Cín - Historie editací

Sysop: + Vylepšení

2017-01-24T11:29:20Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 24. 1. 2017, 11:29
Řádka 36:		Řádka 36:

	== Výskyt ==		== Výskyt ==
-	[[Soubor:~~Cynowy Danzig ubt~~.~~jpeg~~\|~~right~~\|~~250px~~\|thumb\|~~cínová nádoba~~]]	+	[[Soubor:Teapot tadpole Petit Palais OGAL00116.jpg\|thumb\|230px\|thumb\|Cínová konvice]]
	Celkově je cín v [[zemská kůra\|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2 - 4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u.		Celkově je cín v [[zemská kůra\|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2 - 4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u.

Řádka 57:		Řádka 57:

	== Historie a výroba v minulosti ==		== Historie a výroba v minulosti ==
-	[[Image:Jaroměř Mikuláš křtitelnice.jpg\|~~right~~\|~~250px\|thumb~~\|cínová křtitelnice, kostel v [[Jaroměř]]i]]	+	[[Image:Jaroměř Mikuláš křtitelnice.jpg\|thumb\|230px\|cínová křtitelnice, kostel v [[Jaroměř]]i]]
-	V Bibli i v nejstarších spisech ~~[[Řek]]ů~~ a~~[[ Říman]]ů~~ se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Není nijak vyloučeno, že cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[Ruda (geologie)\|rud]]. [[Hérodotos\|Herodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantickém oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy Scillské u pobřeží jižní Anglie, odkud Féničané cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]]. Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devonshire]].	+	V Bibli i v nejstarších spisech Řeků a Římanů se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Není nijak vyloučeno, že cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[Ruda (geologie)\|rud]]. [[Hérodotos\|Herodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantickém oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy Scillské u pobřeží jižní Anglie, odkud Féničané cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]]. Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devonshire]].

	V Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s dobýváním cínu v Krupce roce 1200. V 15. století byly založeny hutě v [[Cínovec (Dubí)\|Cínovci]] a v 16. století ve [[Horní Slavkov\|Slavkově]]. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť.		V Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s dobýváním cínu v Krupce roce 1200. V 15. století byly založeny hutě v [[Cínovec (Dubí)\|Cínovci]] a v 16. století ve [[Horní Slavkov\|Slavkově]]. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť.
Řádka 70:		Řádka 70:

	== Využití ==		== Využití ==
-	[[Soubor:Cínový vojáček.jpg\|thumb\|~~right~~\|Cínový vojáček]]	+	[[Soubor:Cínový vojáček.jpg\|thumb\|230px\|Cínový vojáček]]
	Se zpracováním cínu [[lití]]m do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, [[pamětní medaile]] apod.		Se zpracováním cínu [[lití]]m do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, [[pamětní medaile]] apod.

Řádka 77:		Řádka 77:
	Ve ''[[Sklářství\|sklářském průmyslu]]'' je lití skleněných tabulí na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších).		Ve ''[[Sklářství\|sklářském průmyslu]]'' je lití skleněných tabulí na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších).

-	Elementární cín získává ''[[supravodivost\|supravodivé]] vlastnosti'' při teplotách pod 3,72 K. Dosažení této teploty není technicky příliš obtížné a proto cínové krystaly sloužily jako první materiál pro studium jevů supravodivosti (např. [[Meissnerův-Ochsenfeldův jev]]).	+	Elementární cín získává ''[[supravodivost\|supravodivé]] vlastnosti'' při teplotách pod 3,72 K. Dosažení této teploty není technicky příliš obtížné a proto cínové krystaly sloužily jako první materiál pro studium jevů supravodivosti (např. [[Meissnerův-Ochsenfeldův jev]]).

	== Slitiny cínu ==		== Slitiny cínu ==
	Základní nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se proto k výrobě nástrojů nebo zbraní. Teprve objev slitin cínu s [[měď\|mědí]] a dalšími kovy umožnil rozkvět starověké metalurgie a přispěl k rychlejšímu vývoji civilizace.		Základní nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se proto k výrobě nástrojů nebo zbraní. Teprve objev slitin cínu s [[měď\|mědí]] a dalšími kovy umožnil rozkvět starověké metalurgie a přispěl k rychlejšímu vývoji civilizace.
-	~~[[Soubor:Freer 005.jpg\|right\|250px\|thumb\|bronzová nádoba]]~~

		+	[[Soubor:Freer 005.jpg\|thumb\|230px\|bronzová nádoba]]
	* '''[[Bronz]]''' jako slitina cínu s mědí dala jménu celé epoše lidských dějin – ''doba bronzová''. Vlastnosti bronzu spojují pozitivní vlastnosti obou jeho složek: cín podstatným způsobem zvyšuje pevnost a tvrdost a zároveň má vzniklá slitina nižší bod tání než měď a snáze se proto zpracovává litím. Bronzové nože a meče mají lepší užitné vlastnosti než [[železo\|železné]] a přitom se mnohem snáze vyrábějí. Předpokládá se proto, že nástup masové výroby a využití železa a oceli byl způsoben především výrazným nedostatkem snadno dostupných cínových rud a tím výrazným zdražením bronzových nástrojů.		* '''[[Bronz]]''' jako slitina cínu s mědí dala jménu celé epoše lidských dějin – ''doba bronzová''. Vlastnosti bronzu spojují pozitivní vlastnosti obou jeho složek: cín podstatným způsobem zvyšuje pevnost a tvrdost a zároveň má vzniklá slitina nižší bod tání než měď a snáze se proto zpracovává litím. Bronzové nože a meče mají lepší užitné vlastnosti než [[železo\|železné]] a přitom se mnohem snáze vyrábějí. Předpokládá se proto, že nástup masové výroby a využití železa a oceli byl způsoben především výrazným nedostatkem snadno dostupných cínových rud a tím výrazným zdražením bronzových nástrojů.
	** Bronzy mají mnoho využití i v současné době. O významu, jaký je člověkem bronzu připisován svědčí např. i to, že za třetí místo v nějaké sportovní disciplíně se uděluje ''bronzová medaile'', hned po [[zlato\|zlaté]] a [[stříbro\|stříbrné]].		** Bronzy mají mnoho využití i v současné době. O významu, jaký je člověkem bronzu připisován svědčí např. i to, že za třetí místo v nějaké sportovní disciplíně se uděluje ''bronzová medaile'', hned po [[zlato\|zlaté]] a [[stříbro\|stříbrné]].
Řádka 131:		Řádka 131:


-	{{commonscat\|Tin}}{{Tabulka prvků}}{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Flickr\|Tin}}{{commonscat\|Tin}}{{Tabulka prvků}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Chemické prvky]]		[[Kategorie:Chemické prvky]]
	[[Kategorie:Cín]]		[[Kategorie:Cín]]
	[[Kategorie:Kovy]]		[[Kategorie:Kovy]]

Sysop: 1 revizi

2014-01-21T21:44:57Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 21. 1. 2014, 21:44

Sysop: Nahrazení textu

2011-02-12T23:42:25Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{|border="1" cellpadding="2" cellspacing="1" width="330" align="right" style="margin:0 0 .5em 1em; border-collapse:collapse;"
| colspan="2" align="center" bgcolor="fefe00"| '''Cín'''
|-
| colspan="2" align="center" | [[Soubor:Sn-TableImage.png|290px|Cín]]
|-
|[[Atomové číslo]]||50
|-
|[[Relativní atomová hmotnost]]||118,710(7) [[Atomová hmotnostní jednotka|amu]]
|-
|[[Elektronová konfigurace]]|| [Kr] 4d10 5s2 5p2
|-
|[[Elektronegativita]] (Pauling)||1,96
|-
|[[Teplota tání]]||231,93 °C (505,08 K)
|-
|[[Teplota varu]]||2602 °C (2875 K)
|-
|[[Hustota]]||(bílý) 7,26 g.cm-3 (šedý) 5.769 g.cm-3
|-
|[[Hustota]] při teplotě tání||6,99 g.cm-3
|-
|[[Registrační číslo CAS]]||7440-31-5
|-
|[[Mohsova stupnice tvrdosti|Tvrdost]]||1,5
|-
|colspan="2" align="center" | [[Soubor:Metal cube tin.jpg|center|200px|Kostka cínu]]
|}
'''Cín''', chemická značka '''Sn''' ''(lat. Stannum)'' patří mezi [[kov]]y, které jsou známy lidstvu již od starověku především jako součást slitiny zvané [[bronz]]. Má velmi nízký bod tání a je dobře kujný a odolný vůči korozi. Nachází využití při výrobě slitin (bronz, pájky, ložiskový kov), v potravinářství při dlouhodobém uchovávání potravin (pocínování konzerv, cínové fólie) a při výrobě uměleckých předmětů.

== Základní fyzikálně - chemické vlastnosti ==
Nízkotavitelný kov, používaný člověkem již od starověku. Cín je v normálním prostředí značně ''odolný proti korozi'' a zároveň je zdravotně prakticky nezávadný. Je to stříbrobílý lesklý kov, není příliš tvrdý, ale je značně tažný. Takže jej lze válcovat na velmi tenké fólie (obalový materiál ''staniol''). Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství: Sn+2 a Sn+4.

Cín je vůči vzduchu i vodě za normální teploty stálý. Vůči působení silných minerálních kyselin není cín příliš odolný. Velmi ochotně se rozpouští především v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2, …). Také v silně alkalických roztocích se kovový cín poměrně rychle rozpouští za vzniků ciničitanového aniontu [SnO3]-2. Cín je tedy amfoterní.

Kovový cín se vykytuje ve ''třech alotropních modifikacích'': šedý α - cín, krystalizující v kubické soustavě, bílý β - cín, který se vyskytuje v tetragonální krystalické soustavě, a γ-cín krystalizující v kosočtverečné soustavě. Přechod mezi formou bílého a šedého cínu nastává při teplotě 13,2 °C. Jsou-li cínové předměty (nádoby, sošky) dlouhodobě vystaveny takto nízkým teplotám, může dojít k přechodu původně bílého cínu na šedou modifikaci a předmět se rozpadne na prach. Tento jev je označován jako ''[[cínový mor]]'' a byl znám již od středověku, kdy přes zimu teploty v hradních místnostech mohly klesnout pod uvedenou hodnotu a došlo ke zničení cínových nádob. γ-cín vzniká z bílého β - cínu až při 160 °C.

== Výskyt ==
[[Soubor:Cynowy Danzig ubt.jpeg|right|250px|thumb|cínová nádoba]]
Celkově je cín v [[zemská kůra|zemské kůře]] poměrně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 2 - 4 ppm (mg/kg). V mořské vodě činí jeho koncentrace pouze 3 mikrogramy v jednom litru. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom cínu přibližně 30 miliard atomů [[vodík]]u.

Hlavní cínovou rudou je [[kasiterit]] neboli [[Kasiterit|cínovec]], chemicky [[oxid cíničitý]] SnO2, který obsahuje 78,62 % cínu. Další, ale vzácná cínová ruda, je například [[stannin]] Cu2S'''.'''FeS'''.'''SnS2. [[Kasiterit|Cínovec]] se vyskytuje v ''cínovcových žilách'' a ''pegmatitech'', hromadí se v náplavech. V České republice jsou poměrně bohatá naleziště cínových rud, např. [[Cínovec (Dubí)|Cínovec]], [[Horní Krupka]], [[Horní Slavkov]]. Světová ložiska jsou především v [[Barma|Barmě]], [[Indonésie|Indonésii]], [[Malajsie|Malajsii]], [[Bolívie|Bolívii]], [[Brazílie|Brazílii]], [[Rusko|Rusku]] ([[Jakutsko]] a [[Čukotka]]), [[Nigérie|Nigérii]] a [[Austrálie|Austrálii]].

Dalšími méně známými rudami cínu jsou [[franckeit]] Pb5Sn3Sb2S14, [[stanin]] Cu2FeSnS4 (resp. Cu2S•FeS•SnS2) a [[cylindrit]] Pb3Sn4FeSb2S14.

== Výroba ==

Výroba kovového cínu z rudy je jednoduchá, jde o žárovou redukci [[uhlí]]m v šachtových nebo plamenných pecích:

: SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO

Ve [[struska|strusce]], která vzniká při tomto pochodu je ještě stále velké množství cínu a lze jej získat redukčním pochodem (tavením strusky v plamenných pecích s [[Vápno (materiál)|vápnem]] a [[uhlí]]m) nebo srážecím pochodem (tavením se [[železo|železnými]] odpadky).

: SnSiO3 + CaO + C → Sn + CaSiO3 + CO ''redukční pochod''
: SnSiO3 + Fe → FeSiO3 + Sn ''srážecí pochod''

K opětovné regeneraci pocínovaných předmětů lze využít [[elektrolýza|elektrolýzu]] nebo se cín z pocínovaných kovových povrchů zpětně získává působením [[plyn]]ného [[Chlór|chloru]].

== Historie a výroba v minulosti ==
[[Image:Jaroměř Mikuláš křtitelnice.jpg|right|250px|thumb|cínová křtitelnice, kostel v [[Jaroměř]]i]]
V Bibli i v nejstarších spisech [[Řek]]ů a[[ Říman]]ů se vyskytují pojmy, která mnozí badatelé vztahují k výrobě cínu. Není nijak vyloučeno, že cín byl znám velmi dávno, především pro svou poměrně snadnou výrobu z [[Ruda (geologie)|rud]]. [[Hérodotos|Herodotos]] mluví o cínových ostrovech a [[Plinius]] píše, že cín je dražší než [[olovo]] a že se dováží z cínových ostrovů v Atlantickém oceánu. Za cínové ostrovy se pokládají ostrovy Scillské u pobřeží jižní Anglie, odkud Féničané cín vyváželi do Východní Evropy a Západní Asie. Později poskytovalo Féničanům dostatek cínu [[Španělsko]]. Těžba cínové rudy na Pyrenejském poloostrově zanikla v dobách, kdy se Maurové usazovali ve Španělsku. Začátkem tisíciletí byla nejdůležitější naleziště cínovce v Evropě v Anglii v [[Cornwall]]u a [[Devonshire]].

V Krušných horách, které se proslavily bohatstvím cínové rudy, se začalo s dobýváním cínu v Krupce roce 1200. V 15. století byly založeny hutě v [[Cínovec (Dubí)|Cínovci]] a v 16. století ve [[Horní Slavkov|Slavkově]]. Všechny hutě a doly byly zničeny za třicetileté války a poté nebyly dlouho obnoveny. Dnes funguje pouze jedna huť.

===Postup historické výroby===
Cínovec se rozemele, plaví a potom se praží, aby se odstranily [[síra]] a [[arsen]]. Propírání i pražení rudy se obvykle několikrát opakuje. Tím způsobem se obohatí cínová ruda na obsah až 70 % cínu. Z cínovce se získává kov [[Redukce (chemie)|redukcí]] [[uhlí]]m v peci. V Čechách v Krupce je v provozu jedna [[šachtová pec ]], která se plní střídavě dřevěným uhlím a rudou. Obdržený cín není zcela čistý a proto se dále rafinuje.

[[Rafinace]] cínu se provádí na nakloněné [[nístěj]]i, pokryté žhavým uhlím. Na uhlí se vlije v šachtové peci získaný cín, který stéká po žhavém uhlí a zanechává na něm nečistoty. Práce s naléváním cínu na uhlí se opakuje tolikrát, až cín na uhlí nezanechává zbytky při odtékání. Vyčištěný cín se lije do [[kadlub]]ů.

Protože je cínu značný nedostatek, vyrábí se cín i ze zbytků a odřezků bílého plechu. Při výrobě se použije elektrického proudu. Elektrolytem je roztok [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] NaOH, anodu tvoří drátěný košík naplněný odpadky bílého plechu. Na železné katodě se usazuje houbovitý cín, který se vybírá a taví za vzniku velmi čistého kovu. Železné odpadky po odstranění cínu se použijí jako šrot při výrobě železa a [[ocel]]i.

