Buněčná stěna - Historie editací

Sysop: ++

2022-04-07T10:38:11Z

← Starší verze		Verze z 7. 4. 2022, 10:38
Řádka 1:		Řádka 1:
-	'''Buněčná stěna''' je pevná struktura, která vzniká na povrchu [[buňka\|buněk]] [[bakterie\|bakterií]], [[Archea\|archeí]], [[houby\|hub]], [[rostliny\|rostlin]] a [[řasy\|řas]]. Plní ochrannou funkci a funkci [[vnější kostra\|vnější kostry]] buňky. Jde o první pozorovanou buněčnou strukturu na mikroskopické úrovni - za pomoci jednoduchého světelného mikroskopu ji u příčného řezu [[korek\|korkem]] sledoval [[Robert Hooke]] v roce 1665.	+	[[Soubor:Plant cell structure.png\|thumb\|240px\|Na obrázku rostlinné buňky je buněčná stěna znázorněna zeleně (pod ní je žlutě označena [[cytoplazmatická membrána]]).]]
		+	'''Buněčná stěna''' je pevná struktura, která vzniká na povrchu [[buňka\|buněk]] [[bakterie\|bakterií]], [[Archea\|archeí]], [[houby\|hub]], [[rostliny\|rostlin]] a [[řasy\|řas]]. Plní ochrannou funkci a funkci [[vnější kostra\|vnější kostry]] buňky.
		+
		+	Jde o první pozorovanou buněčnou strukturu na mikroskopické úrovni – za pomoci jednoduchého světelného mikroskopu ji u příčného řezu [[korek\|korkem]] sledoval Robert Hooke v roce 1665.

	== Buněčná stěna rostlin ==		== Buněčná stěna rostlin ==
-	~~[[Soubor:Eukaryota cell strucutre.PNG\|thumb\|right\|250px\|Na tomto obrázku rostlinné buňky je buněčná stěna znázorněna zeleně. (Pod ní je žlutě označena [[cytoplazmatická membrána]].)]]~~
	Buněčná stěna rostlin má několik funkcí:		Buněčná stěna rostlin má několik funkcí:
	# tvoří vnější kostru buňky, která brání její expansi v důsledku [[osmóza\|osmózy]] a jí vznikajícího [[turgor]]u		# tvoří vnější kostru buňky, která brání její expansi v důsledku [[osmóza\|osmózy]] a jí vznikajícího [[turgor]]u
Řádka 10:		Řádka 12:

	=== Složení buněčné stěny u rostlin ===		=== Složení buněčné stěny u rostlin ===
-	<!--POZOR na TENTO NADPIS (v tomto znění) vede přímý link z článku [[Dřevo]], proto prosím NEMĚŇTE NÁZEV KAPITOLY, aniž byste změnil onen odkaz. Pro pomoc v orientaci v článku vizte přímý link na diff:
-	~~http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=D%C5%99evo&diff=672795&oldid=670309-->~~
	Základní strukturní kostru buněčné stěny tvoří [[Celulóza\|celulózy]], [[hemicelulóza\|hemicelulózy]] a [[pektin]]y. Kromě těchto základních látek existují další, kterými buňka inkorpuruje buněčnou stěnu. V první řadě jde o [[Bílkovina\|proteiny]], z nichž nejdůležitější jsou: [[glykoprotein]]y bohaté na [[hydroxyprolin]] ([[HPGP]]), [[arabinogalaktan]]ové proteiny ([[AGP]]), proteiny bohaté na [[glycin]] ([[GRPs]]) a proteiny bohaté na [[prolin]] (PRPs). S výjimkou na glycin bohatých proteinů jde ve všech případech o [[glykosilát]]y obsahující hydroxyprolin. Buněčná stěna rostliny může být navíc (zejména v oblasti sekundárních a terciárních vrstev) vyztužena [[organická látka\|organickými]] ([[lignin]], [[kutin]], [[suberin]], [[vosky]]) či [[anorganická látka\|anorganickými látkami]].		Základní strukturní kostru buněčné stěny tvoří [[Celulóza\|celulózy]], [[hemicelulóza\|hemicelulózy]] a [[pektin]]y. Kromě těchto základních látek existují další, kterými buňka inkorpuruje buněčnou stěnu. V první řadě jde o [[Bílkovina\|proteiny]], z nichž nejdůležitější jsou: [[glykoprotein]]y bohaté na [[hydroxyprolin]] ([[HPGP]]), [[arabinogalaktan]]ové proteiny ([[AGP]]), proteiny bohaté na [[glycin]] ([[GRPs]]) a proteiny bohaté na [[prolin]] (PRPs). S výjimkou na glycin bohatých proteinů jde ve všech případech o [[glykosilát]]y obsahující hydroxyprolin. Buněčná stěna rostliny může být navíc (zejména v oblasti sekundárních a terciárních vrstev) vyztužena [[organická látka\|organickými]] ([[lignin]], [[kutin]], [[suberin]], [[vosky]]) či [[anorganická látka\|anorganickými látkami]].

