Bitva o Berlín - Historie editací

Sysop: ++

2025-04-30T14:24:34Z

← Starší verze		Verze z 30. 4. 2025, 14:24
Řádka 24:		Řádka 24:
	\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>		\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>
	\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />		\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />
-	\|}}'''Bitva o Berlín''' nebo také '''Berlínská operace''' byla jednou ze závěrečných ofenziv na evropských bojištích [[Druhá světová válka\|druhé světové války]]. Sovětské jednotky na konci dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly [[Berlín]], hlavní město nacistické [[Nacistické Německo\|Třetí říše]].	+	\|}}'''Bitva o Berlín''' nebo také '''Berlínská operace''' byla jednou ze závěrečných ofenziv na evropských bojištích [[Druhá světová válka\|druhé světové války]].
		+
		+	Sovětské jednotky na konci dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly [[Berlín]], hlavní město nacistické [[Nacistické Německo\|Třetí říše]].

	Po [[Viselsko-oderská operace\|Viselsko-oderské operaci]] během ledna a února 1945 se [[Rudá armáda]] dočasně zastavila na linii 60 km východně od Berlína. Dne 9. března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele [[Skupina armád Visla\|skupiny armád Visla]] generála [[Gotthard Heinrici\|Gottharda Heinriciho]].		Po [[Viselsko-oderská operace\|Viselsko-oderské operaci]] během ledna a února 1945 se [[Rudá armáda]] dočasně zastavila na linii 60 km východně od Berlína. Dne 9. března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele [[Skupina armád Visla\|skupiny armád Visla]] generála [[Gotthard Heinrici\|Gottharda Heinriciho]].
Řádka 43:		Řádka 45:

	== Jaltská konference ==		== Jaltská konference ==
-	Když 4. února byla na Jaltě zahájena [[jaltská konference\|konference]] hlav [[Sovětský svaz\|SSSR]], [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Spojené království\|Velké Británie]], mohl být Stalin spokojený. Jeho vojska stála před branami Berlína, nepoměrně blíž, než vojska anglo-americká. Proto bylo zcela logické, že když se jednalo o závěrečných bojích a „čarách doteku“ spojeneckých armád, bylo dobytí [[Berlín]]a svěřeno Rudé armádě. Během března a počátkem dubna byly doplňovány stavy sovětských vojsk, zásoby, vše se připravovalo k závěrečnému útoku na německé hlavní město.	+	Když 4. února byla na Jaltě zahájena [[jaltská konference\|konference]] hlav [[Sovětský svaz\|SSSR]], [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Spojené království\|Velké Británie]], mohl být Stalin spokojený. Jeho vojska stála před branami Berlína, nepoměrně blíž, než vojska anglo-americká. Proto bylo zcela logické, že když se jednalo o závěrečných bojích a „čarách doteku“ spojeneckých armád, bylo dobytí [[Berlín]]a svěřeno Rudé armádě. Během března a počátkem dubna byly doplňovány stavy sovětských vojsk, zásoby, vše se připravovalo k závěrečnému útoku na německé hlavní město.

	== Přípravy ==		== Přípravy ==
Řádka 49:		Řádka 51:
	19. března 1945 vydal Hitler rozkaz známý jako [[ARLZ\|ARLZ-Maßnahmen]], na jehož základě měla armáda a obyvatelstvo ničit všechny objekty, které by mohl nepřítel využít. Rozkaz se týkal i domů a průmyslu a nebyl plně aplikován, protože mezi samotnými nacisty vyvolával rozpaky. Jedním z prvních, kdo se proti rozkazu postavili, byl německý ministr zbrojení [[Albert Speer]].		19. března 1945 vydal Hitler rozkaz známý jako [[ARLZ\|ARLZ-Maßnahmen]], na jehož základě měla armáda a obyvatelstvo ničit všechny objekty, které by mohl nepřítel využít. Rozkaz se týkal i domů a průmyslu a nebyl plně aplikován, protože mezi samotnými nacisty vyvolával rozpaky. Jedním z prvních, kdo se proti rozkazu postavili, byl německý ministr zbrojení [[Albert Speer]].

-	V dubnu 1945 zaujala německá [[skupina armád Visla]] pod vedením generála [[Gotthard Heinrici\|Heinriciho]] spolu s některými jednotkami [[Skupina armád Střed\|skupiny armád Střed]] obranné pozice podél řeky [[Odra\|Odry]]. Nacistické Německo, které v té době postrádalo bojeschopné muže do obrany oblasti intenzivně mobilizovalo i jednotky [[Volkssturm]]u ([[Domobrana\|domobrany]]) a [[Hitlerjugend]]. V jednotkách domobrany sloužili zejména starší muži, zatímco v Hitlerjugend převážně mladí chlapci, mnozí ve věku 12 - 13 let. Hitler při obraně oblasti disponoval 85 [[Divize (vojenství)\|divizemi]] a řadou menších jednotek o síle asi 750 000 až milion mužů a chlapců, s asi 500 [[tank]]y a 1 000 [[samohybné dělo\|samohybnými děly]],<ref name = "Ostfornt">Charles Winchester: '' Ostfornt / Hitler 's War on Russia.' 'Osprey PBL., Oxford, 1998, s. 144 - 145</ref> 10 400 děly a [[minomet]]y a přibližně 3300 letadly. Německou obranu na nejkratších přístupových cestách k [[Berlín]]u zajišťovala 9. armáda. Jeho představy o možnosti obrany však byly čistě iluzorní. Stále věřil, že při těchto bojích dojde k zastavení sovětského postupu kvůli roztržce mezi Spojenci, a že Berlín obsadí anglo-americká vojska, která se po kapitulaci [[Walter Model\|Modelovy]] armády v [[Porúří]] zastavila zhruba 80 km od Berlína. Pro neustálé neshody s náčelníkem svého generálního štábu, který navrhoval začít jednat o míru odvolal [[Heinz Guderian\|Heinze Guderiana]] a pokračoval v řízení operací ze [[Vůdcův bunkr\|svého bunkru]], pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Hitlerovy naděje na zlepšení vojenské situace Třetí říše se však nesplnily.	+	V dubnu 1945 zaujala německá [[skupina armád Visla]] pod vedením generála [[Gotthard Heinrici\|Heinriciho]] spolu s některými jednotkami [[Skupina armád Střed\|skupiny armád Střed]] obranné pozice podél řeky [[Odra\|Odry]]. Nacistické Německo, které v té době postrádalo bojeschopné muže do obrany oblasti intenzivně mobilizovalo i jednotky [[Volkssturm]]u ([[Domobrana\|domobrany]]) a [[Hitlerjugend]]. V jednotkách domobrany sloužili zejména starší muži, zatímco v Hitlerjugend převážně mladí chlapci, mnozí ve věku 12 - 13 let. Hitler při obraně oblasti disponoval 85 [[Divize (vojenství)\|divizemi]] a řadou menších jednotek o síle asi 750 000 až milion mužů a chlapců, s asi 500 [[tank]]y a 1 000 [[samohybné dělo\|samohybnými děly]],<ref name = "Ostfornt">Charles Winchester: '' Ostfornt / Hitler 's War on Russia.' 'Osprey PBL., Oxford, 1998, s. 144 - 145</ref> 10 400 děly a [[minomet]]y a přibližně 3300 letadly. Německou obranu na nejkratších přístupových cestách k [[Berlín]]u zajišťovala 9. armáda. Jeho představy o možnosti obrany však byly čistě iluzorní. Stále věřil, že při těchto bojích dojde k zastavení sovětského postupu kvůli roztržce mezi Spojenci, a že Berlín obsadí anglo-americká vojska, která se po kapitulaci [[Walter Model\|Modelovy]] armády v [[Porúří]] zastavila zhruba 80 km od Berlína. Pro neustálé neshody s náčelníkem svého generálního štábu, který navrhoval začít jednat o míru odvolal [[Heinz Guderian\|Heinze Guderiana]] a pokračoval v řízení operací ze [[Vůdcův bunkr\|svého bunkru]], pod říšským kancléřstvím v Berlíně. Hitlerovy naděje na zlepšení vojenské situace Třetí říše se však nesplnily.

	[[Sovětský svaz]] se rozhodl do předpokládané poslední bitvy nasadit zbytek svých sil. Sovětské ozbrojené síly totiž koncem války začaly pociťovat nedostatek lidských rezerv. Vojenské jednotky před bitvou byly doplněny materiálem, zbraněmi a především obrněnou technikou, oproti předešlým operacím však bylo doplnění živé síly malé. 9. dubna se po těžkých bojích vzdal [[Kaliningrad\|Königsberg]] ve Východním Prusku. [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij\|Rokossovského]] [[2. běloruský front]] tak mohl uvolnit většinu svých sil a začal se urychleně přesouvat na západ k řece Odře. Během prvních dvou dubnových týdnů jednotky [[1. běloruský front\|1. běloruského frontu]] maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov\|Žukova]] uskutečnily přesun velké části svých sil. Byl to jeden z největších a nejrychlejších přesunů obrovského množství lidí a techniky ve [[druhá světová válka\|druhé světové válce]]. Z oblasti [[Frankfurt nad Odrou\|Frankfurtu]] a [[Baltské moře\|Baltského moře]], kde uvolnily pozice pro 2. běloruský front se přesunuly na jih před [[Seelowské výšiny]], odkud měly útočit přes Odru přímo na západ směrem na Berlín. Některým německým jednotkám se při tomto sovětském přesunu podařilo uniknout dírami ve frontové linii, šlo zejména o zbytky obklíčené 2. armády generála [[Dietrich von Saucken\|Dietricha von Sauckena]] z [[Gdaňsk]]u do delty řeky Visly. Jižněji se [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv\|Koněva]] přesunul z [[Horní Slezsko\|horního Slezska]] do oblasti [[Lužická Nisa\|Nisy]]. Jeho úkolem bylo proniknout z jihovýchodu přes Odru a Nisu a v případě dostatečně rychlého postupu obchvatů proniknout k Berlínu z jihozápadu. Podobnou roli svěřilo nejvyšší velení i 2. běloruskému frontu maršála Rokossovského, který měl útočit na Žukovově pravém křídle a obklíčit Berlín ze severozápadu.		[[Sovětský svaz]] se rozhodl do předpokládané poslední bitvy nasadit zbytek svých sil. Sovětské ozbrojené síly totiž koncem války začaly pociťovat nedostatek lidských rezerv. Vojenské jednotky před bitvou byly doplněny materiálem, zbraněmi a především obrněnou technikou, oproti předešlým operacím však bylo doplnění živé síly malé. 9. dubna se po těžkých bojích vzdal [[Kaliningrad\|Königsberg]] ve Východním Prusku. [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij\|Rokossovského]] [[2. běloruský front]] tak mohl uvolnit většinu svých sil a začal se urychleně přesouvat na západ k řece Odře. Během prvních dvou dubnových týdnů jednotky [[1. běloruský front\|1. běloruského frontu]] maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov\|Žukova]] uskutečnily přesun velké části svých sil. Byl to jeden z největších a nejrychlejších přesunů obrovského množství lidí a techniky ve [[druhá světová válka\|druhé světové válce]]. Z oblasti [[Frankfurt nad Odrou\|Frankfurtu]] a [[Baltské moře\|Baltského moře]], kde uvolnily pozice pro 2. běloruský front se přesunuly na jih před [[Seelowské výšiny]], odkud měly útočit přes Odru přímo na západ směrem na Berlín. Některým německým jednotkám se při tomto sovětském přesunu podařilo uniknout dírami ve frontové linii, šlo zejména o zbytky obklíčené 2. armády generála [[Dietrich von Saucken\|Dietricha von Sauckena]] z [[Gdaňsk]]u do delty řeky Visly. Jižněji se [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv\|Koněva]] přesunul z [[Horní Slezsko\|horního Slezska]] do oblasti [[Lužická Nisa\|Nisy]]. Jeho úkolem bylo proniknout z jihovýchodu přes Odru a Nisu a v případě dostatečně rychlého postupu obchvatů proniknout k Berlínu z jihozápadu. Podobnou roli svěřilo nejvyšší velení i 2. běloruskému frontu maršála Rokossovského, který měl útočit na Žukovově pravém křídle a obklíčit Berlín ze severozápadu.
Řádka 58:		Řádka 60:
	Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách\|Hlavní útok]] byl zahájen 16. dubna ve 4 hodiny ráno.		Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách\|Hlavní útok]] byl zahájen 16. dubna ve 4 hodiny ráno.

-	Na úseku Žukovova 1. běloruského frontu v okolí předmostí u [[Kostřín]]a nejprve začala 35 minut trvající mohutná dělostřelecká příprava asi 9 000 tisíc děl a 1500 [[Kaťuša (raketomet)\|raketometů kaťuša]]. Šlo o jednu z nejsilnějších dělostřeleckých příprav srovnatelnou s palbou vedenou během nejtěžších bitev první světové války. Žukov soustředil 295 kanónů na 1 km. Jeho dělostřelci vypálili přes 7 milionů granátů, min a raket. Palba měla podle očekávání zcela zničit první linii německé obrany, Heinrici však takový krok nepřítele předpokládal a noc před útokem rozhodl tyto své pozice držené jednotkami 9. armády vyprázdnit, takže německé ztráty nebyly těžké. Druhou fází útoku byl netradiční postup sovětských úderných jednotek v pozadí se 140 svítícími protiletadlovými světlomety, které měly Němce oslepovat. Světlomety však nebyly efektivní a pouze usnadňovaly zaměřování a střelbu německým obráncům. Sovětský útok se v oblasti Seelowských výšin několik kilometrů za Odrou významně zpomalil. Obě strany se při tom snažily vést energické operace, sovětské útoky často střídaly lokální německé protiútoky. Němci zde měli ve vhodném terénu vybudovanou hluboce členěnou obranu opírající se o okolní pahorky. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to ze strachu jak z Rudé armády, tak i z [[Adolf Hitler\|Hitlera]], který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. 17. dubna se sice Žukovovi podařilo prolomit německou obranu na Seelowských výšinách, ale při dalším postupu ho zastavily opevněné pozice Weidlingova LIV. tankového sboru. Zničující boje trvaly do 19. dubna, kdy začala německá obrana zahlcena silnějším nepřítelem kolabovat.	+	Na úseku Žukovova 1. běloruského frontu v okolí předmostí u [[Kostřín]]a nejprve začala 35 minut trvající mohutná dělostřelecká příprava asi 9 000 tisíc děl a 1500 [[Kaťuša (raketomet)\|raketometů kaťuša]]. Šlo o jednu z nejsilnějších dělostřeleckých příprav srovnatelnou s palbou vedenou během nejtěžších bitev první světové války. Žukov soustředil 295 kanónů na 1 km. Jeho dělostřelci vypálili přes 7 milionů granátů, min a raket. Palba měla podle očekávání zcela zničit první linii německé obrany, Heinrici však takový krok nepřítele předpokládal a noc před útokem rozhodl tyto své pozice držené jednotkami 9. armády vyprázdnit, takže německé ztráty nebyly těžké. Druhou fází útoku byl netradiční postup sovětských úderných jednotek v pozadí se 140 svítícími protiletadlovými světlomety, které měly Němce oslepovat. Světlomety však nebyly efektivní a pouze usnadňovaly zaměřování a střelbu německým obráncům. Sovětský útok se v oblasti Seelowských výšin několik kilometrů za Odrou významně zpomalil. Obě strany se při tom snažily vést energické operace, sovětské útoky často střídaly lokální německé protiútoky. Němci zde měli ve vhodném terénu vybudovanou hluboce členěnou obranu opírající se o okolní pahorky. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to ze strachu jak z Rudé armády, tak i z [[:Kategorie:Album Adolf Hitler\|Hitlera]], který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. 17. dubna se sice Žukovovi podařilo prolomit německou obranu na Seelowských výšinách, ale při dalším postupu ho zastavily opevněné pozice Weidlingova LIV. tankového sboru. Zničující boje trvaly do 19. dubna, kdy začala německá obrana zahlcena silnějším nepřítelem kolabovat.

	Druhý směr sovětského útoku maršála Koněva začal dále na jihovýchodě dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou po níž následoval útok 5 vševojskových a 2 tankových armád pod krytím [[kouřová clona\|kouřové clony]]. Už v odpoledních hodinách postavili sovětští ženisté několik 60 tunových mostů přes Nisu, po kterých mohla na předmostí na druhém břehu přejíždět i těžká technika. Sovětským jednotkám se podařilo prolomit pozice 4. tankové armády a 18. dubna se dostat ke [[Spréva\|Sprévě]]. Stalin spokojený s takovým rychlým postupem dovolil Koněvovi otočit svá vojska na Berlín. Od Sprévy vyrazily Koněvovy jednotky k Berlínu, kde začaly obkličovací manévr.		Druhý směr sovětského útoku maršála Koněva začal dále na jihovýchodě dvouhodinovou dělostřeleckou přípravou po níž následoval útok 5 vševojskových a 2 tankových armád pod krytím [[kouřová clona\|kouřové clony]]. Už v odpoledních hodinách postavili sovětští ženisté několik 60 tunových mostů přes Nisu, po kterých mohla na předmostí na druhém břehu přejíždět i těžká technika. Sovětským jednotkám se podařilo prolomit pozice 4. tankové armády a 18. dubna se dostat ke [[Spréva\|Sprévě]]. Stalin spokojený s takovým rychlým postupem dovolil Koněvovi otočit svá vojska na Berlín. Od Sprévy vyrazily Koněvovy jednotky k Berlínu, kde začaly obkličovací manévr.
Řádka 76:		Řádka 78:
	Mnozí nejvyšší nacističtí pohlaváři v obavách před přibližující se Rudou armádou Berlín opustili. Na rozdíl od Göringa či Himmlera byl Hitler rozhodnut ve městě setrvat, což na mnohé působilo tím, že lze situaci ještě zvrátit.		Mnozí nejvyšší nacističtí pohlaváři v obavách před přibližující se Rudou armádou Berlín opustili. Na rozdíl od Göringa či Himmlera byl Hitler rozhodnut ve městě setrvat, což na mnohé působilo tím, že lze situaci ještě zvrátit.

-	25. dubna 1945 se na Labi u města [[Torgau]] poprvé setkali Sověti s americkými jednotkami na dříve určené demarkační linii. Byli to vojáci sovětské 58. gardové divize 5. gardové armády 1. ukrajinského frontu a vojáci americké 69. pěchotní divize 1. armády. První kontakt na americké straně navázal poručík Albert Kotzube, velící 26členné hlídce. První sovětský voják, jehož spatřili, byl průzkumník na koni~~. Při tomto prvním setkání se sovětští a američtí vojáci na sebe jen beze slova podívali a odešli~~. Oficiální slavnost se udála o 16. hodině odpoledne.	+	25. dubna 1945 se na Labi u města [[Torgau]] poprvé setkali Sověti s americkými jednotkami na dříve určené demarkační linii. Byli to vojáci sovětské 58. gardové divize 5. gardové armády 1. ukrajinského frontu a vojáci americké 69. pěchotní divize 1. armády. První kontakt na americké straně navázal poručík Albert Kotzube, velící 26členné hlídce. První sovětský voják, jehož spatřili, byl průzkumník na koni. Oficiální slavnost se udála o 16. hodině odpoledne.
	== Dobytí Berlína ==		== Dobytí Berlína ==
	[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|230px\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]		[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|230px\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]

Sysop: + Aktualizace

2025-04-30T14:20:07Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 30. 4. 2025, 14:20
Řádka 11:		Řádka 11:
	\| velitel1= [[Heeresgruppe Weichsel]] –		\| velitel1= [[Heeresgruppe Weichsel]] –
	{{flagicon\|Třetí říše}} [[Gotthard Heinrici]]		{{flagicon\|Třetí říše}} [[Gotthard Heinrici]]
-
	{{flagicon\|Třetí říše}} [[Kurt von Tippelskirch]]<ref>Heinriciho 28. dubna nahradil generál [[Kurt Student]]. General Kurt von Tippelskirch byl označen jako Heinriciho prozatimní náhrada než dorazí gen. Student. Studenta však zajali Britové a tak nedorazil.</ref><br /><br />[[Skupina armád střed]] –		{{flagicon\|Třetí říše}} [[Kurt von Tippelskirch]]<ref>Heinriciho 28. dubna nahradil generál [[Kurt Student]]. General Kurt von Tippelskirch byl označen jako Heinriciho prozatimní náhrada než dorazí gen. Student. Studenta však zajali Britové a tak nedorazil.</ref><br /><br />[[Skupina armád střed]] –
-
	{{flagicon\|Třetí říše}} Ferdinand Schörner<br /><br />Obrana Berlína –		{{flagicon\|Třetí říše}} Ferdinand Schörner<br /><br />Obrana Berlína –
-
	{{flagicon\|Třetí říše}} [[Hellmuth Reymann]]		{{flagicon\|Třetí říše}} [[Hellmuth Reymann]]
	poté		poté
-
	{{flagicon\|Třetí říše}} [[Helmuth Weidling]] (zajat)		{{flagicon\|Třetí říše}} [[Helmuth Weidling]] (zajat)
	\| velitel2= [[1. běloruský front]] –		\| velitel2= [[1. běloruský front]] –
Řádka 28:		Řádka 24:
	\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>		\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>
	\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />		\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />
-	\|}}	+	\|}}'''Bitva o Berlín''' nebo také '''Berlínská operace''' byla jednou ze závěrečných ofenziv na evropských bojištích [[Druhá světová válka\|druhé světové války]]. Sovětské jednotky na konci dubna 1945 postupně obklíčily a dobyly [[Berlín]], hlavní město nacistické [[Nacistické Německo\|Třetí říše]].
-	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Nacistické Německo\|Třetí říše]] – na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si ~~byl však~~ vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první~~, což bylo pro Stalina z prestižních důvodů nepřijatelné~~.	+
		+	Po [[Viselsko-oderská operace\|Viselsko-oderské operaci]] během ledna a února 1945 se [[Rudá armáda]] dočasně zastavila na linii 60 km východně od Berlína. Dne 9. března stanovilo Německo obranný plán města pod názvem operace Clausewitz. První obranné přípravy na okraji Berlína byly provedeny 20. března pod vedením nově jmenovaného velitele [[Skupina armád Visla\|skupiny armád Visla]] generála [[Gotthard Heinrici\|Gottharda Heinriciho]].
		+
		+	Když byla 16. dubna obnovena sovětská ofenzíva, zaútočily dva sovětské [[front]]y (skupiny armád) na východ a jih Berlína, zatímco třetí útočila na německé síly umístěné severně od Berlína. Před zahájením hlavní bitvy v Berlíně obklíčila město Rudá armáda po úspěšných bitvách na Seelowských výšinách a u Halbe. 20. dubna 1945, na Hitlerovy narozeniny, začal [[1. běloruský front]] vedený maršálem [[Georgij Konstantinovič Žukov\|Žukovem]] postupující z východu a severu ostřelovat centrum Berlína, zatímco [[1. ukrajinský front]] maršála [[Ivan Stěpanovič Koněv\|Koněva]] prorazil střed skupiny armád a postupoval směrem k jižnímu předměstí Berlína. 23. dubna převzal velení nad silami v Berlíně generál [[Helmuth Weidling]]. Posádka se skládala z několika vyčerpaných a dezorganizovaných divizí [[Wehrmacht]]u a [[Waffen-SS]], spolu se špatně vycvičenými členy [[Volkssturm]]u a [[Hitlerjugend]]. V průběhu příštího týdne Rudá armáda postupně obsadila celé město.
		+
		+	== Pozadí ==
		+	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Nacistické Německo\|Třetí říše]] – na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky. Stalin rozhodl, že útok začne dříve. Byl si dobře vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první.

	== Viselsko – oderská operace ==		== Viselsko – oderská operace ==
Řádka 52:		Řádka 54:

	Celkově tato sovětská vojska čítala asi 2 063 000 vojáků, 41 000 děl, raketometů a minometů, 6 250 tanků, samohybných děl a asi 7 500 letadel.		Celkově tato sovětská vojska čítala asi 2 063 000 vojáků, 41 000 děl, raketometů a minometů, 6 250 tanků, samohybných děl a asi 7 500 letadel.
-	== Bitva – ~~Obklíčení~~ Berlína ==	+	== Bitva – obklíčení Berlína ==
	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|thumb\|200px\|left\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|thumb\|200px\|left\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
	Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách\|Hlavní útok]] byl zahájen 16. dubna ve 4 hodiny ráno.		Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. [[bitva na Seelowských výšinách\|Hlavní útok]] byl zahájen 16. dubna ve 4 hodiny ráno.

Sysop: ++

2025-04-30T14:02:15Z

Ukázat změny

Sysop: + Aktualizace

2025-04-30T13:29:35Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 30. 4. 2025, 13:29
Řádka 50:		Řádka 50:
	== Dobytí Berlína ==		== Dobytí Berlína ==
	[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg\|thumb\|220px\|Frontová linie 1. května 1945]]		[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg\|thumb\|220px\|Frontová linie 1. května 1945]]
-	Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na [[Berlín]] 25. dubna ~~a do~~ 29. dubna ~~[[1945]]~~ dobyla ~~větší~~ část ~~[[Berlín]]a~~ a pronikla do ~~středu města. Téhož dne bylo~~ [[~~Rudá armáda~~\|~~Rudou armádou~~]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. 30. dubna 1945 [[Rudá armáda]] vrhla do útoku proti říšskému kancléřství jednu divizi. Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Adolf Hitler a jeho novopečená manželka [[Eva Braunová\|Eva]], rozená Braunová, po poledni spáchali sebevraždu. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Reichstagu]]. 1. května 1945 se Joseph Goebbels pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak Stalin trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. [[2. květen\|2. května]] se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala. Rudá armáda přišla při dobývání města o 500 000 mužů, 2 000 tanků a samohybných děl a o 500 letounů oproti tomu Němci přišli o 1 milion mužů.	+	První boje v předměstích začaly již 21. dubna. Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na město Berlín 25. dubna. Do 29. dubna dobyla podstatnou část Berlína a pronikla do [[Berlin-Mitte\|středu města]].

-	~~Bitva o Berlín byla vyvrcholením bojů 2~~. ~~světové války v~~ [[~~Evropa~~\|~~Evropě~~]], při níž vlastní rukou zemřel vůdce nacismu - Adolf Hitler. Pro Stalina bylo dobytí Berlína jeho největším vojenským triumfem. Pro prosté obyvatelstvo osvobozených zemí to bylo největší zadostiučinění za útrapy a ~~strádání v letech 1939 - 1945 - vždyť počet~~ [[~~počet obětí druhé světové války~~\|~~obětí 2. světové války~~]] ~~byl hrozivý~~. ~~Dílčí~~ boje ~~až do kapitulace ještě pokračovaly jak~~ na ~~území~~ [[~~Německo~~\|~~Německa~~]], ~~tak na území~~ [[~~Protektorát Čechy~~ a ~~Morava~~\|~~Čech~~ a ~~Moravy~~]]~~, kde skončily až~~ [[11. ~~květen\|11~~. ~~května~~]] [[~~1945~~]]. [[7. ~~květen~~\|7. ~~května~~]] ~~podepsalo německé velení kapitulační akt se západními spojenci v~~ [[~~Remeš~~]]i, [[~~8. květen~~\|8. května]] byl ~~kapitulační akt za přítomnosti zástupců~~ [[~~Sovětský svaz~~\|~~Sovětského svazu~~]] ~~i západních velmocí podepsán v~~ [[~~Berlín~~]]ě. ~~Tím dnem oficiálně skončila~~ [[~~Druhá světová válka~~\|2.~~ světová válka~~]] na ~~evropském kontinentě~~.	+	Brzy ráno 29. dubna Hitler ve [[Vůdcův bunkr\|svém bunkru]] dopsal svou závěť a uzavřel manželství se svou dlouholetou milenkou [[Eva Braunová\|Evou Braunovou]].
		+
		+	Téhož dne se rozhořely těžké boje o budovu velitelství [[Gestapo\|Gestapa]] na [[Niederkirchnerstraße\|Prinz-Albrechtstrasse]], kterou nejprve obsadily sovětské jednotky, ale protiútok SS je později přinutil ustoupit. Jižněji se jednotkám 8. gardové armády podařilo překročit [[kanál Landwehr]] a proniknout do parku [[Tiergarten]]. Berlínská posádka byla během celodenních bojů rozdělena na tři izolované oblasti.
		+
		+	Ve stejný den bylo [[Rudá armáda\|Rudou armádou]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. Obsazení ministerstva vnitra bylo po získání [[Moltkeho most]]u druhou fází útoku na Říšský sněm. Jeho obsazením byl pověřen 79. střelecký sbor generála Perevertkina. Říšský sněm bránilo asi 5 000 vojáků [[Waffen-SS]], armády a [[Volkssturm]]u. Těžké boje se rozpoutaly zejména před budovou, kde stálo několik [[88mm kanón Flak\|88 mm protiletadlových kanónů]], které bránily přístup z Moltkeho mostu před tanky. 30. dubna vrhli Sověti do útoku proti říšskému kancléřství 150. divizi. První dva útoky na Reichstag v průběhu dne uvázly, o třetí úspěšný se pokusili až po silném dělostřeleckém ostřelování budovy po 18. hodině. Jedním z důvodů neúspěchů předešlých útoků byla silná palba z 2 km vzdálené flakové věže s 88mm kanóny poblíž Berlínské zoo. Po tom co se sovětské pěchotě podařilo dostat dovnitř Říšského sněmu ho Němci zapálili, doufajíc, že z ní nepřítel ustoupí. V průběhu bojů se čtyři vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy, kde ji vyvěsili na místě jedné z bronzových soch. Vzhledem k tomu, že vlajku vynesli ve tmě bez přítomnosti fotografů, tak jejich čin upadl do zapomnění.<ref>{{Citace elektronické monografie\| příjmení = Osipov \| jméno= Sergej \| odkaz na autora = \| titul = Jegorov i Kantaria nebili pervymi \| url = http://gazeta.aif.ru/online/aif/1176/06_01 \| datum vydání = \| datum aktualizace = \| datum přístupu = 08.06.2014 \| vydavatel = gazeta.aif.ru \| místo= \| jazyk = po rusky }}</ref> Oficiální vlajku na střechu Říšského sněmu umístili kolem 3:00 ráno následujícího dne seržanti [[Michail Alexejevič Jegorov\|Michail Jegorov]] a [[Meliton Kantaria]], kteří [[Vztyčení vlajky nad Reichstagem\|akt zopakovali]] za dobrého světla před fotografem. Poslední izolované skupinky Němců v budově se vzdaly až 2. května.
		+
		+	Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Weidling ho také informoval, že obráncům dochází munice a během několika hodin jejich obranu Sověti přemohou. Adolf Hitler následně povolil přeživším obráncům pokoušet se probít na západ. V té době se již v blízkosti bunkru bojovalo. Adolf Hitler a jeho novomanželka po poledni [[Smrt Adolfa Hitlera\|spáchali sebevraždu]]. Jejich těla byla následně spálena a zakopána blízko bunkru. Za Hitlerova následníka byl jmenován podle závěti admirál [[Karl Dönitz]], který začal formovat novou vládu ve [[Flensburg]]u poblíž [[Dánsko\|dánských]] hranic. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Reichstagu]]. 1. května 1945 se [[Joseph Goebbels]] pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalin]] trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. 2. května se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala.
		+
		+	V noci z 2. na 3. května 1945 se na jihu Berlína německý generál von Manteuffel, velitel 3. tankové armády spolu s generálem von Tippelskirch, velitelem 21. armády vzdali armádě USA. Za sovětské velení přebral kapitulaci Berlína generál [[Vasilij Ivanovič Čujkov\|Vasilij Čujkov]], velitel obrany [[Volgograd\|Stalingradu]]. Boje v Evropě tím však ještě neskončily. Zbytky německých vojsk se stále pokoušely probojovat ze sevření sovětských vojsk na západ, kde se chtěly vzdát do rukou anglo-amerických vojsk.

	== Galerie ==		== Galerie ==

Sysop: Nahrazení textu „Ivan Koněv“ textem „Ivan Koněv“

2025-03-18T21:02:43Z

Nahrazení textu „Ivan Koněv“ textem „Ivan Koněv“

← Starší verze		Verze z 18. 3. 2025, 21:02
Řádka 23:		Řádka 23:
	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Georgij Žukov]]<br /><br />[[2. běloruský front ]] –		{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Georgij Žukov]]<br /><br />[[2. běloruský front ]] –
	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]<br /><br />[[1. ukrajinský front]] – <br />		{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]<br /><br />[[1. ukrajinský front]] – <br />
-	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Ivan Koněv]]<br />{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]	+	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Ivan Stěpanovič Koněv\|Ivan Koněv]]<br />{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]
	\| síla1= 766 750 vojáků,<br />1 519 obrněných vozidel<br />3 300 letadel<br />9 303 ks dělostřelectva<ref name="Glantz">Glantz, p. 373</ref><ref>První sovětské odhady byly okolo 1 million vojáků, to je však přehnané (Glantz, p. 258)</ref><br />V obraně Berlína bylo okolo 45 000 vojáků, doplněných policií, [[Hitlerjugend]] a 40 000 jednotek ''[[Volkssturm]]''.<ref name="Beevor-287">Beevor (2002), p. 287</ref>		\| síla1= 766 750 vojáků,<br />1 519 obrněných vozidel<br />3 300 letadel<br />9 303 ks dělostřelectva<ref name="Glantz">Glantz, p. 373</ref><ref>První sovětské odhady byly okolo 1 million vojáků, to je však přehnané (Glantz, p. 258)</ref><br />V obraně Berlína bylo okolo 45 000 vojáků, doplněných policií, [[Hitlerjugend]] a 40 000 jednotek ''[[Volkssturm]]''.<ref name="Beevor-287">Beevor (2002), p. 287</ref>
	\| síla2=2 500 000 vojáků,<br />6 250 tanků,<br />7 500 letadel,<br />41 600 ks dělostřelectva		\| síla2=2 500 000 vojáků,<br />6 250 tanků,<br />7 500 letadel,<br />41 600 ks dělostřelectva

Sysop: Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

2023-06-22T17:11:51Z

Nahrazení textu „Třetí říše“ textem „Třetí říše“

Sysop: + VIDEO

2021-06-22T15:06:50Z

+ VIDEO

← Starší verze		Verze z 22. 6. 2021, 15:06
Řádka 68:		Řádka 68:
	== YouTube ==		== YouTube ==
	{\| border="4" width="442" align="left"		{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~xxTaiWle-YA~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=Rnv5jjsSQ0g}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~The Battle for Berlin: Great Battles of WWII~~'''	+	\| '''Bitevní pole – Bitva o Berlín 1'''
	\|}		\|}
	{\| border="4" width="442" align="right"		{\| border="4" width="442" align="right"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~cQCuNkWts8k~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=OBt1e0BCXc8}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~The Fall of Berlin in 1945~~'''	+	\| '''Bitevní pole – Bitva o Berlín 2'''
	\|}		\|}
	<br style="clear: both;" />		<br style="clear: both;" />

Sysop: + Jiné VIDEO

2018-01-10T16:29:54Z

+ Jiné VIDEO

← Starší verze		Verze z 10. 1. 2018, 16:29
Řádka 68:		Řádka 68:
	== YouTube ==		== YouTube ==
	{\| border="4" width="442" align="left"		{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~pUHOFc2R1WY~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=xxTaiWle-YA}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~Battlefield I:~~ Battle of Berlin ~~– part 2~~'''	+	\| '''The Battle for Berlin: Great Battles of WWII'''
	\|}		\|}
	{\| border="4" width="442" align="right"		{\| border="4" width="442" align="right"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~ra54xs-AjJM~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=cQCuNkWts8k}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~WW2 German 9th Army Hitler's Last Army~~'''	+	\| '''The Fall of Berlin in 1945'''
	\|}		\|}
	<br style="clear: both;" />		<br style="clear: both;" />

Sysop: Jiné Video

2016-01-20T23:56:13Z

Jiné Video

← Starší verze		Verze z 20. 1. 2016, 23:56
Řádka 68:		Řádka 68:
	== YouTube ==		== YouTube ==
	{\| border="4" width="442" align="left"		{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~U5JaM6ACoKM~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=pUHOFc2R1WY}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~Soviet Storm~~: ~~World War II —~~ Battle Of Berlin ~~(17)~~'''	+	\| '''Battlefield I: Battle of Berlin – part 2'''
	\|}		\|}
	{\| border="4" width="442" align="right"		{\| border="4" width="442" align="right"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~uUWLTIXWo0A~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=ra54xs-AjJM}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''WW2: German 9th Army (Hitler's Last Army)'''	+	\| '''WW2 German 9th Army Hitler's Last Army'''
	\|}		\|}
	<br style="clear: both;" />		<br style="clear: both;" />

Sysop: + Vylepšení

2015-04-20T09:12:30Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 20. 4. 2015, 09:12
Řádka 4:		Řádka 4:
	\|image= [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R77767, Berlin, Rotarmisten Unter den Linden.jpg\|300px]]		\|image= [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R77767, Berlin, Rotarmisten Unter den Linden.jpg\|300px]]
	\|komentář= Vlajka SSSR vlající před [[Braniborská brána\|Braniborskou bránou]]		\|komentář= Vlajka SSSR vlající před [[Braniborská brána\|Braniborskou bránou]]
-	\| trvání= [[16. dubna]] – [[2. května]] [[1945]]	+	\| trvání= [[16. duben\|16. dubna]] – [[2. květen\|2. května]] [[1945]]
	\| místo= [[Berlín]], [[Německo]]		\| místo= [[Berlín]], [[Německo]]
	\| výsledek= Sovětské vítězství		\| výsledek= Sovětské vítězství
Řádka 24:		Řádka 24:
	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]<br /><br />[[1. ukrajinský front]] – <br />		{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]<br /><br />[[1. ukrajinský front]] – <br />
	{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Ivan Koněv]]<br />{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]		{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Ivan Koněv]]<br />{{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]]
-	\| síla1= 766 750 vojáků,<br />1 519 obrněných vozidel<br />2 ~~224~~ letadel<br />9 303 ks dělostřelectva<ref name="Glantz">Glantz, p. 373</ref><ref>První sovětské odhady byly okolo 1 million vojáků, to je však přehnané (Glantz, p. 258)</ref><br />V obraně Berlína bylo okolo 45 000 vojáků, doplněných policií, [[Hitlerjugend]] a 40 000 jednotek ''[[Volkssturm]]''.<ref name="Beevor-287">Beevor (2002), p. 287</ref>	+	\| síla1= 766 750 vojáků,<br />1 519 obrněných vozidel<br />3 300 letadel<br />9 303 ks dělostřelectva<ref name="Glantz">Glantz, p. 373</ref><ref>První sovětské odhady byly okolo 1 million vojáků, to je však přehnané (Glantz, p. 258)</ref><br />V obraně Berlína bylo okolo 45 000 vojáků, doplněných policií, [[Hitlerjugend]] a 40 000 jednotek ''[[Volkssturm]]''.<ref name="Beevor-287">Beevor (2002), p. 287</ref>
	\| síla2=2 500 000 vojáků,<br />6 250 tanků,<br />7 500 letadel,<br />41 600 ks dělostřelectva		\| síla2=2 500 000 vojáků,<br />6 250 tanků,<br />7 500 letadel,<br />41 600 ks dělostřelectva
	\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>		\| ztráty1= 88 080 mrtvých,<br />479 298 zajatců<ref name="Glantz, p. 271">Glantz, p. 271</ref><br /> Celkové ztráty 937 378 mužů<br />Uvnitř obrany Berlina:<br />22 000 civilistů,<br />okolo 22 000 vojáků<ref>Antill, p. 85</ref>
	\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />		\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />
	\|}}		\|}}
		+	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Třetí říše]] – na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první, což bylo pro Stalina z prestižních důvodů nepřijatelné.

-	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Třetí říše]] - na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první, což bylo pro Stalina z prestižních důvodů nepřijatelné.	+	== Viselsko – oderská operace ==
-		+	Dne 12. ledna [[1945]] zahájila [[Rudá armáda]] útok, který bývá nazýván jako [[Viselsko-oderská operace]]. 1. běloruský front pod vedením maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov\|Žukova]] dostal za úkol udeřit z magnuszewského a pulawského předmostí směrem na [[Poznaň]], část sil měl zaútočit proti varšavskému uskupení německých vojsk.
-		+
-	== Viselsko - oderská operace ==	+
-	Dne 12. ledna [[1945]] zahájila [[Rudá armáda]] útok, který bývá nazýván jako [[Viselsko-oderská operace]]. 1. běloruský front pod vedením maršála [[Georgij Konstantinovič Žukov\|Žukova]] dostal za úkol udeřit z magnuszewského a pulawského předmostí směrem na [[Poznaň]], část sil měl zaútočit proti varšavskému uskupení německých vojsk.	+

	Vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála Koněva měla podniknout útok ze Sandoměřského předmostí na [[Vratislav (město)\|Vratislav]]. V 10 hodin zahájily tisíce děl a minometů na úseku 1. a 4. ukrajinského frontu drtivou dvouhodinovou palbu, po které vyrazily úderné skupiny, které provedly průlom fronty. Dne 14. ledna obdobně zaútočila sovětská vojska 1., 2. a 3. běloruského frontu a i zde byly uskutečněny mohutné průlomy fronty.		Vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála Koněva měla podniknout útok ze Sandoměřského předmostí na [[Vratislav (město)\|Vratislav]]. V 10 hodin zahájily tisíce děl a minometů na úseku 1. a 4. ukrajinského frontu drtivou dvouhodinovou palbu, po které vyrazily úderné skupiny, které provedly průlom fronty. Dne 14. ledna obdobně zaútočila sovětská vojska 1., 2. a 3. běloruského frontu a i zde byly uskutečněny mohutné průlomy fronty.

-	Pohyb vojsk [[Rudá armáda\|Rudé armády]] se rozběhl tak rychle, že i americké noviny [[New York Times]] oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v [[Polsko\|Polsku]] a 1940 ve [[Francie\|Francii]].“ Sovětské tankové armády a mechanizované sbory postupovaly denně 45 - 70 km, obcházely uzly odporu a rozvíjely útok do hloubky.	+	Pohyb vojsk [[Rudá armáda\|Rudé armády]] se rozběhl tak rychle, že i americké noviny [[New York Times]] oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž blednou německá tažení 1939 v [[Polsko\|Polsku]] a 1940 ve [[Francie\|Francii]].“ Sovětské tankové armády a mechanizované sbory postupovaly denně 45 – 70 km, obcházely uzly odporu a rozvíjely útok do hloubky.

-	Koncem ledna stála sovětská vojska na [[Odra\|Odře]], zhruba 60 - 70 km od [[Berlín]]a a u Kostřína si vybudovala několik předmostí. Pro Adolfa Hitlera byla informace o této situaci šokující a proto na radu generálního štábu rozkázal, aby jeho armádní skupina Visla, rozmístěná v [[Pomořansko\|Pomořansku]], zahájila útok na severní křídlo sovětských armád. Maršál Žukov si však byl vědom, že útok na pravé křídlo může znamenat oddělení jeho útočných vojsk se zázemím. Proto ignoroval Stalina, který si přál pokračování v útoku na [[Berlín]], a vyčlenil dvě tankové a dvě vševojskové armády, které provedly útok na uskupení německých vojsk. Dne 3. března byla [[Rudá armáda]] u [[Baltské moře\|Baltského moře]] a odřízla po souši [[Prusko\|Východní Prusko]] od [[Německo\|Německa]]. Podobný problém jako pro Žukova v [[Pomořansko\|Pomořansku]] nastal pro Koněva i v německém [[Slezsko\|Slezsku]] (které po válce připadlo Polsku), kde musel 1. ukrajinský front porazit mohutné uskupení o síle 33 divizí. V průběhu února i počátkem března vedla sovětská vojska boje proti německým skupinám, které zůstaly v obklíčení. Vyčistěním oblastí východně od [[Odra\|Odry]] a [[Lužická Nisa\|Nisy]] si [[Rudá armáda]] zabezpečila prostor pro závěrečný útok proti [[Berlín]]u.	+	Koncem ledna stála sovětská vojska na [[Odra\|Odře]], zhruba 60 - 70 km od [[Berlín]]a a u Kostřína si vybudovala několik předmostí. Pro Adolfa Hitlera byla informace o této situaci šokující a proto na radu generálního štábu rozkázal, aby jeho armádní skupina Visla, rozmístěná v [[Pomořansko\|Pomořansku]], zahájila útok na severní křídlo sovětských armád. Maršál Žukov si však byl vědom, že útok na pravé křídlo může znamenat oddělení jeho útočných vojsk se zázemím. Proto ignoroval Stalina, který si přál pokračování v útoku na [[Berlín]], a vyčlenil dvě tankové a dvě vševojskové armády, které provedly útok na uskupení německých vojsk. Dne 3. března byla [[Rudá armáda]] u [[Baltské moře\|Baltského moře]] a odřízla po souši [[Prusko\|Východní Prusko]] od [[Německo\|Německa]]. Podobný problém jako pro Žukova v [[Pomořansko\|Pomořansku]] nastal pro Koněva i v německém [[Slezsko\|Slezsku]] (které po válce připadlo Polsku), kde musel 1. ukrajinský front porazit mohutné uskupení o síle 33 divizí. V průběhu února i počátkem března vedla sovětská vojska boje proti německým skupinám, které zůstaly v obklíčení. Vyčistěním oblastí východně od [[Odra\|Odry]] a [[Lužická Nisa\|Nisy]] si [[Rudá armáda]] zabezpečila prostor pro závěrečný útok proti [[Berlín]]u.

	== Jaltská konference ==		== Jaltská konference ==
-	Když 4. února byla na Jaltě zahájena [[jaltská konference\|konference]] hlav [[Sovětský svaz\|SSSR]], [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Spojené království\|Velké Británie]], mohl být Stalin spokojený. Jeho vojska stála za branami Berlína, nepoměrně blíž, než vojska anglo-americká. Proto bylo zcela logické, že když se jednalo o závěrečných bojích a „čarách doteku“ spojeneckých armád, bylo dobytí [[Berlín]]a svěřeno Rudé armádě. Během března a počátkem dubna byly doplňovány stavy sovětských vojsk, zásoby, vše se připravovalo k závěrečnému útoku na německé hlavní město.	+	Když 4. února byla na Jaltě zahájena [[jaltská konference\|konference]] hlav [[Sovětský svaz\|SSSR]], [[Spojené státy americké\|USA]] a [[Spojené království\|Velké Británie]], mohl být Stalin spokojený. Jeho vojska stála před branami Berlína, nepoměrně blíž, než vojska anglo-americká. Proto bylo zcela logické, že když se jednalo o závěrečných bojích a „čarách doteku“ spojeneckých armád, bylo dobytí [[Berlín]]a svěřeno Rudé armádě. Během března a počátkem dubna byly doplňovány stavy sovětských vojsk, zásoby, vše se připravovalo k závěrečnému útoku na německé hlavní město.

	== Boje o Berlín ==		== Boje o Berlín ==
	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|left\|thumb\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|left\|thumb\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
	[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|left\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]		[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|left\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]
-	V dubnu [[1945]] zaujala skupina armáda „Visla“ spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. K obraně se též připravovaly jednotky [[Volkssturm]]u a [[Hitlerjugend]]. Sověti měli k dispozici ohromnou útočící sílu – 2,5 mil vojáků, 41 600 děl, 6 250 ~~tanků~~ a samohybných děl a 7 500 letadel. [[Němci]] měli dohromady 1 ~~mil.~~ vojáků, 10 400 děl a minometů, 1 500 ~~tanků~~ a útočných děl a 3 300 letounů. Německou obranu na přístupových cestách k [[Berlín]]u zabezpečovala 9 armáda. Adolf Hitler stále věřil, že dojde k roztržce mezi spojenci a že Berlín obsadí americká vojska, která po kapitulaci Modelovy armády postoupila na vzdálenost zhruba 80 km od Berlína. Jeho naděje se však nesplnily. Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. Hlavní útok byl zahájen v noci [[16. duben\|16. dubna]] ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS\|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to i jak ze strachu z Rudé armády, tak i ze strachu z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. Pro obě strany zničující boje byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné strany s protiútoky z druhé strany. Nejvíc vázl postup 1. běloruského frontu maršála Žukova, úspěšnější byla vojska 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, která prolomila pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostala ke [[Spréva\|Sprévě]]. Odtud vyrazila k Berlínu, kde začala obkličovací manévr z jihu. Ze severu zaútočila na hlavní město [[Třetí říše]] armáda 2. běloruského frontu maršála Rokossovského. Dne 22. dubna uspořádal Adolf Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála Walthera Wencka obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. Dne 24. dubna se první Žukovovy jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.	+	V dubnu [[1945]] zaujala skupina armáda „Visla“ spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. K obraně se též připravovaly jednotky [[Volkssturm]]u a [[Hitlerjugend]]. Sověti měli k dispozici ohromnou útočící sílu – 2,5 mil vojáků, 41 600 děl, 6 250 [[tank]]ů a samohybných děl a 7 500 letadel. [[Němci]] měli dohromady 1 milion vojáků, 10 400 děl a minometů, 1 500 [[tank]]ů a útočných děl a 3 300 letounů. Německou obranu na přístupových cestách k [[Berlín]]u zabezpečovala 9 armáda. Adolf Hitler stále věřil, že dojde k roztržce mezi spojenci a že Berlín obsadí americká vojska, která po kapitulaci Modelovy armády postoupila na vzdálenost zhruba 80 km od Berlína. Jeho naděje se však nesplnily. Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. Hlavní útok byl zahájen v noci [[16. duben\|16. dubna]] ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS\|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to i jak ze strachu z Rudé armády, tak i ze strachu z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. Pro obě strany zničující boje byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné strany s protiútoky z druhé strany. Nejvíc vázl postup 1. běloruského frontu maršála Žukova, úspěšnější byla vojska 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, která prolomila pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostala ke [[Spréva\|Sprévě]]. Odtud vyrazila k Berlínu, kde začala obkličovací manévr z jihu. Ze severu zaútočila na hlavní město [[Třetí říše]] armáda 2. běloruského frontu maršála Rokossovského. Dne 22. dubna uspořádal Adolf Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála Walthera Wencka obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. Dne 24. dubna se první Žukovovy jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.

	== Dobytí Berlína ==		== Dobytí Berlína ==

← Starší verze		Verze z 30. 4. 2025, 13:29
Řádka 50:		Řádka 50:
	== Dobytí Berlína ==		== Dobytí Berlína ==
	[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg\|thumb\|220px\|Frontová linie 1. května 1945]]		[[Soubor:1945-05-01GerWW2BattlefrontAtlas.jpg\|thumb\|220px\|Frontová linie 1. května 1945]]
-	Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na [[Berlín]] 25. dubna ~~a do~~ 29. dubna ~~[[1945]]~~ dobyla ~~větší~~ část ~~[[Berlín]]a~~ a pronikla do ~~středu města. Téhož dne bylo~~ [[~~Rudá armáda~~\|~~Rudou armádou~~]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. 30. dubna 1945 [[Rudá armáda]] vrhla do útoku proti říšskému kancléřství jednu divizi. Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Adolf Hitler a jeho novopečená manželka [[Eva Braunová\|Eva]], rozená Braunová, po poledni spáchali sebevraždu. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Reichstagu]]. 1. května 1945 se Joseph Goebbels pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak Stalin trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. [[2. květen\|2. května]] se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala. Rudá armáda přišla při dobývání města o 500 000 mužů, 2 000 tanků a samohybných děl a o 500 letounů oproti tomu Němci přišli o 1 milion mužů.	+	První boje v předměstích začaly již 21. dubna. Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na město Berlín 25. dubna. Do 29. dubna dobyla podstatnou část Berlína a pronikla do [[Berlin-Mitte\|středu města]].

-	~~Bitva o Berlín byla vyvrcholením bojů 2~~. ~~světové války v~~ [[~~Evropa~~\|~~Evropě~~]], při níž vlastní rukou zemřel vůdce nacismu - Adolf Hitler. Pro Stalina bylo dobytí Berlína jeho největším vojenským triumfem. Pro prosté obyvatelstvo osvobozených zemí to bylo největší zadostiučinění za útrapy a ~~strádání v letech 1939 - 1945 - vždyť počet~~ [[~~počet obětí druhé světové války~~\|~~obětí 2. světové války~~]] ~~byl hrozivý~~. ~~Dílčí~~ boje ~~až do kapitulace ještě pokračovaly jak~~ na ~~území~~ [[~~Německo~~\|~~Německa~~]], ~~tak na území~~ [[~~Protektorát Čechy~~ a ~~Morava~~\|~~Čech~~ a ~~Moravy~~]]~~, kde skončily až~~ [[11. ~~květen\|11~~. ~~května~~]] [[~~1945~~]]. [[7. ~~květen~~\|7. ~~května~~]] ~~podepsalo německé velení kapitulační akt se západními spojenci v~~ [[~~Remeš~~]]i, [[~~8. květen~~\|8. května]] byl ~~kapitulační akt za přítomnosti zástupců~~ [[~~Sovětský svaz~~\|~~Sovětského svazu~~]] ~~i západních velmocí podepsán v~~ [[~~Berlín~~]]ě. ~~Tím dnem oficiálně skončila~~ [[~~Druhá světová válka~~\|2.~~ světová válka~~]] na ~~evropském kontinentě~~.	+	Brzy ráno 29. dubna Hitler ve [[Vůdcův bunkr\|svém bunkru]] dopsal svou závěť a uzavřel manželství se svou dlouholetou milenkou [[Eva Braunová\|Evou Braunovou]].
		+
		+	Téhož dne se rozhořely těžké boje o budovu velitelství [[Gestapo\|Gestapa]] na [[Niederkirchnerstraße\|Prinz-Albrechtstrasse]], kterou nejprve obsadily sovětské jednotky, ale protiútok SS je později přinutil ustoupit. Jižněji se jednotkám 8. gardové armády podařilo překročit [[kanál Landwehr]] a proniknout do parku [[Tiergarten]]. Berlínská posádka byla během celodenních bojů rozdělena na tři izolované oblasti.
		+
		+	Ve stejný den bylo [[Rudá armáda\|Rudou armádou]] obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Říšského sněmu]] vzdáleni pouze 500 metrů. Obsazení ministerstva vnitra bylo po získání [[Moltkeho most]]u druhou fází útoku na Říšský sněm. Jeho obsazením byl pověřen 79. střelecký sbor generála Perevertkina. Říšský sněm bránilo asi 5 000 vojáků [[Waffen-SS]], armády a [[Volkssturm]]u. Těžké boje se rozpoutaly zejména před budovou, kde stálo několik [[88mm kanón Flak\|88 mm protiletadlových kanónů]], které bránily přístup z Moltkeho mostu před tanky. 30. dubna vrhli Sověti do útoku proti říšskému kancléřství 150. divizi. První dva útoky na Reichstag v průběhu dne uvázly, o třetí úspěšný se pokusili až po silném dělostřeleckém ostřelování budovy po 18. hodině. Jedním z důvodů neúspěchů předešlých útoků byla silná palba z 2 km vzdálené flakové věže s 88mm kanóny poblíž Berlínské zoo. Po tom co se sovětské pěchotě podařilo dostat dovnitř Říšského sněmu ho Němci zapálili, doufajíc, že z ní nepřítel ustoupí. V průběhu bojů se čtyři vojáci Michail Minin, Gazi Zagitov, Alexandr Lisimenko a Alexej Bobrov kolem 22:40 dostali jako první sovětští vojáci s vlajkou na střechu budovy, kde ji vyvěsili na místě jedné z bronzových soch. Vzhledem k tomu, že vlajku vynesli ve tmě bez přítomnosti fotografů, tak jejich čin upadl do zapomnění.<ref>{{Citace elektronické monografie\| příjmení = Osipov \| jméno= Sergej \| odkaz na autora = \| titul = Jegorov i Kantaria nebili pervymi \| url = http://gazeta.aif.ru/online/aif/1176/06_01 \| datum vydání = \| datum aktualizace = \| datum přístupu = 08.06.2014 \| vydavatel = gazeta.aif.ru \| místo= \| jazyk = po rusky }}</ref> Oficiální vlajku na střechu Říšského sněmu umístili kolem 3:00 ráno následujícího dne seržanti [[Michail Alexejevič Jegorov\|Michail Jegorov]] a [[Meliton Kantaria]], kteří [[Vztyčení vlajky nad Reichstagem\|akt zopakovali]] za dobrého světla před fotografem. Poslední izolované skupinky Němců v budově se vzdaly až 2. května.
		+
		+	Když Keitel Hitlerovi sdělil, že Wenckova 12. armáda svádí těžké boje a do Berlína nedorazí, bylo rozhodnuto. Weidling ho také informoval, že obráncům dochází munice a během několika hodin jejich obranu Sověti přemohou. Adolf Hitler následně povolil přeživším obráncům pokoušet se probít na západ. V té době se již v blízkosti bunkru bojovalo. Adolf Hitler a jeho novomanželka po poledni [[Smrt Adolfa Hitlera\|spáchali sebevraždu]]. Jejich těla byla následně spálena a zakopána blízko bunkru. Za Hitlerova následníka byl jmenován podle závěti admirál [[Karl Dönitz]], který začal formovat novou vládu ve [[Flensburg]]u poblíž [[Dánsko\|dánských]] hranic. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčili dva rudoarmějci sovětskou vlajku na kupoli [[Budova Říšského sněmu v Berlíně\|Reichstagu]]. 1. května 1945 se [[Joseph Goebbels]] pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak [[Josif Vissarionovič Stalin\|Stalin]] trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. 2. května se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala.
		+
		+	V noci z 2. na 3. května 1945 se na jihu Berlína německý generál von Manteuffel, velitel 3. tankové armády spolu s generálem von Tippelskirch, velitelem 21. armády vzdali armádě USA. Za sovětské velení přebral kapitulaci Berlína generál [[Vasilij Ivanovič Čujkov\|Vasilij Čujkov]], velitel obrany [[Volgograd\|Stalingradu]]. Boje v Evropě tím však ještě neskončily. Zbytky německých vojsk se stále pokoušely probojovat ze sevření sovětských vojsk na západ, kde se chtěly vzdát do rukou anglo-amerických vojsk.

	== Galerie ==		== Galerie ==

← Starší verze		Verze z 22. 6. 2023, 17:11
Řádka 7:		Řádka 7:
	\| místo= [[Berlín]], [[Německo]]		\| místo= [[Berlín]], [[Německo]]
	\| výsledek= Sovětské vítězství		\| výsledek= Sovětské vítězství
-	\| strana1= {{flagicon\|Třetí říše}} [[Třetí říše]]	+	\| strana1= {{flagicon\|Třetí říše}} [[Nacistické Německo\|Třetí říše]]
	\| strana2= {{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Sovětský svaz]]<br />[[Soubor:Flag of Poland.png\|24px]] polské jednotky		\| strana2= {{flagicon\|SSSR\|1923}} [[Sovětský svaz]]<br />[[Soubor:Flag of Poland.png\|24px]] polské jednotky
	\| velitel1= [[Heeresgruppe Weichsel]] –		\| velitel1= [[Heeresgruppe Weichsel]] –
Řádka 29:		Řádka 29:
	\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />		\| ztráty2= Archivní výzkum<br />81 116 mrtvých či pohřešovaných<ref name=Khrivosheev-219-220>Khrivosheev, pp. 219,220.</ref> (včetně 2 825 Poláků<ref name=Khrivosheev-219-220 />)<br />280 251 nemocných či zraněných<br /> Celkové ztráty 361,367 mužů<br />1 997 tanků,<br />2 108 ks dělostřelectva,<br />917 letadel<ref name=Khrivosheev-219-220 />
	\|}}		\|}}
-	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Třetí říše]] – na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první, což bylo pro Stalina z prestižních důvodů nepřijatelné.	+	V listopadu [[1944]] vypracovalo sovětské vrchní velení plán válečných akcí v Evropě na rok [[1945]], ve kterém byl mimo jiné určen i termín zahájení operací na 20. leden 1945. Hlavní úsilí se přitom soustředilo na útok směrem do nitra [[Nacistické Německo\|Třetí říše]] – na [[Berlín]]. Vzhledem k obtížné situaci spojenců v [[bitva v Ardenách\|Ardenách]] a po žádosti jejich představitelů o odlehčovací ofenzívu na východní frontě, která by vázala další jednotky, Stalin rozhodl, že útok začne dříve. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do [[Berlín]]a jako první, což bylo pro Stalina z prestižních důvodů nepřijatelné.

	== Viselsko – oderská operace ==		== Viselsko – oderská operace ==
Řádka 46:		Řádka 46:
	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|left\|thumb\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1985-092-29, vor Berlin, Volkssturm mit Panzerabwehrwaffe.jpg\|left\|thumb\|Příslušník [[volkssturm]]u s [[panzerschreck]]em]]
	[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|left\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]		[[Soubor:Russian artillery fire in Berlin.jpg\|thumb\|left\|Sovětské „kaťuše“ v Berlíně]]
-	V dubnu [[1945]] zaujala skupina armáda „Visla“ spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. K obraně se též připravovaly jednotky [[Volkssturm]]u a [[Hitlerjugend]]. Sověti měli k dispozici ohromnou útočící sílu – 2,5 mil vojáků, 41 600 děl, 6 250 [[tank]]ů a samohybných děl a 7 500 letadel. [[Němci]] měli dohromady 1 milion vojáků, 10 400 děl a minometů, 1 500 [[tank]]ů a útočných děl a 3 300 letounů. Německou obranu na přístupových cestách k [[Berlín]]u zabezpečovala 9 armáda. Adolf Hitler stále věřil, že dojde k roztržce mezi spojenci a že Berlín obsadí americká vojska, která po kapitulaci Modelovy armády postoupila na vzdálenost zhruba 80 km od Berlína. Jeho naděje se však nesplnily. Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. Hlavní útok byl zahájen v noci [[16. duben\|16. dubna]] ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS\|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to i jak ze strachu z Rudé armády, tak i ze strachu z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. Pro obě strany zničující boje byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné strany s protiútoky z druhé strany. Nejvíc vázl postup 1. běloruského frontu maršála Žukova, úspěšnější byla vojska 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, která prolomila pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostala ke [[Spréva\|Sprévě]]. Odtud vyrazila k Berlínu, kde začala obkličovací manévr z jihu. Ze severu zaútočila na hlavní město [[Třetí říše]] armáda 2. běloruského frontu maršála Rokossovského. Dne 22. dubna uspořádal Adolf Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála Walthera Wencka obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. Dne 24. dubna se první Žukovovy jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.	+	V dubnu [[1945]] zaujala skupina armáda „Visla“ spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. K obraně se též připravovaly jednotky [[Volkssturm]]u a [[Hitlerjugend]]. Sověti měli k dispozici ohromnou útočící sílu – 2,5 mil vojáků, 41 600 děl, 6 250 [[tank]]ů a samohybných děl a 7 500 letadel. [[Němci]] měli dohromady 1 milion vojáků, 10 400 děl a minometů, 1 500 [[tank]]ů a útočných děl a 3 300 letounů. Německou obranu na přístupových cestách k [[Berlín]]u zabezpečovala 9 armáda. Adolf Hitler stále věřil, že dojde k roztržce mezi spojenci a že Berlín obsadí americká vojska, která po kapitulaci Modelovy armády postoupila na vzdálenost zhruba 80 km od Berlína. Jeho naděje se však nesplnily. Dne 14. dubna začaly první útoky, kdy jednotky [[Rudá armáda\|Rudé armády]] prováděly průzkum bojem. Hlavní útok byl zahájen v noci [[16. duben\|16. dubna]] ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. Navíc se jednotky [[Wehrmacht]]u, [[Waffen-SS\|Waffen SS]], [[Volkssturm]]u i [[Hitlerjugend]] zarputile bránily, a to i jak ze strachu z Rudé armády, tak i ze strachu z Hitlera, který nařídil všechny „zbabělce“ na místě popravit. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. Pro obě strany zničující boje byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné strany s protiútoky z druhé strany. Nejvíc vázl postup 1. běloruského frontu maršála Žukova, úspěšnější byla vojska 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, která prolomila pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostala ke [[Spréva\|Sprévě]]. Odtud vyrazila k Berlínu, kde začala obkličovací manévr z jihu. Ze severu zaútočila na hlavní město [[Nacistické Německo\|Třetí říše]] armáda 2. běloruského frontu maršála Rokossovského. Dne 22. dubna uspořádal Adolf Hitler poslední operační poradu, při níž bylo rozhodnuto stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o [[Berlín]]. Týž den se německá 12. armáda generála Walthera Wencka obrátila na východ a začala se narychlo přemisťovat k Berlínu, kam se však nedostala. Dne 24. dubna se první Žukovovy jednotky dostaly do předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a překročily Teltowský kanál a obklíčení hlavního města se uzavřelo. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, [[Hitlerjugend]] a [[Volkssturm]]u. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.

	== Dobytí Berlína ==		== Dobytí Berlína ==