== Využití ==
[[Soubor:Cínový vojáček.jpg|thumb|right|Cínový vojáček]]
Se zpracováním cínu [[lití]]m do různých forem se setkáváme již od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. I v antice byla výroba cínových předmětů vysoce ceněna, ale cínařství dosáhlo vrcholu v evropském středověku, renesanci a baroku. Hlavními výrobky z té doby jsou užitkové a liturgické nádoby, svícny, křtitelnice. Povrch těchto výrobků byl zdoben reliéfy, rytím, cizelováním a leptáním. Před objevením porcelánu byl cín důležitým materiálem pro výrobu talířů, konví a číší. Později byly z cínu odlévány i drobné hračky (cínoví vojáčci), sošky, [[pamětní medaile]] apod.

V současné době je těžiště využití kovového cínu v '''[[potravinářství]].''' Vysoká odolnost cínu proti korozi a jeho zdravotní nezávadnost ho určují jako ideální materiál pro styk s dlouhodobě uchovávanými potravinami. Protože cena samotného cínu je poměrně vysoká, je plech pro výrobu konzerv obvykle ze slitin [[železo|železa]] a cínem v tenké vrstvě je pokrýván vnitřní povrch, který je v kontaktu s potravinami. Podobně se upravují i kovové povrchy zařízení pro potravinářský průmysl – trubky, kotle, reaktory… Z cínu lze také vyválcovat tenké fólie (''staniol''), které se opět uplatňují při ochraně potravin nebo jiných předmětů před korozí. Dnes jsou ale vytlačovány [[hliník]]ovou fólií - ''[[alobal]]em'', který je znatelně levnější a má stejné vlastnosti, kromě zdravotní nezávadnosti.

Ve ''[[Sklářství|sklářském průmyslu]]'' je lití skleněných tabulí na roztavený cín ideální metodou pro výrobu dokonale rovných skleněných ploch o značně velkých rozměrech (výkladní skříně, okna moderních výškových budov a dalších).

Elementární cín získává ''[[supravodivost|supravodivé]] vlastnosti'' při teplotách pod 3,72 K. Dosažení této teploty není technicky příliš obtížné a proto cínové krystaly sloužily jako první materiál pro studium jevů supravodivosti (např. [[Meissnerův-Ochsenfeldův jev]]).

== Slitiny cínu ==
Základní nevýhodou čistého cínu je skutečnost, že je velmi měkký a nehodí se proto k výrobě nástrojů nebo zbraní. Teprve objev slitin cínu s [[měď|mědí]] a dalšími kovy umožnil rozkvět starověké metalurgie a přispěl k rychlejšímu vývoji civilizace.
[[Soubor:Freer 005.jpg|right|250px|thumb|bronzová nádoba]]

