Sysop: 1 revizi

2013-12-04T10:02:02Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 4. 12. 2013, 10:02

Sysop: /* Specifikace (P-39L) */ Americká vojenská obrazová příručka

2012-03-17T11:13:28Z

Specifikace (P-39L): Americká vojenská obrazová příručka

Nová stránka

[[Soubor:Bell P-39 Airacobra.jpg|thumb|220px|Bell P-39F-1BE Airacobra]]
'''Bell P-39 Airacobra''' byl americký [[stíhací letoun]] bojově nasazený v [[Druhá světová válka|druhé světové válce]]. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné - v letectvu [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velké Británie]] mělo velmi špatnou pověst, naopak sovětskými letci bylo hodnoceno výborně. Jednalo se o stroj velice neobvyklé a zajímavé koncepce. Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné“ přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj. Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (''miles per hour'', tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h! (Z tohoto také vycházelo typové označení P-400, které bylo použito u původně britských Airacober, které po útoku na Pearl Harbour Američané neprodleně zabavili a zařadili do výzbroje USAAF.)

==Vývoj==
První prototyp letounu '''XP-39''' vzlétl na [[6. duben|6. dubna]] [[1939]]. Dne [[27. duben|27. dubna]] [[1939]] objednalo velitelství US Army Air Corps předsérii 12 letounů '''YP-39'''. Neozbrojený prototyp poháněný motorem s turbokompresorem, bez pancéřování a ochranných (samosvorných) obalů nádrží, byl velice rychlý a dobře stoupal. Firma [[Bell Aircraft Corporation|Bell]] hleděla jeho úspěchů využít a spustila přehnanou reklamní kampaň. Armádní letectvo letouny objednalo, ale později, kvůli potížím s doposud nevyzrálou konstrukcí turbokompresoru firmy General Electric, trvala na použití přeplňovaného motoru bez turbokompresoru. Než se továrna propracovala k podobě skutečného sériového stroje, narostla váha a tím se pochopitelně snížily se výkony. Po malé sérii '''P-39C''' následovala '''verze D''', která byla shodně s verzí C vyzbrojena čtyřmi kulomety ráže 7,62 mm, dvěma kulomety ráže 12,7 mm a kanónem ráže 37 mm, ale navíc dostala (na základě bojových zkušeností z Evropy) pasivní ochranu — pancéřování a samosvorné nádrže. Výkony tohoto stroje byly nad 5000 m slabé. I když v pozdějších letech docházelo k různým obměnám a modifikacím, stroj nedosahoval takových výkonů, jaké byly od něho očekávány. Výroba Airacober skončila v září roku [[1944 v letectví|1944]]. Celkem bylo postaveno 9 558 Airacober všech verzí.

==Bojové použití==
Zájem o nákup Airacobry projevila Francie a Velká Británie, avšak nakonec je odebrali pouze Britové, kteří je do služby v RAF zařadili pod bojovým jménem '''Airacobra Mk.I'''. Tato verze byla téměř identická s verzí '''P-39D''' s tím rozdílem, že v letounu byl zabudován [[kanón]] ráže 20 mm a [[motor]] Allison V-1710-E4 s výkonem 1150 hp (ten je ovšem identický s motorem V-1710-35 — jedná se pouze o firemní označení firmy Allison, která tytéž motory dodávala americkému letectvu, které pro ně používalo výše zmíněné označení), šest kulometů mělo ráži 7,7 mm. Britové však s těmito stroji nebyli spokojeni, i když oceňovali jejich manévrovací schopnosti. Proto byly roku [[1941]] staženy z bojových akcí a 212 kusů odesláno do [[Sovětský svaz|SSSR]]. Letectvo [[Spojené státy americké|USA]] používalo Airacobry zejména v [[Tichomoří]], na [[Aljaška|Aljašce]], v [[Itálie|Itálii]] a na [[Island]]u, další stroje koupilo australské a portugalské letectvo. Letouny používalo též letectvo Svobodné Francie a později i spojenecké Itálie. V [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] se staly Airacobry oblíbenými stroji a piloti zde s nimi dosahovali pozoruhodných bojových úspěchů. Spočívalo to zejména v tom, že boje na východní frontě se vedly v nižších letových hladinách a uspěly zejména ty letouny, které byly dobře manévrovatelné. Proto s nimi létala řada sovětských es jako např. [[Alexandr Ivanovič Pokryškin]], Grigorij Andrejevič Rečkalov, Alexandr Fjodorovič Klubov, Vladimir Dmitrijevič Lavriněnkov, Vladimir Ivanovič Bobrov, Nikolaj Dmitrijevič Gulajev, Alexej Vasilevič Aleljuchin, Dmitrij Borisovič Glinka, Alexej Semjonovič Smirnov, Sultan Amet-Chan, Michail Stěpanovič Tveleňov, Arkadij Vasilevič Fjodorov, Fjodor Fjodorovič Archipenko, Pavel Josifovič Čepinoga, Čičiko Kajsarovič Bendeliani, Boris Borisovič Glinka a další. [[Sovětský svaz]] nakonec odebral největší počet strojů - 4578 kusů.

==Specifikace (P-39L)==
Celkem bylo vyrobeno: 9 558 kusů
[[Soubor:RPM02 P-39 AIRACOBRA.jpg|thumb|280px|Americká vojenská obrazová příručka (1943)]]
===Technické údaje===
* '''Posádka:''' 1 (pilot)
* '''Rozpětí:''' 10,36 m
* '''Délka:''' 9,19 m
* '''Výška:''' 3,63 m
* '''Plocha křídla:''' 19,79 m<sup>2</sup>
* '''Plošné zatížení:''' kg/m<sup>2</sup>
* '''Prázdná hmotnost:''' 2 540 kg
* '''Vzletová hmotnost :''' 3 530 kg
* '''Pohonná jednotka:''' 1 × kapalinou chlazený vidlicový [[válec (motor)|dvanáctiválec]] typu [[Allison V-1710|Allison V-1710-63]]
* '''Výkon pohonné jednotky:''' 1325 hp (988 kW)

===Výkony===
* '''Maximální rychlost:''' 612 km/h ve výšce 3350 m
* '''Dolet:''' 2360 km (s přídavnou nádrží s kapacitou 283 l při rychlosti 256 km/h)
* '''Dostup:''' 10 650 m
* '''Počáteční stoupavost:''' 1220 m/min (udáváno také 19 m/s)

===Výzbroj===
* 1 × [[kanón]] Oldsmobile M4 ráže 37 mm s 30 náboji
* 2 × [[synchronizovaný kulomet]] [[M2 Browning]] ráže 12,7 mm v trupu (200 nábojů na hlaveň)
* 4 × kulomet Browning ráže 7,62 m v křídlech (1000 nábojů na hlaveň)

== Uživatelé ==
* [[Francie]], [[Itálie]], [[Portugalsko]], [[Sovětský svaz|SSSR]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království|Velká Británie]]

=== Prameny ===
* VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.

== Externí odkazy ==
* [http://airwar.valka.cz/muzeum/usa/p39/default.htm Článek o typu, fotografie, kamufláže]

{{commons|P-39 Airacobra}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Americká stíhací letadla]]
[[Kategorie:Letadla Bell|P-39 Airacobra]]

Bell P-39 Airacobra - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: /* Specifikace (P-39L) */ Americká vojenská obrazová příručka