Anglikánská církev - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „1553“ textem „1553“

2016-06-30T10:51:41Z

Nahrazení textu „1553“ textem „1553“

← Starší verze		Verze z 30. 6. 2016, 10:51
Řádka 12:		Řádka 12:
	=== Protestantizace církve ===		=== Protestantizace církve ===
	Po oddělení od Říma zůstávala církev za Jindřichovy vlády nadále v zásadě [[katolictví\|katolickou]] a Jindřich VIII. dokonce i nadále užíval čestný titul ''Defensor fidei'' (obránce víry), který mu ve 20. letech 16. století udělil [[papež]] [[Lev X.]] za jeho spis proti [[Martin Luther\|Martinu Lutherovi]]. Avšak hned zpočátku dochází k určitému [[obrazoborectví]], zrušení [[pouť\|poutí]] a poutních míst, omezení svátků [[svatý\|světců]]. V [[liturgie\|liturgii]] došlo pouze k malým změnám. Roku 1539 Jindřich nechal uzákonit "Act of Six Articles", který zachoval katolické tradice. V posledních letech vlády dokonce Jindřich zakázal protestantům přístup na královský dvůr.		Po oddělení od Říma zůstávala církev za Jindřichovy vlády nadále v zásadě [[katolictví\|katolickou]] a Jindřich VIII. dokonce i nadále užíval čestný titul ''Defensor fidei'' (obránce víry), který mu ve 20. letech 16. století udělil [[papež]] [[Lev X.]] za jeho spis proti [[Martin Luther\|Martinu Lutherovi]]. Avšak hned zpočátku dochází k určitému [[obrazoborectví]], zrušení [[pouť\|poutí]] a poutních míst, omezení svátků [[svatý\|světců]]. V [[liturgie\|liturgii]] došlo pouze k malým změnám. Roku 1539 Jindřich nechal uzákonit "Act of Six Articles", který zachoval katolické tradice. V posledních letech vlády dokonce Jindřich zakázal protestantům přístup na královský dvůr.
-	Protože ke změně povahy církve v Anglii dochází v atmosféře [[protestantská reformace\|protestantské reformace]], dochází i v ní ke změnám. K velké změně liturgie v protestantském smyslu a k jejímu překladu dochází v období panovnictví Jindřichova syna [[Edvard VI.\|Edvarda VI.]] (1547-[[1553]]) - a to především za vlády 1. vévody z Northumberlandu, Johna Dudleyho (1549-53).	+	Protože ke změně povahy církve v Anglii dochází v atmosféře [[protestantská reformace\|protestantské reformace]], dochází i v ní ke změnám. K velké změně liturgie v protestantském smyslu a k jejímu překladu dochází v období panovnictví Jindřichova syna [[Edvard VI.\|Edvarda VI.]] (1547-1553) - a to především za vlády 1. vévody z Northumberlandu, Johna Dudleyho (1549-53).
	''Book of Common Prayer'', závazný text pro liturgii a modlitbu, jejímž autorem byl přesvědčený protestant, [[Canterbury\|canterburský]] [[arcibiskup]] [[Thomas Cranmer]], byla ve své první verzi vydána roku 1549. [[Edward Seymour]], vládnoucí zemi za nezletileho Edvarda, se obával jak zahraniční [[intervence]] (především ze strany [[císař]]e [[Karel V.\|Karla V.]]) tak ch protestů odporu, a proto byla "Book of Common Prayer" velmi umírněná. To vyvolalo nespokojenost mezi všemi vrstvami obyvatel - jak protestanty, tak katolíky. V oblasti [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)\|Devonu]] dokonce díky zavedení této nové doktríny vypuklo povstání ("Prayer Book Rebellion"), které musela Somersetova vláda vojensky potlačit.		''Book of Common Prayer'', závazný text pro liturgii a modlitbu, jejímž autorem byl přesvědčený protestant, [[Canterbury\|canterburský]] [[arcibiskup]] [[Thomas Cranmer]], byla ve své první verzi vydána roku 1549. [[Edward Seymour]], vládnoucí zemi za nezletileho Edvarda, se obával jak zahraniční [[intervence]] (především ze strany [[císař]]e [[Karel V.\|Karla V.]]) tak ch protestů odporu, a proto byla "Book of Common Prayer" velmi umírněná. To vyvolalo nespokojenost mezi všemi vrstvami obyvatel - jak protestanty, tak katolíky. V oblasti [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)\|Devonu]] dokonce díky zavedení této nové doktríny vypuklo povstání ("Prayer Book Rebellion"), které musela Somersetova vláda vojensky potlačit.
	Až roku 1552 za vlády vévody z Northumberlandu, byla anglickým [[parlament]]em schválena Cranmerova druhá "Book of Common Prayer". Ta tentokrát předložila silně protestantskou podobu církevních obřadů - mezi nejdůležitějšími kroky obsahovala zrušení [[transubstanciace]], stále přítomné ve verzi z roku 1549.		Až roku 1552 za vlády vévody z Northumberlandu, byla anglickým [[parlament]]em schválena Cranmerova druhá "Book of Common Prayer". Ta tentokrát předložila silně protestantskou podobu církevních obřadů - mezi nejdůležitějšími kroky obsahovala zrušení [[transubstanciace]], stále přítomné ve verzi z roku 1549.
	=== Krátké sjednocení s Římem ===		=== Krátké sjednocení s Římem ===
-	Po Edvardu VI. nastoupila na trůn [[katolická církev\|katolická]] [[panovník\|královna]] [[Marie I.]] ([[1553]]-1558). Odmítla změny provedené Jindřichem i Edvardem a znovunastolila jednotu s Římem. Vzhledem k upalování protestantů, kterým se snažila o rekatolizaci země jí dějiny obdařily přízviskem ''Krvavá Marie''.	+	Po Edvardu VI. nastoupila na trůn [[katolická církev\|katolická]] [[panovník\|královna]] [[Marie I.]] (1553-1558). Odmítla změny provedené Jindřichem i Edvardem a znovunastolila jednotu s Římem. Vzhledem k upalování protestantů, kterým se snažila o rekatolizaci země jí dějiny obdařily přízviskem ''Krvavá Marie''.
	=== Druhé schizma ===		=== Druhé schizma ===
	Po Mariině smrti zasedla na trůn její nevlastní sestra [[Alžběta I.]] (1558-1603), která se ostře stavěla papežově pravomoci v Anglii a znovu se pokusila o osamostatnění církve v Anglii. Alžbětu však exkomunikoval až papež [[Pius V.]] [[25. únor]]a 1570. Oficiálně se však anglikánská církev oddělila od římské již roku 1559, kdy Parlament uznal Alžbětu za svého nejvyššího panovníka a obnovil zákon o svrchovanosti. Téhož roku se objevuje nové vydání ''Book of Common Prayer''.		Po Mariině smrti zasedla na trůn její nevlastní sestra [[Alžběta I.]] (1558-1603), která se ostře stavěla papežově pravomoci v Anglii a znovu se pokusila o osamostatnění církve v Anglii. Alžbětu však exkomunikoval až papež [[Pius V.]] [[25. únor]]a 1570. Oficiálně se však anglikánská církev oddělila od římské již roku 1559, kdy Parlament uznal Alžbětu za svého nejvyššího panovníka a obnovil zákon o svrchovanosti. Téhož roku se objevuje nové vydání ''Book of Common Prayer''.

GVC Sobek: Nahrazení textu „200“ textem „200“

2015-06-10T14:59:16Z

Nahrazení textu „200“ textem „200“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 14:59
Řádka 5:		Řádka 5:
	V církevních záležitostech círvi předsedá arcibiskup z [[Canterbury]] jakožto [[Primas (církev)\|primas]], kterému v [[anglikánské společenství\|anglikánském společenství]] přísluší také nejvyšší úcta. Anglikánská církev se skládá ze dvou církevních provincíí, Canterbury a [[York]]u, které obsahují celkem 43 [[diecéze\|diecézí]]. V současnosti k ní patří asi 25 miliónů věřících, anglikánská církev je tak největší církví anglikánského společenství.		V církevních záležitostech círvi předsedá arcibiskup z [[Canterbury]] jakožto [[Primas (církev)\|primas]], kterému v [[anglikánské společenství\|anglikánském společenství]] přísluší také nejvyšší úcta. Anglikánská církev se skládá ze dvou církevních provincíí, Canterbury a [[York]]u, které obsahují celkem 43 [[diecéze\|diecézí]]. V současnosti k ní patří asi 25 miliónů věřících, anglikánská církev je tak největší církví anglikánského společenství.
	== Dějiny anglikánské církve ==		== Dějiny anglikánské církve ==
-	Anglikánská církev tradičně vidí své počátky v příchodu křesťanství do Anglie (počátky kolem roku [[200]]), avšak skutečně samostatná anglikánská církev vzniká až [[schizma]]tem s [[římskokatolická církev\|římskokatolickou církví]] vyvolaným [[Jindřich VIII.\|Jindřichem VIII.]] roku 1534.	+	Anglikánská církev tradičně vidí své počátky v příchodu křesťanství do Anglie (počátky kolem roku 200), avšak skutečně samostatná anglikánská církev vzniká až [[schizma]]tem s [[římskokatolická církev\|římskokatolickou církví]] vyvolaným [[Jindřich VIII.\|Jindřichem VIII.]] roku 1534.
	=== Vznik anglikánské církve ===		=== Vznik anglikánské církve ===
	Počátek schizmatu leží v nesouhlasu [[papež]]e [[Kliment VII.\|Klimenta VII.]] s [[anulace\|anulací]] [[manželství]] Jindřicha VIII. s [[Kateřina Aragonská\|Kateřinou Aragonskou]], o níž Jindřich zažádal roku 1527. Po počátečních neúspěších reagoval roku 1529 anglický král útokem na duchovní moc papeže, nechal schválit [[zákony o svrchovanosti\|zákon o svrchovanosti]] (''Act of Supremacy'') a vyžadoval vysokou pokutu od anglických kněží za údajnou nelegitimitu jejich úřadu a žádal po nich uznání coby ochránce a nejvyšší hlavy. Církev v Anglii uznala za svou hlavu Jindřicha VIII. [[11. únor]]a 1531, ale během roku 1532 se Jindřich stále snaží o jednání s [[Řím]]em.		Počátek schizmatu leží v nesouhlasu [[papež]]e [[Kliment VII.\|Klimenta VII.]] s [[anulace\|anulací]] [[manželství]] Jindřicha VIII. s [[Kateřina Aragonská\|Kateřinou Aragonskou]], o níž Jindřich zažádal roku 1527. Po počátečních neúspěších reagoval roku 1529 anglický král útokem na duchovní moc papeže, nechal schválit [[zákony o svrchovanosti\|zákon o svrchovanosti]] (''Act of Supremacy'') a vyžadoval vysokou pokutu od anglických kněží za údajnou nelegitimitu jejich úřadu a žádal po nich uznání coby ochránce a nejvyšší hlavy. Církev v Anglii uznala za svou hlavu Jindřicha VIII. [[11. únor]]a 1531, ale během roku 1532 se Jindřich stále snaží o jednání s [[Řím]]em.

Sysop: 1 revizi

2014-01-02T11:47:10Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 1. 2014, 11:47

Sysop: Nahrazení textu

2012-06-23T17:28:31Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Canterbury Cathedral - Portal Nave Cross-spire.jpeg|thumb|[[Canterburská katedrála]] – sídlo prvního mezi anglikánskými [[biskup]]y]]
'''Anglikánská církev''' ([[angličtina|anglicky]] '''Church of England''', mimo [[Anglie|Anglii]] většinou '''The Anglican Church''') je mateřskou církví [[anglikánství|anglikánského společenství]] [[církev|církví]], která je v [[Anglie|Anglii]] podřízena panovníkově moci.
Anglikánská církev je dnes přítomná v Anglii, [[Skotsko|Skotsku]] a [[Wales]]u a jedná se o státní církev v klasickém smyslu. V jejím čele stojí [[spojené království|britský]] [[monarcha]], který má titul ''Supreme Governor'' (nejvyšší panovník) nebo také ''Defensor Fidei'' (ochránce víry). Dále mají rozhodující vliv na dění v církvi dva [[arcibiskup]]ové a biskupové 24 nejstarších biskupských sídel, kteří jsou zastoupeni ve [[Sněmovna lordů|Sněmovně lordů]].
Mezi členy církve se dnes počítá již méně než polovina obyvatelstva Anglie a těchto členů nadále zřetelně ubývá. Důvodem není jen postupující sekularizace britské společnosti, ale zejména krize a rozpad celé církve, jejíž jednotu rozbily spory o kněžská a biskupská svěcení žen a necelibátních homosexuálů. Řada konzervativnějších věřících či celé [[farnost]]i přechází buďto ke konzervativnějším církvím [[Anglikánské společenství|anglikánského společenství]], nebo k [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]]. Po posledním zasedání [[synod]]u, který schválil biskupské svěcení žen, hrozí opuštěním církve již i celé [[diecéze]].<ref>http://cs.christiantoday.com/article/anglikansky-biskup-hodla-kvuli-zenam-prestoupit-ke-katolikum/12079.htm</ref>
V církevních záležitostech círvi předsedá arcibiskup z [[Canterbury]] jakožto [[Primas (církev)|primas]], kterému v [[anglikánské společenství|anglikánském společenství]] přísluší také nejvyšší úcta. Anglikánská církev se skládá ze dvou církevních provincíí, Canterbury a [[York]]u, které obsahují celkem 43 [[diecéze|diecézí]]. V současnosti k ní patří asi 25 miliónů věřících, anglikánská církev je tak největší církví anglikánského společenství.
== Dějiny anglikánské církve ==
Anglikánská církev tradičně vidí své počátky v příchodu křesťanství do Anglie (počátky kolem roku [[200]]), avšak skutečně samostatná anglikánská církev vzniká až [[schizma]]tem s [[římskokatolická církev|římskokatolickou církví]] vyvolaným [[Jindřich VIII.|Jindřichem VIII.]] roku 1534.
=== Vznik anglikánské církve ===
Počátek schizmatu leží v nesouhlasu [[papež]]e [[Kliment VII.|Klimenta VII.]] s [[anulace|anulací]] [[manželství]] Jindřicha VIII. s [[Kateřina Aragonská|Kateřinou Aragonskou]], o níž Jindřich zažádal roku 1527. Po počátečních neúspěších reagoval roku 1529 anglický král útokem na duchovní moc papeže, nechal schválit [[zákony o svrchovanosti|zákon o svrchovanosti]] (''Act of Supremacy'') a vyžadoval vysokou pokutu od anglických kněží za údajnou nelegitimitu jejich úřadu a žádal po nich uznání coby ochránce a nejvyšší hlavy. Církev v Anglii uznala za svou hlavu Jindřicha VIII. [[11. únor]]a 1531, ale během roku 1532 se Jindřich stále snaží o jednání s [[Řím]]em.
Roku 1533 byl uzákoněn zákaz možnosti [[odvolání]] anglického [[klérus|kléru]] i [[laik]]ů do Říma ve věcech manželství, [[desátek|desátků]] a dalších záležitostí; odvolacími autoritami se stali arcibiskupové v Canterbury a Yorku. [[Thomas Cranmer]], nově dosazený arcibiskup canterburský, pak anuloval Jindřichovo manželství a Jindřich se oženil s [[Anna Boleynová|Annou Boleynovou]]. Kliment VIII. roku Jindřicha [[exkomunikace|exkomunikoval]].
Roku 1533 konečně ''Act of Submission'' definitivně zakázal kléru právo odvolání se do Říma a fakticky tak ukončil papežův vliv na dění v Anglii. Jindřich se stává nejvyšším vládcem anglikánské církve. Jindřichovi oddělení církve od Říma umožnilo také získat rozsáhlé majetky církve, zvláště po vydání zákona o rozpuštění [[klášter]]ů (1536-1540).
=== Protestantizace církve ===
Po oddělení od Říma zůstávala církev za Jindřichovy vlády nadále v zásadě [[katolictví|katolickou]] a Jindřich VIII. dokonce i nadále užíval čestný titul ''Defensor fidei'' (obránce víry), který mu ve 20. letech 16. století udělil [[papež]] [[Lev X.]] za jeho spis proti [[Martin Luther|Martinu Lutherovi]]. Avšak hned zpočátku dochází k určitému [[obrazoborectví]], zrušení [[pouť|poutí]] a poutních míst, omezení svátků [[svatý|světců]]. V [[liturgie|liturgii]] došlo pouze k malým změnám. Roku 1539 Jindřich nechal uzákonit "Act of Six Articles", který zachoval katolické tradice. V posledních letech vlády dokonce Jindřich zakázal protestantům přístup na královský dvůr.
Protože ke změně povahy církve v Anglii dochází v atmosféře [[protestantská reformace|protestantské reformace]], dochází i v ní ke změnám. K velké změně liturgie v protestantském smyslu a k jejímu překladu dochází v období panovnictví Jindřichova syna [[Edvard VI.|Edvarda VI.]] (1547-[[1553]]) - a to především za vlády 1. vévody z Northumberlandu, Johna Dudleyho (1549-53).
''Book of Common Prayer'', závazný text pro liturgii a modlitbu, jejímž autorem byl přesvědčený protestant, [[Canterbury|canterburský]] [[arcibiskup]] [[Thomas Cranmer]], byla ve své první verzi vydána roku 1549. [[Edward Seymour]], vládnoucí zemi za nezletileho Edvarda, se obával jak zahraniční [[intervence]] (především ze strany [[císař]]e [[Karel V.|Karla V.]]) tak ch protestů odporu, a proto byla "Book of Common Prayer" velmi umírněná. To vyvolalo nespokojenost mezi všemi vrstvami obyvatel - jak protestanty, tak katolíky. V oblasti [[Cornwall]]u a [[Devon (hrabství)|Devonu]] dokonce díky zavedení této nové doktríny vypuklo povstání ("Prayer Book Rebellion"), které musela Somersetova vláda vojensky potlačit.
Až roku 1552 za vlády vévody z Northumberlandu, byla anglickým [[parlament]]em schválena Cranmerova druhá "Book of Common Prayer". Ta tentokrát předložila silně protestantskou podobu církevních obřadů - mezi nejdůležitějšími kroky obsahovala zrušení [[transubstanciace]], stále přítomné ve verzi z roku 1549.
=== Krátké sjednocení s Římem ===
Po Edvardu VI. nastoupila na trůn [[katolická církev|katolická]] [[panovník|královna]] [[Marie I.]] ([[1553]]-1558). Odmítla změny provedené Jindřichem i Edvardem a znovunastolila jednotu s Římem. Vzhledem k upalování protestantů, kterým se snažila o rekatolizaci země jí dějiny obdařily přízviskem ''Krvavá Marie''.
=== Druhé schizma ===
Po Mariině smrti zasedla na trůn její nevlastní sestra [[Alžběta I.]] (1558-1603), která se ostře stavěla papežově pravomoci v Anglii a znovu se pokusila o osamostatnění církve v Anglii. Alžbětu však exkomunikoval až papež [[Pius V.]] [[25. únor]]a 1570. Oficiálně se však anglikánská církev oddělila od římské již roku 1559, kdy Parlament uznal Alžbětu za svého nejvyššího panovníka a obnovil zákon o svrchovanosti. Téhož roku se objevuje nové vydání ''Book of Common Prayer''.
=== Puritánství a restaurace změn ===
Během [[anglická revoluce|anglické revoluce]] (1649-1660) změnili vládnoucí [[puritánství|puritáni]] dosavadní [[episkopalismus|episkopální]] strukturu církve na [[presbyteralismus|presbyterální]], avšak zachovali přitom princip státní kontroly nad církví. Po nástupu [[Karel II. Stuart|Karla II.]] roku 1660 dochází k restauraci episkopálních struktur v církvi a roku 1662 vychází nové vydání ''Book of Common Prayer''.
=== Moderní dějiny ===
V 18. století se jako výsledek reformy církve [[John Wesley|Johna Wesleyho]] rodí [[Evangelická církev metodistická|metodistická církev]]. V 1. polovině 19. století rozkvétá v rámci anglikánské církve tzv. [[oxfordské hnutí]], které nabývá velkého vlivu a spolu s ním jsou posíleny katolické tendence v rámci církve (nejvýznamnějším představitelem hnutí byl [[John Henry Newman]], který se později stává katolíkem).
V roce [[1992]] schválila a v roce [[1994]] začala praktikovat [[kněžské svěcení]] žen, načež stovky jejích konzervativních kněží a tisíce věřících církev opustily a přešly především do řad [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]]. V roce [[2008]] synoda schválila [[biskupské svěcení]] žen a vše nasvědčuje tomu, že se situace bude opakovat (ještě před schválením pohrozilo odchodem na 1300 [[duchovní]]ch).<ref>http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=610266</ref>
== Teologie a nauka ==
Anglikánská církev se sama považuje za účastnici jak reformační, tak katolické [[tradice]]. Velmi byla ovlivněna principy [[protestantské reformace]] a nepřijímá autoritu římského biskupa, tedy papeže. Zároveň má za to, že stojí v nepřerušené tradici [[apoštol]]ské všeobecné církve. Praxí je církev bližší římskokatolické církvi než církvím protestantským. Co do [[teologie|teologických]] postojů je církev poměrně konzervativní.
Kromě tradičního středního proudu v církvi dlouhodobě existuje tzv. ''high church'' a ''low church'', které každá upřednostňují jiné důrazy. Praxe anglikánů je tedy různá - od těch, kteří zdůrazňují liturgii a [[svátost]]i až po [[evangelikalismus|evangelikální]] a [[charismatické hnutí|charismatické]] proudy.
Církev světí na kněze ženy (od roku [[1992]]) a [[homosexualita|homosexuály]], kteří neslibují [[celibát]].
== Související články ==
* [[Jindřich VIII.]]
* [[Kliment VII.]]
== Reference ==
<references/>

[[Kategorie:Anglikánství]]
{{Článek z Wikipedie}}