Sysop: 1 revizi

2014-01-02T10:36:01Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 1. 2014, 10:36

Sysop: Nahrazení textu

2011-12-30T16:56:20Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:ExAntiseptic.jpg|right|thumb|Antiseptický roztok [[Povidon-jod]]u aplikovaný na odřeninu]]
'''Antiseptikum''' (z [[řečtina|řeckého]] ''αντί'' - ''anti'', '"proti" + ''σηπτικός'' - ''septikos'', "hnilobný") je protimikrobiální látka aplikovaná na živou [[tkáň]]/[[kůže|kůži]] ke snížení rizika [[infekce]], [[sepse]] nebo [[hniloba|hniloby]]. Antiseptika je třeba obecně odlišovat od [[antibiotikum|antibiotik]], která ničí [[mikroorganismus|mikroorganismy]] uvnitř těla, a od [[dezinficiens|dezinfekčních látek]], které ničí mikroorganismy na neživých předmětech. Některá antiseptika jsou skutečně ''baktericidní'', tedy schopna ničení mikrobů, zatímco jiná působí pouze ''bakteriostaticky'' a brání množení mikrobů. ''Antibakteriální látky'' jsou antiseptika, která mají prokázán účinek proti [[bakterie|bakteriím]], zejména je-li jejich cílem ničit jen bakterie. Mikrobicidní látky účinné proti virům se označují jako [[antivirotikum|antivirotika]].
==Použití v chirurgii==
Po vydání [[Joseph Lister|Listerova]] díla ''[[Principy antisepse v praktické chirurgii]]'' v roce 1867, inspirovaného [[Louis Pasteur|Pasteurovou]] mikrobiální teorie hniloby, následovalo všeobecné zavádění antiseptických [[chirurgie|chirurgických]] metod. Lister ve svém díle obhajoval použití karbolové kyseliny ([[fenol]]u) jako metody zajišťující, že veškeré přítomné mikroorganismy budou zničeny. Část této práce byla předjata:
* Dr. [[George H. Tichenor|Georgem H. Tichenorem]], který experimentoval s použitím alkoholu na rány cca v letech 1861-63 a následně po [[americká občanská válka|americké občanské válce]] uvedl na trh výrobek určený k těmto účelům a známý jako "Patentovaný lék Dr. Tichenora".
*[[Ignác Fülöp Semmelweis|Ignácem Fülöpem Semmelweisem]], který v roce 1861 publikoval svoji práci "Příčina, pojetí a profylaxe horečky omladnic", kde shrnoval experimenty a pozorování od roku 1847.<ref>{{Citace periodika | autor=Best M, Neuhauser D | titul=Ignaz Semmelweis and the birth of infection control | periodikum=Qual Saf Health Care | ročník=13 | číslo=3 | strany=233–4 | rok=2004 | pmid=15175497 |pmc=1743827 | doi=10.1136/qhc.13.3.233 | url=}}</ref>
*[[Florence Nightingale]], která podstatnou měrou přispěla ke zprávě [[Královská komise|Královské komise pro zdraví v armádě]] (1856-57), založené na její dřívější práci
*[[Oliver Wendell Holmes|Oliverem Wendellem Holmesem]], který v roce 1843 publikoval práci "Kontagiozita horečky v šestinedělí"
* lékaři ve [[starověké Řecko|starověkém Řecku]]: [[Galén]] (cca 130-200 n.l.) a [[Hippokratés]] (cca 400 př.n.l.) Existuje i hliněná tabulka ze starého Sumeru z doby okolo 2150 př.n.l., obhajující použití podobných technik.<ref>{{Citace periodika | autor=Eming SA, Krieg T, Davidson JM | titul=Inflammation in wound repair: molecular and cellular mechanisms | periodikum=J. Invest. Dermatol. | ročník=127 | číslo=3 | strany=514–25 | rok=2007 | pmid=17299434 | doi=10.1038/sj.jid.5700701 | url=}}</ref>
Ovšem každé antiseptikum, jakkoli dobré, je více či méně toxické a dráždivé pro povrch rány. Proto byly antiseptické metody chirurgické práce nahrazeny metodami [[asepse|aseptickými]], které jsou založeny na ochraně před vniknutím mikrobů, namísto jejich odstraňování.
==Funkce antiseptik==
Pro růst bakterií musí být k dispozici zdroj potravy, vlhkost, ve většině případů [[kyslík]] a určitá minimální teplota (viz [[bakteriologie|bakteriologii]]). Tyto podmínky byly studovány a aplikovány v oblasti [[konzervace potravin]] a ve starověkých praktikách [[balzamování]] zemřelých, což je nejstarší známé systematické používání antiseptik.
V časných výzkumech byl kladen důraz na prevenci proti infekci a procedury se zaměřovaly na zjišťování, kolik účinné látky je potřeba do roztoku přidat, aby se zabránilo vývoji nežádoucích bakterií. Z různých důvodů však tato metody byla nepřesná a dnes se o účinnosti antiseptik rozhoduje na základě čistých kultur patogenních mikrobů, jejich vegetativní formy i spor. Byla všeobecně zavedena standardizace antiseptik a jako standard pro porovnávání účinnosti antiseptik se dnes používá vodný roztok [[fenol]]u o pevně stanovené koncentraci.
==Některá běžná antiseptika==
*;[[Alkoholy]]: Nejčastěji se používá ethanol (60-90%), [[Propan-1-ol|1-propanol]] (60-70%) a 2-propanol/[[isopropanol]] (70-80%) nebo směs těchto alkoholů. Často se označují jako "lékařský líh". Používají se k dezinfekci kůže před injekcemi, často společně s [[jod]]em ([[jodová tinktura]]) nebo [[tenzid|kationovými tenzidy]] ([[benzalkoniumchlorid]] v koncentraci 0,05 - 0,5 %, [[chlorhexidin]] 0.2 - 4.0 % nebo oktenidin dihydrochlorid 0.1 - 2.0%).
*;[[Kvartérní amoniové sloučeniny]] (KAS): Do této skupiny patří [[benzalkoniumchlorid]] (BAC), [[cetyltrimethylamoniumbromid]] (CTMB), [[cetylpyridiniumchlorid]] (Cetrim, CPC), [[benzethoniumchlorid]] (BZT), [[karbethopendeciniumbromid]], [[benzododeciniumbromid]] a další látky. Benzalkoniumchlorid se používá v některých směsích pro předoperační přípravu (koncentrace 0,05 - 0,5 %) a v antiseptických utěrkách. Antimikrobiální aktivitu KAS ruší [[tenzid|anionové tenzidy]], například mýdlo. Mezi příbuzné látky patří [[chlorhexidin]] a [[oktenidin]].
*;[[Kyselina boritá]]: Používá se v čípcích pro léčbu [[kvasinková infekce|kvasinkové infekce]] v [[vagina|pochvě]], v očních lázních a jako [[antivirotikum]] ke zkrácení léčby [[Jednoduchý opar|oparu]]. Též se přidává do krémů na popáleniny a ve stopových množstvích je běžnou součástí očních roztoků. I když je obecně známá jako antiseptikum, ve skutečnosti je pouze utišujícím roztokem, bakterie v ní mohou bez problémů žít.
*;[[Brilantová zeleň]]: Triarylmethanové [[barvivo]] dosud široce používané jako jednoprocentní ethanolový roztok ve východní [[Evropa|Evropě]] a [[Sovětský svaz|postsovětských]] zemích pro léčbu drobných poranění a [[absces]]ů (viz též [[Novikovův roztok]]). Účinkuje proti [[grampozitivní bakterie|grampozitivním]] bakteriím.
*;[[Malachitová zeleň]]: používaná jako lokální antiseptikum a antiparazitární lék v akvakulturách.
*;[[Chlorhexidinglukonát]]: Derivát biguanidinu se používá v koncentracích 0,5 - 4 % samostatně nebo v nižších koncentracích v kombinací s jinými sloučeninami, například alkoholy. Používá se jako kožní antiseptikum a k léčbě zánětu [[dáseň|dásní]] ([[gingivitida|gingivitidy]]). Mikrobicidní účinek je sice poněkud pomalý, ale přetrvávající. Látka je [[tenzid|kationovým tenzidem]], podobně jako KAS.
*;[[Peroxid vodíku]]: Používá se v šestiprocentním roztoku k čistění a deodorizaci ran a [[vřed]]ů. Častější tříprocentní roztok se používá v domácnostech jako první pomoc při drobných poraněních apod. Avšak i tato slabší forma se již pro péči o typická zranění nedoporučuje, protože silná oxidace způsobuje vznik jizev a prodlužuje čas hojení. Jemné omytí slabým mýdlem a vodou nebo vypláchnutí sterilním slaným roztokem je pro tyto účely vhodnější.
*;[[Jod]]: Obvykle se používá v [[ethanol|alkoholovém]] roztoku (nazvaném [[jodová tinktura]]) nebo jako [[Lugolův roztok]] pro před- a pooperační antiseptickou péči. Už se nedoporučuje pro dezinfekci drobných poranění, protože vyvolává vznik jizev a prodlužuje čas hojení (viz výše). Novější jodová antiseptika obsahují [[povidon-jod]] ([[jodofor]], komplex [[povidon]]u, [[polymer]]u rozpustného ve vodě, s trijodovými aniony I<sub>3</sub><sup>-</sup>, obsahující okolo 10 % aktivního jodu), vytváří tzv. "zbytkový" nebo perzistentní (přetrvávající) účinek. Velkou výhodou jodových antiseptik je široký záběr antimikrobiální aktivity, zabíjející všechny podstatné patogeny a při delším působení i [[spora|spory]], které jsou považovány za nejobtížněji inaktivovatelné pomocí dezinfekčních a antiseptických látek.
*;[[Mercurochrom]]: Kvůli obsahu [[rtuť|rtuti]] není americkou [[Food and Drug Administration]] (FDA) považován za bezpečný a efektivní. Mezi další zastaralá antiseptika založená na organické rtuti patří bis-(fenylrtuť) monohydrogenborát (Famosept).
*;[[Oktenidin]]dihydrochlorid: Tento [[tenzid|kationový tenzid]] a derivát bis-(dihydropyridinyl)-dekanu se používá v koncentracích 0,1 - 2 %. Účinkuje podobně jako KAS, ale má o něco širší záběr. Oktenidin se nyní čím dál častěji používá v kontinentální Evropě, jako náhrada KAS a chorhexidinu (kvůli jejich pomalému účinku a obavám ohledně [[karcinogen]]ního znečištění 4-chloranilinem) ve vodných a alkoholových roztocích pro použití na kůži, sliznice a rány. Ve vodných směsích se často posilován přidáním [[Fenoxyethanol|2-fenoxyethanol]]u.
*;Sloučeniny [[fenol]]u (karbolové kyseliny): Fenol je baktericidní v silných roztocích, bakteriostatický ve slabších. Používá se na hrubou dezinfekci při předoperačním mytí rukou, ve formě prášku jako antiseptický dětský zásyp pro ošetření [[pupík]]u. Též se používá v [[ústní voda|ústních vodách]] a zdravotních bonbonech, protože má kromě antiseptického účinku také účinek [[analgetikum|analgetický]]. Příklad: [[TPC (antiseptikum)|TCP]]. Dříve byla důležitá i další fenolická antiseptika, například [[thymol]] (dnes jen zřídka používám v zubní chirurgii), [[hexachlorofen]] (dnes již nepoužíván), [[triclosan]] a 3,5-dibrom-4-hydroxybenzensulfonát (Dibromol) (stále používané).
*;[[Chlorid sodný]]: Používá se jako obecný čistič, též jako antiseptická ústní voda. Má jen slabý antiseptický účinek daný [[hyperosmolalita|hyperosmolalitou]] roztoků nad 0,9 %.
*;[[Chlornan sodný]]: Dříve používán zředěný, neutralizovaný a kombinovaný s [[manganistan draselný|manganistanem draselným]] v Daquinově roztoku. Dnes se používá jen jako dezinficiens.
*;[[Chlornan vápenatý]]: Používal ho [[Ignác Fülöp Semmelweis|Semmelweis]] v podobě [[chlorové vápno|chlorového vápna]] během svého revolučního boje proti horečkám omladnic.
*;[[Hydrogenuhličitan sodný]]: Má antiseptické a dezinfekční vlastnosti.<ref>http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16540196</ref><ref>http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18396809</ref>
*;[[Terpen]]y: Jsou hlavním typem sloučenin obsažených v esenciálních olejích, některé mají silné účinky proti bakteriím, houbám a virům. Příkladem je [[terpinen-4-ol]] obsažený v oleji [[tea tree oil]].
==Vývoj rezistence==
Stuart B. Levy, v prezentaci na Emerging Infectious Diseases Conference v roce 2000, vyjádřil obavy, že nadužívání antiseptických a antibakteriálních látek může vést ke nebezpečným, [[antibiotická rezistence|rezistentním]] kmenům bakterií.<ref>[http://www.cdc.gov/ncidod/eid/vol7no3_supp/levy.htm CDC - Antibacterial Household Products: Cause for Concern (Stuart B. Levy)Tufts University School of Medicine, Boston, Massachusetts, USA (Presentation from the 2000 Emerging Infectious Diseases Conference in Atlanta, Georgia)]</ref> Teorie říká, že se bakterie mohou vyvíjet do bodu, kdy už jim antiseptikum neublíží.
Různá antiseptika se liší v tom, jak snadno mohou bakterie najít [[gen]]etickou obranu proti určitým sloučeninám. Závisí to také na dávkování; rezistence se může vyvinout při nízkých dávkách, ale nikoli při vysokých. Rezistence proti jedné sloučenině může někdy zvýšit rezistenci proti sloučeninám jiným.
==Endogenní antiseptika==
Tělo si vytváří svá vlastní antiseptika, která jsou součástí [[chemické bariéry|chemických bariér]] [[imunitní systém|imunitního systému]]. Kůže a dýchací ústrojí vylučují [[antimikrobiální peptidy]], například β-defensiny.<ref>{{Citace periodika | autor=Agerberth B, Gudmundsson GH | titul=Host antimicrobial defence peptides in human disease | periodikum=Curr. Top. Microbiol. Immunol. | ročník=306 | číslo= | strany=67–90 | rok=2006 | pmid=16909918 | doi= 10.1007/3-540-29916-5_3| url=}}</ref> [[Enzym]]y jako [[lyzozym]] a [[fosfolipáza A2]] ve [[sliny|slinách]], [[slzy|slzách]] a [[mateřské mléko|mateřském mléce]] jsou také antiseptické<ref>{{Citace periodika | autor = Moreau J, Girgis D, Hume E, Dajcs J, Austin M, O'Callaghan R | titul=Phospholipase A(2) in rabbit tears: a host defense against Staphylococcus aureus. | url=http://www.iovs.org/cgi/content/full/42/10/2347 | periodikum=Invest Ophthalmol Vis Sci | ročník=42 | číslo=10 | strany=2347–54 | rok=2001 | pmid= 11527949 | datum vydání = 09/01/2001}}</ref><ref>{{Citace periodika | autor = Hankiewicz J, Swierczek E | titul=Lysozyme in human body fluids. | periodikum=Clin Chim Acta | ročník=57 | číslo=3 | strany=205–9 | rok=1974 | pmid= 4434640 | doi = 10.1016/0009-8981(74)90398-2}}</ref> [[vagina|Vaginální]] sekrety po [[menarché]], kdy se stávají slabě [[kyselina|kyselé]], také slouží jako chemická bariéra. Sperma obsahuje defensiny a [[zinek]], které ničí patogenní mikroby.<ref>{{Citace periodika | autor = Fair W, Couch J, Wehner N | titul=Prostatic antibacterial factor. Identity and significance. | periodikum=Urology | ročník=7 | číslo=2 | strany=169–77 | rok=1976 | pmid= 54972 | doi = 10.1016/0090-4295(76)90305-8}}</ref><ref>{{Citace periodika | autor = Yenugu S, Hamil K, Birse C, Ruben S, French F, Hall S | titul=Antibacterial properties of the sperm-binding proteins and peptides of human epididymis 2 (HE2) family; salt sensitivity, structural dependence and their interaction with outer and cytoplasmic membranes of Escherichia coli. | url= | periodikum=Biochem J | ročník=372 | číslo=Pt 2 | strany=473–83 | rok=2003 | pmid= 12628001 |pmc=1223422 | doi = 10.1042/BJ20030225}}</ref> V žaludku je [[žaludeční kyselina]] a [[proteáza|proteázy]], sloužící jako účinné prostředky proti spolknutým patogenům.
== Související články ==
* [[Antibiotikum]]
* [[Dezinfekce]]
* [[Fenolový koeficient]]
* [[Minimální baktericidní koncentrace]]
* [[Minimální inhibiční koncentrace]]
==Reference==
<references />

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Antiseptika| ]]
[[Kategorie:Dezinfekce]]
[[Kategorie:Mikrobiologie]]

Antiseptikum - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu