Sysop: + Nová kategorie

2014-11-15T12:20:54Z

+ Nová kategorie

← Starší verze		Verze z 15. 11. 2014, 12:20
Řádka 72:		Řádka 72:
	{{Článek z Wikipedie}}		{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Bitvy první světové války\|Dogger Banku]]		[[Kategorie:Bitvy první světové války\|Dogger Banku]]
		+	[[Kategorie:Námořní bitvy Německa\|Dogger Bank]]
		+	[[Kategorie:Námořní bitvy Spojeného království\|Dogger Bank]]
		+	[[Kategorie:1915]]

Sysop: Nahrazení textu

2012-05-21T00:41:20Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox válka
|Střetnutí= '''Bitva u Dogger Banku'''
|konflikt= [[První světová válka]]
|image= [[Soubor:Willy Stoewer Dogger Bank 1915.jpg|300px]]
|komentář= Německé lodě během bitvy u [[Dogger Bank]]u
|trvání= [[24. leden]] [[1915]]
|místo= [[Dogger Bank]], [[Severní moře]]
|výsledek= Britské vítězství
|strana1= [[Image:Naval_Ensign_of_the_United Kingdom.png|24px]] [[Spojené království|Velká Británie]]
|strana2= [[Image:War Ensign of Germany 1903-1918.png|22px|Vlajka německého císařského námořnictva]] [[Německé císařství]]
|velitel1= [[Image:Naval_Ensign_of_the_United Kingdom.png|24px]] [[David Beatty]]
|velitel2= [[Image:War Ensign of Germany 1903-1918.png|22px|Vlajka německého císařského námořnictva]] [[Franz von Hipper]]
|síla1= [[Image:Naval_Ensign_of_the_United Kingdom.png|24px]] 5 bitevních křižníků 7 lehkých křižníků 35 torpédoborců
|síla2= [[Image:War Ensign of Germany 1903-1918.png|22px|Vlajka německého císařského námořnictva]] 3 bitevní křižníky 1 pancéřový křižník<ref name="Blücher">Německý [[křižník]] ''[[SMS Blücher]]''. Anglická Wikipedie o něm hovoří jako o [[pancéřový křižník|pancéřovém křižníku]] (''armored cruiser''), J. Hrbek o něm píše jako o [[obrněný křižník|obrněném křižníku]]. Německá Wikipedie pak hovoří o velkém křižníku (''{{cizojazyčně|de|Großen Kreuzer}}''), přičemž toto je ve skutečnosti nadkategorie, do které spadají všechny křižníky s výtlakem nad 5 500 t, tedy například i [[bitevní křižník|křižníky bitevní]]. Ve skutečnosti byl ''SMS Blücher'' unikátní konstrukcí vycházející z pancéřové křižníku, která měla být odpovědí na britské bitevní křižníky na základě prvních zpráv, které o nich Němci získali. Záhy ale Němci poznali, že pod novým termínem ''{{cizojazyčně|en|battlecruiser}}'' konstruují Britové něco úplně jiného, než co Němci čekali proto se od stavby dalších jednotek podobných ''SMS Blücher'' upustilo ve prospěch německé koncepce bitevního křižníku.</ref> 4 lehké křižníky 18 velkých torpédovek
|ztráty1= [[Image:Naval_Ensign_of_the_United Kingdom.png|24px]] 14 mrtvých<ref name="ztraty">Podle {{Citace knihy | příjmení = Hrbek | jméno = Jaroslav | titul = Velká válka na moři, 1. díl, Rok 1914 | rok = 2001 | isbn = 80-85983-84-2 | vydavatel = Libri | místo = Praha}}. Německá i anglická Wikipedie uvádějí odlišné údaje, ale bez reference na zdroj.</ref> 29 zraněných<ref name="ztraty"/>
|ztráty2= [[Image:War Ensign of Germany 1903-1918.png|22px|Vlajka německého císařského námořnictva]] Pancéřový křižník ''[[SMS Blücher]]'' potopen 954 mrtvých<ref name="ztraty"/> 35 zraněných<ref name="ztraty"/> 234 zajatých<ref>Z toho 45 zraněných</ref><ref name="ztraty"/>
|}}
'''Bitva u Dogger Banku''', byla [[námořní bitva]] [[první světová válka|první světové války]], ve které se utkaly eskadry [[Spojené království|britského]] a [[Německé císařství|německého]] [[loďstvo|loďstva]]. Bitva se uskutečnila ráno a dopoledne [[24. leden|24. ledna]] [[1915]] u [[Dogger Bank]]u<ref>Též Doggerbank</ref> v [[Severní moře|Severním moři]] a ačkoliv v ní Britové zvítězili, nedokázali využít své početní převahy a průzkumný svaz německých [[bitevní křižník|bitevních křižníků]] [[kontradmirál]]a [[Franz von Hipper|Hippera]] zlikvidovat.

:''Uvedené časy jsou v [[Coordinated Universal Time|GMT]]+0''

==Pozadí==
Během prvního válečného roku [[1914]] podnikla německá ''[[Hochseeflotte]]'' (kromě převážně [[Námořní mina|minovacích]] operací lehkých sil) dva nájezdy na britské pobřeží. Toto první ostřelování [[Anglie]] od dob [[admirál]]a [[Michiel de Ruyter|de Ruytera]] a fakt, že britská ''[[Grand Fleet]]'' mu nedokázala zabránit, vyvolal v Anglii vlnu zděšení. Britové přesunuli část jednotek ''Grand Fleet'' více na jih, aby byli schopni pružněji reagovat a zároveň rozmístili hlídky v oblasti Dogger Banku.

Na německé straně [[císař]] [[Vilém II. Pruský|Vilém II.]] po srpnové [[První bitva u Helgolandské zátoky|první bitvě u Helgolandské zátoky]] nařídil, že žádné operace nesmějí být prováděny bez jeho výslovného souhlasu a toto prohlášení doplnil [[10. leden|10. ledna]] [[1915]] směrnicí, ve které zdůraznil, že prioritou je zachovat ''Hochseeflotte'' netknutou pro případné mírové jednání. Tlak na větší aktivitu ''Hochseeflotte'' ale rostl a tak císař povolil vrchnímu veliteli ''Hochseeflotte'' admirálovi [[Friedrich von Ingenohl|von Ingenohlovi]] podnikat dle vlastního uvážení častější výpady do Severního moře za účelem likvidace menších sil nepřítele silnějšími vlastními.

[[19. leden|19. ledna]] 1915 dokonce provedly britské bitevní křižníky admirála [[David Beatty|Beattyho]] výpad do oblastí západně od [[Helgoland]]u. Von Ingenohl proto nařídil veliteli průzkumné eskadry bitevních křižníků [[kontradmirál]]ovi [[Franz von Hipper|von Hipperovi]] průzkum bojem v oblasti Dogger Banku: zjistit sílu nepřítele a případně ho zničit.

V 17:45 [[23. leden|23. ledna]] opustil Hipperův svaz kotviště v ústí řeky [[Jade]] a vydal se splnit úkol. Téměř současně ale z [[Rosyth]]u vyplul mnohem silnější britský svaz admirála Beattyho, protože Britové byli o plánovaném vyplutí německé eskadry informováni díky schopnosti číst německé radiogramy<ref>[[26. srpen|26. srpna]] [[1914]] ztroskotal německý lehký křižník ''[[SMS Magdeburg (1911)|SMS Magdeburg]]'' u ostrova [[Osmussaar]]. Jeho posádka sice hodila kódy přes palubu, ale ty byly v mělké vodě objeveny a vyzvednuty [[Ruské impérium|Rusy]]. V říjnu 1914 pak předali Rusové tyto kódy Britům.</ref>. Neznali sice cíl výpadu, ale předpokládali, že to bude další výpad do Severního moře, aspoň do oblasti Dogger Banku. Beattyho svaz, tvořený pěti bitevními křižníky s doprovodem, se měl [[24. leden|24. ledna]] v 7:00 setkat s harwichským svazem [[komodor]]a [[Reginald Y. Tyrwhitt|R. Y. Tyrwhitta]], tvořeným [[lehký křižník|lehkým křižníkem]] a sedmi [[torpédoborec|torpédoborci]]. Místo setkání se nacházelo asi 30 [[míle|mil]] (48 km) severně od Doggerské mělčiny a 180 mil (290 km) západně od Helgolandu. Další britské lodě zajišťovaly ochranu východního pobřeží a večer 23. ledna vyplul na moře i admirál [[John Jellicoe|Jellicoe]] s jádrem ''Grand Fleet''. Tyto síly ale do nadcházející bitvy zasáhnout nestihnou.

==Bitva==
Ráno [[24. leden|24. ledna]] pluly německé bitevní křižníky ''[[SMS Seydlitz]]'' ([[vlajková loď|vlajkový]]), ''[[SMS Moltke (1910)|SMS Moltke]]'', ''[[SMS Derfflinger]]'' a [[pancéřový křižník]]<ref name="Blücher"/> ''[[SMS Blücher]]'' severozápadním kurzem. Předvoj tvořily lehké křižníky ''[[SMS Graudenz (1914)|SMS Graudenz]]'' a ''[[SMS Stralsund (1912)|SMS Stralsund]]'', zatímco ''[[SMS Rostock (1914)|SMS Rostock]]'' hlídkoval na pravém křídle a ''[[SMS Kolberg (1910)|SMS Kolberg]]'' na levém.

Beatty a Tyrwhitt se setkali na dohodnutém místě v 7:10. Viditelnost byla dobrá (cca 13-16 km), moře poměrně klidné (3-4° [[Baufortova stupnice|Baufortovy stupnice]]) a vítr vál od východoseverovýchodu. Krátce po setkání (asi v 7:20) spozoroval předsunutý britský lehký křižník ''[[HMS Aurora (1914)|HMS Aurora]]'' německý ''SMS Kolberg'' a pustil se s ním do dělostřeleckého souboje, ve kterém oba soupeři zaznamenaly zásahy. Když Hipper zjistil, že stojí proti mnohem silnějšímu protivníkovi, nařídil otočit a ustoupit zpátky na základnu. Britské bitevní křižníky zvýšili rychlost a když v 8:52 nařídil Beatty další zvýšení rychlosti, začaly oba starší bitevní křižníky tvořící 2. eskadru kontradmirála [[Archibald G. H. Moore|Moorea]] ''[[HMS New Zealand (1911)|HMS New Zealand]]'' a ''[[HMS Indomitable (1908)|HMS Indomitable]]'' zaostávat. Vážnou hrozbou německému svazu ale představovaly bitevní křižníky 1. eskadry viceadmirála Beattyho, které pluly v pořadí ''[[HMS Lion]]'' (vlajkový), ''[[HMS Tiger]]'' a ''[[HMS Princess Royal]]'', které se začaly přibližovat. Německý svaz byl totiž zpomalován přítomností pancéřového křižníku<ref name="Blücher"/> ''SMS Blücher'', který měl ještě [[parní stroj]]e, zatímco ostatní německé lodě již byly poháněny mnohem [[výkon|výkonnějšími]] [[turbína]]mi.

Oba svazy teď pluly jihovýchodním kurzem ve schodovitě odstupňované formaci. V 9:05 zahájily první tři britské bitevní křižníky ze vzdálenosti 18 000 m palbu na poslední loď německé formace — ''SMS Blücher''. V 9:20 začaly na vzdálenost 16 500 m odpovídat německé křižníky a v 9:30 se k palbě na ''SMS Blücher'' přidal i ''HMS New Zealand'', zatímco ''HMS Indomitable'' byl stále mimo dostřel. Když se vzdálenost zmenšila na 16 000 m, nařídil v 9:35 Beatty střílet na německé loďě na odpovídající pozici (tedy první na první, druhá na druhou, etc…), ale jeho signál nebyl správně pochopen. Neschopnost signalizovat a rozumět signálům byla koneckonců lodím Beattyho svazu vlastní<ref name="signalizace">Viz zmatky v britské signalizaci [[16. prosinec|16. prosince]] 1914 při operaci proti německému výpadu, dvakrát během této bitvy a pak znovu během [[bitva u Jutska|bitvy u Jutska/Skagerraku]]. Po válce si Beatty stěžoval, že mu jeho signální [[důstojník]] [[korvetní kapitán]] [[Ralph Seymour]] prohrál dvě bitvy. {{Citace knihy | příjmení = Hrbek | jméno = Jaroslav | titul = Velká válka na moři, 1. díl, Rok 1914 | rok = 2001 | isbn = 80-85983-84-2 | vydavatel = Libri | místo = Praha | strany = 112}}</ref>. Výsledkem špatně pochopeného rozkazu tedy bylo, že nejnovější britský bitevní křižník ''HMS Tiger'' střílel stejně jako vedoucí loď formace ''HMS Lion'' na německou vedoucí loď ''SMS Seydlitz'', zatímco ''SMS Moltke'' zůstal nepostřelován. ''HMS Tiger'' se ale nevyznamenal ani při střelbě na chybný cíl, neboť jeho dělostřelci si spletli dopady vlastních granátů s dopady granátů z ''HMS Lion'' a podle nich korigovali svoji palbu, takže jeho granáty neškodně přelétávaly svůj cíl a neškodně dopadaly do moře asi 2 500 m za ''SMS Seydlitz''. Tato nejhůře střílející loď Beattyho eskadry tak během celé bitvy vystřelí celkem 255 granátů ráže 343 mm, aniž zaznamená jediný zásah. ''HMS Princess Royal'' pochopil signál správně a střílel na ''SMS Derfflinger''. ''HMS New Zealand'' pálil na ''SMS Blücher'' a ''HMS Indomitable'' zůstával stále mimo dostřel.

V 9:43 byl ''SMS Seydlitz'' zasažen 343mm granátem z ''HMS Lion'' na zádi. Granát pronikl přes palubu, prorazil pancéřovou [[barbeta|barbetu]] zadní dělové věže „D“, kde zapálil připravené prachové nálože. Oheň vnikl do přípravny střeliva pod věží a potom i přes průlez, kterým se snažila posádka věže uniknout, do sousední věže „C“. Naštěstí pro vlajkovou loď prachové nálože jenom hořely, ale neexplodovaly. Nejhoršímu pravděpodobně zabránil námořník [[Wilhelm Heidkamp]]<ref>Později po něm bude pojmenován torpédoborec ''[[Kriegsmarine]]'' ''[[Z21 Wilhelm Heidkamp]]''.</ref>, který otevřel rozžhavené ventily a nechal skladiště zatopit. Utrpěl při tom [[popáleniny]] rukou a plic a o několik let později zemřel. Plameny ze zasažené věže šlehaly do výšky 60 m a zahynulo 150 námořníků z obsluhy obou zadních věží<ref>Podle tabulek bylo na obsluhu každé věže potřeba 70 mužů</ref>, které byly obě vyřazeny z boje. ''SMS Seydlitz'' nabral na zádi 1 000 tun vody, ponor se zvětšil přibližně o 2 metry a loď zpomalila.

Všechny tři německé bitevní křižníky soustředili svoji palbu na vedoucí britskou loď ''HMS Lion''. Ten byl poprvé zasažen v 10:01 280mm granátem ze ''SMS Seydlitz'' a pak v 10:18 dvěma 305mm granáty ze ''SMS Derfflinger''. Jeden z nich zasáhl pancéřový pás na levoboku na čáře ponoru, který se prohnul dovnitř a do lodi začala pronikat mořská voda.

Od samého počátku střetnutí dopadaly britské granáty na ''SMS Blücher'', který byl několikrát zasažen. V 10:30 se ale opakoval scénář ze ''SMS Seydlitz'', když se po britském zásahu vznítily prachové nálože v muničním výtahu a následkem toho vyletěly do povětří obě dvě přední boční hlavní dělové věže. Zásah poškodil parovodní potrubí a kormidelní mechanismus. Loď zpomalila na 17 uzlů (31,5 km/h) a začala zaostávat za ostatními. Hipper se rozhodl zachránit svoje velké lodě za cenu obětováni ''SMS Blücher'', kterému chtěl odlehčit protiútokem velkých [[torpédovka|torpédovek]], ale ten se nestihl rozvinout…

Přibližně v 10:47 totiž začal ''HMS Lion'' ztrácet rychlost a později musela být zastavena levá turbína. Loď s náklonem 10° na levobok musela opustit místo v čele britské formace a zatáčkou vlevo napřed plul kolmo na kurz protivníka a později se začal vzdalovat z bojiště. Ostatní britské bitevní křižníky rovněž otočili o 90° doleva na severovýchodní kurz, protože z ''HMS Lion'' byl zahlédnut údajný [[periskop]] německé ponorky. Nejbližší německá [[ponorka]] ale byla vzdálená asi 60 mil (97 km) a tak šlo pravděpodobně o [[torpédo]] vystřelené jednou z německých velkých torpédovek. Hipper téměř současně změnil kurz na jižní, aby umožnil již výše zmíněný protiútok torpédovek, ale v nastalé situaci poznal, že torpédový útok nemá moc šancí na úspěch a torpédovky odvolal. Nařídil znovu kurz na jihovýchod a ''SMS Blücher'' ponechal jeho osudu.

[[Soubor:Bluecher_sinkend.jpg|thumbnail|left|Německý pancéřový křižník<ref name="Blücher"/> ''SMS Blücher'' se v závěru bitvy převrací na levobok a potápí se]]
Beatty chtěl nechat poškozený ''SMS Blücher'' na starosti ''HMS Indomitable'' a lehkým křižníkům, zatímco zbývající bitevní křižníky se měly postarat o unikající německé lodě. Jelikož na poškozeném ''HMS Lion'' vypadla elektřina, nechal rozkaz signalizovat. V 11:05 vyvěsil rozkaz „Zaútočte na konec nepřátelské formace“<ref>„{{cizojazyčně|en|Engage the enemy’s rear}}“. Dodnes se nevyjasnilo, proč Beatty nařídil útok na konec nepřátelské formace, což v kombinaci s nařízeným kurzem se dalo chápat jedině jako rozkaz k útoku na ''SMS Blücher'', když mu šlo o zbývající německé lodě.</ref>, což spolu s předchozím vyvěšeným rozkazem ke změně kurzu na severovýchod zmátlo velitele ostatních bitevních křižníků a zejména kontradmirála Moorea, který po vyřazení ''HMS Lion'' převzal velení. Další chyba v britské signalizaci zapříčinila, že se všechny nepoškozené bitevní křižníky vrhly na ochromený ''SMS Blücher''. Německá loď bojovala statečně a i když již celá hořela, poslední dvě 210mm děla odpovídala zdrcující britské přesile do poslední chvíle. Teprve po zásahu torpédy z křižníku ''[[HMS Arethusa (1914)|HMS Arethusa]]'' se ''SMS Blücher'' převrátil na levobok a přibližně ve 12:30 potopil. Britové zachránili a vzali do zajetí 234 námořníků (z toho 45 zraněných), zbývajících 792 zahynulo. Celkem byl německý křižník zasažen asi 70 granáty velké ráže a nejméně dvěma torpédy.

Když Beatty viděl, že jeho rozkaz nebyl pochopen, přesedl v 11:50 na torpédoborec ''[[HMS Attack (1912)|HMS Attack]]'' a ve 12:20 vztyčil znovu svoji vlajku na ''HMS Princess Royal''. Chtěl obnovit stíhání Hipperova svazu, ale ten již byl daleko a tak ve 12:45 pronásledování vzdal a nařídil kurz k návrat na základnu. ''HMS Indomitable'' musel vzít ochromený ''HMS Lion'' do vleku<ref>''HMS Lion'' se vrátí do služby až [[9. duben|9. dubna]] 1915.</ref>. Rovněž zbývající německé lodě se již nikým nerušeny vrátily na základnu.

==Závěr a důsledky==
Ačkoliv Britové v této bitvě zvítězili, na hlavy kontradmirála Moorea (velitel 2. eskadry bitevních křižníků) a [[námořní kapitán|námořního kapitána]] [[Henry B. Pelly|Pellyho]] (velitel ''HMS Tiger'') se na britské straně snesla vlna kritiky zejména od admirálů Jellicoea (velitel ''Grand Fleet'') a [[John Arbuthnot Fisher|Fishera]] ([[první námořní lord]] [[admiralita|admirality]]). Bylo jim vytýkáno zejména to, že umožnili únik německé eskadry, že se věnovali jenom doražení poškozeného pancéřového křižníku<ref name="Blücher"/> a také nedostatek bojového ducha i když měli převahu v rychlosti, počtu lodí, hlavních děl i jejich ráže… Jedinou personální změnou na britské straně bylo převelení kontradmirála Moorea na [[Kanárské ostrovy]] jako velitele 9. eskadry křižníků. Další změnou bylo přesunutí části jádra ''Grand Fleet'' do Rosythu, zatímco Beatty se měl se svými křižníky přesunout do [[ústí]] řeky [[Humber]].

Na německé straně došlo k uznání, že zařazení koncepčně zcela jiného plavidla — jakým ''SMS Blücher'' bezesporu byl — do formace bitevních křižníků byla chyba celého velení ''Hochseeflotte'' a tak se Hipper nemusel zodpovídat za ztrátu jedné ze svých lodí. Také z těžkého poškození ''SMS Seydlitz'' (opravy budou trvat až do konce května [[1916]]) a jeho těsného úniku zkáze vyvodili Němci důsledky a podnikli konstrukční úpravy, které měly zabránit zášlehům plamene do skladišť střeliva. Britové si však z tohoto (a několika jiných příkladů) ponaučení nevzali, což se jim vymstí později v [[bitva u Jutska|bitvě u Jutska/Skagerraku]]. Velitel ''Hochseeflotte'' admirál [[Friedrich von Ingenohl|von Ingenohl]] podal [[2. únor]]a 1915 rezignaci a ve funkci ho nahradil dosavadní náčelník admiralitního štábu [[Hugo von Pohl]].

Stejně jako později v bitvě u Jutska/Skagerraku se i tady ukázal lepší výcvik a přesnost německých dělostřelců. Německé bitevní křižníky vystříleli celkem 976 granátů hlavní ráže<ref>''SMS Seydlitz'' 390 a ''SMS Moltke'' 276 280mm granátů a ''SMS Derfflinger'' 310 granátů ráže 305 mm.</ref> a dosáhli 16 zásahů na ''HMS Lion'' a 6 na ''HMS Tiger'', oproti 1043 těžkým granátům<ref>Spotřeba 343mm granátů: ''HMS Lion'' 243, ''HMS Tiger'' 255 a ''HMS Princess Royal'' 271. ''HMS New Zealand'' spotřeboval 271 granátů ráže 305 mm</ref> vypálených Brity, přičemž pouze ''HMS Lion'' dvakrát zasáhl ''SMS Seydlitz'' a ''HMS Princess Royal'' jednou zasáhl ''SMS Derfflinger''. Tato statistika je ale mírně zavádějící, protože v ní chybí granáty vystřelené ze ''SMS Blücher'', zásahy, které se jeho dělostřelcům podařily a zásahy, které sám utržil, i když většina jich byla až v závěru bitvy vypálena z bezprostřední blízkosti.

Až do bitvy u Jutska/Skagerraku na přelomu května a června 1916 v Severním moři k žádnému střetu hlavních sil obou znepřátelených mocností nedošlo. Britové se soustředili na blokádu Německa a Němci spíše na operace na Baltu spojené s podporou pozemních operací. V Severním moři tak až na občasné krátké výpady, při kterých ale nedošlo k setkání obou loďstev (i když dvakrát se v roce 1915 ocitla na moři současně: [[17. květen|17.]]-[[18. květen|18. května]] a [[29. květen|29.]]-[[31. květen|31. května]]), odehrávala hlavně tzv. malá válka lehkých plavidel a ponorek.

===Literatura===
* HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 1. díl. Rok 1914. Praha : Libri, 2001. 260 s. ISBN 80-85983-84-2.
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* (anglicky) [http://www.worldwar1.co.uk/dogger-bank.html Worldwar1.co.uk – Battle of Dogger Bank]
* (anglicky) [http://www.worldwar1.co.uk/dogger.htm Worldwar1.co.uk – Aftermath of the Battle of Dogger Bank (popis událostí po bitvě)]
* (německy) [http://www.deutsche-schutzgebiete.de/seeschlacht_auf_der_doggerbank.htm Deutsche-schutzgebiete.de – Seeschlacht auf der Doggerbank (velice detailní popis bitvy)]
* (německy) [http://www.stahlgewitter.com/15_01_24.htm#text1 Stahlgewitter.com – německé dobové hlášení o bitvě]
* (anglicky) [http://net.lib.byu.edu/~rdh7/wwi/1915/dogger.html 24 January 1915 The Battle of Dogger Bank (vzpomínky účastníků)]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Bitvy první světové války|Dogger Banku]]

Bitva u Dogger Banku - Historie editací

Sysop: + Nová kategorie

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu