Bitva u Stalingradu - Historie editací

Sysop: ++

2023-02-16T20:15:31Z

← Starší verze		Verze z 16. 2. 2023, 20:15
Řádka 5:		Řádka 5:
	\|komentář= Útok sovětské pěchoty (leden 1943)		\|komentář= Útok sovětské pěchoty (leden 1943)
	\| trvání= [[28. červen]] [[1942]] – [[2. únor]] [[1943]]		\| trvání= [[28. červen]] [[1942]] – [[2. únor]] [[1943]]
-	\| místo= [[Stalingrad]], [[Sovětský svaz\|SSSR]]	+	\| místo= [[Volgograd\|Stalingrad]], [[Sovětský svaz\|SSSR]]
	\| výsledek= drtivé Sovětské vítězství		\| výsledek= drtivé Sovětské vítězství
	\| strana1= {{Flagicon\|Třetí říše}} [[Nacistické Německo\|Velkoněmecká říše]]<br /> [[Rumunské království\|Rumunsko]] <br />{{flagicon\|Italy (1861-1946)}} [[Italské království\|Itálie]] <br />{{flagicon\|Hungary 1940}} [[Maďarské království (1920-1946)\|Maďarsko]] <br /> {{flagicon\|Croatia Ustasa}} [[Nezávislý stát Chorvatsko\|Chorvatsko]]<ref>Beevor 1998, p. 183, 281, 413.</ref>		\| strana1= {{Flagicon\|Třetí říše}} [[Nacistické Německo\|Velkoněmecká říše]]<br /> [[Rumunské království\|Rumunsko]] <br />{{flagicon\|Italy (1861-1946)}} [[Italské království\|Itálie]] <br />{{flagicon\|Hungary 1940}} [[Maďarské království (1920-1946)\|Maďarsko]] <br /> {{flagicon\|Croatia Ustasa}} [[Nezávislý stát Chorvatsko\|Chorvatsko]]<ref>Beevor 1998, p. 183, 281, 413.</ref>
Řádka 70:		Řádka 70:
	Po [[10. leden\|10. lednu]], když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Ke dni [[24. leden\|24. ledna]] téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů.		Po [[10. leden\|10. lednu]], když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Ke dni [[24. leden\|24. ledna]] téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů.

-	Dne [[8. leden\|8. ledna]] poslali [[Nikolaj Nikolajevič Voronov]] a [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij]] Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus [[kapitulace\|kapitulaci]] nepřijal. Adolf Hitler, jenž doufal v gesto čestného vzdoru, povýšil radiotelegraficky Pauluse [[30. leden\|30. ledna]] do hodnosti [[~~polní maršál~~\|polního maršála]], prakticky očekával, že raději spáchá [[sebevražda\|sebevraždu]] než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se přesto [[31. leden\|31. ledna]] vzdal. Poslední vojáci kapitulovali [[2. únor]]a. V podzemí [[Volgograd\|Stalingradu]] však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března [[1943]].	+	Dne [[8. leden\|8. ledna]] poslali [[Nikolaj Nikolajevič Voronov]] a [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij]] Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus [[kapitulace\|kapitulaci]] nepřijal. Adolf Hitler, jenž doufal v gesto čestného vzdoru, povýšil radiotelegraficky Pauluse [[30. leden\|30. ledna]] do hodnosti [[Maršál\|polního maršála]], prakticky očekával, že raději spáchá [[sebevražda\|sebevraždu]] než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se přesto [[31. leden\|31. ledna]] vzdal. Poslední vojáci kapitulovali [[2. únor]]a. V podzemí [[Volgograd\|Stalingradu]] však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března [[1943]].

	== Velká Galerie ==		== Velká Galerie ==
Řádka 76:		Řádka 76:
	== YouTube ==		== YouTube ==
	{\| border="4" width="442" align="left"		{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~D0i1dfeTbds~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=1-iBba7jBhY}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''~~Battle of Stalingrad 1942–1943~~'''	+	\| '''VHÚ – Stalingradská bitva (1976)'''
	\|}		\|}
	{\| border="4" width="442" align="right"		{\| border="4" width="442" align="right"
Řádka 129:		Řádka 129:
	== Externí odkazy ==		== Externí odkazy ==
	* [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=111 Stalingrad - první zlom na www.palba.cz] - komplexní zpracování, včetně map		* [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=111 Stalingrad - první zlom na www.palba.cz] - komplexní zpracování, včetně map
-	* [http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=54&page=5 Mapy Východní fronty na www.palba.cz] - mapy včetně pozic jednotlivých armádních útvarů
	* [http://www.fronta.cz/bitva-o-stalingrad-v-nemeckem-tisku Bitva o Stalingrad v dobovém německém tisku]		* [http://www.fronta.cz/bitva-o-stalingrad-v-nemeckem-tisku Bitva o Stalingrad v dobovém německém tisku]

Sysop: + VIDEO

2021-07-02T14:06:25Z

+ VIDEO

← Starší verze		Verze z 2. 7. 2021, 14:06
Řádka 76:		Řádka 76:
	== YouTube ==		== YouTube ==
	{\| border="4" width="442" align="left"		{\| border="4" width="442" align="left"
-	\| {{#widget:YouTube\|id=~~jolmJ_DLLPE~~}}	+	\| {{#widget:YouTube\|id=D0i1dfeTbds}}
	\|- align="center"		\|- align="center"
-	\| '''Battle of Stalingrad ~~- 42/43 - WWII Documentary~~'''	+	\| '''Battle of Stalingrad 1942–1943'''
	\|}		\|}
	{\| border="4" width="442" align="right"		{\| border="4" width="442" align="right"

Sysop: ++

2021-02-02T14:03:10Z

← Starší verze		Verze z 2. 2. 2021, 14:03
Řádka 18:		Řádka 18:
	\| ztráty2= 700 000 - 800 000 mužů + 40 000 - 50 000 civilistů		\| ztráty2= 700 000 - 800 000 mužů + 40 000 - 50 000 civilistů
	\| poznámky=		\| poznámky=
-	\|}}'''Bitva u Stalingradu''' (podzim 1942 – zima 1943) neboli '''Stalingradská bitva''' představuje společně s [[Bitva před Moskvou\|Bitvou před Moskvou (1941)]] a [[Bitva v Kurském oblouku\|Bitvou u Kurska]] ([[1943]]) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na [[Východní fronta 1941-1945\|východní frontě]]. Bitva byla vedena o [[Volgograd\|Stalingrad]] (dnešní [[Volgograd]]), klíčové město na dolním toku řeky [[Volha\|Volhy]]. [[Rudá armáda]] v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního [[maršál]]a Friedricha Pauluse a připravila [[Wehrmacht]]u významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti [[Don]]u, [[Kavkaz]]u a [[Kubáň\|Kubáně]]. Dodnes se jedná, spolu s bitvou v Kurském oblouku o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec.	+	\|}}'''Bitva u Stalingradu''' (podzim 1942 – zima 1943) neboli '''Stalingradská bitva''' představuje společně s [[Bitva před Moskvou\|Bitvou před Moskvou (1941)]] a [[Bitva v Kurském oblouku\|Bitvou u Kurska]] ([[1943]]) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na [[Východní fronta 1941-1945\|východní frontě]]. Bitva byla vedena o [[Volgograd\|Stalingrad]] (dnešní [[Volgograd]]), klíčové město na dolním toku řeky [[Volha\|Volhy]]. [[Rudá armáda]] v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního [[maršál]]a Friedricha Pauluse a připravila [[Wehrmacht]]u významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti [[Don]]u, [[Kavkaz]]u a [[Kubáň\|Kubáně]]. Dodnes se jedná, spolu s [[Bitva v Kurském oblouku\|bitvou v Kurském oblouku]] o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec.

	== Stručný souhrn ==		== Stručný souhrn ==
		+	[[File:Eastern Front 1942-05 to 1942-11.png\|thumb\|left\|250px\|[[Operace Blau]]: Německý postup od 7. května 1942 do 18. listopadu 1942]]
	Průběh poloviny [[bitva\|bitvy]] byl na německé straně poznamenán osobními zásahy Adolfa Hitlera. Ten byl fascinován představou dobytí města nesoucí jméno jeho protivníka a na dálku velice nešťastně zasahoval do řízení vojenských operací. [[Rudá armáda]] vybičovaná rozhořčením nad barbarským chováním německých jednotek v [[Sovětský svaz\|Sovětském svazu]] a prací agentů a uzávěrových jednotek [[NKVD]], kteří dostali rozkaz zastřelit každého, kdo by město opustil a prchl za [[Volha\|Volhu]], město zuřivě bránila. Rudá armáda se dokázala udržet na malém kousku země poblíž levého břehu řeky [[Volha\|Volhy]] (specielně 62. armáda pod velením generála [[Vasilij Ivanovič Čujkov\|V.I. Čujkova]]), podporována obrovským množstvím děl rozmístěných na pravém břehu. Zatímco válečníci Osy postupně, dům od domu, obsazovali a čistili Stalingrad, Rudá armáda přemístila ke Stalingradu všechny jednotky postradatelné jinde na [[Válečná fronta\|frontě]] a také další síly ze [[Sibiř]]e a [[19. listopad]]u [[1942]] zahájila [[Operace Uran\|operaci Uran]] – smetla postupně rumunské, maďarské a italské jednotky nacházející se na křídlech 6. armády a obklíčila ji ve městě spolu s částmi 4. tankové armády.		Průběh poloviny [[bitva\|bitvy]] byl na německé straně poznamenán osobními zásahy Adolfa Hitlera. Ten byl fascinován představou dobytí města nesoucí jméno jeho protivníka a na dálku velice nešťastně zasahoval do řízení vojenských operací. [[Rudá armáda]] vybičovaná rozhořčením nad barbarským chováním německých jednotek v [[Sovětský svaz\|Sovětském svazu]] a prací agentů a uzávěrových jednotek [[NKVD]], kteří dostali rozkaz zastřelit každého, kdo by město opustil a prchl za [[Volha\|Volhu]], město zuřivě bránila. Rudá armáda se dokázala udržet na malém kousku země poblíž levého břehu řeky [[Volha\|Volhy]] (specielně 62. armáda pod velením generála [[Vasilij Ivanovič Čujkov\|V.I. Čujkova]]), podporována obrovským množstvím děl rozmístěných na pravém břehu. Zatímco válečníci Osy postupně, dům od domu, obsazovali a čistili Stalingrad, Rudá armáda přemístila ke Stalingradu všechny jednotky postradatelné jinde na [[Válečná fronta\|frontě]] a také další síly ze [[Sibiř]]e a [[19. listopad]]u [[1942]] zahájila [[Operace Uran\|operaci Uran]] – smetla postupně rumunské, maďarské a italské jednotky nacházející se na křídlech 6. armády a obklíčila ji ve městě spolu s částmi 4. tankové armády.

-	V této době se ještě 6. armáda mohla probít zpět, ale Adolf Hitler to zakázal a Paulus, ani jeho formální nadřízený Erich von Manstein s tím nemohli nic udělat. Hitler nařídil generálu Mansteinovi, aby se k Stalingradu probil a obnovil spojení s 6. armádou. Manstein se tento, v dané situaci prakticky nemožný úkol, pokusil splnit a dostal se se svými jednotkami na dohled od Stalingradu, ale čerstvé ruské síly jej posléze definitivně vrhly zpět. Hitler, podpořen tvrzením vrchního velitele [[Luftwaffe]] maršála [[Hermann Göring\|Hermanna Göringa]], že dokáže Paulusovu armádu zásobovat ze vzduchu, zakázal Paulusovi vyrazit z města naproti Mansteinovi. Göring však svůj slib splnit nedokázal a při pokusech o jeho splnění nechal zcela zdecimovat zásobovací a přepravní část [[Luftwaffe]]. Když Hitlerovi došlo, že Paulus a jeho vojska jsou ztraceni, nařídil jim, že musí vydržet co nejdéle a jmenoval Pauluse [[polní maršál\|polním maršálem]], protože žádný německý polní maršál se nikdy před tím v historii nepříteli nevzdal. Paulus však odmítl zemřít a byl sovětskými vojáky zajat. Organizovaný odpor 6. armády byl ukončen [[2. únor]]a [[1943]]. Bylo zajato asi 90 000 vojáků Osy, pouze 6 000 z nich se však dočkalo propuštění na svobodu a mohlo se vrátit domů.	+	V této době se ještě 6. armáda mohla probít zpět, ale Adolf Hitler to zakázal a Paulus, ani jeho formální nadřízený Erich von Manstein s tím nemohli nic udělat. Hitler nařídil generálu Mansteinovi, aby se k Stalingradu probil a obnovil spojení s 6. armádou. Manstein se tento, v dané situaci prakticky nemožný úkol, pokusil splnit a dostal se se svými jednotkami na dohled od Stalingradu, ale čerstvé ruské síly jej posléze definitivně vrhly zpět. Hitler, podpořen tvrzením vrchního velitele [[Luftwaffe]] maršála [[Hermann Göring\|Hermanna Göringa]], že dokáže Paulusovu armádu zásobovat ze vzduchu, zakázal Paulusovi vyrazit z města naproti Mansteinovi. Göring však svůj slib splnit nedokázal a při pokusech o jeho splnění nechal zcela zdecimovat zásobovací a přepravní část [[Luftwaffe]]. Když Hitlerovi došlo, že Paulus a jeho vojska jsou ztraceni, nařídil jim, že musí vydržet co nejdéle a jmenoval Pauluse [[polní maršál\|polním maršálem]], protože žádný německý polní maršál se nikdy před tím v historii nepříteli nevzdal. Paulus však odmítl zemřít a byl sovětskými vojáky zajat. Organizovaný odpor 6. armády byl ukončen [[2. únor]]a [[1943]]. Bylo zajato asi 90 000 vojáků Osy, pouze 6 000 z nich se však dočkalo propuštění na svobodu a mohlo se vrátit domů.

-	~~[[File:Eastern Front 1942-05 to 1942-11.png\|thumb\|250px\|[[Operace Blau]]: Německý postup od 7. května 1942 do 18. listopadu 1942]]~~
	== Situace před bitvou ==		== Situace před bitvou ==
	V původních německých plánech toto město nebylo žádným významným strategickým cílem. Směrnice č. 45 ze dne [[23. červenec\|23. července]] [[1942]] s kódovým označením [[Braunschweig]] nařizovala pokračovat v plánu „MODRÝ“. Přikazovala sedmnácté armádě a první tankové armádě skupiny armád A pronásledovat sovětskou [[Rudá armáda\|Rudou armádu]] za velkou zátočinu [[Don]]u a za [[Rostov na Donu\|Rostovem]] je zničit. Šestá armáda, podporovaná čtvrtou tankovou armádou, měla mezitím vyrazit směrem ke  [[Volgograd\|Stalingradu]] a rozdrtit nepřátelské síly tam soustředěné, obsadit město a zablokovat pozemní komunikace mezi [[Don]]em a [[Volha\|Volhou]].		V původních německých plánech toto město nebylo žádným významným strategickým cílem. Směrnice č. 45 ze dne [[23. červenec\|23. července]] [[1942]] s kódovým označením [[Braunschweig]] nařizovala pokračovat v plánu „MODRÝ“. Přikazovala sedmnácté armádě a první tankové armádě skupiny armád A pronásledovat sovětskou [[Rudá armáda\|Rudou armádu]] za velkou zátočinu [[Don]]u a za [[Rostov na Donu\|Rostovem]] je zničit. Šestá armáda, podporovaná čtvrtou tankovou armádou, měla mezitím vyrazit směrem ke  [[Volgograd\|Stalingradu]] a rozdrtit nepřátelské síly tam soustředěné, obsadit město a zablokovat pozemní komunikace mezi [[Don]]em a [[Volha\|Volhou]].
Řádka 39:		Řádka 39:
	[[Soubor:Germans in Stalingrad.jpg\|thumb\|220px\|Němci ve Stalingradu]]		[[Soubor:Germans in Stalingrad.jpg\|thumb\|220px\|Němci ve Stalingradu]]
	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B22478, Stalingrad, Luftwaffen-Soldaten in Ruinen.jpg\|left\|thumb\|Ruiny Stalingradu]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B22478, Stalingrad, Luftwaffen-Soldaten in Ruinen.jpg\|left\|thumb\|Ruiny Stalingradu]]
-	Dne [[17. červen\|17. června]] se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit. Německá 6. armáda se [[8. srpen\|8. srpna]] dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Dne [[21. srpen\|21. srpna]] německé jednotky prolomily vnější obranu a překročili [[Don]]. Dne [[23. srpen\|23. srpna]] se 6. armáda dostala k [[Volha\|Volze]] (severně od Stalingradu), v této fázi se A. Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté [[Třetí říše\|Němci]], prakticky na předměstí Stalingradu narazili na odpor 62. armády generála Čujkova. V této fázi bitvy německá armáda spálila dřevěné předměstské čtvrti, ale nepodařilo se jí dosáhnout výraznějších úspěchů.	+	Dne [[17. červen\|17. června]] se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit. Německá 6. armáda se [[8. srpen\|8. srpna]] dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Dne [[21. srpen\|21. srpna]] německé jednotky prolomily vnější obranu a překročili [[Don]]. Dne [[23. srpen\|23. srpna]] se 6. armáda dostala k [[Volha\|Volze]] (severně od Stalingradu), v této fázi se A. Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté [[Třetí říše\|Němci]], prakticky na předměstí Stalingradu narazili na odpor 62. armády generála Čujkova. V této fázi bitvy německá armáda spálila dřevěné předměstské čtvrti, ale nepodařilo se jí dosáhnout výraznějších úspěchů.

	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 169-0894, Woroschilowka-Stalingrad, zerstörte sowjetische Panzer.jpg\|thumb\|220px\|Zničené tanky [[T-34]]]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 169-0894, Woroschilowka-Stalingrad, zerstörte sowjetische Panzer.jpg\|thumb\|220px\|Zničené tanky [[T-34]]]]
Řádka 55:		Řádka 55:
	[[Soubor:Battle of Stalingrad.png\|thumb\|left\|Operace Uran]]		[[Soubor:Battle of Stalingrad.png\|thumb\|left\|Operace Uran]]
	[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R74190, Russland, Kesselschlacht Stalingrad.jpg\|thumb\|220px\|Útok sovětské pěchoty]]		[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-R74190, Russland, Kesselschlacht Stalingrad.jpg\|thumb\|220px\|Útok sovětské pěchoty]]
		+	[[Soubor:Streetfight Stralingrad01.jpg\|thumb\|220px\|Pouliční boje]]
	Potom [[19. listopad]]u už začal Stalinův protiútok. Aby mohl soustředit proti Stalingradu ty největší možné síly, snažil se Hitler ušetřit jednotky jinde. Spojil stepní frontu severně a jižně od města s jednotkami svých spojenců [[Rumunsko\|Rumunů]] (3. a 4. rumunská armáda), [[Maďarsko\|Maďarů]] (2. maďarská armáda) a [[Itálie\|Italů]] (8. italská armáda).		Potom [[19. listopad]]u už začal Stalinův protiútok. Aby mohl soustředit proti Stalingradu ty největší možné síly, snažil se Hitler ušetřit jednotky jinde. Spojil stepní frontu severně a jižně od města s jednotkami svých spojenců [[Rumunsko\|Rumunů]] (3. a 4. rumunská armáda), [[Maďarsko\|Maďarů]] (2. maďarská armáda) a [[Itálie\|Italů]] (8. italská armáda).

