Andrej Dmitrijevič Sacharov - Historie editací

Sysop: ++

2024-05-21T10:02:43Z

← Starší verze		Verze z 21. 5. 2024, 10:02
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[Soubor:Sakharov ~~1943~~.jpg\|thumb\|~~right~~\|Andrej Sacharov~~, 1943~~]]	+	[[Soubor:RIAN archive 25981 Academician Sakharov.jpg\|thumb\|240px\|Andrej Sacharov (březen 1989)]]
	'''Andrej Dmitrijevič Sacharov''' (* [[21. květen\|21. května]] [[1921]], † [[14. prosinec\|14. prosince]] [[1989]]) byl přední sovětský fyzik, [[disident]] a obránce lidských práv. Držitel '''Nobelovy ceny míru''' z roku [[1975]].		'''Andrej Dmitrijevič Sacharov''' (* [[21. květen\|21. května]] [[1921]], † [[14. prosinec\|14. prosince]] [[1989]]) byl přední sovětský fyzik, [[disident]] a obránce lidských práv. Držitel '''Nobelovy ceny míru''' z roku [[1975]].

Řádka 6:		Řádka 6:
	Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné měl též zájem o poezii a život Alexandra Puškina. Zvláštní schopností bylo, že dokázal psát oběma rukama najednou.		Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné měl též zájem o poezii a život Alexandra Puškina. Zvláštní schopností bylo, že dokázal psát oběma rukama najednou.

-	V roce [[1938]], když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Aschabadu v Turkmenistánu, kde v roce [[1942]] dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky.	+	V roce [[1938]], když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Aschabadu v Turkmenistánu, kde v roce [[1942]] dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky.

	V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské ''atomové bomby'', ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic.		V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské ''atomové bomby'', ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic.
Řádka 38:		Řádka 38:
	V [[prosinec\|prosinci]] [[1989]] na zasedání demokratické opozice Sacharov zemřel na srdeční záchvat.		V [[prosinec\|prosinci]] [[1989]] na zasedání demokratické opozice Sacharov zemřel na srdeční záchvat.

		+	== Externí odkazy ==

	{{Commonscat\|Andrei Sakharov}}{{Článek z Wikipedie}}		{{Commonscat\|Andrei Sakharov}}{{Článek z Wikipedie}}
-	[[Kategorie:Ruští fyzici~~\|Sacharov, Andrej Dmitrijevič~~]]	+	{{DEFAULTSORT:Sacharov, Andrej Dmitrijevič}}
-	[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za mír~~\|Sacharov, Andrej Dmitrijevič~~]]	+	[[Kategorie:Sovětští fyzici]]
-	[[Kategorie:~~Lidská~~ práva~~\|Sacharov, Andrej Dmitrijevič~~]]	+	[[Kategorie:Ruští fyzici]]
		+	[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za mír]]
		+	[[Kategorie:Nositelé Leninova řádu]]
		+	[[Kategorie:Aktivisté za lidská práva]]
		+	[[Kategorie:Muži]]
		+	[[Kategorie:Členové Francouzské akademie věd]]
		+	[[Kategorie:Členové Národní akademie věd USA]]

Sysop: 1 revizi

2014-01-02T13:46:07Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 1. 2014, 13:46

Sysop: + Vylepšení

2010-05-20T13:02:43Z

+ Vylepšení

Nová stránka

[[Soubor:Sakharov 1943.jpg|thumb|right|Andrej Sacharov, 1943]]
'''Andrej Dmitrijevič Sacharov''' (* [[21. květen|21. května]] [[1921]], † [[14. prosinec|14. prosince]] [[1989]]) byl přední sovětský fyzik, [[disident]] a obránce lidských práv. Držitel '''Nobelovy ceny míru''' z roku [[1975]].

Narodil se v Moskvě v rodině ruské inteligence. Jeho otec, Dmitrij Sacharov, přednášel fyziku na vysoké škole a psal učebnice a populárně vědecké knihy. Jeho matka, Jekaterina Sacharovova, se plně věnovala rodině.

Do školy nastoupil až v sedmé třídě. Když mu bylo 14 let, rozhodl se, že bude stejně jako jeho otec ateistou. Svou nešikovnost a neústupnost, jak uvedl, zdědil po své matce a babičce. Byl to introvert soustředěný na své pocity a myšlenky. Mimo jiné měl též zájem o poezii a život Alexandra Puškina. Zvláštní schopností bylo, že dokázal psát oběma rukama najednou.

V roce [[1938]], když začal studovat na Moskevské státní univerzitě na fakultě fyziky, probíhaly stalinské čistky, které postihly nejlepší učitele. Poté, co nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, lékaři zjistili, že Sacharov není schopen vojenské služby. Díky tomu byl s ostatními univerzitními studenty a učiteli evakuován do Aschabadu v Turkmenistánu, kde v roce [[1942]] dokončil studium s vyznamenáním. Během války Sacharova zařadili k laboratorní práci v muničním skladě. Roku 1945 po skončení války na území Ruska se Sacharov vrátil ke studiu teoretické fyziky.

V roce 1946 byl Sacharov přizván k účasti na projektu sovětské ''atomové bomby'', ale tuto nabídku odmítl. V témže roce obdržel doktorát za svou práci v oboru fyziky částic.

V roce 1948 byl v pomocné skupině Jakova Zeldoviče, která se zabývala výzkumem termojaderné fúze, a spolupracoval na vývoji vodíkové bomby. Tento projekt vodíkové bomby byl označován jako „truba“. Sacharov odhalil závažné nedostatky projektu „truba“ a navrhl zcela odlišné schéma pod názvem „slojka“. Vývoj probíhal v utajeném městečku, kde se zabývali vývojem jaderných zbraní. Slojka se stala první vodíkovou bombou, která byla úspěšně otestována [[12. srpen|12. srpna]] [[1953]].

Téhož roku se stal členem Sovětské akademie věd a získal první ze tří medailí Hrdiny socialistické práce, a dále získal Stalinovu cenu a chatu na Moskevském předměstí.

S vývojem vodíkové bomby Sacharov a Igor Tamm navrhli reaktor s řízenou termonukleární fůzí označovaný jako „TOMAK“, což byl původně tajný projekt. Roku [[1956]] při návštěvě britského Harwellu Kurčatov některé myšlenky týkající se projektu prozradil. Výzkum jaderné fúze byl poté odtajněn a stal se otevřenou oblastí pro mezinárodní soutěž.

Po testu vodíkové bomby se Igor Tamm vrátil do Moskvy ke své práci ve Fyzikálním ústavu sovětské akademie. Sacharov zůstal v městečku, kde se s ostatními věnoval vývoji další vodíkové bomby testované roku [[1955]], a na takzvané Car-bombě testované roku [[1961]]. '''[[Car-bomba]]''' byla absolutně nejsilnější zbraní testovanou pokusným výbuchem.

Významně se zasadil o podepsání smlouvy o omezení jaderných testů a ve Washingtonu se zúčastnil podepsání protokolu o ratifikaci této smlouvy ([[10. říjen|10. října]] [[1963]]). Téhož roku se mu podařilo přesvědčit sovětské vedení, aby přistoupilo na americký návrh o zastavení jaderných testů, která byla podepsána v Moskvě mezi Spojenými státy, Sovětským svazem a Velkou Británií. Smlouva zakazovala testy pod vodou, v kosmickém prostoru a v atmosféře. Sacharov uvedl, že tato smlouva byla prvním krokem ke snížení nebezpečí nukleární a termonukleární války.

Roku [[1963]] se rozhodl že se bude opět zabývat čistou vědou. Od roku [[1951]] se též podílel na podpoře obětí politické diskriminace a pronásledování. V té době stále pracoval na vývoji nových zbraní a pokoušel se ovlivňovat politická a strategická rozhodnutí.

V roce [[1967]] připravil tajné [[memorandum]] o strategické rovnováze a závodech v jaderném zbrojení, kde doporučil sovětskému vedení přijmout americký návrh moratoria na obranu proti balistickým střelám.

Roku [[1970]] Sacharov spoluzaložil ''Moskevský výbor pro lidská práva''. Stal se předním obráncem lidských práv v celém komunistickém Východním bloku.

Roku [[1973]] byl na návrh [[Alexandr Isajevič Solženicyn|Alexandra Solženicyna]] nominován na [[Nobelova cena míru|Nobelovu cenu míru]] a v roce [[1975]] ji jako první Rus získal. Sovětský svaz mu však cenu převzít nedovolil, proto ji převzala jeho žena.

V roce [[1979]] ostře veřejně protestoval proti intervenci sovětských vojsk v občanské válce v Afghánistánu. Sacharov o tom později napsal, že [[22. ledna]] [[1980]] byl zatčen na ulici a násilně převezen do Úřadu prokurátora SSSR. Alexandr Rekunkov ho informoval, že Presidium Nejvyššího sovětu SSSR mu odňalo titul Hrdiny socialistické práce a všechna ostatní ocenění a vyznamenání. Ještě týž den byl Sacharov s manželkou deportován do města Gorkij. Zde byl zadržován téměř sedm let. Během svého vyhnanství v Gorkém Andrej Sacharov psal knihu autobiografických vzpomínek. Přestože KGB třikrát zabavila jeho rukopis o více než tisíci stránkách, Sacharov knihu vždy začal psát znovu zpaměti. Sacharov také neohroženě pokračoval v psaní dopisů a výzev na obranu pronásledovaných aktivistů za lidská práva.

Mezitím byla v [[prosinec|prosinci]] [[1985]] založena Evropským parlamentem [[Sacharovova cena za svobodu myšlení]], který oceňuje osoby a organizace, zasazující se za lidská práva a svobody. Jejími nositeli jsou např. [[Nelson Mandela]], [[Alexander Dubček]], [[Kofi Annan]], [[Ibrahim Rugova]].

Až v [[prosinec|prosinci]] [[1986]] se Sacharov mohl vrátit do Moskvy a pokračovat ve své veřejné aktivitě.

V letech [[1987]] a [[1988]] pomáhal založit první legální organizace sovětské inteligence a stal se hlavním mluvčím politické opozice Sovětského svazu. V dubnu roku [[1989]] byl Andrej Sacharov zvolen do nového parlamentu Sovětského svazu – Všesvazového sjezdu lidových poslanců a stal se jedním z vůdců demokratické opozice. Sacharov začal psát novou ústavu. Tvrdil, že pouze rychlá a radikální reforma může zaručit nenásilný vývoj v zemi. Sacharov se stal duchovním vůdcem změn Ruska v demokratický stát.

V [[prosinec|prosinci]] [[1989]] na zasedání demokratické opozice Sacharov zemřel na srdeční záchvat.

{{Commonscat|Andrei Sakharov}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Ruští fyzici|Sacharov, Andrej Dmitrijevič]]
[[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za mír|Sacharov, Andrej Dmitrijevič]]
[[Kategorie:Lidská práva|Sacharov, Andrej Dmitrijevič]]