Šablona:Článek dne HL/2018/21 - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Kategorie:Článek DNE“ textem „Kategorie:Archiv Článků DNE“

2020-01-05T19:41:29Z

Nahrazení textu „<noinclude>Kategorie:Článek DNE</noinclude>“ textem „<noinclude>Kategorie:Archiv Článků DNE</noinclude>“

← Starší verze		Verze z 5. 1. 2020, 19:41
Řádka 8:		Řádka 8:

	Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000...		Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000...
-	<noinclude>[[Kategorie:~~Článek~~ DNE]]</noinclude>	+	<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Sysop: + Optimalizace

2018-07-26T13:32:30Z

+ Optimalizace

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:32
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.		'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.

-	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později ~~pro účely zkoušek~~ přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.	+	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání. V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
-		+
-	V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.	+

	V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.		V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.

Sysop: + Optimalizace

2018-07-26T13:31:22Z

+ Optimalizace

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:31
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
	[[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg\|right\|160px\|Kresba Hortenu Ho 229]]		[[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg\|right\|160px\|Kresba Hortenu Ho 229]]
-	'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.	+	'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.

	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.		Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.
Řádka 9:		Řádka 9:
	V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.		V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.

-	Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000~~, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring~~. ~~Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek~~. ~~Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.~~	+	Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000...
-		+
-	Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být jako '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').	+
-		+
-	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj.	+
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Optimalizace

2018-07-26T13:28:19Z

+ Optimalizace

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:28
Řádka 6:		Řádka 6:

	V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.		V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
-
-	Pro ověření koncepce projektu byl v letech [[1942]]–[[1943]] postaven dvoumístný stroj '''Horten VII''', poháněný dvěma motory [[Argus As 10\|Argus As 10C]], který měl být používán k výcviku. Při testech ukázal své dobré vlastnosti. Uvažovalo se o sériové výrobě, pravděpodobně v továrně Klemm, pod označením '''Ho 226'''. Prototyp byl naposled spatřen koncem války na letišti v [[Oranienburg]]u.

	V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.		V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.
Řádka 15:		Řádka 13:
	Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být jako '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').		Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být jako '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').

-	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj~~. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1~~.	+	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Vylepšení

2018-07-26T13:26:07Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:26
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
	[[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg\|right\|160px\|Kresba Hortenu Ho 229]]		[[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg\|right\|160px\|Kresba Hortenu Ho 229]]
-	}'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.	+	'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.

	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.		Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.
Řádka 13:		Řádka 13:
	Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.		Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.

-	Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být ~~pod označením~~ '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').	+	Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být jako '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').

-	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945 ~~(letounu při zkušebním letu vysadil jeden motor, pilot nezvládl přistání, narazil do náspu a při nehodě zahynul)~~. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1.	+	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945. Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: + Aktualizace

2018-07-26T13:24:12Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:24
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-	[[Soubor:~~SUN~~-~~Ultra40-2014-002~~.jpg\|right\|160px\|~~Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.~~]]	+	[[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg\|right\|160px\|Kresba Hortenu Ho 229]]
-	'''[[~~FireWire~~]]''' ~~('''IEEE 1394''') je standardní sériová~~ [[~~sběrnice~~]] ~~pro připojení periférií k~~ [[~~počítač~~]]i. ~~Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení~~, ~~především [[SCSI]]~~.	+	}'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.

-	~~V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes~~ jako ~~FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem~~. ~~Nyní se schvaluje nový~~ ~~standard IEEE 1394c s rychlostí až 3~~ ~~200 Mbit/s~~. ~~FireWire na rozdíl~~ od ~~USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude~~. ~~Dnes se používání tohoto rozhraní~~ pro ~~běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik~~.	+	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.

-	~~FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii~~ (~~na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI~~). ~~To umožňuje komunikaci zařízení na principu~~ [[~~peer-to-peer~~]]~~, například mezi~~ [[~~Scanner\|skenerem~~]] a [[~~Počítačová tiskárna~~\|~~tiskárnou~~]], ~~bez potřeby využití systémové paměti nebo~~ [[~~Procesor~~\|~~procesoru~~]] ~~počítače~~. ~~FireWire také podporuje více hostitelských zařízení~~ na ~~jedné sběrnici. USB potřebuje~~ na ~~stejnou funkci speciální čipset~~, ~~což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel~~ se ~~správným počtem pinů (standardně šest)~~. ~~FireWire podporuje technologie~~ [[~~plug-and-play~~]] ~~a hot swapping. Měděný kabel~~, ~~který je použit nejčastěji~~, ~~může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI~~. ~~Kabel~~ se ~~šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y~~ a ~~30 [[volt]]y~~, ~~což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje~~.	+	V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.

-	~~Dodatek IEEE 1394a~~, ~~vydaný~~ v roce ~~2000~~, ~~upřesnil~~ a ~~vylepšil původní specifikaci~~. ~~Přidal podporu pro asynchronní streaming~~, ~~rychlejší rekonfiguraci sběrnice~~, ~~spojování paketů~~ a ~~úsporný režim spánku~~. ~~IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394~~. ~~1394a je schopen rozhodčích zrychlení~~, ~~což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů~~, ~~což vede ke zlepšení efektivity~~. ~~To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice~~, ~~při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly~~, ~~aniž by došlo k~~ ~~velkému poklesu~~ v ~~isochronním přenosu~~.	+	Pro ověření koncepce projektu byl v letech [[1942]]–[[1943]] postaven dvoumístný stroj '''Horten VII''', poháněný dvěma motory [[Argus As 10\|Argus As 10C]], který měl být používán k výcviku. Při testech ukázal své dobré vlastnosti. Uvažovalo se o sériové výrobě, pravděpodobně v továrně Klemm, pod označením '''Ho 226'''. Prototyp byl naposled spatřen koncem války na letišti v [[Oranienburg]]u.
		+
		+	V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.
		+
		+	Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.
		+
		+	Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004\|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být pod označením '''Ho 229 A-0''' nasazeny u JG 400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').
		+
		+	V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945 (letounu při zkušebním letu vysadil jeden motor, pilot nezvládl přistání, narazil do náspu a při nehodě zahynul). Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1.
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne HL/2017/53 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2018/21: 2018

2018-01-07T12:56:19Z

Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne HL/2017/53 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2018/21: 2018

← Starší verze

Verze z 7. 1. 2018, 12:56

Sysop: + Nový servisní článek

2017-07-07T10:38:36Z

+ Nový servisní článek

Nová stránka

[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].

V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí až 3 200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.

FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30 [[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.

Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k velkému poklesu v isochronním přenosu.
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

← Starší verze		Verze z 26. 7. 2018, 13:32
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.		'''[[Horten Ho 229\|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor\|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka\|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.

-	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později ~~pro účely zkoušek~~ přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.	+	Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem\|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák\|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva\|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor\|motor]] Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání. V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
-		+
-	V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)\|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem\|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii\|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.	+

	V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.		V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla\|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.