Sysop: 1 revizi

2013-11-27T19:31:05Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 27. 11. 2013, 19:31

Sysop: Nahrazení textu

2010-08-15T23:54:28Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Buněčná stěna''' je pevná struktura, která vzniká na povrchu [[buňka|buněk]] [[bakterie|bakterií]], [[Archea|archeí]], [[houby|hub]], [[rostliny|rostlin]] a [[řasy|řas]]. Plní ochrannou funkci a funkci [[vnější kostra|vnější kostry]] buňky. Jde o první pozorovanou buněčnou strukturu na mikroskopické úrovni - za pomoci jednoduchého světelného mikroskopu ji u příčného řezu [[korek|korkem]] sledoval [[Robert Hooke]] v roce 1665.

== Buněčná stěna rostlin ==
[[Soubor:Eukaryota cell strucutre.PNG|thumb|right|250px|Na tomto obrázku rostlinné buňky je buněčná stěna znázorněna zeleně. (Pod ní je žlutě označena [[cytoplazmatická membrána]].)]]
Buněčná stěna rostlin má několik funkcí:
# tvoří vnější kostru buňky, která brání její expansi v důsledku [[osmóza|osmózy]] a jí vznikajícího [[turgor]]u
# tvoří mechanické struktury v rámci celé rostliny
# tvoří ochranný obal, chránící rostlinu před prostředím a [[patogen]]y
# tvoří sklad určitých makromolekulárních látek

=== Složení buněčné stěny u rostlin ===

Základní strukturní kostru buněčné stěny tvoří [[Celulóza|celulózy]], [[hemicelulóza|hemicelulózy]] a [[pektin]]y. Kromě těchto základních látek existují další, kterými buňka inkorpuruje buněčnou stěnu. V první řadě jde o [[Bílkovina|proteiny]], z nichž nejdůležitější jsou: [[glykoprotein]]y bohaté na [[hydroxyprolin]] ([[HPGP]]), [[arabinogalaktan]]ové proteiny ([[AGP]]), proteiny bohaté na [[glycin]] ([[GRPs]]) a proteiny bohaté na [[prolin]] (PRPs). S výjimkou na glycin bohatých proteinů jde ve všech případech o [[glykosilát]]y obsahující hydroxyprolin. Buněčná stěna rostliny může být navíc (zejména v oblasti sekundárních a terciárních vrstev) vyztužena [[organická látka|organickými]] ([[lignin]], [[kutin]], [[suberin]], [[vosky]]) či [[anorganická látka|anorganickými látkami]].

==== Vznik a struktura buněčné stěny ====
[[Střední lamela]] vzniká především z pektinových látek (zejména pak [[hořčík|hořečnatých]] a [[vápník|vápenatých]] pektinů) a při dělení buňky a v budoucnu odděluje buněčné stěny sousedních buněk. Na ni se přikládá [[primární stěna]] obsahující zejména celulózy, hemicelulózy a pektiny, přičemž celulózová vlákna jsou v ní uspořádány v síťovině. Je pružná a snadno roste do šířky přikládáním nových celulózních mikrofibril, takže nijak nepřekáží růstu buněk. K primární stěně se po ukončení růstu buňky může zevnitř přikládat ještě [[sekundární stěna]], která je zpravidla výrazně silnější, je obohacena mnoha organickými a anorganickými látkami a její [[celulózní vlákna]] jsou uspořádána souběžně. Vznik sekundární stěny se označuje za [[tloustnutí buněčné stěny]] a leckdy může vést až k odumření [[protoplast]]u.

Tloustnutí buněčné stěny se často omezuje jen na určitá místa v rostlině a nemusí být plošně v celé buňce - například u [[céva|cév]] s vodivou funkcí jsou charakteristická tloustnutí kruhovitá či šroubovitá.

V buněčné stěně se zpravidla nacházejí tzv. [[tečky]] (malé otvory), kterými procházejí [[plazmodezmy]] - vlákna [[cytoplazma|cytoplazmy]] spojující protoplasty sousedních buněk. V rámci [[rostlinná pletiva|rostlinných pletiv]] či celých rostlin se pak často užívá pojem [[symplast]] (pro navzájem propojené protoplasty sousedních buněk) a [[apoplast]] (pro systém jejich buněčných stěn a [[mezibuněčný prostor|mezibuněčných prostor]]).

==== Růst buněčné stěny ====
Vedle [[tloustnutí buněčné stěny|tloustnutí]] má buněčná stěna možnost růst, tedy přirůstat [[laterální|laterálně]] a zvětšovat svůj [[obvod]] a [[povrch]]. Buněčná stěna je sice do jisté míry pružná, ale ne do té míry aby umožňovala další růst buňky, která je uvnitř svých stěn uvězněna. K tomu aby to bylo možné je zapotřebí nejprve konzistentní strukturu celuózových a pektinových vláken rozvolnit. Buněčná stěna neroste také sama od sebe, ale na základě „žádosti“ z buněčného [[protoplast]]u a se spoluprácí [[cytoplazma|cytoplazmy]] (je potřeba do Buněčné stěny dopravovat nový stavební materiál).

'''Proces'''. Na začátku musí buňka sama jako celek získat impuls k růstu. Podmínkou pro tento růst je přítomnost [[auxin]]u, jehož změna v aktuální [[koncentrace (chemie)|koncentraci]] uvnitř [[buňka|buňky]] (ať už na základě syntézy nebo spíše díky transportu do buňky z okolí) může být jedním z takovýchto signálů. [[Auxin]] pak začne působit na transport [[vodík]]ových [[Ion|iontů]] ven z buňky přes [[cytoplazmatická membrána|membránu]] do buněčné stěny. Následné [[kyselost|okyselení]] buněčné stěny způsobí aktivaci [[enzym]]ů známých jako [[expanzin]]y, které narušují [[chemická vazba|vazby]] ve struktuře buněčné stěny. V takto narušené buněčné stěně je celuózo-pektinová síťovina uvolněná a pod tlakem, který přichází zevnitř buňky (s rostoucím obsahem buňky, obzvláště [[vakuola|vakuol]] a jimi generovaného [[turgor]]u) se může více roztáhnout. Nově roztažená původní kostra se znovu vyzpevní jednotlivými složkami buněčné stěny.

== Buněčná stěna hub ==
Pouze některé [[druh (biologie)|druhy]] říše [[houby|hub]] vytvářejí buněčnou stěnu. Ta je tvořena [[chitin]]em. Působí jako ochranný faktor, vnější kostra a ochrana před osmotickou lyzí. Mnoho [[fungicid]]ů je založeno na principu narušování této stěny.
Složení a struktura buněčné stěny hub závisí více než u jiných organismů na prostředí, [[životní cyklus|životním cyklu]] a úloze buňky.

== Prokaryotická buněčná stěna ==
Primární funkcí buněčné stěny bakterií je vnější opora a ochrana před prostředím, resp. (u [[patogen]]ů) před [[imunitní systém|imunitním systémem]] [[hostitel]]e. Důležitou roli hraje též ochrana před osmotickou lyzí - rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostředím dané osmotickými jevy mohou vyvolat vnitřní přetlak až 15 atmosfér.

Rozlišujeme dva základní typy uspořádání bakteriální buněčné stěny:

Buněčná stěna [[grampozitivní bakterie|grampozitivních bakterií]] je tlustší a skládá se převážně z [[peptidoglykan]]ů. Je barvitelná [[krystalická violeť|krystalickou violetí]], kterou z ní nelze vymýt [[Alkoholy|alkoholem]] - z [[Gramovo barvení|Gramova barvení]] tedy vychází zbarvena modrofialově. Mnoho [[antibiotikum|antibiotik]] je svým účinkem zaměřeno na narušení struktury buněčné stěny (např. [[penicilin]]).

Buněčná stěna [[gramnegativní bakterie|gramnegativních bakterií]] je považována za odolnější, pokud jde o vzdorování antibiotikům a imunitnímu systému. Je podstatně tenčí, peptidoglykanová vrstva je zredukována a převahu mají [[liposacharid]]y. Svrchu je překryta druhou [[membrána|membránou]]. Je barvitelná krystalickou violetí, ale alkohol ji z ní vymývá, pročež z Gramova barvení vychází růžová, dodatěčně zabarvena [[safraninový roztok|safraninovým roztokem]].

Organismy [[Říše (biologie)|říše]] [[Archea]] nemají buněčnou stěnu tvořenou peptidoglykany, ale některé z nich v ní obsahují [[pseudopeptidoglykan]] podobné struktury a funkce.

== Reference ==
*Kincl, L.; Kincl, M. a Jakrlová J.: ''Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií''; 1993

== Externí odkazy ==

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Cytologie]]