Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

2023-06-22T17:11:47Z

Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

← Starší verze		Verze z 22. 6. 2023, 17:11
Řádka 9:		Řádka 9:
	\|místo úmrtí= [[Moskva]], [[Sovětský svaz]]		\|místo úmrtí= [[Moskva]], [[Sovětský svaz]]
	\|přezdívka=		\|přezdívka=
-	\|sloužil= [[Třetí říše]]	+	\|sloužil= [[Nacistické Německo\|Třetí říše]]
	\|složka= [[Rudá armáda]]<br /> [[Ruská osvobozenecká armáda]]		\|složka= [[Rudá armáda]]<br /> [[Ruská osvobozenecká armáda]]
	\|doba služby=		\|doba služby=

Sysop: 1 revizi

2014-01-02T13:45:57Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 1. 2014, 13:45

Sysop: Nahrazení textu

2011-11-18T02:16:05Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox Vojenský velitel
|barva=lightgrey
|obrázek=Andrei A Wlassow.jpg
|šířka obrázku=220px
|popis=Generál Andrej Andrejevič Vlasov
|datum narození=[[14. září]] [[1901]]
|datum úmrtí=[[2. srpen|2. srpna]] [[1946]] (popraven)
|místo narození= [[Lomakino]], [[Nižněnovgorodská oblast]], [[Ruské impérium]]
|místo úmrtí= [[Moskva]], [[Sovětský svaz]]
|přezdívka=
|sloužil= [[Třetí říše]]
|složka= [[Rudá armáda]] [[Ruská osvobozenecká armáda]]
|doba služby=
|hodnost=Generálporučík
|velel= 4. mechanizovaný sbor, 37. armáda, 20. armáda, 2. úderná armáda, [[Ruská osvobozenecká armáda]]
|jednotka=
|války= [[Ruská občanská válka]], [[Druhá světová válka]]
|bitvy= [[Bitva o Kyjevský kotel]], [[Bitva před Moskvou]], [[Obležení Leningradu]], [[Pražské povstání]]
|vyznamenání=[[Řád rudého praporu]] (odebrán) [[Leninův řád]](odebrán) [[Řád zlatého draka]]
}}
'''Andrej Andrejevič Vlasov''' ([[ruština|rusky]]: ''Андрей Андреевич Власов''), * [[14. září]] [[1901]] (1. září podle [[Juliánský kalendář|juliánského kalendáře]]), [[Lomakino]], [[Nižněnovgorodská oblast]]; † [[2. srpen|2. srpna]] [[1946]], [[Moskva]], byl [[Rusko|ruský]] [[Sovětský svaz|sovětský]] generál, který za [[Druhá světová válka|2. světové války]] v [[Německo|německém]] zajetí začal spolupracovat s nepřítelem a vytvořil tzv. [[Ruská osvobozenecká armáda|Ruskou osvobozeneckou armádu]] (ROA).
== Meziválečné období ==
Vlasov vstoupil do [[Rudá armáda|Rudé armády]] v roce [[1919]] a bojoval proti bělogvardějcům. Vyznamenal se jako důstojník a i po válce postupoval na žebříčku hodností. V roce [[1930]] vstoupil do [[Všesvazová komunistická strana (bolševiků)|VKS(b)]]. Od roku [[1935]] studoval na [[Frunzeho vojenská akademie|Frunzeho vojenské akademii]]. Stalinovy čistky v armádě přežil, jako člen vojenského soudu v letech [[1937]]-[[1938]] si naopak získal důvěru sovětského vůdce. V roce [[1938]] byl jako poradce vyslán do [[Čína|Číny]], aby tu pomáhal generálovi [[Čankajšek|Čankajškovi]] vést válku proti Japoncům<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Vlasov se v Číně pohyboval pod změněným jménem Volkov a přednášel na vojenské akademii v [[Čchung-čching|Čchung-čchingu]]. V roce [[1939]] se stal dokonce náčelníkem štábu skupiny poradců a získal nejvyšší čínské vyznamenání, [[Řád zlatého draka]]. Záhy nato obdržel i sovětská vyznamenání ([[Řád rudého praporu]], [[Leninův řád]]).
== Sovětský generál ==
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1984-101-29, Andrej Wlassow.jpg|thumb|Vlasov v roce [[1942]]]]
V předvečer války velel v hodnosti generálmajora 4. mechanizovanému sboru Kyjevského vojenského okruhu. Vyznamenal se u [[Lvov]]a a byl jmenován velitelem 37. armády, bránící [[Kyjev]]. Po těžkých bojích se raněný Vlasov se zbytky svých jednotek dokázal probít na východ ke svým.
Po doléčení jej Stalin v listopadu [[1941]] pověřil zformováním 20. armády k obraně [[Moskva|Moskvy]]. I zde si charismatický Vlasov vedl úspěšně a kromě opakovaných vyznamenání se dočkal povýšení na generálporučíka. V březnu [[1942]] byl ustanoven zástupcem velitele Volchovského frontu, jehož cílem bylo odrazit obklíčení [[Leningrad]]u. Místo přechodu do útoku však Vlasovovu 2. údernou armádu čekaly těžké obranné boje a hrozící obklíčení. 27. března prorazil se sibiřskými údernými brigádami od západu závoru u průseku Erika. Sice jen v šířce 2 kilometrů, ale přece jen mezeru, kterou Rusové mohli protlačit zásobování.
Prapory 58. pěší divize a policejní divize [[Schutzstaffel|SS]] se marně snažily vytlačit Vlasovovy vojáky z průseku. První pokus se nezdařil. Teprve druhý útok, který po pečlivé přípravě uskutečnila nyní posílená 58. pěší divize, vedl začátkem května [[1942]] k úspěchu, to znamená k pevnému spojení s policejní divizí SS, jež bojovala severně od lesního průseku.
Tehdy se Vlasov rozhodl z bažinatého pekla na Volchovu uniknout. Ale jeho pluky už nemohly postupovat přes zamrzlé bažiny a tiše se pohybovat napříč lesy.
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1984-101-32, General Andrej Wlassow mit russischen Freiwilligen.jpg|thumb|250px|Vlasov s kolegy ruské národnosti]]
Podmáčená lesní půda a močály je vyháněly na cesty. A existovala jen jedna cesta, cesta vyrobená z kmenů přes průsek Erika.
Koncem května bylo vítězství v těžké bitvě na Volchovu pro Německo vybojováno. Co z Vlasovovy armády ještě nebylo venku, to zůstalo neodvolatelně uzavřeno v pasti. Bylo to devět střeleckých divizí, šest střeleckých brigád a části jedné tankové brigády.
Nadešel konec sovětské 2. úderné armády. A tento konec byl strašlivý. Jen 32 000 mužů přežilo bitvu a bylo zajato. Desetitisíce ležely v lesích a bažinách - vojáci utonuli, zemřeli hladem a na následky zranění. Andrej Andrejevič Vlasov se svým štábem před Němci prchal. Němci shodili tisíce letáků se zatykačem na Vlasova a s jeho fotografií nad vesnicemi Volchovského kotle. Na jeho dopadení byla vypsána odměna a zvláštní dovolená pro vojáky.
V jedné vesnici zastavil starosta kapitána von Schwerdtnera a hlásil, že zavřel jednoho muže, který vypadá jako partyzán, do své stodoly. Měl prý s sebou i nějakou ženu, možná agentku. Schwerdtner se nechal dovést ke stodole a doprovodný oddíl namířil samopaly. Ze tmy na světlo vyšel velký muž, špinavý, s vousem, v dlouhém důstojnickém plášti s koženým opaskem a špinavých holínkách. Uviděl samopaly, zvedl ruce a řekl lámanou němčinou ''„Nestřílet, jsem generál Vlasov.“''
== Zajatec a kolaborant ==
Nepřítelem zajatí sovětští důstojníci byli [[Stalin|Stalinem]] považováni za viníky zasluhující trest smrti. Vlasov věděl, že i kdyby se jednou dostal z německého zajetí, tak zpět do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] se za Stalinova života určitě vrátit nemůže. Rozhodl se tedy pro kolaboraci a svůj další životní osud spojil s osudem [[nacistické Německo|nacistického Německa]]. Společně s dalším sovětským zajatcem Vladimírem Bojarským, vášnivým ruským nacionalistou a odpůrcem [[bolševismus|bolševismu]], vypracoval text letáku, který kritizoval Stalina i západní spojence a byl následně shazován letadly nad postaveními [[Rudá armáda|Rudé armády]]. Po této akci se Vlasov ocitl v zajateckém táboře pro prominentní zajatce v ukrajinské Vinici a začal spolupracovat s oddělením nacistické propagandy v [[Berlín]]ě<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Podílel se na [[Manifest smolenského výboru|Manifestu smolenského výboru]], který byl podepsán 27. 12. [[1942]], a obsahoval výzvu k vytvoření protibolševické [[Ruská osvobozenecká armáda|Ruské osvobozenecké armády]] (ROA). Ze strany nacistů se však jednalo jen o propagandistický podvod a mystifikaci, jelikož Němci neměli v té době žádný zájem na vzniku této armády<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Na začátku roku [[1943]] byl Vlasov propuštěn ze zajetí a od té chvíle se mohl na svobodě volně a bez dozoru pohybovat<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Pořádal přednášková turné u německé armády, kde vysvětloval své protibolševické postoje a nadále obhajoval myšlenku vzniku Ruské osvobozenecké armády. Nástínil také svůj plán, že Rusové se nakonec [[bolševismus|bolševismu]] zbaví sami i bez pomoci Němců. Když se to Hitler dozvěděl, tak zuřil a okamžitě přikázal odvézt Vlasova zpět do zajateckého tábora<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Hitler také znovu prohlásil, že [[Ruská osvobozenecká armáda|Ruskou osvobozeneckou armádu]] lze dále propagandisticky využívat, ale nikdy nesmí opravdu vzniknout, jelikož [[Rusové]], jako podlidé, nemohou být nikdy spojenci Němců. Tomuto řešení se ale nakonec nacisté stejně nemohli vyhnout – na sklonku roku [[1943]] už vznikaly první divize dobrovolníků, dokonce v rámci zbraní [[SS]], složené z obyvatel Sovětského svazu – z Ukrajinců, Lotyšů, Estonců a Turkmenů. Situace ne bojištích byla vážná a rasová hlediska musela jít stranou. V roce [[1944]] změnil názor na vznik Ruské osvobozenecké armády i sám Hitler. Vlasov byl [[Heinrich Himmler|Himmlerem]] jmenován velitelem Ruské osvobozenecké armády s hodností generálplukovníka a byl vyzván k zahájení výstavby prvních dvou divizí.
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H27774, Wlassow und Schilenkow bei Goebbels.jpg|thumb|250px|Vlasov (nalevo) a [[Georgij Žilenkov|Žilenkov]] u Goebblese 28.2. 1945]]
== Pražská konference ==
V listopadu [[1944]] se v [[Praha|Praze]] uskutečnila konference, jejímž cílem bylo založení [[Komitét pro osvobození národů Ruska|Komitétu pro osvobození národů Ruska]] a oficiální založení [[Ruská osvobozenecká armáda|Ruské osvobozenecké armády]]. Už měsíc před konferencí probíhala intenzivní přípravná jednání, která nebyla vůbec jednoduchá. Ruská emigrace byla nejednotná a tak někteří Vlasova oslavovali, zatímco jiní jeho činnost odsuzovali. Ruský [[nacionalista]] Vlasov vadil především organizacím neruských národů – nejvíce Kavkazanům a Ukrajincům. Během konference se také zjistilo, že v německých ozbrojených silách působí už nyní až milion [[Slované|Slovanů]], což byl šok především pro [[Heinrich Himmler|Himmlera]]<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Přesto souhlasil s vytvořením dvou divizí Ruské osvobozenecké armády. Konference byla zahájena 14 . 11. 1944 v [[Rudolfova galerie|Rudolfově galerii]] [[Pražský hrad|Pražského hradu]] a měla jen ceremoniální povahu, jelikož Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR) vznikl už 12 . 11. v Dabendorfu. Text manifestu z této konference deklaroval nezávislost na hitlerovském režimu i na procarských emigrantech. Hlavním úkolem bylo odstranění [[Stalin|Stalina]] a nastolení ústavního režimu na území Sovětského svazu. Konference skončila za necelé dvě hodiny. Výbor pro osvobození národů Ruska se stal jakousi vládou v exilu a první divize Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády se začala formovat už v listopadu [[1944]] pod vedením plukovníka [[Sergej Kuzmič Buňačenko|Sergeje Kuzmiče Buňačenka]]. Druhá divize vznikla v lednu 1945. Významné byly také letecké síly KONR, které od konce roku 1944 vznikaly především v [[Cheb]]u a od ledna [[1945]] jejich letouny startovaly z letiště v [[Havlíčkův Brod|Německém (Havlíčkově) Brodu]].
== Pražské povstání ==
Generál Vlasov se 13. 4. [[1945]] oženil s Adeleide Bielenbergovou, a to i přesto, že už jednou ženatý byl a nikdy se nerozvedl. Předpokládal však, že jeho první manželka byla po jeho zajetí popravena. Jeho druhé manželství bylo velmi krátké a již na konci dubna se manželé rozloučili. Od té chvíle se již nikdy nespatřili. 1. divize pod vedením generálmajora [[Sergej Kuzmič Buňačenko|Sergeje Kuzmiče Buňačenka]] se začala přesunovat přes území [[Čechy|Čech]], kde měla být podřízena německému velení. Buňačenko si uvědomoval, že s německou armádou už je konec a tak odmítl nadále poslouchat její příkazy. Dvě divize [[ROA]] se v tom okamžiku nacházely asi 50 kilometrů od [[Praha|Prahy]]. Tehdy vznikla myšlenka podpořit české povstání, ke kterému se mezitím schylovalo. Ve štábu 1. divize ale kvůli podpoře českého povstání vznikla hádka. Vlasov byl proti podpoře povstání, ale většina velitelů stála na straně Buňačenka<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. Vlasov se urazil a od té chvíle už se dalšího rozhodování nezúčastnil. Veškerou iniciativu převzal Buňačenko a k účasti „vlasovců“ na Pražském povstání tak došlo proti vůli samotného Vlasova<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. 4. 5. 1945 dostal Vlasov z německé strany nabídku k odletu do Španělska, ale odmítl opustit své vojáky<ref name="jméno">Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1, str. 131 – 179</ref>. 5. 5. 1945 vypuklo [[Pražské povstání]]. Vlasovova armáda se okamžitě stala trnem v oku všem – jako typická kočovná [[partyzán]]ská skupina choulostivého politického významu. Poté co podpořila české [[Květnové povstání českého lidu|květnové povstání]] v jeho nejkritičtější úvodní fázi, ohrožovala potom české komunisty z [[Česká národní rada|České národní rady]], kteří podnikali opatření s cílem uchvátit moc za asistence sovětské Rudé armády. Vlasovcům zůstal jen jediný směr postupu a přání dostat se za každou cenu na západ. Na svém pochodu z Prahy došli vlasovci k jihočeské vesnici [[Lnáře]] kde se hodlali vzdát Američanům. Vlasov byl Američany zajat 9. 5. 1945 a ti mu znovu nabídli možnost útěku, což on odmítl.
== Trest smrti ==
Většina vlasovců cestu k Američanům přece jen nalezla, čímž rozmnožili houfy amerických válečných zajatců. Větší část z nich ale byla vydána [[Sovětský svaz|Sovětům]] a následně byli popraveni nebo skončili v žalářích a [[gulag|gulazích]]. Sám Vlasov byl z amerického zajetí 12. května [[1945]] odveden ruskou hlídkou, posléze byl souzen za vlastizradu a [[2. srpen|2. srpna]] [[1946]] byl spolu s 11 dalšími odsouzen k trestu smrti.
== Reference ==
<references/>
== Literatura ==
* Michael Borovička, Kolaboranti 1939 – 1945, Nakladatelství Paseka 2007, ISBN 978-80-7185-846-1
== Externí odkazy ==
* [http://www.fronta.cz/dokument/general-vlasov-vypoved-7-srpna-1942 Záznam výslechu generála Vlasova 7. srpna 1942]
* [http://www.mochola.org/russiaabroad/vlas_pismo.htm А.А. Власов - Почему я стал на путь борьбы с большевизмом (Открытое письмо генерал-лейтенанта А.А. Власова: Заря, 3 марта 1943 г.)]
* [http://www.mochola.org/russiaabroad/vlas_smolensk.htm Русское Освободительное Движение - Смоленская декларация]
* [http://www.mochola.org/russiaabroad/vlas_manifesto.htm Манифест Комитета Освобождения Народов России (Прага, 14 ноября 1944 года)]
* [http://www.mochola.org/russiaabroad/vlasan01.htm Russian Volunteers in the German Wehrmacht in WWII (Lt. Gen. Władysław Anders and Antonio Muňoz {ed.})]
== Související články ==
* [[Ruská osvobozenecká armáda]]

{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Vlasov, Andrej Andrejevič}}
[[Kategorie:Sovětští generálové]]
[[Kategorie:Ruští válečníci]]
[[Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války]]
[[Kategorie:Vojevůdci druhé světové války]]
[[Kategorie:Rusové odsouzení k trestu smrti]]
[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]

Andrej Andrejevič Vlasov - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu