Sysop: 1 revizi

2013-11-26T21:50:49Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 26. 11. 2013, 21:50

Sysop: Nahrazení textu

2011-03-30T12:06:01Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Skupina Křižovatka}}
'''Běla Kolářová''' (* [[24. březen|24. března]] [[1923]] v [[Terezín]]ě) je česká fotografka a výtvarná umělkyně. Jako žena [[Jiří Kolář|Jiřího Koláře]] zůstala pro veřejnost v jeho stínu, tvořila mu také zázemí po celou dobu jejich společného života<ref>Eva Bobůrková: ''[http://www.svet.czsk.net/clanky/osobnosti/kolarova.html Život ve stínu slavného muže]'', Český a slovenský svět, 2006</ref>, Jiří a Běla Kolářovi ale dlouhá léta spolupracovali, vytvářeli i společná díla.<ref> Jiří Machalický: ''[http://www.galeriemontanelli.com/czech/umelci_bk.php Portrét Běly Kolářové]'' u příležitosti výstavy Fotografie a asambláže, Galerie Montanelli, říjen 2004 </ref>
V roce [[1941]] ukončila studium na obchodní škole a nastoupila v Knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozdější [[Dílo]]). Po jeho zavření [[nacismus|nacisty]] v roce [[1943]] odešla pracovat do [[Baťa|Baťových závodů]] ve [[Zlín]]ě, čímž se vyhnula [[totální nasazení|totálnímu nasazení]]. Tam se v roce [[1944]] setkala s Jiřím Kolářem, který do Zlína přijel sestavovat poválečný ediční program družstva Dílo. V roce [[1949]] se vzali. V letech [[1952]]–[[1953|53]] byl Jiří Kolář zatčen.
V Roce [[1956]] onemocněla tuberkulózou, pobývala po sanatoriích a odešla ze zaměstnání. Začala se věnovat fotografii, na zdravotních procházkách po [[Vršovice|vršovické]], [[Žižkov|žižkovské]] a [[Vinohrady (Praha)|vinohradské]] periferii. Začátkem 60. let přešla i na jiné formy umění – přímou práci s fotografickým papírem, lepené koláže a asambláže.
Poprvé vystavovala [[1962]] v [[Praha|pražském]] [[Mánes]]u, pak [[1964]] se skupinou [[Skupina Křižovatka|Křižovatka]], kterou spoluzaložila ([[1963]]). První samostatnou výstavu měla v roce [[1966]] v Galerii na Karlově náměstí.
Po [[normalizace|normalizaci]] nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce [[1977]] podepsal Jiří Kolář [[Charta 77|Chartu 77]]. V roce [[1979]] Kolářovi odjeli na roční studijní pobyt do [[západní Berlín|západního Berlína]], ale nebylo jim povoleno se vrátit, usadili se tedy v [[Paříž]]i, Jiří Kolář byl odsouzen za nedovolené opuštění Československa. Běla Kolářová se v roce [[1981]] vrátila do Prahy vyřizovat záležitosti spojené s propadnutím jeho majetku, ale úřady jí až do roku [[1985]] nepovolily odjet za manželem.
Po [[listopad 1989|listopadu 1989]] Kolářovi začali navštěvovat Prahu, a v roce [[1999]] se definitivně vrátili.
Jiří a Běla Kolářovi také sbírali díla svých přátel. Ještě rok předtím než Kolář zemřel, pořádali v roce [[2001]] ve [[Veletržní palác|Veletržním paláci]] výstavu Kolář-Sběratel. Tuto kolekci<ref>[http://www.museumkampa.cz/new/cz/sbirka_k.php?r=4 Sbírka Jiřího a Běly Kolářových], Museum Kampa, sbírka moderního středoevropského umění</ref>, spolu s některými vlastními díly v roce [[2002]] věnovali pražskému [[Museum Kampa|Museu Kampa]], které založili manželé [[Jan Mládek|Jan]] a [[Meda Mládková|Meda]] Mládkovi.
Běla Kolářová také vystavovala v roce [[2004]] v [[Museum Amose Andersona|Museu Amose Andersona]] v [[Helsinky|Helsinkách]] a o něco později v [[Egon Schiele Art Centrum|Egon Schiele Art Centru]] v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]], jako předtím i její muž (1997 a 2000), a začátkem roku [[2006]] ve Veletržním paláci.<ref>[http://www.ngprague.cz/10/50/vystavy-detail/bela-kolarova/ Běla Kolářová], Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, leden – duben 2006</ref>
Její díla, fotografie a asambláže, jsou také ve sbírkách [[Národní galerie]] v [[Praha|Praze]], [[Musée d'Art Moderne de la Ville de Paris]], [[Moravská galerie|Moravské galerie]] v [[Brno|Brně]], [[Uměleckoprůmyslové museum|Uměleckoprůmyslového musea]] v Praze, [[Oblastní galerie Vysočiny]] v [[Jihlava|Jihlavě]], [[Severočeská galerie výtvarného umění|Severočeské galerie výtvarného umění]] v [[Litoměřice|Litoměřicích]], [[Galerie Benedikta Rejta]] v [[Louny|Lounech]], [[Museum umění Olomouc|Musea umění]] v [[Olomouc]]i, [[Východočeská galerie|Východočeské galerie]] v [[Pardubice|Pardubicích]] a dalších.

Dílo Běly Kolářové vznikalo paralelně s tvorbou jejího muže, Jiřího Kolář. Jeho prostřednictvím se pohybovala v okruhu autorů experimentujících na přelomu 50. a 60.let 20.století s jazykem a jeho vizuální podobou. Autorka se v šedesátých letech zúčastnila několika významných výstavních kolektivních projektů (Křižovatka, 1964; Nová citlivost, 1968; Surrealismus a fotografie, 1966-67 ad.), měla i svoji samostatnou výstavu v pražské Galerii Na Karlově náměstí (1966), kde kurátorka síně Ludmila Vachtová dávala jednoznačně prostor experimentu. Spolu s Jiřím Kolářem a manžely Ságlovými se podílela na provokativní výstavě Někde něco ve Špálově galerii v roce 1969, která u nás prorážela cestu konceptuálnímu projevu. Přestože dílo Kolářové patří k jednoznačným projevům aktuální citlivosti a osobitě spojuje prvky neodadaismu a konstruktivismu, zůstalo tehdy stranou širšího zájmu publika. V letech 1985 – 1999 žila s manželem v Paříži. Svoji tvorbu začala u nás soustavněji prezentovat až od počátku devadesátých letech samostatnými výstavami většinou uspořádaných v mimopražských galeriích.
První fáze tvorby Běly Kolářové je soustředěna na fotografický experiment vytvářený bez fotoaparátu přímo v černé komoře. Miniaturní umělé negativy, z nichž v roce 1961 kopírovala své první fotografie, jsou samy o sobě unikátními materiálovými studiemi bezprostředně otiskujícími realitu do měkkého parafínu. Následovaly rotační fotografické „rentgenogramy kruhu“ (1962) a fotografické „kresby světlem“, vznikající manipulací s předměty (1962-1963). V letech 1963 a 1964 vytvořila cyklus fotografických derealizací portrétů klíčových moderních básníků a spisovatelů (Baudelaire, Rimbaud, Jarry, Ionesco, Weiner, Beckett, Morgenstern, Whitman, Proust, Sandburg, Cendrars ad.) a cyklus fotografií vlasů motivovaný rovněž literární inspirací (antická poezie, Elisabeth Browningová). Fotografie banálních předmětů a jejich fragmentů, které aranžovala do geometrických rastrů (1963-1964) přímo předcházejí přechodu autorky k trojrozměrné asambláži.
Neméně významná je i její tvorba v oblasti materiálové asambláže. Racionální výstavbou plochy z drobných předmětů se zároveň vřazuje k průkopníkům českého konstruktivismu a minimalismu. Do asambláží však integruje často velmi osobní významy, výrazným mottem řady prací je téma pozitivu – negativu, napětí protikladů jako dvou svébytných entit vytvářejících dohromady celek. Součástí její tvorby je přirozený smysl pro hravost, hru, deformaci původního významu a humor.
První vrchol asambláž bezpochyby představuje samostatná výstava v roce 1966, kde už představila celý svůj základní arzenál materiálů (patentka, kancelářská svorka, sponka, žiletka, poutko a háček, perko, sirka, podložka, korálky), druhým vrcholem je autobiografický soubor Životopis jedné patentky (1981), v němž bilancuje svůj život v dialogu s měnícím se historickým kontextem.
Od druhé poloviny sedmdesátých let se v tvorbě Kolářové setkáme také s řadou rozměrných kreseb realizovaných líčidly a tělesnými doteky.Intimitu sdělení zde znovu vyvažuje geometrickým rastrem základního uspořádání plochy.
Dílo Běly Kolářové chápeme jako pozoruhodnou syntézu intimity a vůle k řádu, je raným příkladem neokázalého, ale velmi přesně promyšleného napětí ženského a mužského principu, a je také dialogem intenzivně tělesného pocitu s literárním a šířeji kulturním zázemím autorky.
Profesní životopis
Dívčí reálné gymnázium (1933 – 1938)
Soukromá obchodní škola ( 1938 - 1941)
Výtvarný autodidakt
Info
Fotograf, pedagog, publicista, kurátor. Od roku 1983 vyučoval fotografii na Středním odborném učilišti Fotografia Praha, od roku 1991 vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě (od roku 2002 docent). Je členem Pražského domu fotografie, intenzívně se věnuje publicistické, kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie.
Fotografuje od roku 1969. Téměř výhradně se věnuje volné tvorbě. Nejdříve vytvářel v první polovině 80. let tradičněji pojaté statické snímky (fotografie z Terezína, soubor Imanence), později vedle fotografování pořádá happeningy (Kampaň, Pěst na oko nebo akcí ve spolupráci se společenstvím a nakladatelstvím Divus - Bazar nábytku na Libeňském ostrově, Nádraží Praha Vysočany či Den nikdy neuskutečněných nápadů na Letenské pláni). V odkazu na českou fotografickou avantgardu experimentuje s negativy i pozitivy, vytváří fotomontáže, asambláže, fotogramy, prezentuje fotografii jako prostorový objekt, často v kombinaci s nejrůznějšími reálnými předměty. Řada prací má charakter prezentace díla ve veřejném prostoru – obřími barytovými zvětšeninami polepoval velké plochy industriální architektury, prezentace v secondhandech, podchodech, přístavech, léčebných ústavech aj. Také jeho výstavy v oficiálních galeriích mají charakter fotografické instalace reagující na zvolené téma a konkrétní prostor. Kromě toho vytvářel drobné transparentní fotografické asambláže z velkoformátových negativů (18x24cm) a drobných předmětů.
V dílech z poslední doby často pracuje s digitálním obrazem - sekvencí snímků nebo s fotografickým záznamem z mobilního telefonu.

== Reference ==
<references />

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Čeští výtvarníci|Kolářová, Běla]]
[[Kategorie:Čeští fotografové|Kolářová, Běla]]
[[Kategorie:Skupina Křižovatka|Kolářová, Běla]]
[[Kategorie:Žijící lidé|Kolářová, Běla]]

Běla Kolářová - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu