Alexander Dubček - Historie editací

Sysop: + Aktualizace

2026-01-18T13:19:58Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 18. 1. 2026, 13:19
Řádka 28:		Řádka 28:
	\| webová_stránka =		\| webová_stránka =
	\| poznámky =		\| poznámky =
-	}}	+	}}[[Soubor:Dubček in 1990 (Fortepan 138485).jpg\|thumb\|240px\|Alexander Dubček (1990)]]
	'''Alexander Dubček''' (* [[27. listopad]]u [[1921]], [[Uhrovec]], † [[7. listopad]]u [[1992]], [[Praha]]) byl československý a slovenský politik, hlavní osobnost [[Pražské jaro 1968\|Pražského jara 1968]].		'''Alexander Dubček''' (* [[27. listopad]]u [[1921]], [[Uhrovec]], † [[7. listopad]]u [[1992]], [[Praha]]) byl československý a slovenský politik, hlavní osobnost [[Pražské jaro 1968\|Pražského jara 1968]].

Řádka 43:		Řádka 43:

	=== Prvním tajemníkem komunistické strany ===		=== Prvním tajemníkem komunistické strany ===
-	[[Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg\|thumb\|Dubček (v přední řadě první zleva) v roce 1968 na návstěvě v Rumunsku. Uprostřed je Ludvík Svoboda a [[Nicolae Ceauşescu]]. Ceauşescu proslul tím, že od začátku odsuzoval [[Invaze do Československa\|invazi Varšavské smlouvy do Československa]], za což sklidil od západních států velké uznání.]]	+	[[Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg\|thumb\|240px\|Dubček (v přední řadě první zleva) v roce 1968 na návstěvě v Rumunsku. Uprostřed je Ludvík Svoboda a [[Nicolae Ceauşescu]]. Ceauşescu proslul tím, že od začátku odsuzoval [[Invaze do Československa\|invazi Varšavské smlouvy do Československa]], za což sklidil od západních států velké uznání.]]
	Mezi [[3. leden\|3.]] a [[5. leden\|5. lednem]] 1968 se plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a jako kompromisní řešení byl Antonínem Novotným navržen tehdejší první tajemník ÚV KSS Alexander Dubček. Dubček chtěl pokračovat v jisté liberalizaci režimu, jeho mandát byl však slabý (byl zvolen většinou jediného hlasu), proto se proti „konzervativním“ odpůrcům opíral o veřejné mínění. Vnesl tak do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název [[Pražské jaro 1968]]. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku (V Zákoně 84/1968 Sb ze dne 26. června 1968 se praví, že „cenzura je nepřípustná“). V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.		Mezi [[3. leden\|3.]] a [[5. leden\|5. lednem]] 1968 se plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a jako kompromisní řešení byl Antonínem Novotným navržen tehdejší první tajemník ÚV KSS Alexander Dubček. Dubček chtěl pokračovat v jisté liberalizaci režimu, jeho mandát byl však slabý (byl zvolen většinou jediného hlasu), proto se proti „konzervativním“ odpůrcům opíral o veřejné mínění. Vnesl tak do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název [[Pražské jaro 1968]]. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku (V Zákoně 84/1968 Sb ze dne 26. června 1968 se praví, že „cenzura je nepřípustná“). V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.
	Dne [[4. květen\|4. května]] 1968 vedení [[Komunistická strana Sovětského svazu\|KSSS]] pozvalo do [[Moskva\|Moskvy]] vedoucí představitele KSČ a vlády ČSSR v čele s prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Sovětští čelní představitelé sledovali takzvaný „obrodný proces“ v ČSSR i Dubčekovu rostoucí popularitu z mnoha důvodů s velkou nevolí. Na zasedání ÚV KSČ od [[29. květen\|29. května]] do [[1. červen\|1. června]] Alexander Dubček konstatoval, že se podařilo získat důvěru občanů v politiku KSČ. Sovětské vedení využilo naplánovaného společného cvičení vojsk [[Varšavská smlouva\|Varšavské smlouvy]] nazvaného Šumava v Československu, které prodlužovalo za účelem tajného zmapování a proměření terénu. Plán na vojenskou invazi do ČSSR existoval na ústředí Nejvyššího sovětu SSSR již v červnu 1968. Podle některých pramenů byl tento plán ještě starší a vznikl za účelem nenápadného přesunu sovětského jaderného arzenálu až na samý okraj hranice komunistického bloku.		Dne [[4. květen\|4. května]] 1968 vedení [[Komunistická strana Sovětského svazu\|KSSS]] pozvalo do [[Moskva\|Moskvy]] vedoucí představitele KSČ a vlády ČSSR v čele s prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Sovětští čelní představitelé sledovali takzvaný „obrodný proces“ v ČSSR i Dubčekovu rostoucí popularitu z mnoha důvodů s velkou nevolí. Na zasedání ÚV KSČ od [[29. květen\|29. května]] do [[1. červen\|1. června]] Alexander Dubček konstatoval, že se podařilo získat důvěru občanů v politiku KSČ. Sovětské vedení využilo naplánovaného společného cvičení vojsk [[Varšavská smlouva\|Varšavské smlouvy]] nazvaného Šumava v Československu, které prodlužovalo za účelem tajného zmapování a proměření terénu. Plán na vojenskou invazi do ČSSR existoval na ústředí Nejvyššího sovětu SSSR již v červnu 1968. Podle některých pramenů byl tento plán ještě starší a vznikl za účelem nenápadného přesunu sovětského jaderného arzenálu až na samý okraj hranice komunistického bloku.
Řádka 50:		Řádka 50:
	Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Jediným pozůstatkem "Pražského jara" byla federalizace Československa. Podle Zákona o československé federaci, který byl připravován už delší dobu před vpádem intervenčních vojsk, vznikla [[1. leden\|1. ledna]] [[1969]] [[Slovenská socialistická republika]] a [[2. leden\|2. ledna]] předsednictvo Slovenské národní rady jmenovalo první vládu Slovenské socialistické republiky v čele se [[Štefan Sádovský\|Štefanem Sádovským]]. Dne [[17. duben\|17. dubna]] se v Praze sešlo plénum ÚV KSČ a zvolilo nové předsednictvo ÚV KSČ. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ vystřídal [[Gustáv Husák]]. Od dubna do října [[1969]] působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „[[pendrekový zákon]]“, který umožnil brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. Pak krátce působil jako velvyslanec v [[Turecko\|Turecku]] a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ.<ref>Veľký, J. a kolektív: ''Encyklopédia Slovenska I. zväzok A-D.'' Veda, Bratislava, s. 593</ref> V letech [[1970]]–[[1985]] pracoval Dubček pro podnik [[Západoslovenské státní lesy]] v bratislavských [[Krasňany (Bratislava)\|Krasňanech]] jako mechanizátor. Roku [[1974]] napsal stranickým orgánům stručný protestní dopis, který však zůstal bez odezvy. Před rokem [[1989]] se odmítal zúčastnit disidentských aktivit.		Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Jediným pozůstatkem "Pražského jara" byla federalizace Československa. Podle Zákona o československé federaci, který byl připravován už delší dobu před vpádem intervenčních vojsk, vznikla [[1. leden\|1. ledna]] [[1969]] [[Slovenská socialistická republika]] a [[2. leden\|2. ledna]] předsednictvo Slovenské národní rady jmenovalo první vládu Slovenské socialistické republiky v čele se [[Štefan Sádovský\|Štefanem Sádovským]]. Dne [[17. duben\|17. dubna]] se v Praze sešlo plénum ÚV KSČ a zvolilo nové předsednictvo ÚV KSČ. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ vystřídal [[Gustáv Husák]]. Od dubna do října [[1969]] působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „[[pendrekový zákon]]“, který umožnil brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. Pak krátce působil jako velvyslanec v [[Turecko\|Turecku]] a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ.<ref>Veľký, J. a kolektív: ''Encyklopédia Slovenska I. zväzok A-D.'' Veda, Bratislava, s. 593</ref> V letech [[1970]]–[[1985]] pracoval Dubček pro podnik [[Západoslovenské státní lesy]] v bratislavských [[Krasňany (Bratislava)\|Krasňanech]] jako mechanizátor. Roku [[1974]] napsal stranickým orgánům stručný protestní dopis, který však zůstal bez odezvy. Před rokem [[1989]] se odmítal zúčastnit disidentských aktivit.
	=== Návrat po roce 1989 ===		=== Návrat po roce 1989 ===
-	[[Soubor:Teodor Banik busta Alexandra Dubceka.jpg\|thumb\|Busta od Ľudmily Cvengrošové]]	+	[[Soubor:Teodor Banik busta Alexandra Dubceka.jpg\|thumb\|240px\|Busta od Ľudmily Cvengrošové]]
	[[13. listopad]]u [[1988]] obdržel Alexander Dubček čestný doktorát [[Boloňská univerzita\|univerzity]] v italské [[Bologna\|Bologni]] za zásluhy o prosazování lidských práv a komunistické úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Při slavnosti vystupoval Dubček zdrženlivě, ale ve velkém novinovém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou“ [[Michail Sergejevič Gorbačov\|Michaila Gorbačova]]. Z tohoto vystoupení bylo zřejmé, že počítá s návratem do politiky.<ref>http://www.zeit.de/1988/48/Ein-Held-im-Hotel-Roma</ref>		[[13. listopad]]u [[1988]] obdržel Alexander Dubček čestný doktorát [[Boloňská univerzita\|univerzity]] v italské [[Bologna\|Bologni]] za zásluhy o prosazování lidských práv a komunistické úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Při slavnosti vystupoval Dubček zdrženlivě, ale ve velkém novinovém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou“ [[Michail Sergejevič Gorbačov\|Michaila Gorbačova]]. Z tohoto vystoupení bylo zřejmé, že počítá s návratem do politiky.<ref>http://www.zeit.de/1988/48/Ein-Held-im-Hotel-Roma</ref>
	V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968.<ref>„Náš Saša“, in: Lidové noviny, květen 1989. [http://www.lidovky.cz/historie-obrazem.asp?datum=1989_05 Dostupné online.]</ref>		V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968.<ref>„Náš Saša“, in: Lidové noviny, květen 1989. [http://www.lidovky.cz/historie-obrazem.asp?datum=1989_05 Dostupné online.]</ref>
Řádka 58:		Řádka 58:
	V roce [[1992]] se stal předsedou [[Sociálnodemokratická strana Slovenska\|Sociálnědemokratické strany Slovenska]] a za ni byl zvolen do FS, rychlý vývoj k rozdělení státu však odmítal, hlavně proto, že se obával vnitropolitického vývoje samostatného Slovenska pod vedením [[Vladimír Mečiar\|Vladimíra Mečiara]].		V roce [[1992]] se stal předsedou [[Sociálnodemokratická strana Slovenska\|Sociálnědemokratické strany Slovenska]] a za ni byl zvolen do FS, rychlý vývoj k rozdělení státu však odmítal, hlavně proto, že se obával vnitropolitického vývoje samostatného Slovenska pod vedením [[Vladimír Mečiar\|Vladimíra Mečiara]].
	=== Autonehoda ===		=== Autonehoda ===
-	[[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG\|thumb\|~~upright=1.2~~\|Hrob Alexandra Dubčeka]]	+	[[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG\|thumb\|240px\|Hrob Alexandra Dubčeka]]
	Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9. km [[dálnice D1]] u [[Humpolec\|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW 535i ve vysoké rychlosti (114–131 km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce\|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.		Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9. km [[dálnice D1]] u [[Humpolec\|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW 535i ve vysoké rychlosti (114–131 km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce\|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.
-	[[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg\|thumb\|~~200px~~\|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]]	+	[[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg\|thumb\|240px\|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]]
	Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88. kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref>		Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88. kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref>
	Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M. Butora a M. Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen\|20. března]] [[2008]] 116 aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]].		Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M. Butora a M. Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen\|20. března]] [[2008]] 116 aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]].
Řádka 76:		Řádka 76:
	* [[1992]] předseda a poslanec za [[Sociálnodemokratická strana Slovenska\|SDSS]] (Sociálnodemokratická strana Slovenska).		* [[1992]] předseda a poslanec za [[Sociálnodemokratická strana Slovenska\|SDSS]] (Sociálnodemokratická strana Slovenska).

-	== ~~Reference~~ ==	+	== Velká Galerie ==
-	~~<references/>~~	+	* '''[[:Kategorie:Album Alexander Dubček\|Mnoho fotografií – Alexander Dubček]]'''
-	=== Literatura ===	+	== Literatura ==
	* KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.		* KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
	* TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.		* TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.
	* ''Naděje umírá poslední. Vlastní životopis A. Dubčeka''. Praha: Svoboda 1993		* ''Naděje umírá poslední. Vlastní životopis A. Dubčeka''. Praha: Svoboda 1993
	* H. Maxa, ''Alexander Dubček – člověk v politice 1990-1992''. Brno: Doplněk 1998.		* H. Maxa, ''Alexander Dubček – člověk v politice 1990-1992''. Brno: Doplněk 1998.
-	=== Související články ===	+	== Související články ==
	* [[Československo]]		* [[Československo]]
	* [[Pražské jaro 1968]]		* [[Pražské jaro 1968]]
Řádka 90:		Řádka 90:
	* [[Komunistická strana Československa\|KSČ]]		* [[Komunistická strana Československa\|KSČ]]
	* [[Slovenské národní povstání]]		* [[Slovenské národní povstání]]
-	=== Externí odkazy ===	+	== Reference ==
		+	<references/>
		+	== Externí odkazy ==
	* http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/cesicar.html		* http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/cesicar.html
	* http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005010802		* http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005010802
Řádka 117:		Řádka 119:
	[[Kategorie:Oběti silničních dopravních nehod]]		[[Kategorie:Oběti silničních dopravních nehod]]
	[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]		[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
		+	[[Kategorie:Muži]]

Sysop: Nahrazení textu „|thumb|upright|“ textem „|thumb|200px|“

2014-12-15T08:47:29Z

← Starší verze		Verze z 15. 12. 2014, 08:47
Řádka 60:		Řádka 60:
	[[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG\|thumb\|upright=1.2\|Hrob Alexandra Dubčeka]]		[[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG\|thumb\|upright=1.2\|Hrob Alexandra Dubčeka]]
	Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9. km [[dálnice D1]] u [[Humpolec\|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW 535i ve vysoké rychlosti (114–131 km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce\|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.		Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9. km [[dálnice D1]] u [[Humpolec\|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW 535i ve vysoké rychlosti (114–131 km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce\|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.
-	[[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg\|thumb\|~~upright~~\|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]]	+	[[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg\|thumb\|200px\|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]]
	Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88. kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref>		Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88. kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref>
	Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M. Butora a M. Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen\|20. března]] [[2008]] 116 aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]].		Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M. Butora a M. Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen\|20. března]] [[2008]] 116 aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]].

Sysop: 1 revizi

2013-12-09T10:42:47Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 9. 12. 2013, 10:42

Sysop: Nahrazení textu

2011-12-19T10:27:28Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox Politik
| jméno =Alexander Dubček
| čestný_sufix =
| obrázek =Dubcek.jpg
| velikost_obrázku =230px
| popis =
| pořadí = 4.
| úřad = [[Generální tajemník ÚV KSČ|První tajemník ÚV KSČ]]
| od = [[5. leden|5. ledna]] [[1968]]
| do = [[17. duben|17. dubna]] [[1969]]
| předchůdce = [[Antonín Novotný]]
| nástupce = [[Gustáv Husák]]
| datum_narození =[[27. listopad]]u [[1921]]
| místo_narození =[[Uhrovec]], [[Československo]]
| datum_úmrtí =[[7. listopad]]u [[1992]]
| místo_úmrtí =[[Praha]], [[Československo]]
| národnost =
| manžel/ka =
| strana =[[Komunistická strana Československa|KSČ]]
| vztahy =
| děti =
| sídlo =
| alma_mater =
| zaměstnání =
| profese =
| náboženství =
| podpis =
| webová_stránka =
| poznámky =
}}
'''Alexander Dubček''' (* [[27. listopad]]u [[1921]], [[Uhrovec]], † [[7. listopad]]u [[1992]], [[Praha]]) byl československý a slovenský politik, hlavní osobnost [[Pražské jaro 1968|Pražského jara 1968]].

== Život ==
=== Rodina a vzdělání ===
Narodil se roku [[1921]] v Uhrovci v místní škole – ve stejném domě jako [[Ľudovít Štúr]]. Jeho otec Štefan Dubček byl vyučený truhlář, který několik let pracoval v [[Spojené státy americké|USA]], kde se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. V roce [[1925]] odjel malý Alexander Dubček se svými silně levicově zaměřenými rodiči, zakládajícími členy družstva [[Interhelpo]], do města [[Biškek|Frunze]] (dnešní Biškek) v sovětské [[Kyrgyzie|Kyrgyzii]]. Později se Dubčekovi přestěhovali do města [[Gorkij]] a v roce [[1938]] se vrátili na [[Slovensko]], protože podle nových směrnic by museli přijmout jediné ruské občanství.<ref>Jab Mervart: [http://www.rozhlas.cz/_audio/pozitivni-obraz-sovetskeho-svazu-v-mezivalecnem-obdobi-pripravil-j-mervart--01097774.mp3 Pozitivní obraz Sovětského svazu v meziválečném období] in Historie věčně živá, ČRo 6, 20. únor 2010 21:10</ref> Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, pracoval v [[Dubnica nad Váhom|Dubnici nad Váhom]] a v roce [[1939]] vstoupil do tehdy ilegální [[Komunistická strana Slovenska|Komunistické strany Slovenska]].

V roce [[1944]] se zúčastnil [[SNP|Slovenského národního povstání]], v němž byl zraněn a jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích v [[Trenčín]]ě a [[Banská Bystrica|Banské Bystrici]]. Protože z dětství velmi dobře ovládal ruský jazyk, byl vyslán do [[Moskva|Moskvy]], kde v letech [[1955]]–[[1958]] studoval politické vědy, současně s [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michailem Gorbačovem]].

=== Počátek politické kariéry ===
Od roku [[1958]] byl stranickým tajemníkem v [[Bratislava|Bratislavě]] a členem Ústředního výboru KSS. V této funkci se poprvé střetl s tehdejším prezidentem [[Antonín Novotný|Antonínem Novotným]] kvůli připravované změně [[ústava|Ústavy]], s níž Dubček nesouhlasil. Roku [[1959]] se stal tajemníkem ÚV KSČ pro průmysl. Protože v Moskvě zažil rehabilitace Stalinových obětí, prosazoval rehabilitaci slovenských komunistů pronásledovaných v letech 1951–53 a po konfliktu s Novotným byl opět přesunut na Slovensko. Brzy se však do ÚV vrátil a dosáhl ustanovení takzvané Kolderovy komise.

Od roku [[1962]] zastával funkci vedoucího tajemníka Krajského výboru [[Komunistická strana Slovenska|KSS]] v Bratislavě, od roku [[1963]] prvního tajemníka ÚV KSS a na základě výsledků [[Drahomír Kolder|Kolderovy]] [[Kolderova komise|komise]] prosazoval rehabilitaci [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]] a [[Vladimír Clementis|Vladimíra Clementise]].<ref>[http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=722 http://www.osobnosti.sk], přístup 5.8.2008</ref> Na konci roku [[1967]] se dostali někteří členové ÚV KSČ do ostré kontroverze s tehdejším prezidentem a 1. tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným, který si v prosinci pozval na pomoc sovětského vůdce [[Leonid Iljič Brežněv|Leonida Brežněva]]; ten pozvání sice okamžitě přijal, Novotného ale nepodpořil (pravděpodobně také proto, že v době, kdy soupeřil o vedoucí pozici Brežněv s [[Alexej Nikolajevič Kosygin|Kosyginem]], Novotný podporoval Kosygina). Lidé, kteří se s Dubčekem setkali, hovořili o něm jako o nekonfliktním, přátelském a vlídném člověku, který byl vhodným [[kompromis]]em mezi táborem reformistů a konzervativním křídlem [[Komunistická strana Československa|KSČ]].

=== Prvním tajemníkem komunistické strany ===
[[Soubor:IICCR G539 Ceausescu Dubcek Svoboda.jpg|thumb|Dubček (v přední řadě první zleva) v roce 1968 na návstěvě v Rumunsku. Uprostřed je Ludvík Svoboda a [[Nicolae Ceauşescu]]. Ceauşescu proslul tím, že od začátku odsuzoval [[Invaze do Československa|invazi Varšavské smlouvy do Československa]], za což sklidil od západních států velké uznání.]]
Mezi [[3. leden|3.]] a [[5. leden|5. lednem]] 1968 se plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky a zbavilo Antonína Novotného funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. Na jeho nástupci se však předsednictvo nemohlo dohodnout a jako kompromisní řešení byl Antonínem Novotným navržen tehdejší první tajemník ÚV KSS Alexander Dubček. Dubček chtěl pokračovat v jisté liberalizaci režimu, jeho mandát byl však slabý (byl zvolen většinou jediného hlasu), proto se proti „konzervativním“ odpůrcům opíral o veřejné mínění. Vnesl tak do československé politiky zcela odlišnou politickou kulturu. Tím umožnil významný společenský a politický proces, který dostal název [[Pražské jaro 1968]]. Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku (V Zákoně 84/1968 Sb ze dne 26. června 1968 se praví, že „cenzura je nepřípustná“). V takto uvolněné atmosféře se však začnou požadavky lidu více stupňovat. Dubček tak musí čelit kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.
Dne [[4. květen|4. května]] 1968 vedení [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] pozvalo do [[Moskva|Moskvy]] vedoucí představitele KSČ a vlády ČSSR v čele s prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem. Sovětští čelní představitelé sledovali takzvaný „obrodný proces“ v ČSSR i Dubčekovu rostoucí popularitu z mnoha důvodů s velkou nevolí. Na zasedání ÚV KSČ od [[29. květen|29. května]] do [[1. červen|1. června]] Alexander Dubček konstatoval, že se podařilo získat důvěru občanů v politiku KSČ. Sovětské vedení využilo naplánovaného společného cvičení vojsk [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] nazvaného Šumava v Československu, které prodlužovalo za účelem tajného zmapování a proměření terénu. Plán na vojenskou invazi do ČSSR existoval na ústředí Nejvyššího sovětu SSSR již v červnu 1968. Podle některých pramenů byl tento plán ještě starší a vznikl za účelem nenápadného přesunu sovětského jaderného arzenálu až na samý okraj hranice komunistického bloku.
Přes zdánlivé uklidnění po setkání v [[Čierna nad Tisou|Čierné nad Tisou]] v červenci 1968 vtrhla v noci z [[20. srpen|20.]] na [[21. srpen|21. srpna]] vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do [[Československá socialistická republika|ČSSR]], obsadila území a zmocnila se postupně kontroly nad celým státem. Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Alexandra Dubčeka, [[Josef Smrkovský|Josefa Smrkovského]], [[Oldřich Černík|Oldřicha Černíka]], [[František Kriegel|Františka Kriegela]] a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Prezident ČSSR Ludvík Svoboda (spolu s delegací, kterou tvořili [[Gustáv Husák]], [[Martin Dzúr]], [[Bohuslav Kučera]], [[Vasil Biľak]], [[Alois Indra]] a [[Jan Piller]]) odletěl do Moskvy, kde žádal, aby se jednání zúčastnil Dubček a ostatní uvěznění komunističtí předáci. Sověti propustili jen Dubčeka, Smrkovského, Špačka a Šimona, které z vězení „v lesích“ dopravili do Moskvy [[24. srpen|24. srpna]]. Poté propustili i další delegáty, ale tajemník ÚV KSSS [[Boris Ponomarjov]] jim prý řekl, že se budou moci vrátit domů jen po podpisu Sověty připraveného protokolu, ať už to bude trvat den, týden, dva týdny nebo i měsíc. [[27. srpen|27. srpna]] se Svoboda, Dubček, Černík, Smrkovský a Špaček směli vrátit do Prahy, až když po vyčerpávajícím nátlaku a vyhrožování (Dubček několikrát omdlel) podepsali všech patnáct sověty diktovaných podmínek [[Moskevský protokol|Moskevského protokolu]], což znamenalo ideové popření celého Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci. Protokol nepodepsal pouze [[František Kriegel]], byl však také propuštěn, poté zbaven všech funkcí a odeslán do důchodu.
=== Ztráta politické moci ===
Po srpnu 1968, Dubček ustupoval sovětskému tlaku a postupně odvolával z funkcí reformní komunisty. Jediným pozůstatkem "Pražského jara" byla federalizace Československa. Podle Zákona o československé federaci, který byl připravován už delší dobu před vpádem intervenčních vojsk, vznikla [[1. leden|1. ledna]] [[1969]] [[Slovenská socialistická republika]] a [[2. leden|2. ledna]] předsednictvo Slovenské národní rady jmenovalo první vládu Slovenské socialistické republiky v čele se [[Štefan Sádovský|Štefanem Sádovským]]. Dne [[17. duben|17. dubna]] se v Praze sešlo plénum ÚV KSČ a zvolilo nové předsednictvo ÚV KSČ. Alexandra Dubčeka ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ vystřídal [[Gustáv Husák]]. Od dubna do října [[1969]] působil Dubček jako předseda Federálního shromáždění a v této funkci podepsal takzvaný „[[pendrekový zákon]]“, který umožnil brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Tím jeho popularita v Českých zemích silně klesla. Pak krátce působil jako velvyslanec v [[Turecko|Turecku]] a v roce 1970 byl vyloučen z KSS i KSČ.<ref>Veľký, J. a kolektív: ''Encyklopédia Slovenska I. zväzok A-D.'' Veda, Bratislava, s. 593</ref> V letech [[1970]]–[[1985]] pracoval Dubček pro podnik [[Západoslovenské státní lesy]] v bratislavských [[Krasňany (Bratislava)|Krasňanech]] jako mechanizátor. Roku [[1974]] napsal stranickým orgánům stručný protestní dopis, který však zůstal bez odezvy. Před rokem [[1989]] se odmítal zúčastnit disidentských aktivit.
=== Návrat po roce 1989 ===
[[Soubor:Teodor Banik busta Alexandra Dubceka.jpg|thumb|Busta od Ľudmily Cvengrošové]]
[[13. listopad]]u [[1988]] obdržel Alexander Dubček čestný doktorát [[Boloňská univerzita|univerzity]] v italské [[Bologna|Bologni]] za zásluhy o prosazování lidských práv a komunistické úřady mu na poslední chvíli povolily odjet. Při slavnosti vystupoval Dubček zdrženlivě, ale ve velkém novinovém interview hájil projekt Pražského jara a srovnával jej se sovětskou „perestrojkou“ [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michaila Gorbačova]]. Z tohoto vystoupení bylo zřejmé, že počítá s návratem do politiky.<ref>http://www.zeit.de/1988/48/Ein-Held-im-Hotel-Roma</ref>
V květnu 1989 poskytl maďarské televizi rozhovor, v němž mluvil hlavně o roku 1968.<ref>„Náš Saša“, in: Lidové noviny, květen 1989. [http://www.lidovky.cz/historie-obrazem.asp?datum=1989_05 Dostupné online.]</ref>

Když během [[Sametová revoluce|Sametové revoluce]] [[22. listopad]]u 1989 poprvé veřejně vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkóně na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]] v Praze vedle [[Václav Havel|Václava Havla]], byl nadšeně uvítán jako signál vítězství i česko-slovenské vzájemnosti. Byl vážným kandidátem na funkci prezidenta republiky, ale nakonec došlo k dohodě a [[28. prosinec|28. prosince]] 1989 byl zvolen předsedou Federálního shromáždění. V této funkci, kterou vykonával až do roku 1992, se Dubček především staral o vyřešení česko-slovenských problémů a působil také v zahraniční politice.
V česko-slovenské otázce byl Dubček důsledným zastáncem federativního řešení a snažil se jej – ovšem bez úspěchu – prosadit v nové ústavě. V zahraniční politice využíval své velké popularity v západní Evropě, zejména v [[Itálie|Itálii]], a pečlivě sledoval také vývoj v [[Rusko|Rusku]]. Zjara roku 1991 pozval do Prahy tehdy ještě málo známého [[Boris Jelcin|Borise Jelcina]] a okamžitě odmítl pokus o puč proti Gorbačovovi v témže roce. Pro své levicové politické zaměření však byl v parlamentu také kritizován, zejména v souvislosti s hospodářskou reformou a lustracemi.
V roce [[1992]] se stal předsedou [[Sociálnodemokratická strana Slovenska|Sociálnědemokratické strany Slovenska]] a za ni byl zvolen do FS, rychlý vývoj k rozdělení státu však odmítal, hlavně proto, že se obával vnitropolitického vývoje samostatného Slovenska pod vedením [[Vladimír Mečiar|Vladimíra Mečiara]].
=== Autonehoda ===
[[Soubor:Alexander Dubček Grave.JPG|thumb|upright=1.2|Hrob Alexandra Dubčeka]]
Při cestě na zasedání FS dne [[1. září]] [[1992]] kolem 9. hodiny utrpěl Dubček vážnou dopravní nehodu na 88,9. km [[dálnice D1]] u [[Humpolec|Humpolce]], když jeho služební automobil BMW 535i ve vysoké rychlosti (114–131 km/h) za hustého deště vlivem [[aquaplaning]]u dostal smyk a vyletěl z dálnice. Dubček, který seděl nepřipoután na zadním sedadle, vypadl z vozu. Po nehodě byl v bezvědomí hospitalizován v pražské [[Nemocnice Na Homolce|nemocnici Na Homolce]], kde na následky zranění [[7. listopad]]u zemřel. Pochován je na bratislavském hřbitově [[Slávičie údolie]]. Jeho služební řidič Ján Rezník, který jej vezl na zasedání Federálního shromáždění z Bratislavy do Prahy, byl později odsouzen na 1 rok nepodmíněně.
[[Soubor:Alexander Dubček, památník poblíž místa nehody.jpg|thumb|upright|Památník nedaleko místa nehody Alexandra Dubčeka]]
Právník Liboslav Leksa v knize ''Tragédie na 88. kilometru''<ref>Spišská Nová Ves: Sedlák 1998.</ref> vyslovil domněnku, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a [[KGB]] a chystal se o tři dny později svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB. Tentýž den, 1. září 1992, byl ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér, předseda vlád v letech 1970–1980, [[Piotr Jaroszewicz]] s manželkou, který měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu v Moskvě proti KGB jako Dubček a jehož vrahové nebyli dopadeni. [[Oldřich Černík]], rovněž aktér roku 1968, zemřel v roce 1994 po autonehodě. Další důvody ke spekulacím zavdala okolnost, že se ztratila Dubčekova aktovka a že jeho řidič nevypovídal. Výpověď tehdejšího primáře humpolecké nemocnice však tyto spekulace nepotvrdila.<ref>http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299</ref>
Na jednom z nejnebezpečnějších úseků v Česku havaroval mimo jiné v roce [[1995]] herec [[Petr Haničinec]], zpěvačka [[Marika Gombitová]], federální ministr [[Jozef Bakšaj]], M. Butora a M. Macek. Na témže kilometru dálnice D1 se stala řada hromadných nehod (v jednom případě čtyřiceti aut) a jen o kilometr dále havarovalo dne [[20. březen|20. března]] [[2008]] 116 aut. „U Humpolce v příkrym kopci často bouraj politici,“ zpívala v roce [[1993]] kapela [[Tři sestry]].
== Ocenění ==
V roce [[1989]] obdržel [[Sacharovova cena za svobodu myšlení|Sacharovovu cenu za svobodu myšlení]], v roce [[1990]] Mezinárodní humanistickou cenu od ''International Humanist and Ethical Union'' v [[Amsterdam]]u<ref> http://en.wikipedia.org/wiki/International_Humanist_and_Ethical_Union#IHEU_Awards</ref> a roku [[2003]] byl vyznamenán [[Řád Bílého lva|Řádem Bílého lva]]. Náměstí před parlamentem v Bratislavě nese jeho jméno.
== Přehled politických funkcí ==
* [[1951]]–[[1955]], [[1960]]–[[1968]] a [[1969]]–[[1970]] člen a v roce [[1969]] předseda Národního shromáždění (od roku [[1969]] Federální shromáždění),
* [[1964]]–[[1970]] člen Slovenského národního výboru,
* [[1955]]–[[1968]] člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska, od roku [[1962]] člen prezídia a od roku [[1963]] první tajemník,
* [[1958]]–[[1969]] člen Ústředního výboru [[Komunistická strana Československa|KSČ]], v letech [[1960]]–[[1962]] tajemník, od roku [[1962]] člen prezídia a v roce [[1968]] první tajemník,
* [[1969]]–[[1970]] velvyslanec [[Československá socialistická republika|ČSSR]] v [[Turecko|Turecku]]. Během této doby obdržel několik nabídek na politický azyl v zahraničí, ale ty odmítl, protože nechtěl zklamat důvěru Čechoslováků a poskytnout [[normalizace|normalizačnímu]] režimu záminku k očerňování,
* [[1970]] vyloučen z KSČ,
* [[1989]]–[[1992]] člen [[Verejnosť proti násiliu|VPN]] (Verejnosť proti násiliu, později [[Občianska demokratická únia|ODÚ-VPN]]),
* [[1990]]–[[1992]] předseda Federálního shromáždění [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]],
* [[1992]] předseda a poslanec za [[Sociálnodemokratická strana Slovenska|SDSS]] (Sociálnodemokratická strana Slovenska).

== Reference ==
<references/>
=== Literatura ===
* KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha : Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
* TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.
* ''Naděje umírá poslední. Vlastní životopis A. Dubčeka''. Praha: Svoboda 1993
* H. Maxa, ''Alexander Dubček – člověk v politice 1990-1992''. Brno: Doplněk 1998.
=== Související články ===
* [[Československo]]
* [[Pražské jaro 1968]]
* [[Interhelpo]]
* [[Federální shromáždění]]
* [[Komunistická strana Československa|KSČ]]
* [[Slovenské národní povstání]]
=== Externí odkazy ===
* http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/cesicar.html
* http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005010802
* http://www.rsi.sk/slo/slovacivosvete/kirgizsko/kirgizsko.html
* V Kirgizsku otevřou muzeum Alexandra Dubčeka: http://www.czsk.net/svet/clanky/kultura/dubcekkirgiz.html
* [http://www.ksl.wz.cz/Dubcek1.htm Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách I.]
* [http://www.ksl.wz.cz/Dubcek2.htm Místo Alexandra Dubčeka v československých dějinách II.]
* [http://www.mapy.cz/#x=135187072@y=133993728@z=13@mm=TP@ax=135170816@ay=133995392@at=Dubcek@ad=pamatnik Památník na 88. kilometru dálnice D1 - odkaz Mapy]
* [http://kotian.blog.hnonline.sk/c1-22754600-pozyvacie-listy-zverejnene-v-predvecer-deklaracie-o-zvrchovanosti-sr-alebo-samostatnost-nechceme-12 Další informace o smrti]
* [http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=299 Byl na Dubčeka spáchán teroristický útok? Článek od tehdejšího přimáře chirurgického oddělení humpolecké nemocnice ]
* [http://ireferaty.lidovky.cz/100/2945/Dubcek-Alexander Životopis na Lidovkách]
* [http://aktualne.centrum.sk/domov/politika/clanek.phtml?id=1163856 Další informace o smrti]

{{Commonscat|Alexander Dubček}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Dubček, Alexander}}
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]
[[Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění]]
[[Kategorie:Členové KSČ]]
[[Kategorie:Členové Veřejnosti proti násilí]]
[[Kategorie:Členové Sociálnědemokratické strany Slovenska]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti]]
[[Kategorie:Diplomaté Československa]]
[[Kategorie:Sacharovova cena]]
[[Kategorie:Pražské jaro 1968]]
[[Kategorie:Oběti silničních dopravních nehod]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]