Car - Historie editací

Sysop: ++

2026-01-18T12:36:51Z

← Starší verze		Verze z 18. 1. 2026, 12:36
Řádka 3:		Řádka 3:
	'''Car''' byl oficiální [[titul]] [[panovník]]a v [[Rusko\|Rusku]] a [[Bulharsko\|Bulharsku]] (z [[latina\|latinského]] ''caesar'', [[císař]]). Původně titul představoval slovanskou verzi [[císař]]ského titulu a značil nárok na postavení rovné [[Byzanc\|byzantským]] císařům; později však převzal význam titulu [[král]]e<ref>[http://encyclopedia.jrank.org/TOO_TUM/TSAR_or_CZAR.html Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348]</ref> (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název [[Kongresovka\|Polského království]] v době Kongresovky: ''Царство Польское'' — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název ''король'').		'''Car''' byl oficiální [[titul]] [[panovník]]a v [[Rusko\|Rusku]] a [[Bulharsko\|Bulharsku]] (z [[latina\|latinského]] ''caesar'', [[císař]]). Původně titul představoval slovanskou verzi [[císař]]ského titulu a značil nárok na postavení rovné [[Byzanc\|byzantským]] císařům; později však převzal význam titulu [[král]]e<ref>[http://encyclopedia.jrank.org/TOO_TUM/TSAR_or_CZAR.html Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348]</ref> (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název [[Kongresovka\|Polského království]] v době Kongresovky: ''Царство Польское'' — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název ''король'').

-	V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský ~~[[Ivan III.\|~~Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].	+	V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský Ivan III. Veliký, ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce Vasilij III. Ivanovič titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] Ivan IV. Hrozný. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].
-	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)	+
		+	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže Simeon I. v roce 917 ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce 1018 první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]]–[[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.		V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

Sysop: + Aktualizace

2026-01-18T12:34:56Z

+ Aktualizace

← Starší verze		Verze z 18. 1. 2026, 12:34
Řádka 1:		Řádka 1:
-	~~{{Různé významy\|tento=~~panovnickém titulu}}	+	: ''Tento článek je o panovnickém titulu. Další významy jsou uvedeny na stránce'': [[Car (rozcestník)]].
		+	[[Soubor:Император Николай II.jpg\|thumb\|250px\|Mikuláš II. – poslední ruský car]]
	'''Car''' byl oficiální [[titul]] [[panovník]]a v [[Rusko\|Rusku]] a [[Bulharsko\|Bulharsku]] (z [[latina\|latinského]] ''caesar'', [[císař]]). Původně titul představoval slovanskou verzi [[císař]]ského titulu a značil nárok na postavení rovné [[Byzanc\|byzantským]] císařům; později však převzal význam titulu [[král]]e<ref>[http://encyclopedia.jrank.org/TOO_TUM/TSAR_or_CZAR.html Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348]</ref> (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název [[Kongresovka\|Polského království]] v době Kongresovky: ''Царство Польское'' — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název ''король'').		'''Car''' byl oficiální [[titul]] [[panovník]]a v [[Rusko\|Rusku]] a [[Bulharsko\|Bulharsku]] (z [[latina\|latinského]] ''caesar'', [[císař]]). Původně titul představoval slovanskou verzi [[císař]]ského titulu a značil nárok na postavení rovné [[Byzanc\|byzantským]] císařům; později však převzal význam titulu [[král]]e<ref>[http://encyclopedia.jrank.org/TOO_TUM/TSAR_or_CZAR.html Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348]</ref> (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název [[Kongresovka\|Polského království]] v době Kongresovky: ''Царство Польское'' — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název ''король'').
-	~~[[Soubor:CarDusan.jpg\|right\|thumb\|Srbský car [[Štěpán Dušan\|Dušan Veliký]]]]~~	+
	V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].		V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].
	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)		V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
-	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.	+	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: Nahrazení textu „1186“ textem „1186“

2020-06-03T09:33:07Z

Nahrazení textu „1186“ textem „1186“

← Starší verze		Verze z 3. 6. 2020, 09:33
Řádka 3:		Řádka 3:
	[[Soubor:CarDusan.jpg\|right\|thumb\|Srbský car [[Štěpán Dušan\|Dušan Veliký]]]]		[[Soubor:CarDusan.jpg\|right\|thumb\|Srbský car [[Štěpán Dušan\|Dušan Veliký]]]]
	V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].		V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].
-	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce [[1186]] pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)	+	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce 1186 pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.		V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

Sysop: Nahrazení textu „1371“ textem „1371“

2015-06-10T23:26:58Z

Nahrazení textu „1371“ textem „1371“

← Starší verze		Verze z 10. 6. 2015, 23:26
Řádka 4:		Řádka 4:
	V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].		V '''[[Rusko\|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.\|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie\|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko\|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace\|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci\|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič\|Mikuláš II.]] z [[Romanovci\|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov\|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].
	V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce [[1186]] pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)		V '''[[Bulharsko\|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus\|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc\|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše\|druhé bulharské říše]] došlo v roce [[1186]] pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše\|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský\|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
-	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-[[1371]]), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.	+	V '''[[Srbsko\|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.\|Štěpána Uroše V.]] (1355-1371), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

	== Reference ==		== Reference ==

Sysop: 1 revizi

2014-04-28T13:43:23Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 28. 4. 2014, 13:43

Sysop: Nahrazení textu

2012-04-01T15:43:44Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Různé významy|tento=panovnickém titulu}}
'''Car''' byl oficiální [[titul]] [[panovník]]a v [[Rusko|Rusku]] a [[Bulharsko|Bulharsku]] (z [[latina|latinského]] ''caesar'', [[císař]]). Původně titul představoval slovanskou verzi [[císař]]ského titulu a značil nárok na postavení rovné [[Byzanc|byzantským]] císařům; později však převzal význam titulu [[král]]e<ref>[http://encyclopedia.jrank.org/TOO_TUM/TSAR_or_CZAR.html Heslo „Tsar“ v Encyclopedia Britannica, 11. vydání (1911), díl 27, str. 348]</ref> (alespoň ve východní, pravoslavné oblasti — srov. ruský název [[Kongresovka|Polského království]] v době Kongresovky: ''Царство Польское'' — zatímco pro „západní“ krále byl užíván název ''король'').
[[Soubor:CarDusan.jpg|right|thumb|Srbský car [[Štěpán Dušan|Dušan Veliký]]]]
V '''[[Rusko|Rusku]]''' začal jako první používat titul car neoficiálně veliký kníže moskevský [[Ivan III.|Ivan III. Veliký]], ale pouze v [[diplomacie|diplomatickém styku]] s méně významnými státy, například s [[Livonsko|Livonskem]]. Roku 1514 použil jeho nástupce [[Vasilij III. Ivanovič]] titul „''car a vládce celé Rusi''“ („''car i gosudar vseja Rusii''“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař [[Maximilián I. Habsburský]]. (Toho později využil [[Petr I. Veliký]], který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor.) Oficiálně se ruským carem nechal [[korunovace|korunovat]] jako první v roce 1547 [[Rurikovci|Rurikovec]] [[Ivan IV. Hrozný]]. Posledním ruským carem byl [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláš II.]] z [[Romanovci|romanovské]], respektive [[dynastie Holstein-Gottorp-Romanov|holštýnsko-gottorpské dynastie]], sesazený v roce [[1917]].
V '''[[Bulharsko|Bulharsku]]''' přijal jako první titul cara (''[[basileus|basilea]]'') Bulharů kníže [[Simeon I.]] v roce [[917]] ve snaze vyrovnat se, poté co dosáhl vítězství nad [[Byzanc|byzantským]] vojskem u Anchialu, [[konstantinopol]]skému panovníkovi. V roce [[1018]] první bulharské carství zaniklo a Bulharsko se stalo součástí byzantské říše. Ke vzniku [[Druhá bulharská říše|druhé bulharské říše]] došlo v roce [[1186]] pod vládou carů z dynastie Asenovců. Ani to však nemělo dlouhého trvání. Rozpadlo se koncem 14. století pod náporem [[Osmanská říše|osmanských Turků]]. Samostatný bulharský stát byl obnoven jako knížectví koncem 19. století. V roce [[1908]] přijal jeho vládce [[Ferdinand I. Bulharský|Ferdinand I.]] z dynastie Sachsen-Coburg-Koháry carský titul. Posledním bulharským carem byl v letech [[1943]] - [[1946]] nezletilý [[Simeon II.]] (Po návratu z exilu byl roku 2001 zvolen předsedou bulharské vlády.)
V '''[[Srbsko|Srbsku]]''' se nechal korunovat roku 1346 "''císařem a samovládcem Srbska a Romanie''" (Byzance) [[Štěpán Dušan IV.]] Dobytí Konstantinopole a vznik slovansko-byzantského císařství, o něž dříve usilovali bulharští vládci, se nyní zdálo být logickým vyústěním srbské expanzívní politiky. Roku 1355 však srbský car nečekaně zemřel, aniž své plány uskutečnil. Rozsáhlá srbská říše, složená z mnoha nesourodých území, se za vlády jeho nepříliš schopného syna [[Štěpán Uroš V.|Štěpána Uroše V.]] (1355-[[1371]]), který se rovněž nechal titulovat carem, začala rozpadat a jednotlivé oblasti se osamostatnily, což znamenalo konec srbského carství.

== Reference ==
<references/>

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Carové]]
[[Kategorie:Panovníci podle titulů]]
[[Kategorie:Panovníci]]