* '''[[Bronz]]''' jako slitina cínu s mědí dala jménu celé epoše lidských dějin – ''doba bronzová''. Vlastnosti bronzu spojují pozitivní vlastnosti obou jeho složek: cín podstatným způsobem zvyšuje pevnost a tvrdost a zároveň má vzniklá slitina nižší bod tání než měď a snáze se proto zpracovává litím. Bronzové nože a meče mají lepší užitné vlastnosti než [[železo|železné]] a přitom se mnohem snáze vyrábějí. Předpokládá se proto, že nástup masové výroby a využití železa a oceli byl způsoben především výrazným nedostatkem snadno dostupných cínových rud a tím výrazným zdražením bronzových nástrojů.
** Bronzy mají mnoho využití i v současné době. O významu, jaký je člověkem bronzu připisován svědčí např. i to, že za třetí místo v nějaké sportovní disciplíně se uděluje ''bronzová medaile'', hned po [[zlato|zlaté]] a [[stříbro|stříbrné]].
** Bronz vykazuje velkou ''odolnost při styku s mořskou vodou'' a vyrábějí se z něj důležité součásti průmyslových aparatur, které jsou trvale vystaveny jejímu působení (potrubí a ventily pro její rozvod).
** Bronz ([[zvonovina]]) je dodnes pokládán za nejlepší slitinu pro výrobu [[zvon]]ů, jsou z něj odlévány různé sochy a kovové plastiky, protože prakticky neomezeně vzdoruje vlivům počasí. Velmi významné a ceněné jsou také čínské bronzové umělecké předměty.
** Tzv. fosforové bronzy obsahují navíc přibližně 1 % [[fosfor]]u a vyznačují ještě zvýšenou tvrdostí, mechanickou a chemickou odolností.
* Zvýšením obsahu cínu v bronzu se získá jeho speciální odrůda, slitina nazývaná ''[[dělovina]]''. Tato slitina sloužila v raném novověku pro výrobu těžkých palných zbraní a nebylo proto výjimkou, že se kostelní zvony přetavovaly na děla.
* Dalším typem [[měď]] obsahujících slitin je ''[[ložiskový kov]]''. Jde o slitinu s přibližným složením 80-90 % Sn, která obsahuje navíc [[měď]], [[olovo]] a [[antimon]]. Vyznačuje se především vysokou odolností proti otěru i když jsou poměrně měkké – slouží pro výrobu kluzných ložisek pro automobilový průmysl a další aplikace.
* ''Anglický cín'' (pewter) slitina s mědí a antimonem nebo olovem, obsah cínu přesahuje 90%. Užívá se k výrobě levnějších šperků.
* Velkou skupinu slitin cínu představují ''[[pájka|pájky]]''. Nejjednoduššími cínovými pájkami jsou slitiny s [[olovo|olovem]], používané pro pájení jednoduchých elektrických obvodů nebo instalatérské práce. Dnes se postupně od slitiny s olovem ustupuje a začíná se využívat slitina s [[bismut]]em, která má podobné vlastnosti. Bod tání těchto pájek je dán poměrem obou kovů, pohybuje se v rozmezí 250 – 400 °C.
** Pro složitější aplikace se odlévají komplikovanější směsi, obvykle se jedné o slitiny cínu, olova, [[kadmium|kadmia]] a [[antimon]]u. Pro zvýšení bodu tání, zvýšení pevnosti a vodivosti spoje se často ještě navíc leguje do slitiny [[stříbro]]. Pro účely, vyžadující zvlášť velkou tvrdost spoje se navíc přidává i [[fosfor]], který však zvyšuje křehkost materiálu.
** V současné době je z ekologického hlediska zvyšován tlak na odstranění toxických těžkých kovů jako je olovo a kadmium z elektronických produktů každodenního použití. V souvislosti s tím roste poptávka po pájkách složených pouze ze stříbra a cínu, přes jejich vyšší cenu.
* Dalším využitím cínu je tzv. varhanní kov, ze kterého se vyrábějí varhanní píšťaly. Je to slitina cínu a olova, obsah cínu určuje kvalitu píšťaly a její zvuk. Čím více cínu, tím větší má pak výsledný zvuk lesk, většinou se jedná o kompromis mezi výrobními náklady a požadovaným zvukem.
* Poslední ze známých slitin je ''kov Britania'', který se využívá k výrobě jídelních příborů a nádobí. Je to slitina 90 % cínu, 8 % [[antimon]]u a 2 % [[měď|mědi]].

== Sloučeniny ==
Cín vytváří s většinou minerálních kyselin ''dvě řady solí s mocenstvím Sn+2 a Sn+4''. Ve vodných roztocích jsou ionty o uvedeném mocenství stálé pouze v přítomnosti velkého nadbytku kyselin (především [[HCl]] stabilizuje ion Sn+4 tvorbou silných chlorokomplexů). Roztoky cínatých solí Sn+2 se ve styku se vzdušným [[kyslík]]em pozvolna oxidují na soli cíničité.

Hlavní praktické uplatnění nalézají roztoky ''cínatých solí jako [[Redukce (chemie)|redukční]] činidla'' střední síly. Jsou nasazovány jak v organické tak anorganické [[Chemická syntéza|syntéze]] i v [[analytická chemie|analytické chemii]] v reduktometrických [[titrace|titracích]] nebo při tvorbě těkavých hydridů [[arsen]]u nebo [[antimon]]u.

=== Sloučeniny cínaté ===
* [[Chlorid cínatý]] SnCl2 je bílá, mastně lesklá, rozpustná krystalická látka. Je to silné redukční činidlo. Nejlépe se připraví vedením par [[chlorovodík]]u přes rozžhavený cín.
* [[Oxid cínatý]] SnO je tmavý prášek, nerozpustný ve vodě. Vzniká reakcí [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] s cínatými nebo zásaditými látkami.
* [[Sulfid cínatý]] SnS je tmavě hnědá, nerozpustná látka, která vzniká přímým slučováním cínu se [[Síra|sírou]] nebo se vylučuje z roztoků cínatých solí po přidání roztoku [[sirovodík]]u.
* [[Dusičnan cínatý]] Sn(NO3)2 je bílá, hygroskopická, krystalická látka, která se snadno rozkládá. Vzniká působením zředěné [[kyselina dusičná|kyseliny dusičné]] na cín, kdy vzniká vedle [[dusičnan cínatý|dusičnanu cínatého]] i [[dusičnan cíničitý]], nebo ho lze připravit reakcí [[oxid cínatý|oxidu cínatého]] nebo [[hydroxid cínatý|hydroxidu cínatého]] se zředěnou [[kyselina dusičná|kyselinou dusičnou]].
* hydroxid cínatý Sn(OH)2 je amfoterní bílá sraženina.

=== Sloučeniny cíničité ===
* [[Cínovodík]] SnH4 neboli stannan je bezbarvá, velmi jedovatá plynná látka, která se lehce rozkládá. Vzniká při rozkladu slitiny hořčíku a cínu čtyřnormální [[kyselina chlorovodíková|kyselinou chlorovodíkovou]].
* [[Fluorid cíničitý]] SnF4 je bezbarvá krystalická látka, která lehce tvoří komplexní sloučeniny. Vzniká reakcí [[chlorid cíničitý|chloridu cíničitého]] s bezvodým [[fluorovodík]]em.
* [[Chlorid cíničitý]] SnCl4 je v bezvodém stavu bezbarvá, na vzduchu dýmající kapalina. Z vodného roztoku krystalizuje jako bezbarvá krystalická látka, která se snadno rozplývá na vzduchu a nejčastěji krystalizuje jako pentahydrát. [[Chlorid cíničitý]] snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se reakcí cínu s [[Chlór|chlorem]]. Využívá se v barvířství jako mořidlo.
* [[Bromid cíničitý]] SnBr4 je za pokojové teploty sněhobílá krystalická látka, která v roztoku snadno tvoří komplexní sloučeniny. Připravuje se slučování cínu s [[brom]]em.
* [[Jodid cíničitý]] SnI4 je žluá až žlutohnědá krystalická látka, která se vodě rozkládá na [[jodid cínatý]] a [[jod]]. Připravuje se reakcí cínu s [[jod]]em.
* [[Oxid cíničitý]] SnO2 se v přírodě vyskytuje jako nerost [[Kasiterit|cínovec]] ([[kasiterit]]) hnědočerné, šedé nebo žluté barvy. Je základní surovinou pro výrobu cínu. Nemá kapalné skupenství, při 1800°C sublimuje. Ve vodě je nerozpustný a ani s kyselinami a roztoky hydroxidů nijak výrazně nereaguje. Používá se při výrobě bílých smaltů, glazur a leštících prášků, má antistatické účinky, a proto se aplikuje na povrchy skel (vzniká mléčné sklo). Připravuje se spalováním cínu v proudu vzduchu.
* [[Sulfid cíničitý]] SnS2 je zlatožlutá látka, která má obchodní název ''musivní zlato'' - tj.zlato pro mosaikové práce. V roztoku vytváří několik komplexů. Připravuje se působením [[sulfan]]u na roztoky cíničitých sloučenin nebo zahříváním cínu se [[síra|sírou]] a [[salmiak]]em.

== Literatura ==
* Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
* Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

== Externí odkazy ==
* Periodická soustava a tabulka vlastností prvků [http://home.tiscali.cz/~cz382002/slouc/index.html]
* Chemický vzdělávací portál [http://chemie.gfxs.cz/index.php?pg=tabulka_seznam]
* WebElements (anglicky) [http://www.webelements.com/]
* Periodická tabulka prvků [http://www.tabulka.cz/]

{{commonscat|Tin}}{{Tabulka prvků}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Chemické prvky]]
[[Kategorie:Cín]]
[[Kategorie:Kovy]]