Šablona:Článek dne HL/2025/14 - Historie editací

Sysop: -- optimalizace

2025-06-11T15:24:59Z

-- optimalizace

← Starší verze		Verze z 11. 6. 2025, 15:24
Řádka 10:		Řádka 10:

	Podobně jako u ostatních lodí této třídy byl ''Szent István'' považován za elegantní loď. Linie hlavní paluby nebyla ničím přerušována, dva komíny stály blízko u sebe a za nimi byly záchranné čluny pro posádku. Silná výzbroj 12 děl 30,5 cm L/45 K 10 ráže 305 mm byla soustředěna ve čtyřech třídělových věžích. Každý z kanónů vážil téměř 55 tun a hmotnost jeho střely činila 450 kg. Maximální dostřel byl 25 000 metrů. Jednu dělovou věž obsluhovalo celkem 91 mužů, z toho 1 důstojník. Váha plné boční salvy činila 5 400 kg. Výzbroj doplňovalo 18 rychlopalných děl 7 cm L/K ráže 66 mm, které doplňovala tři protibalónová děla stejné ráže. Za nevýhodu lodi bylo považováno její vysoké těžiště, dané snahou o maximální využití na bitevní loď spíše menšího výtlaku.		Podobně jako u ostatních lodí této třídy byl ''Szent István'' považován za elegantní loď. Linie hlavní paluby nebyla ničím přerušována, dva komíny stály blízko u sebe a za nimi byly záchranné čluny pro posádku. Silná výzbroj 12 děl 30,5 cm L/45 K 10 ráže 305 mm byla soustředěna ve čtyřech třídělových věžích. Každý z kanónů vážil téměř 55 tun a hmotnost jeho střely činila 450 kg. Maximální dostřel byl 25 000 metrů. Jednu dělovou věž obsluhovalo celkem 91 mužů, z toho 1 důstojník. Váha plné boční salvy činila 5 400 kg. Výzbroj doplňovalo 18 rychlopalných děl 7 cm L/K ráže 66 mm, které doplňovala tři protibalónová děla stejné ráže. Za nevýhodu lodi bylo považováno její vysoké těžiště, dané snahou o maximální využití na bitevní loď spíše menšího výtlaku.
-
-	Szent István se od svých sesterských lodí postavených v Terstu, vizuálně lišil plošinou, která spojovala hlavní stěžeň s oběma komíny. Na této plošině bylo umístěno několik světlometů. Jako jediná loď své třídy neměla instalovány protitorpédové  sítě.

	Domovským přístavem ''Szent Istvánu'' byla [[Pula]]. Rakousko-uherská flotila strávila většinu války nečinně ve svých [[přístav]]ech. Bylo to kvůli tomu, že italská flotila kotvila v [[Taranto\|Tarantu]], daleko od zablokovaného [[Otrantský průliv\|Otrantského průlivu]], vody Jadranu byly plné nebezpečných min a ponorek a navíc mělo rakousko-uherské námořnictvo velký nedostatek uhlí. V průběhu války se dreadnought zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského [[pobřeží]].		Domovským přístavem ''Szent Istvánu'' byla [[Pula]]. Rakousko-uherská flotila strávila většinu války nečinně ve svých [[přístav]]ech. Bylo to kvůli tomu, že italská flotila kotvila v [[Taranto\|Tarantu]], daleko od zablokovaného [[Otrantský průliv\|Otrantského průlivu]], vody Jadranu byly plné nebezpečných min a ponorek a navíc mělo rakousko-uherské námořnictvo velký nedostatek uhlí. V průběhu války se dreadnought zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského [[pobřeží]].
-
-	Když v roce [[1918]] převzal velení rakousko-uherského námořnictva admirál Miklós Horthy, naplánoval rozsáhlou operaci, při které mělo rakousko-uherské námořnictvo napadnout spojeneckou blokádu [[Otrantský průliv\|Otrantského průlivu]], která držela jejich lodě a především [[Ponorka\|ponorky]] uzavřené v [[Jaderské moře\|Jaderském moři]]. Nájezd měl probíhat společně s počátkem nových operací na řece [[Soča\|Soči]]. Plán byl poměrně komplikovaný, přičemž útok silného svazu lehkých sil měly krýt těžké lodě rakousko-uherského loďstva. ''Szent István'' se svou sesterskou lodí [[SMS Tegetthoff]] společně tvořili jedno z krycích uskupení.

	Do akce ''Szent István'' vyplul 9. června 1918 ve 22:15. S více jak hodinovým zpožděním, které vzniklo při otevírání trojnásobných protiponorkových sítí v přístavu. Během plavby se ukázalo, že ložiska turbíny dreadnoughtu se při předepsané rychlosti 16 uzlů přehřívají a svaz musel zpomalit na 12,5 uzlů. Když se podařilo havárii strojů odstranit a loď se pokusila zrychlit, z jejich komínů se valila oblaka hustého kouře, díky kterému svaz spatřila dvojice italských [[Torpédový člun\|torpédových člunů]].		Do akce ''Szent István'' vyplul 9. června 1918 ve 22:15. S více jak hodinovým zpožděním, které vzniklo při otevírání trojnásobných protiponorkových sítí v přístavu. Během plavby se ukázalo, že ložiska turbíny dreadnoughtu se při předepsané rychlosti 16 uzlů přehřívají a svaz musel zpomalit na 12,5 uzlů. Když se podařilo havárii strojů odstranit a loď se pokusila zrychlit, z jejich komínů se valila oblaka hustého kouře, díky kterému svaz spatřila dvojice italských [[Torpédový člun\|torpédových člunů]].
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: ++

2025-06-11T15:21:45Z

← Starší verze		Verze z 11. 6. 2025, 15:21
Řádka 1:		Řádka 1:
	<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->		<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-	[[Soubor:~~SUN-Ultra40-2014-002~~.~~jpg~~\|right\|160px\|~~Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2~~.]]	+	[[Soubor:SMS Szent István.png\|right\|160px\|alt="SMS Szent István was the last of four Tegetthoff-class dreadnought battleships."\|SMS Szent István was the last of four Tegetthoff-class dreadnought battleships.]]
-	'''[[~~FireWire~~]]''' ~~('''IEEE 1394''') je standardní sériová~~ [[~~sběrnice~~]] ~~pro připojení periférií k~~ [[~~počítač~~]]i. ~~Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především~~ [[~~SCSI~~]].	+	'''<big>[[SMS Szent István]]</big>''' byl [[dreadnought]] třídy Tegetthoff {{nowrap\|rakousko-uherského}} námořnictva z období [[První světová válka\|první světové války]]. Na rozdíl od ostatních lodí této třídy jeho stavbu financovalo [[Zalitavsko]], které bylo i jeho provozovatelem. Byl to jediný postavený zalitavský dreadnought. Loď byla pojmenována po prvním uherském křesťanském králi, Svatém Štěpánu.

-	V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem. ~~Nyní~~ se ~~schvaluje nový~~ ~~standard IEEE 1394c s rychlostí až 3~~ 200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, ~~v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik~~.	+	''Szent István'' byl potopen [[torpédo\|torpédy]] dvou malých italských motorových torpédových člunů [[MAS (člun)\|MAS]]. Je to jediná [[bitevní loď]] v historii, potopená podobným malým typem válečné lodi. Jeho vrak je v současnosti největším vrakem, nacházejícím se v Jaderském moři. Přes svou nedostupnost kvůli nutnosti speciálního povolení, je známou potápěčskou atrakcí.

-	~~FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu~~ [[~~peer-to-peer~~]], ~~například mezi [[Scanner\|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna\|tiskárnou]]~~, bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor\|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, ~~což~~ v ~~praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]]~~ a ~~hot swapping~~. ~~Měděný kabel~~, ~~který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45~~ [[~~watt~~]]y a 30 ~~[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje~~.	+	Když zalitavská vláda v roce [[1911]] souhlasila se svým podílem na financování nových dreadnoughtů, požadovala, aby byl jeden kus, formálně provozovaný Zalitavskem, postaven v zalitavské loděnici a navíc v co největší míře ze zalitavského materiálu. Výjimkou byla především výzbroj z plzeňské Škodovky, která vyrobila čtyři hlavní [[Dělová věž\|dělové věže]] i s kanóny ráže 305 mm a dodala i zbytek dělostřelecké výzbroje.

-	~~Dodatek IEEE 1394a~~, ~~vydaný~~ v ~~roce 2000~~, ~~upřesnil~~ a ~~vylepšil původní specifikaci~~. ~~Přidal podporu pro asynchronní~~ ~~streaming~~, ~~rychlejší rekonfiguraci sběrnice~~, ~~spojování paketů~~ a ~~úsporný režim spánku~~. ~~IEEE 1394a nabízí~~ několik ~~výhod oproti IEEE 1394~~. ~~1394a je schopen rozhodčích zrychlení~~, ~~což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů~~, ~~což vede ke zlepšení efektivity~~. ~~To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice~~, při ~~kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly~~, ~~aniž by došlo k~~ ~~velkému poklesu~~ v ~~isochronním přenosu~~.	+	Původně měl být Szent István dodán v červenci 1914, ale dodání lodi se opozdilo o 17 měsíců a loď musela být dokončena ve vojenském arzenálu v [[Pula\|Pule]], kam byla po vypuknutí války odtažena. Stavba Szent Istvánu se proto nejen výrazně opozdila, ale loď měla také nekvalitní zpracování a malou spolehlivost. V průběhu stavby docházelo k řadě změn projektu. Potíže byly s v licenci vyrobenými kotli a turbínami. Loď též měla dva místo tří šroubů, které měly ostatní lodě této třídy, což snižovalo [[rychlost]]. Pancéřové plechy, vyrobené v Zalitavsku, byly nekvalitní, stejně jako úroveň jejich nýtování. Kýl lodi byl založen 29. ledna [[1912]], trup lodi byl spuštěn na vodu 17. ledna [[1914]] a do služby loď vstoupila 17. listopadu [[1915]]. Jméno ''Szent István'' ale dostala nová loď až 13. prosince [[1915]].
		+
		+	Podobně jako u ostatních lodí této třídy byl ''Szent István'' považován za elegantní loď. Linie hlavní paluby nebyla ničím přerušována, dva komíny stály blízko u sebe a za nimi byly záchranné čluny pro posádku. Silná výzbroj 12 děl 30,5 cm L/45 K 10 ráže 305 mm byla soustředěna ve čtyřech třídělových věžích. Každý z kanónů vážil téměř 55 tun a hmotnost jeho střely činila 450 kg. Maximální dostřel byl 25 000 metrů. Jednu dělovou věž obsluhovalo celkem 91 mužů, z toho 1 důstojník. Váha plné boční salvy činila 5 400 kg. Výzbroj doplňovalo 18 rychlopalných děl 7 cm L/K ráže 66 mm, které doplňovala tři protibalónová děla stejné ráže. Za nevýhodu lodi bylo považováno její vysoké těžiště, dané snahou o maximální využití na bitevní loď spíše menšího výtlaku.
		+
		+	Szent István se od svých sesterských lodí postavených v Terstu, vizuálně lišil plošinou, která spojovala hlavní stěžeň s oběma komíny. Na této plošině bylo umístěno několik světlometů. Jako jediná loď své třídy neměla instalovány protitorpédové  sítě.
		+
		+	Domovským přístavem ''Szent Istvánu'' byla [[Pula]]. Rakousko-uherská flotila strávila většinu války nečinně ve svých [[přístav]]ech. Bylo to kvůli tomu, že italská flotila kotvila v [[Taranto\|Tarantu]], daleko od zablokovaného [[Otrantský průliv\|Otrantského průlivu]], vody Jadranu byly plné nebezpečných min a ponorek a navíc mělo rakousko-uherské námořnictvo velký nedostatek uhlí. V průběhu války se dreadnought zúčastnil především několika nájezdů spojených s ostřelováním italského [[pobřeží]].
		+
		+	Když v roce [[1918]] převzal velení rakousko-uherského námořnictva admirál Miklós Horthy, naplánoval rozsáhlou operaci, při které mělo rakousko-uherské námořnictvo napadnout spojeneckou blokádu [[Otrantský průliv\|Otrantského průlivu]], která držela jejich lodě a především [[Ponorka\|ponorky]] uzavřené v [[Jaderské moře\|Jaderském moři]]. Nájezd měl probíhat společně s počátkem nových operací na řece [[Soča\|Soči]]. Plán byl poměrně komplikovaný, přičemž útok silného svazu lehkých sil měly krýt těžké lodě rakousko-uherského loďstva. ''Szent István'' se svou sesterskou lodí [[SMS Tegetthoff]] společně tvořili jedno z krycích uskupení.
		+
		+	Do akce ''Szent István'' vyplul 9. června 1918 ve 22:15. S více jak hodinovým zpožděním, které vzniklo při otevírání trojnásobných protiponorkových sítí v přístavu. Během plavby se ukázalo, že ložiska turbíny dreadnoughtu se při předepsané rychlosti 16 uzlů přehřívají a svaz musel zpomalit na 12,5 uzlů. Když se podařilo havárii strojů odstranit a loď se pokusila zrychlit, z jejich komínů se valila oblaka hustého kouře, díky kterému svaz spatřila dvojice italských [[Torpédový člun\|torpédových člunů]].
	<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>		<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>

Sysop: Stránka Šablona:Článek dne HL/2024/43 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2025/14: 2025

2025-01-03T16:40:14Z

Stránka Šablona:Článek dne HL/2024/43 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne HL/2025/14: 2025

← Starší verze

Verze z 3. 1. 2025, 16:40

Sysop: Zamyká „Šablona:Článek dne HL/2024/43“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání))

2024-01-06T12:03:45Z

Zamyká „Šablona:Článek dne HL/2024/43“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání))

← Starší verze

Verze z 6. 1. 2024, 12:03

Sysop: ++

2024-01-06T12:03:22Z

Nová stránka

[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].

V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE 1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE 1394b s rychlostí až 800 Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový standard IEEE 1394c s rychlostí až 3 200 Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.

FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30 [[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.

Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k velkému poklesu v isochronním přenosu.
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>