Řádka 61:		Řádka 62:
	Po pečlivém zvážení situace poslal Paulus [[23. listopad]]u ve 23 hodin 45 minut radiogram přímo Hitlerovi, ve kterém naléhavě žádal o povolení úniku z obklíčení. Hitlerova odpověď došla [[24. listopad]]u ráno. Hitler nařizoval vytvořit frontu „kotle“ a stáhnout všechny na západ od [[Don]]u stojící části armády přes Don do „kotle“.		Po pečlivém zvážení situace poslal Paulus [[23. listopad]]u ve 23 hodin 45 minut radiogram přímo Hitlerovi, ve kterém naléhavě žádal o povolení úniku z obklíčení. Hitlerova odpověď došla [[24. listopad]]u ráno. Hitler nařizoval vytvořit frontu „kotle“ a stáhnout všechny na západ od [[Don]]u stojící části armády přes Don do „kotle“.

-	~~[[File:German pows stalingrad 1943.jpg\|thumb\|220px\|Němečtí zajatci v únoru 1943]]~~
	Dne [[26. listopad]]u převzal velení nad skupinou armád Erich von Manstein, který se měl pokusit osvobodit 6. německou armádu. Manstein nepřivedl nové síly, jen převzal obklíčenou 6. armádu, rozbitou rumunskou 3. armádu, armádní skupinu Hollidt s posbíranými silami na Čiru a nově formovanou armádní skupinu Hoth. Jeho plánem bylo zaútočit ze západu skupinou generála Hollidta přímo na [[Kalač]]. Hothova armádní skupina měla mezitím udeřit z jihozápadu z prostoru kolem Kotelnikova a rozbít sovětské sevření. Čirská fronta měla krýt bok této záchranné akce. Pokud by to situace dovolila, měl 48. tankový sbor v součinnosti s 11. tankovou divizí, 336 pěší divizí a jednou polní divizí letectva podpořit Hothovu operaci útokem na severovýchod.		Dne [[26. listopad]]u převzal velení nad skupinou armád Erich von Manstein, který se měl pokusit osvobodit 6. německou armádu. Manstein nepřivedl nové síly, jen převzal obklíčenou 6. armádu, rozbitou rumunskou 3. armádu, armádní skupinu Hollidt s posbíranými silami na Čiru a nově formovanou armádní skupinu Hoth. Jeho plánem bylo zaútočit ze západu skupinou generála Hollidta přímo na [[Kalač]]. Hothova armádní skupina měla mezitím udeřit z jihozápadu z prostoru kolem Kotelnikova a rozbít sovětské sevření. Čirská fronta měla krýt bok této záchranné akce. Pokud by to situace dovolila, měl 48. tankový sbor v součinnosti s 11. tankovou divizí, 336 pěší divizí a jednou polní divizí letectva podpořit Hothovu operaci útokem na severovýchod.

Řádka 70:		Řádka 70:
	Po [[10. leden\|10. lednu]], když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Ke dni [[24. leden\|24. ledna]] téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů.		Po [[10. leden\|10. lednu]], když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Ke dni [[24. leden\|24. ledna]] téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů.

-	Dne [[8. leden\|8. ledna]] poslali [[Nikolaj Nikolajevič Voronov]] a [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij]] Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus [[kapitulace\|kapitulaci]] nepřijal. Adolf Hitler, jenž doufal v gesto čestného vzdoru, povýšil radiotelegraficky Pauluse [[30. leden\|30. ledna]] do hodnosti [[polní maršál\|polního maršála]], prakticky očekával, že raději spáchá [[sebevražda\|sebevraždu]] než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se přesto [[31. leden\|31. ledna]] vzdal. Poslední vojáci kapitulovali [[2. únor]]a. V podzemí [[~~Stalingrad~~]]u však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března [[1943]].	+	Dne [[8. leden\|8. ledna]] poslali [[Nikolaj Nikolajevič Voronov]] a [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij]] Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus [[kapitulace\|kapitulaci]] nepřijal. Adolf Hitler, jenž doufal v gesto čestného vzdoru, povýšil radiotelegraficky Pauluse [[30. leden\|30. ledna]] do hodnosti [[polní maršál\|polního maršála]], prakticky očekával, že raději spáchá [[sebevražda\|sebevraždu]] než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se přesto [[31. leden\|31. ledna]] vzdal. Poslední vojáci kapitulovali [[2. únor]]a. V podzemí [[Volgograd\|Stalingradu]] však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března [[1943]].

	== Velká Galerie ==		== Velká Galerie ==
Řádka 98:		Řádka 98:
	<br style="clear: right;" />		<br style="clear: right;" />
	== Celkové údaje ==		== Celkové údaje ==
-	[[~~Soubor~~:~~Streetfight Stralingrad01~~.jpg\|thumb\|220px\|~~Pouliční boje~~]]	+	[[File:German pows stalingrad 1943.jpg\|thumb\|220px\|Němečtí zajatci v únoru 1943]]
	[[Soubor:Volgograd 5-Malev-Flickr.jpg\|thumb\|220px\|Památník vojenské slávy (2017)]]		[[Soubor:Volgograd 5-Malev-Flickr.jpg\|thumb\|220px\|Památník vojenské slávy (2017)]]
	[[Soubor:Volgograd 8-Malev-Flickr.jpg\|thumb\|220px\|Muzeum bitvy o Stalingrad (2017)]]		[[Soubor:Volgograd 8-Malev-Flickr.jpg\|thumb\|220px\|Muzeum bitvy o Stalingrad (2017)]]

Sysop: + 4 X VIDEO

2021-02-02T13:54:11Z

+ 4 X VIDEO

Ukázat změny

Sysop: + Výrazné vylepšení

2019-05-14T09:05:49Z

+ Výrazné vylepšení

Ukázat změny

Sysop: 1 revizi

2013-12-01T21:25:53Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 1. 12. 2013, 21:25

Sysop: + Výrazné vylepšení

2012-05-26T11:35:56Z

+ Výrazné vylepšení

Nová stránka

{{Infobox válka
|Střetnutí= Bitva u Stalingradu
|konflikt= [[Velká vlastenecká válka]]
|image= [[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-P0613-308, Russland, Kesselschlacht Stalingrad.jpg|300px]]
|komentář= Útok sovětské pěchoty
| trvání= [[28. červen]] [[1942]] - [[2. únor]], [[1943]]
| místo= [[Stalingrad]], [[Sovětský svaz|SSSR]]
| výsledek= Sovětské vítězství
| strana1= {{flagicon|Třetí říše}} [[Velkoněmecká říše]] [[Rumunské království|Rumunsko]] {{flagicon|Italy (1861-1946)}} [[Italské království|Itálie]] {{flagicon|Hungary 1940}} [[Maďarské království (1920-1946)|Maďarsko]] {{flagicon|Croatia Ustasa}} [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]]<ref>Beevor 1998, p. 183, 281, 413.</ref>
| strana2= {{flagicon|SSSR|1923}} [[Sovětský svaz]]
| velitel1= {{flagicon|Třetí říše}} '''Adolf Hitler''' 
{{flagicon|Třetí říše}} Friedrich Paulus {{flagicon|Třetí říše}} Erich von Manstein {{flagicon|Třetí říše}} [[Wolfram von Richthofen]] [[Petre Dumitrescu]] [[Constantin Constantinescu]] {{flagicon|Italy (1861-1946)}} [[Italo Gariboldi]] {{flagicon|Hungary 1940}} [[Gusztáv Vitéz Jány]] [[Soubor:Flag of Independent State of Croatia.png|24px]] [[Viktor Pavičić]]†
| velitel2= {{flagicon|SSSR|1923}} '''Stalin''' 
{{flagicon|SSSR|1923}} [[Vasilij Čujkov]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Alexandr Vasilevskij]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Georgij Žukov]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Semjon Timošenko]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Konstantin Rokossovskij]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Rodion Malinovskij]] {{flagicon|SSSR|1923}} [[Andrej Jeremenko]]
| síla1= 1 000 000 mužů
| síla2= 1 500 000 mužů
| ztráty1= asi 850 000 mužů
| ztráty2= 700 000 - 800 000 mužů + 40 000 - 50 000 civilistů
|}}
'''Bitva u Stalingradu''' (podzim 1942 – zima 1943) neboli '''Stalingradská bitva''' představuje společně s [[Bitva před Moskvou|Bitvou před Moskvou (1941)]] a [[Bitva v Kurském oblouku|Bitvou u Kurska]] ([[1943]]) nejvýznamnější a rozhodující střetnutí německých a sovětských vojsk na [[Východní fronta 1941-1945|východní frontě]]. Bitva byla vedena o [[Stalingrad]] (dnešní [[Volgograd]]), klíčové město na dolním toku řeky [[Volha|Volhy]]. [[Rudá armáda]] v ní dobyla historické vítězství, když nejprve obklíčila a posléze zcela zničila německou 6. armádu pod velením polního [[maršál]]a [[Friedrich Paulus|F.Pauluse]] a připravila [[Wehrmacht]]u významné materiální i lidské ztráty, které byly jednou z příčin ústupu německých vojsk z oblasti [[Don]]u, [[Kavkaz]]u a [[Kubáň|Kubáně]]. Dodnes se jedná, spolu s bitvou v Kurském oblouku o jedno z největších válečných střetnutí všech dob vůbec.

== Stručný souhrn ==

Průběh poloviny [[bitva|bitvy]] byl na německé straně poznamenán osobními zásahy Adolfa Hitlera. Ten byl fascinován představou dobytí města nesoucí jméno jeho protivníka a na dálku velice nešťastně zasahoval do řízení vojenských operací. [[Rudá armáda]] vybičovaná rozhořčením nad barbarským chováním německých jednotek v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] a prací agentů a uzávěrových jednotek [[NKVD]], kteří dostali rozkaz zastřelit každého, kdo by město opustil a prchl za [[Volha|Volhu]], město zuřivě bránila. Rudá armáda se dokázala udržet na malém kousku země poblíž levého břehu řeky [[Volha|Volhy]] (specielně 62. armáda pod velením generála [[Vasilij Ivanovič Čujkov|V.I. Čujkova]]), podporována obrovským množstvím děl rozmístěných na pravém břehu. Zatímco válečníci Osy postupně, dům od domu, obsazovali a čistili Stalingrad, Rudá armáda přemístila ke Stalingradu všechny jednotky postradatelné jinde na [[Válečná fronta|frontě]] a také další síly ze [[Sibiř]]e a [[19. listopad]]u [[1942]] zahájila [[Operace Uran|operaci Uran]] – smetla postupně rumunské, maďarské a italské jednotky nacházející se na křídlech 6. armády a obklíčila ji ve městě spolu s částmi 4. tankové armády.

V této době se ještě 6. armáda mohla probít zpět, ale Adolf Hitler to zakázal a Paulus, ani jeho formální nadřízený Erich von Manstein s tím nemohli nic udělat. Hitler nařídil generálu Mansteinovi, aby se k Stalingradu probil a obnovil spojení s 6. armádou. Manstein se tento, v dané situaci prakticky nemožný úkol, pokusil splnit a dostal se se svými jednotkami na dohled od Stalingradu, ale čerstvé ruské síly jej posléze definitivně vrhly zpět. Hitler, podpořen tvrzením vrchního velitele [[Luftwaffe]] maršála [[Hermann Göring|Hermanna Göringa]], že dokáže Paulusovu armádu zásobovat ze vzduchu, zakázal Paulusovi vyrazit z města naproti Mansteinovi. Göring však svůj slib splnit nedokázal a při pokusech o jeho splnění nechal zcela zdecimovat zásobovací a přepravní část [[Luftwaffe]]. Když Hitlerovi došlo, že Paulus a jeho vojska jsou ztraceni, nařídil jim, že musí vydržet co nejdéle a jmenoval Pauluse [[polní maršál|polním maršálem]], protože žádný německý polní maršál se nikdy před tím v historii nepříteli nevzdal. Paulus však odmítl zemřít a byl sovětskými vojáky zajat. Organizovaný odpor 6. armády byl ukončen [[2. únor]]a [[1943]]. Bylo zajato asi 90 000 vojáků Osy, pouze 6 000 z nich se však dočkalo propuštění na svobodu a mohlo se vrátit domů.

== Situace před bitvou ==
[[Image:Eastern Front 1942-05 to 1942-11.png|thumb|right|300px|[[Operace Blau]]: Německý postup od 7. května 1942 do 18. listopadu 1942]]

V původních německých plánech toto město nebylo žádným významným strategickým cílem. Směrnice č. 45 ze dne [[23. červenec|23. července]] [[1942]] s kódovým označením [[Braunschweig]] nařizovala pokračovat v plánu „MODRÝ“. Přikazovala sedmnácté armádě a první tankové armádě skupiny armád A pronásledovat sovětskou [[Rudá armáda|Rudou armádu]] za velkou zátočinu [[Don]]u a za [[Rostov na Donu|Rostovem]] je zničit. Šestá armáda, podporovaná čtvrtou tankovou armádou, měla mezitím vyrazit směrem ke [[Stalingrad]]u a rozdrtit nepřátelské síly tam soustředěné, obsadit město a zablokovat pozemní komunikace mezi [[Don]]em a [[Volha|Volhou]].

Tato bitva byla důsledkem německé ofenzívy, která započala po neúspěšném pokusu dobýt Moskvu (duben [[1942]]). Cílem této ofenzívy byla ropná pole na [[Kavkaz]]e a strategicky a hospodářsky významné pozice na jihu [[Rusko|Ruska]]. Této ofenzívě bezprostředně předcházel sovětský útok poblíž [[Charkov]]a, kde [[rudá armáda]] pod vedením maršála [[Semjon Konstantinovič Timošenko|S. K. Timošenka]] prorazila německou frontu ([[12. květen|12. května]] [[1942]]). Tyto akce byly zastaveny německou ofenzívou, která začala počátkem května útokem na [[Sevastopol]] (obsazen [[3. červenec|3. července]] [[1942]]) a [[kerčský poloostrov]] (obsazen [[15. květen|15. května]] [[1942]]).

Hlavní ofenzíva byla zahájena [[28. červen|28. června]] [[1942]], kdy němci zaútočili směrem na Voroněž a Kursk, mezi Charkovem a Kurskem prolomili sovětskou obranu a dostali se až k [[Staryj Oskol-Voroněž]], odkud pokračovali směrem ke Stalingradu (dnešní [[Volgograd]]). Stalingrad byl původně jediným cílem, ale v průběhu července se Adolf Hitler rozhodl ovládnout i Kavkaz, čímž oslabil 6. armádu (generál Friedrich Paulus), která se nacházela severně od Stalingradu. Dne [[12. červenec|12. července]] vznikl tzv. „stalingradský front“, což byla snaha opevnit Stalingrad. Velením obraných akcí před Stalingradem byl pověřen generál [[Andrej Ivanovič Jeremenko|A. I. Jeremenko]]. Přímo ve městě velel 62. armádě [[Vasilij Ivanovič Čujkov|V. I. Čujkov]] a vrchní velení nad celým válčištěm měl až do začátku protiofenzivy [[Georgij Konstantinovič Žukov|Georgij Žukov]].

Dne [[24. červenec|24. července]] padl [[Rostov na Donu|Rostov]] do rukou německé 17. armády. První a čtvrtá tanková armáda uskutečnily v následujících šesti dnech průlom východním směrem přes Don a zatímco první armáda postupovala na jih, aby dosáhla [[Kavkaz]]u, čtvrtá se otočila severovýchodním směrem, aby mohla podpořit Paulusovu 6. armádu při útoku na Stalingrad. Na čele této 6. armády postupoval XIV. tankový sbor generála [[Gustav Anton von Wietersheim|von Weiterscheima]]. Byl to jediný tankový sbor v sestavě 6. armády a skládal se z 16. tankové divize, 3. a 60. pěší (motorizované) divize. Před touto „obrněnou pěstí“ Rusové ustupovali přes Don jak na sever, tak i na východ ke Stalingradu. Tento ústup, který byl zamýšlen jako operační, přerostl však u mnoha sovětských divizí v neorganizovaný divoký úprk. Na mnoha místech se projevila [[panika]]. Sovětské velení mělo jasný cíl. Udržet Stalingrad, město Stalinova jména v ohybu Volhy,

== Vlastní bitva ==

=== Německý útok ===
[[Soubor:Germans in Stalingrad.jpg|right|thumb|Němci ve Stalingradu]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B22478, Stalingrad, Luftwaffen-Soldaten in Ruinen.jpg|left|thumb|Ruiny Stalingradu]]
Dne [[17. červen|17. června]] se generálplukovník Friedrich Paulus rozhodl zaútočit. Německá 6. armáda se [[8. srpen|8. srpna]] dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Dne [[21. srpen|21. srpna]] německé jednotky prolomily vnější obranu a překročili [[Don]]. Dne [[23. srpen|23. srpna]] se 6. armáda dostala k [[Volha|Volze]] (severně od Stalingradu), v této fázi se A. Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté [[Třetí říše|Němci]], prakticky na předměstí Stalingradu narazili na odpor 62. armády generála Čujkova. V této fázi bitvy německá armáda spálila dřevěné předměstské čtvrti, ale nepodařilo se jí dosáhnout výraznějších úspěchů.

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 169-0894, Woroschilowka-Stalingrad, zerstörte sowjetische Panzer.jpg|right|thumb|Zničené tanky [[T-34]]]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-B22081, Russland, Kampf um Stalingrad, Luftangriff.jpg|left|thumb|Bombardování Stalingradu]]
Dne [[13. září]] byla sovětská frontová linie šest a v některých místech patnáct kilometrů od [[Volha|Volhy]]. Držely je divize 62. armády, jež měly k dispozici asi 60 tanků. Během tohoto dne Němci prorazili tuto obranu a podařilo se jim obklíčit jádro obrany - Traktorový závod a továrny Rudá barikáda a Rudý říjen (což mimo jiné znamenalo také to, že v traktorovém závodu byla ukončena výroba a opravy tanků, které zde probíhaly ještě na počátku samotné bitvy). Němci se snažili zaměřit svoji dělostřeleckou palbu na ústřední přístavište prostor, kam byli každou noc z východního respektive levého břehu přiváženi vojáci a zásoby. Po [[14. září]] se bitva rozpadla do nepřehledných a nelítostných pouličních bojů, které trvaly až do sovětského protiútoku. Během těchto bojů však německá armáda ovládla téměř celý Stalingrad a koncem září se [[Friedrich Paulus|generál Paulus]] pokusil soustředěným útokem dobýt poslední bašty Stalingradu. K tak velkému manévru na obklíčení celého průmyslového komplexu mu však již nestačily síly. Poté dál pokračovaly vleklé a úporné pouliční boje. Sověti v této době ztratili kontrolu nad centrem města a jejich síly byli rozdělené na dvě části. V jižní části bránili především podzemí tj. tunely a bunkry vykopané do západního břehu řeky Volhy, či rokli řeky Caricy, nedaleko přístaviště na Volze.

Dne [[14. říjen|14. října]] došlo k hlavnímu úderu německé armády, tento den byl nejkrvavějším dnem celé bitvy, po masivních náletech a dělostřeleckém útoku se Němci dostali do Traktorového závodu (tím došlo k definitivnímu přerušení oprav a výroby [[tank]]ů), čímž postoupili o téměř dva kilometry. Po tomto útoku sovětská armáda držela pouze úzký pruh u Volhy (v některých místech pouze 300 metrů). V tuto dobu stanovilo sovětské velení doktrínu ''za Volhou není žádná země''. Ze Stalingradu byli odváženi pouze boje neschopní ranění, každou noc byly přiváženy další posily a munice.

V tomto období držela 6. německá armáda zhruba čtyři pětiny Stalingradu. Dne [[26. říjen|26. října]] se [[Vestfálsko|Vestfálcům]] 16. tankové a pěšákům 94. pěší divize podařilo dobýt předměstí Spartakovka, o které se tvrdě bojovalo již od srpna.
Po tomto úspěchu ovládala německá armáda více než devět desetin Stalingradu. 62. armáda, jejímž velitelem byl generál [[Vasilij Ivanovič Čujkov]], v tuto dobu bránila pouze několik továrních budov a několik málo kilometrů příkrého volžského břehu (západní resp. pravý břeh řeky). Jednalo o velmi úzký pruh zničené země, nicméně celý štáb 62. armády včetně velitele odmítl evakuaci na levý břeh a bránil spolu s řadovými vojáky tento velice malý [[perimetr]].

Dne [[11. listopad]]u Friedrich Paulus zaútočil znovu, uvědomoval si, že je nutné dobýt město Stalingrad do příchodu zimy, [[12. listopad]]u se jeho čtvrté tankové armádě podařilo výpadem dosáhnout břehů Volhy jižně od města a tím uzavřít obklíčení.

[[Soubor:Stalingrad panoramic.jpg|thumb|center|upright=3.0|Panorama přes [[Volha|Volhu]]]]
=== Sovětský protiútok ===
[[Soubor:Battle of Stalingrad.png|thumb|left|Operace Uran]]
[[Soubor:Streetfight Stralingrad01.jpg|left|thumb|Pouliční boje]]
[[Soubor:Soviet soldiers advancing through rubble Stalingrad.jpg|right|thumb|Útok sovětské pěchoty]]
Potom [[19. listopad]]u už začal Stalinův protiútok. Aby mohl soustředit proti Stalingradu ty největší možné síly, snažil se Hitler ušetřit jednotky jinde. Spojil stepní frontu severně a jižně od města s jednotkami svých spojenců [[Rumunsko|Rumunů]] (3. a 4. rumunská armáda), [[Maďarsko|Maďarů]] (2. maďarská armáda) a [[Itálie|Italů]] (8. italská armáda).

Žukovův plán umístil dva fronty, Jihozápadní (Vatutin) a Donský (Rokossovskij) západně od města s pěti pěšími a dvěma tankovými [[armáda]]mi. Tyto dva fronty udeřily na německé postavení [[19. listopad]]u. Dne [[20. listopad]]u se dal do pohybu Stalingradský front. Dne [[23. listopad]]u se tyto jednotky setkaly u [[Kalač na Donu|Kalače na Donu]], západně od [[Stalingrad]]u. Tento úder byl pro německou armádu velmi těžký, třetí a čtvrtá rumunská armáda byly v troskách, německá čtvrtá tanková armáda byla nucena ustoupit a šestá armáda byla pohřbena v sutinách na březích Volhy. Dne [[22. listopad]]u obdržel Paulus rozkaz vydržet a očekávat další rozkazy. Byla to zřejmě Hitlerova pojistka proti ukvapenému ústupu.

Po pečlivém zvážení situace poslal Paulus [[23. listopad]]u ve 23 hodin 45 minut radiogram přímo Hitlerovi, ve kterém naléhavě žádal o povolení úniku z obklíčení. Hitlerova odpověď došla [[24. listopad]]u ráno. Hitler nařizoval vytvořit frontu „kotle“ a stáhnout všechny na západ od [[Don]]u stojící části armády přes Don do „kotle.“

Dne [[26. listopad]]u převzal velení nad skupinou armád Erich von Manstein, který se měl pokusit osvobodit 6. německou armádu. Manstein nepřivedl nové síly, jen převzal obklíčenou 6. armádu, rozbitou rumunskou 3. armádu, armádní skupinu Hollidt s posbíranými silami na Čiru a nově formovanou armádní skupinu Hoth. Jeho plánem bylo zaútočit ze západu skupinou generála Hollidta přímo na [[Kalač]]. Hothova armádní skupina měla mezitím udeřit z jihozápadu z prostoru kolem Kotelnikova a rozbít sovětské sevření. Čirská fronta měla krýt bok této záchranné akce. Pokud by to situace dovolila, měl 48. tankový sbor v součinnosti s 11. tankovou divizí, 336 pěší divizí a jednou polní divizí letectva podpořit Hothovu operaci útokem na severovýchod.

Dne [[12. prosinec|12. prosince]] byla zahájena Mansteinova vyprošťovací ofenzíva. Tankové divize musely překonat zhruba 100 [[kilometr]]ů zasněžených [[step]]í. Sověty tato ofenzíva překvapila. Stalin Jeremenkovi poslal na pomoc 2. gardovou armádu. [[16. prosinec|16. prosince]] zaútočila [[Rudá armáda]] na italskou 8. armádu severně od Stalingradu, jejíž postavení prolomila. Mansteinovy tankové divize se zastavily 56 kilometrů od Stalingradu.

[[Soubor:Stalingrad battle for the factory.jpg|right|thumb|Útok na továrnu.]]
Německé letectvo nebylo schopno v zimě zásobovat celou armádu. Pro udržení bojeschopnosti potřeboval [[wehrmacht]] 750 tun zásob denně. Námraza a nejisté počasí byly příčinou leteckých nehod, které si vyžádaly více obětí než činnost nepřítele. Bylo zaznamenáno asi 550 totálních ztrát. To znamená, že třetina letounů i s posádkami se stala obětí [[počasí]], stíhačů a protiletadlového dělostřelectva, či byla zničena odstřelováním letišť. Za celou dobu se letectvu podařilo přepravit pouze dvakrát stanovené minimální množství na přežití – 300 tun materiálu denně. Od [[25. listopad]]u do [[11. leden|11. ledna]] se denně přepravovalo v průměru pouze 104,7 tun materiálu. Za toto období bylo zároveň odsunuto téměř 25 000 raněných. Pro německou armádu znamenalo nedostatečné zásobování pohromu. Chyběly [[Potravina|potraviny]], zdravotnický materiál, zimní oblečení. Vojáci byli vystaveni krutým podmínkám třicetistupňových mrazů, nedostatku potravin a sovětskému odstřelování. Navíc [[Rudá armáda]] postupnými útoky svírala smyčku kolem [[Stalingrad]]u. [[24. prosinec|24. prosince]] obsadila letiště v [[Tacinská|Tacinské]], kde bylo na zemi zničeno 70 dopravních letadel. Počátkem ledna [[1943]] se příliv zásob zmenšil natolik, že denní dávka jídla pro obklíčené vojáky byla 50 gramů chleba. Ti umírali na následky podchlazení, podvyživení, nemocí i zranění. V improvizovaných ošetřovnách leželo za drastických podmínek 40 tisíc zraněných, kteří umírali bez lékařské péče, přičemž mrtví zůstávali na lůžkách, protože nebyla síla je pohřbít. Vojáci se živili masem ze zmrzlých koní a dokonce se uchylovali ke [[kanibalismus|kanibalismu]], když jedli maso ze svých zmrzlých spolubojovníků. Po [[10. leden|10. lednu]], když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Ke dni [[24. leden|24. ledna]] téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů.

[[Soubor:Stalingrad - capitulation.jpg|thumb|left|Paulusova kapitulace]]
Dne [[8. leden|8. ledna]] poslali [[Nikolaj Nikolajevič Voronov]] a [[Konstantin Konstantinovič Rokossovskij]] Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny. Paulus [[kapitulace|kapitulaci]] nepřijal. Adolf Hitler, jenž doufal v gesto čestného vzdoru, povýšil radiotelegraficky Pauluse [[30. leden|30. ledna]] do hodnosti [[polní maršál|polního maršála]], prakticky očekával, že raději spáchá [[sebevražda|sebevraždu]] než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus se přesto [[31. leden|31. ledna]] vzdal. Poslední vojáci kapitulovali [[2. únor]]a. V podzemí [[Stalingrad]]u však zůstalo ještě asi 10 tisíc mužů, z nichž poslední se vzdali až počátkem března [[1943]].

== Celkové údaje ==
[[Image:German pows stalingrad 1943.jpg|left|thumb|Němečtí zajatci v únoru 1943]]
[[Soubor:Mutter Heimat.jpg|thumb|[[Matka Rus|Mamajevova mohyla]], pomník bitvy a veliký vojenský hřbitov nedaleko dnešního [[Volgograd]]u]]
Podle válečných deníků 6. armády a denních hlášení sborů se v kotli v polovině prosince nacházelo 230 300 Němců a jejich spojenců, z toho 13 000 Rumunů. Kromě toho k tomuto datu deníky uvádějí i 19 300 ruských zajatců a přeběhlíků.
Z těchto 230 300 důstojníků a vojáků bylo k 24. lednu [[1943]] letecky evakuováno 42 000 raněných, nemocných a specialistů. 16 800 vojáků bylo podle sovětských hlášení od 10. do 29. ledna zajato. Při kapitulaci od 31. ledna do 3. února se podle sovětských údajů vzdalo 91 000 mužů, podle jiných údajů jich bylo na 130 000. Podle nedávno odtajněných zpráv sovětské [[NKVD]] se po kapitulaci v podzemí [[Stalingrad]]u nacházelo zhruba 10 tisíc německých vojáků, z nichž asi 2 tisíce padlo při přestřelkách a 8 tisíc bylo zajato.

Celkem 80 500 německých vojáků padlo na stalingradském bitevním poli, část z tohoto čísla jsou i těžce ranění, kteří zůstali v posledních dnech bez péče a stravy.

Vojáci [[wehrmacht]]u, kteří padli do zajetí, se nacházeli v žalostném stavu. Po dvanácti týdnech, kdy hladověli a byli vystaveni krutým mrazům ve stalingradském kotli, byli podvyživení a ztratili [[imunita (biologie)|imunitu]] i vůči nemocem, které by za normálních okolností nebyly smrtelné. Tisíce jich zemřely již při pochodu do [[zajatecký tábor|zajateckých táborů]], další desetitisíce zemřelo v důsledku totálního vyčerpání a nemocí v zajateckých táborech v okolí [[Stalingrad]]u. Tam přežilo pouze 33 tisíc mužů, kteří byli později transportováni na [[Ural]] a na [[Sibiř]], kde pracovali v uhelných a uranových dolech. Do Německa se jich v 50. letech vrátilo pouze 6 tisíc.

V Sovětském svazu se při zprávě o Paulusově kapitulaci na oslavu prvního nesporného sovětského vítězství ve válce rozezněly zvony na [[Kreml]]u.

Po této bitvě byla 62. armáda byla přejmenována na 8. gardovou armádu.

== Filmotéka ==
* [[Nepřítel před branami]], režie Jean-Jacques Annaud
* Stalingrad, režie Joseph Vilsmaier
* Stalingrad, německý třídílný dokument
* Stalingrad, režie Jurij Ozerov
* Stalingradská bitva I, II ([[1949]]-[[1950|50]]), režie Vladimir Petrov

== Literatura ==
*Anthony Beevor, Stalingrad - Osudové střetnutí 1942-1943, Nakladatel: Beta-Dobrovský, 2003, ISBN 80-7306-064-7, EAN 9788073060640
*Paul Carell, Stalingrad : Sláva a pád 6. armády, nakladatelství Naše vojsko 1994, ISBN 80-206-0223-2
*Guido Knopp - Stalingrad (Peklo na Volze), Nakladatel: Ikar, 2005, ISBN 80-249-0610-4,EAN 9788024906102
*David L. Robbins - Válka Krys, Nakladatelství BB art, 2000 ISBN 80-7257-280-6

== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.palba.cz/viewforum.php?f=111 Stalingrad - první zlom na www.palba.cz] - komplexní zpracování, včetně map
* [http://www.palba.cz/forumfoto/thumbnails.php?album=54&page=5 Mapy Východní fronty na www.palba.cz] - mapy včetně pozic jednotlivých armádních útvarů
* [http://www.fronta.cz/bitva-o-stalingrad-v-nemeckem-tisku Bitva o Stalingrad v dobovém německém tisku]

{{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Bitvy druhé světové války|Stalingrad]]
[[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]]
[[Kategorie:Dějiny Německa]]
[[Kategorie:Velká vlastenecká válka]]