro výrobu [[kyselina sírová\|kyseliny sírové]]. [[Oxid zinečnatý]] se dále zpracovává [[elektrolýza\|elektrolyticky]] nebo tavením s [[koks]]em.
		+	Při elektrolytickém způsobu se [[oxid zinečnatý]] rozpouští v [[kyselina sírová\|kyselině sírové]] a z výluhu se [[cementace\|cementací]] zinkovým prachem získává [[kadmium]]. Roztok [[síran zinečnatý\|síranu zinečnatého]] se elektrolyzuje a [[kov]] s čistotou 99,95 % se vylučuje na [[hliník]]ové katodě.
		+
		+	Redukce [[oxid zinečnatý\|oxidu zinečnatého]] [[koks]]em se dříve prováděla v soustavě horizontálních retort s vnějším ohřevem a pracovaly vsádkovým způsobem. Časem byly nahrazeny kontinuálně pracujícími vertikálními [[retorta]]mi, které měly někdy elektrické vyhřívání. Ani jeden z těchto dvou procesů nemá takovou termickou účinnost jako má [[vysoká pec]], ve které spalování paliva pro zahřívání probíhá ve stejném prostoru jako redukce [[oxid]]u. Problém při výrobě zinku tímto způsobem je v tom, že [[redukce]] oxidu zinečnatého [[uhlík]]em neprobíhá pod teplotou varu zinku. Navíc při následném ochlazení par zinku dochází k reakci těchto par s [[oxid uhličitý\|oxidem uhličitým]] za vzniku oxidu zinečnatého a [[oxid uhelnatý\|oxidu uhelnatého]]. Teprve v padesátých letech dvacátého století se podařilo vyrobit takovou vysokou pec, která dokázala zvládnout problém výroby. Zinkové páry, které opouští vrchol pece jsou tak rychle schlazovány a rozpouštěny zkrápěným [[olovo\|olovem]], že zpětná [[oxidace]] na [[oxid zinečnatý]] je minimální. Zinek se následně odděluje jako kapalina s 99 % čistotou. Poté je rafinován vakuovou destilací, čímž se získá 99,99 % čistý zinek.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>