Sysop: 1 revizi

2014-01-02T10:47:07Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 1. 2014, 10:47

Sysop: 1 revizi

2011-04-13T09:40:09Z

1 revizi

Nová stránka

'''Anorganická chemie''' je obor [[chemie]], který se zabývá studiem tvorby, složením, strukturou a reakcemi [[Chemický prvek|chemických prvků]] a jejich [[sloučenina|sloučenin]] s výjimkou většiny sloučenin [[uhlík]]u a některých sloučenin [[křemík]]u, o které se zajímá [[organická chemie]]. V dnešní době, ale dochází k postupnému prolínání anorganické chemie a organické chemie a oba obory se souhrnně nazývají [[syntetická chemie]].
== Anorganická sloučenina ==
: ''Podrobnější informace naleznete v článku '''[[Anorganická sloučenina]]'''.''
'''Anorganická sloučenina''' je [[chemicky čistá látka]], která se skládá z atomu nebo skupiny [[atom]]ů s kladným nábojem (nejčastěji [[kov]]u) a atomu nebo skupiny atomů se záporným nábojem (obvykle [[nekov]]u). Anorganické sloučeniny jsou v pevném stavu elektroneutrální, ale v roztoku se polární a iontové anorganické sloučeniny obvykle rozpadají na ionty, které nesou náboje. Kladný atom nebo skupina atomů se nazývá [[kationt]] a záporný atom nebo skupina atomů se nazývá [[aniont]]. Velká část anorganických sloučenin - [[soli]] - je tvořena právě ionty.
Definice anorganické sloučeniny není jednotná a vzhledem k tomu, že se anorganická a organická chemie stále více prolínají nelze již dnes ani tuto definici vytvořit. K základnímu rozdílu však stále patří rozlišování anorganických a organických sloučenin [[uhlík]]u a [[křemík]]u. K anorganickým sloučeninám uhlíku patří [[oxid uhelnatý]], [[oxid uhličitý]], [[sirouhlík]], některé [[karbid]]y, [[uhličitan]]y a [[kyselina uhličitá]]. K anorganickým sloučeninám křemíku patří [[oxid křemičitý]], [[silicid]]y, [[kyselina křemičitá]], [[křemičitan]]y a polykřemičitany. Všechny ostatní sloučeniny těchto dvou prvků se řadí k organickým (u uhlíku to jsou zejména [[uhlovodíky]] a u křemíku [[silikon]]y). Jako příklad typických anorganických sloučenin, o které se zabývá organická chemie, slouží [[fosfazen]]y (sloučeniny [[dusík]]u a [[fosfor]]u, tvořící šestičetné kruhy).
== Vlastnosti anorganických sloučenin ==
'''Vlastnosti anorganických sloučenin''' jsou velmi ovlivňovány druhem vazby, která je přítomná mezi částicemi sloučeniny. Sloučeniny se dělí na [[amorfní látka|amorfní]], které nemají pravidelnou krystalickou strukturu (díky toho nelze určit teplotu tání - látka postupně měkkne), je to například sklo (přetavený [[oxid křemičitý]] SiO2), a [[krystalická látka|krystalické]], které mají pravidelnou krystalickou strukturu (látky mají teplotu tání), je to například sůl NaCl ([[chlorid sodný]]). Tyto dva typy látek obsahují různé druhy vazeb :
'''''Iontové krystaly''''' jsou složeny z iontů, mezi kterými působí elektrostatické přitažlivé síly. Za normálních podmínek jsou tyto látky pevné, s vysokými [[teplota tání|teplotami tání]] (v řádech set stupňů) a [[teplota varu|varu]] (i přes tisíc stupňů), jsou křehké (při úderu kladivem se rozpadají na prášek), v pevném stavu nevedou elektrický proud, ale v roztoku nebo v tavenině ano (ionty se pohybují a předávají nebo odebírají elekrony elektrodám), jsou rozpustné v polárních rozpouštědlech. Mezi tyto látky patří většina [[soli|solí]], které jsou iontového charakteru - [[chlorid sodný|NaCl]].
'''''Kovalentní krystaly''''' jsou tvořeny [[atom]]y propojenými kovalentními vazbami do prostorové sítě. Takovéto látky jsou pevné (v tahu), tvrdé (mají velkou [[tvrdost]]), křehké (dají se drtit kladivem), vysoké teploty tání (tisíc a více stupňů) a varu (několik tisíc stupňů) a jsou nerozpustné v polárních i nepolárních rozpouštědlech. Mezi tyto látky patří [[diamant]] ([[alotropická modifikace]] [[uhlík]]u) a [[křemen]] (forma [[oxid křemičitý|oxidu křemičitého]]).
'''''Molekulové krystaly''''' jsou tvořeny [[molekula]]mi, které jsou vzájemně poutány slabými vazebnými interakcemi (např. [[Van der Waalsovy síly]], [[vodíkový můstek]], …). Takovéto látky mají nízké teploty tání a varu (za normální teploty jsou některé kapaliny a většina plyny), některé jsou nepolární a rozpouští se v nepolárních rozpouštědlech a některé jsou polární a rozpouští se v polárních rozpouštědlech. Nejznámějším zástupcem je [[voda]].
'''''Kovové krystaly''''' jsou tvořeny kovovými vazbami, které mají v krystalické mřížce pevně vázané atomy a valenční [[elektron]]y se v takovémto krystalu pohybují volně jako tzv. [[elektronový plyn]]. Tento druh krystalů je kujný a tažný (může měnit tvar), vede [[teplo]] a [[elektrický proud]] (právě díky volných [[valenční elektron|valenčních elektronů]]), mají vyšší teploty tání a varu (v řádech set stupňů) a jsou různě reaktivní. Tyto krystaly se vyskytují u kovových prvků - [[stříbro|Ag]], [[měď|Cu]].
'''''Vrstevnaté krystaly''''' jsou přechodem mezi kovalentními a molekulovými krystaly. Ve vrstvách jsou vazby kovalentní a mezi vrstvami jsou pouze slabé přitažlivé interakce. Tyto sloučeniny měkké (lehce se odírají), křehké (snadno se lámou se a drtí), většina vede [[elektrický proud]] (díky slabých vazeb mezi vrstvami mají volné [[elektron]]y), ale ne teplo, mají vysoké teploty tání a varu (v řádech tisíců stupňů). Nejznámější příklad je [[grafit]] ([[alotropická modifikace]] [[uhlík]]u).
== Druhy anorganických sloučenin ==
Základní anorganické „sloučeniny“ jsou prvky, které tvoří celý základ chemie. Některé prvky se díky své konfiguraci valenční sféry slučují do molekul, nejčastěji tvořené dvěma atomy - [[dusík]] N2, [[kyslík]] O2, [[vodík]] H2, [[fosfor]] P4, síra S8. Právě tyto atomy, které patří převážně do [[nekov]]ových prvků mají shopnost tvořit anorganické sloučeniny v pravém slova smyslu. Dojde k rozštěpení [[molekula|molekuly]] na [[atom]]y nebo [[radikál]]y a reakcí s jiným nekovem nebo kovem.
'''Prvním typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''kovalentní sloučeniny''', nerozpustné ve vodě, s vysokými teplotami tání a varu (pevné látky), některé nevedou [[elektrický proud]], ale některé patří k velmi dobrým vodičům elektrického proudu. Tyto sloučeniny se běžně nachází v přírodě a tvoří základ získávání [[kov]]ů z jejich rud. V podstatě se jedná o sloučeniny, které vznikly přímým sloučením prvků, popřípadě skupiny a prvku, ne vždy to ale lze v praxi provést. Jde především o [[oxidy]] a [[sulfid]]y, stejně tak však do této skupiny patří také [[fosfid]]y, [[nitrid]]y, [[borid]]y, [[silicid]]y, [[selenid]]y, iontové [[hydrid]]y, [[peroxidy]], [[hydroxid]]y, [[kyselina kyanovodíková|kyanidy]], [[rhodanid]]y, [[halogenid]]y, a mnoho dalších.
'''Druhým typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''molekulové sloučeniny'''. Tyto látky jsou dobře až velmi dobře rozpustné ve vodě a jiných polárních rozpouštědlech, mají nízké teploty tání a varu (plyny nebo kapaliny), nevedou elektrický proud, ale v roztoku ano. Tyto látky se většinou nenachází volně v přírodě, ale když už se v ní vyskyují, tak ve velkém množství. Do této skupiny patří kovalentní [[hydrid]]y ([[halogenovodík]]y, [[voda]], [[peroxid vodíku]], [[amoniak]], [[fosfan]], [[kyanovodík]] a další) a kyslíkaté [[kyselina|kyseliny]] a polykyseliny ([[kyselina sírová]], [[kyselina dusičná]], [[kyselina dusitá]], [[kyselina chloristá]], [[kyselina chromová]], [[kyselina manganistá]], [[kyselina fosforečná]], [[kyselina disírová]] a mnoho dalších…).
'''Třetím typem''' anorganických sloučenin jsou dvou až tříprvkové sloučeniny, které tvoří především '''iontové sloučeniny'''. Tyto látky jsou obecně dobře až velmi dobře rozpustné ve vodě (ne všechny) a jiných polárních rozpouštědlech, mají vysoké teploty tání a varu (pevné látky), nevedou elektrický proud, ale v roztoku a tavenině ano. Tyto látky se v přírodě jako [[minerál]]y a jsou z velké části rozpuštěny v [[moře|mořích]] a [[oceán]]ech. Do této skupiny patří [[soli]], [[hydrogensoli]], [[zásadité soli]] a [[hydráty solí]] ([[chlorid sodný]], [[dusičnan draselný]], [[hydrogensíran vápenatý]], [[hydrogensíran hořečnatý]], [[síran měďnatý|pentahydrát síranu měďnatého]] a velmi mnoho dalších…)
== Tvorba anorganických sloučenin ==
První a nejjednodušší způsobem tvorby anorganických sloučenin je syntéza z prvků - tzv., '''skladné reakce'''. Této reakci je většinou nutno dodat velkou [[aktivační energie|aktivační energii]], ale po jejím rozběhnutí běží dále obvykle sama. Je také obvykle spojena s velkým výtěžkem energie. Látky takto vzniklé jsou pevné, kapalné i plynné, elektrický proud nevedou, ale v roztoku některé ano, většinou jsou to látky nerozpustné ve vodě, ale některé se rozpouští. K těmto látkám patří například [[voda]], [[amoniak]], [[halogenovodík]]y, [[oxidy]], [[sulfid]]y, většina [[halogenid]]ů.
Druhým a značně obtížnějším způsobem tvorby anorganických sloučenin je rozklad složitějších sloučenin na sloučeniny jednodušší, popř. na [[chemický prvek|prvky]] - tzv., '''rozkladné reakce'''. Těmto reakcím se musí dodat velká aktivační energii a celkový průběh reakce je endotermický. Látky takto vzniklé jsou pevné, kapalné i plynné, elektrický proud nevedou (kovy vedou), ale v roztoku některé ano, většinou jsou to látky nerozpustné ve vodě, ale některé se rozpouští. K těmto látkám patří například [[oxid vápenatý]], [[oxid uhličitý]], [[vodík]], [[prvk]]y.
Třetím a ne příliš náročným způsobem tvorby anorganických sloučenin je záměna atomu nebo skupiny atomů za jiný atom nebo skupinu atomů - tzv., '''substituční reakce'''. Těmto reakcím se obvykle nemusí nemusí dodávat aktivační energie a celkový průběh reakce je exotermický. Látky takto vzniklé jsou pevné, kapalné i plynné, elektrický proud nevedou, ale v roztoku většinou vedou, většinou jsou to látky rozpustné ve vodě, ale některé se rozpouští. K těmto látkám patří všechny soli vzniklé neutralizací [[kyselina|kyselin]] [[hydroxid]]em, [[Oxidy|oxidem]], či přímou reakcí s [[kov]]em.
== Literatura ==
* Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Jursík
| jméno = František
| titul = Anorganická chemie kovů
| url = http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-504-8/pages-img/
| datum vydání = 2002
| isbn = 80-7080-504-8
| vydavatel = VŠCHT v Praze
}}
* {{Citace elektronické monografie
| příjmení = Jursík
| jméno = František
| titul = Anorganická chemie nekovů
| url = http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_isbn-80-7080-417-3/pages-img/
| datum vydání = 2001
| isbn = 80-7080-417-3
| vydavatel = VŠCHT v Praze
}}
{{Chemie}}
[[Kategorie:Anorganická chemie|*]]
{{Článek z Wikipedie}}

Anorganická chemie - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi