Sysop: 1 revizi

2014-04-26T11:19:57Z

1 revizi

← Starší verze		Verze z 26. 4. 2014, 11:19
Řádka 77:		Řádka 77:
	\| A=37 \| značka=Cl \| výskyt=24,23 % \| n=20 }}		\| A=37 \| značka=Cl \| výskyt=24,23 % \| n=20 }}
	}}		}}
-
	'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', ([[latina\|lat.]] ''chloros'', "zelený") je [[jed\|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[halogen]]ů.		'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', ([[latina\|lat.]] ''chloros'', "zelený") je [[jed\|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[halogen]]ů.

Řádka 228:		Řádka 227:
	* [http://www.toxik.arnika.org/chemicke-latky/chlor chlór] - Arnika		* [http://www.toxik.arnika.org/chemicke-latky/chlor chlór] - Arnika

-	~~{{Tabulka prvků}}~~	+
-	{{Commonscat\|Chlorine}}	+	{{Commonscat\|Chlorine}}{{Tabulka prvků}}{{Článek z Wikipedie}}
-	{{Článek z Wikipedie}}	+
	[[Kategorie:Chlór]]		[[Kategorie:Chlór]]
	[[Kategorie:Chemické prvky]]		[[Kategorie:Chemické prvky]]
	[[Kategorie:Dezinfekční látky]]		[[Kategorie:Dezinfekční látky]]
	[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]		[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]

Sysop: Nahrazení textu

2011-03-05T09:21:42Z

Nahrazení textu

← Starší verze		Verze z 5. 3. 2011, 09:21
Řádka 77:		Řádka 77:
	\| A=37 \| značka=Cl \| výskyt=24,23 % \| n=20 }}		\| A=37 \| značka=Cl \| výskyt=24,23 % \| n=20 }}
	}}		}}
		+
	'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', ([[latina\|lat.]] ''chloros'', "zelený") je [[jed\|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[halogen]]ů.		'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', ([[latina\|lat.]] ''chloros'', "zelený") je [[jed\|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[halogen]]ů.

Řádka 227:		Řádka 228:
	* [http://www.toxik.arnika.org/chemicke-latky/chlor chlór] - Arnika		* [http://www.toxik.arnika.org/chemicke-latky/chlor chlór] - Arnika

-		+	{{Tabulka prvků}}
-	{{Commonscat\|Chlorine}}~~{{Tabulka prvků}}~~{{Článek z Wikipedie}}	+	{{Commonscat\|Chlorine}}
		+	{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Chlór]]		[[Kategorie:Chlór]]
	[[Kategorie:Chemické prvky]]		[[Kategorie:Chemické prvky]]
	[[Kategorie:Dezinfekční látky]]		[[Kategorie:Dezinfekční látky]]
	[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]		[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]

Sysop: Nahrazení textu „Humphry Davy“ textem „Humphry Davy“

2011-03-05T09:21:42Z

Nahrazení textu „Humphry Davy“ textem „Humphry Davy“

Nová stránka

{{Infobox Chemický prvek

|značka=Cl
|číslo=17
|nukleonové=35, 36, 37
|název=Chlor
|latinský=Chlorum
|nad=[[fluor]]
|pod=[[brom]]
|vlevo=[[síra]]
|vpravo=[[argon]]
|dolní tabulka=ano

|chemická skupina=Halogeny
|RN-CAS=7782-50-5
|skupina=17
|perioda=3
|blok=p
|hmotnostní zlomek v zemské kůře=
|koncentrace v mořské vodě=
|počet přírodních izotopů=3
|obrázek=Chlorine-sample-flip.jpg
|vzhled=žlutozelený plyn

|relativní atomová hmotnost=35,453
|atomový poloměr=
|kovalentní poloměr=102±4
|van der waalsův poloměr=175
|elektronová konfigurace=[Ne] 3s2 3p5
|elektronů ve slupkách=2, 8, 7
|oxidační čísla='''7''', 6, '''5''', 4, '''3''', 2, '''1''', '''-1'''

|skupenství=plyn
|krystalová struktura=orthorhombická
|hustota=0,0032 g/cm3 (0 °C, 101,325 kPa)
|tvrdost=
|magnetické chování=diamagnetický
|teplota tání c=-101,5
|teplota tání k=171,6
|teplota varu c=-34,4
|teplota varu k=239,11
|molární objem=
|skup. teplo tání=6,406 kJ·mol−1 (Cl2)
|skup. teplo varu=20,41 kJ·mol−1 (Cl2)
|tlak nasycené páry=10 Pa (139 K), 1 kPa (170 K), 100 kPa (239 K)
|rychlost zvuku=206 m/s (plyn, 0 °C)
|měrná tepelná kapacita=33,949 J·mol−1·K−1 (Cl2, 25 °C)
|elektrická vodivost=
|elektrický odpor = >10 Ω·m (20 °C)
|tepelná vodivost=8,9·10-3 W·m−1·K−1 (300 K)

|různé=ano
|elektrodový potenciál=
|elektronegativita=3,16
|spalné teplo na m3=
|spalné teplo na kg=
|ionizační energie=1251,2 kJ·mol−1 (1), 2298 kJ·mol−1 (2), 3822 kJ·mol−1 (3)
|iontový poloměr=

|izotopy={{Infobox Chemický prvek/Stabilní izotop
| A=35 | značka=Cl | výskyt=75,77 % | n=18 }}
{{Infobox Chemický prvek/Nestabilní izotop 2
|A=36
|značka=Cl
|výskyt=stopy
|poločas=3,01·105 roků
|druh 1=β−
|MeV 1=0,709
|A produktu 1=36
|značka produktu 1=Ar
|druh 2=ε
|MeV 2=-
|A produktu 2=36
|značka produktu 2=S
}}
{{Infobox Chemický prvek/Stabilní izotop
| A=37 | značka=Cl | výskyt=24,23 % | n=20 }}
}}
'''Chlor''', chemická značka '''Cl''', ([[latina|lat.]] ''chloros'', "zelený") je [[jed|toxický]], světle zelený [[plyn]], druhý člen řady [[halogen]]ů.

== Základní fyzikálně - chemické vlastnosti ==

Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou [[Chemický prvek|prvků]] [[periodická tabulka prvků|periodické soustavy]]. Byl objeven roku 1774 [[Carl Wilhelm Scheele|Carlem Wilhelmem Scheelem]], ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 [[Anglie|anglický]] [[chemik]] sir Humphry Davy.

== Výskyt v přírodě ==
[[Soubor:Halit-Kristalle.jpg|right|thumb|krystalický NaCl]]
Na [[Země|Zemi]] je chlor přítomen pouze ve formě [[chemická sloučenina|sloučenin]], většina z nich je rozpuštěna v [[mořská voda|mořské vodě]] a ve vodě některých vnitrozemských [[jezero|jezer]] ([[Mrtvé moře]], [[Velké solné jezero]] a další). Z [[nerost|minerálů]] je nejznámější [[chlorid sodný]] (NaCl) neboli kuchyňská sůl. Velká ložiska chloridu sodného se nacházejí např. v [[Polsko|Polsku]] a [[Spojené státy americké|USA]] a [[geologie|geologicky]] vznikla jako pozůstatek po odpaření slaných vnitrozemských jezer.
Viz také [[minerál]] [[halit]].

V [[zemská kůra|zemské kůře]] je chlor přítomen v koncentraci 200–1900 ppm (mg/kg). V '''mořské vodě tvoří chloridové [[iont]]y nejvíce zastoupený anion''', jejich koncentrace se pohybuje kolem 19 g/l.

Zastoupení ve [[vesmír]]u odpovídá vyššímu [[atomové číslo|atomovému číslu]] chloru. Předpokládá se, že na 1 [[atom]] chloru připadá přes 17 milionů atomů [[vodík]]u.

Chlor je [[mikrobiogenní]]m prvkem rostlin. Přijímají ho z půdy z vodného roztoku. V rostlině je velmi pohyblivý. Pomáhá kompenzovat kladný náboj [[draslík]]u, spolu s [[vápník]]em stabilizuje [[komplex rozkládající vodu]] v primární fázi [[fotosyntéza|fotosyntézy]] a spolu s draslíkem se podílí na otvírání a zavírání [[průduch]]ů.

== Sloučeniny ==
Ve [[chemická sloučenina|sloučeninách]] se chlor vyskytuje v mocenství Cl−I, ClI, ClIII, ClIV, ClV a ClVII.

V každém mocenství, ve kterém se chlor vyskytuje, vytváří i příslušnou kyselinu.
* jedinou bezkyslíkatou kyselinou je [[kyselina chlorovodíková]] (HCl) s chlorem záporně jednomocným Cl−I
* [[kyselina chlorná]] HClO odpovídá valenci ClI a patří mezi velmi slabé kyseliny
* v mocenství ClIII je známa kyselina chloritá HClO2
* [[kyselina chlorečná]] HClO3 odpovídá valenci ClV
* velmi silná [[kyselina chloristá]] HClO4 přísluší sedmimocnému chloru ClVII

Všechny uvedené kyseliny vytvářejí soli s elektropozitivními prvky a především v případě kyseliny chlorné, chlorité a chlorečné mají tyto soli mnohem větší praktický význam než příslušné kyseliny.

'''Organické sloučeniny''' chloru jsou v přírodě výjimečné a naprostá většina organických molekul obsahujících atom chloru, s nimiž se kolem sebe setkáváme vznikla '''chemickou syntézou'''. Z nejpoužívanějších můžeme jmenovat [[chloroform]], [[tetrachlormethan]], [[polyvinylchlorid|PVC]], [[DDT]], [[freony]] atd.

== Výroba a využití ==
[[Soubor:HgNaOHElectrolysis.png|thumb|Schéma zařízení pro elektrolytickou výrobu chloru]]
[[Soubor:Chlorine.jpg|thumb|plynný chlor]]
Výroba plynného chloru je založena na elektrolýze vodného roztoku chloridu sodného - solanky. Jako katoda se obvykle používá kovová kapalná [[rtuť]], což může vést ke kontaminaci výrobních závodů i okolního životního prostředí (např. [[Spolana Neratovice]] <ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=1&sid=8 Spolana Neratovice]</ref>, [[Spolek pro chemickou a hutní výrobu|Spolchemie Ústí nad Labem]]<ref>[http://www.transparentnost.ecn.cz/pripady.php?id=3&sid=29 Spolchemie]</ref>). Tlakové kovové lahve s plynným chlorem jsou označeny žlutým pruhem.

* Při práci s plynným chlorem je nezbytné zachovávat přísná bezpečnostní opatření, protože je '''velmi silně toxický''' a z průmyslových provozů je známa řada havárií se smrtelnými následky. Plynný chlor je znám jako první prakticky použitá '''chemická bojová látka''' již z [[První světová válka|1. světové války]] v roce [[1915]].

* Elementární chlor se prakticky používá k '''desinfekci [[pitná voda|pitné vody]]''', protože i v malých koncentracích hubí [[bakterie]] a jeho nadbytek lze z vody snadno odstranit pouhým probubláním vzduchem. Další uplatnění nachází chlor v papírenském a textilním průmyslu, kde se používá k bělení surovin.

=== Kyselina chlorovodíková, chloridy ===
'''Chlorovodík HCl''' je bezbarvý plyn o bodu varu 53 °C, po rozpuštění ve vodě reaguje silně kysele a je označován jako [[kyselina chlorovodíková]]. Vyrábí se působením kyseliny sírové na [[chlorid sodný]] nebo častěji přímou reakcí plynného [[vodík]]u a chloru. Značné množství chlorovodíku vzniká jako odpadní produkt při chloraci uhlovodíků. Komerčně se dodává v roztocích o koncentraci kolem 35 %.

* Směs kyseliny chlorovodíkové a dusičné v poměru (3:1) se nazývá '''[[lučavka královská]]'''. Tato směs '''rozpouští i velmi odolné drahé kovy''' jako [[zlato]] nebo [[platina|platinu]]. K tomuto jevu dochází kombinací velmi silných oxidačních vlastností kyseliny dusičné a komplexotvorných vlastností chloridového iontu, který vytváří stabilní komplexní ionty [AuCl4]- a [PtCl6]2-.

* [[Chlorid sodný]] '''NaCl je nezbytnou složkou potravy''', je obsažen v krvi i krevní plasmě. Jeho příjem v potravě je však třeba udržovat v rozumných mezích, protože jeho přebytek působí nepříznivě na kardiovaskulární systém a zvyšuje '''riziko infarktu myokardu.'''

* Chlorid sodný a chlorid vápenatý CaCl2 se v zimním období rozprašují na vozovky, aby z nich '''odstranily námrazu'''. Využívá se přitom faktu, že roztoky těchto látek mrznou až při teplotě pod – 20 °C a při kontaktu ledu s uvedenými chloridy led taje a vznikají nasycené chloridové roztoky. Problémem zůstává korozivní působení těchto roztoků na kovové součásti automobilů i zatížení půdy v okolí komunikací vysokými koncentracemi solí.

* Většina chloridů je výborně rozpustná ve vodě. Výjimku tvoří [[chlorid stříbrný]] AgCl a chlorid rtuťný neboli [[kalomel]] Hg2Cl2. Nerozpustnosti AgCl ve vodě je možno využít k '''oddělení stříbra z roztoků''' dalších kovů, přičemž kovové stříbro lze z filtrátu AgCl poměrně jednoduše získat pyrometalurgicky. Vysoce čistý chlorid stříbrný je důležitou složkou '''fotografických materiálů''' (filmy, fotopapíry). Kalomel se přes svoji toxicitu používá v analytické chemii jako redukční činidlo pří '''vážkovém stanovení platinových kovů.'''

=== Kyselina chlorná, chlornany ===
[[Kyselina chlorná]] HClO je poměrně slabá kyselina a chemicky značně nestálá sloučenina. Větší význam mají její soli chlornany.

* [[Chlornan sodný]] '''NaClO je sloučenina s oxidačními a především dezinfekčními účinky'''. Připravuje se zaváděním plynného chloru do roztoku [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]], za vzniku chlornanového a chloridového iontu. Reakce tohoto typu se nazývá '''[[disproporcionace]].'''

<center>Cl2 + 2NaOH → NaCl + NaClO + H2O</center>

* Vyrobený chlornan sodný je nejčastěji distribuován a dále používán přímo jako roztok.

=== Kyselina chlorečná a chloristá, chlorečnany a chloristany ===
[[Kyselina chlorečná]] HClO3 je nestálá kapalina se silně oxidačními účinky.

* Ze solí jsou nejznámější '''[[chlorečnan sodný]] a draselný''', základní složky „Travexu“, přípravku pro hubení plevelů a trávy. Kromě toho se tyto chlorečnany vyznačují velmi silnými oxidačními vlastnostmi a ve směsi s organickými látkami (cukr) velmi snadno a '''silně explodují'''. Řada především mladších amatérských pyrotechniků byla při experimentech s těmito směsmi vážně zraněna.

'''[[Kyselina chloristá]]''' HClO4 je jednou z '''nejsilnějších kyselin'''. Vyrábí se obvykle elektrochemickou oxidací chlorečnanů a komerčně se distribuuje jako vodný roztok o koncentraci přibližně 70%, který je prakticky neomezeně stálý.

* Ve zředěných roztocích se kyselina chloristá chová pouze jako velmi silná kyselina. V koncentrovaném stavu a za horka je všem '''mimořádně silným oxidačním prostředkem''', využívaným např. k rozkladům stálých organických polymerů (polystyren, [[polyvinylchlorid|PVC]]). Doporučuje se však, aby uvedené reakce prováděl pouze zkušený analytický chemik, protože při nich hrozí '''nebezpečí exploze'''. Zároveň je známo, že organické látky (např. dřevěné součásti laboratorních [[digestoř]]í) mohou po dlouhodobém styku s parami kyseliny chloristé nebo oxidu chloristého samovolně explodovat.

* Velká většina solí kyseliny chloristé, chloristanů jsou sloučeniny velmi dobře rozpustné ve vodě. Výjimku tvoří chloristan draselný KClO4, rubidný RbClO4, cesný CsClO4 a amonný (NH4 )ClO4. V analytické chemii slouží tento jev k důkazu nebo separaci uvedených kationtů.

* '''[[Chloristan draselný]] a amonný''' se jsou složkou různých '''pyrotechnických směsí'''. Chloristan amonný je základem '''pevného paliva raketových motorů''', využívá jej např. i americký [[raketoplán]] [[Space Shuttle]].

== Organické sloučeniny chloru ==
Výroba chlorovaných uhlovodíků v proběhu 20. století dosahovala milionů tun nejrůznějších sloučenin a dodnes představuje řada těchto produktů velkou ekologickou zátěž pro naši planetu. Řada sloučenin byla v době svého objevu pokládána za prakticky neškodné a teprve po mnohaletém masovém používání se ukázalo, že jejich dlouhodobé působení v přírodě může mít katastrofální následky. Jedním z příkladů je vliv chlorofluorovaných uhlovodíků - [[Freony|freonů]] na ozonovou vrstvu, který je podrobněji diskutován v kapitole o [[fluor]]u.

=== Chlorovaná organická rozpouštědla ===
Nejjednoduššími významnými chlorovanými uhlovodíky jsou trichlormetan neboli [[chloroform]] CHCl3 a tetrachlormetan, nazývaný [[tetrachlor]] CCl4. Obě sloučeniny jsou těžké kapaliny s relativně nízkým bodem varu (CHCl3 62 °C a CCl4 77 °C). Obě jsou nehořlavé a při vdechování nejsou toxické. Chloroform má navíc narkotizační účinky a byl v omezeném množství používán i v medicíně pro uspávání pacientů při operacích.

* Obě kapaliny se prakticky '''nemísí s vodou''', ale jsou '''výbornými rozpouštědly nepolárních organických sloučenin a tuků'''. Ještě před několika lety prakticky všechny '''čistírny oděvů''' praly zboží svých zákazníků ve směsi těchto kapalin. Organické znečištění bylo velmi efektivně odstraněno a díky nízkému bodu varu čisticí směsi byly její zbytky z oděvů snadno odstraněny zahřátím.

* Řada barev na kovy i dřevo měla za rozpouštědlo pigmentů a ochranných látek právě chloroform či tetrachlor.

* Díky nehořlavosti terachlormetanu sloužila tato sloučenina jako náplň některých '''hasicích přístrojů.'''

* Obě látky se dodnes v omezeném měřítku používají pro '''extrakci tuků''' z biologického materiálu i pro '''separace organických sloučenin''' ze směsí [[extrakce|extrakcí]] typu kapalina-kapalina.

* Podrobné dlouhodobé klinické studie však bohužel ukázaly, že trvalý '''dlouhodobý styk''' organizmu s těmito rozpouštědly značně '''zvyšuje riziko vzniku rakovinného bujení''' a obě sloučeniny se dostaly do seznamu '''[[karcinogen]]ních látek'''. Na základě této skutečnosti je v současné době velmi silně omezena jak produkce, tak praktické využití těchto organických rozpouštědel.

=== PCB ===
[[Soubor:PCB.png|thumb|strukurní vzorec polychlorovaného bifenylu]]
[[Soubor:Bifenyl.png|right|thumb|strukurní vzorec bifenylu]]
Podobný osud má i skupina organických chlorovaných aromatických uhlovodíků nazvaná '''[[polychlorované bifenyly]] neboli [[Polychlorované bifenyly|PCB]].''' Existuje celkem 208 kongenerů, které se liší počtem atomů chloru a jejich vzájemnou polohou na bifenylovém skeletu. Jsou to výševroucí nehořlavé a chemicky jsou mimořádně stálé kapaliny. Jsou výbornými rozpouštědly nepolárních organických sloučenin a tuků.

Hlavní uplatnění nalezly PCB jako náplně [[transformátor]]ů, [[kondenzátor]]ů a dalších elektrických zařízení. Dále byly užívány jako hydraulické kapaliny, součásti tiskových barev, nátěrových hmot, tmelů a dalších výrobků.

PCB byly v době počátku jejich výroby považovány za zcela neškodné látky a na jejich únik do prostředí nebyl brán ohled. Teprve po desetiletích jejich užívání bylo zjištěno PCB se v přírodě nerozkládají (jsou [[Perzistentní organická látka|perzistentní]], hromadí se v tělech živočichů a šíří se v potravních řetězcích (jsou [[Bioakumulace|biokamulativní]]) a že mají i ve stopových množstvích nepříznivé účinky na živé organismy. V průběhu let byla jejich výroba zastavena a jejich užívání omezeno
[[Stockholmská úmluva|Stockholmskou úmluvou]].

=== DDT ===
[[Soubor:DDT.png|thumb|strukurní vzorec insekticidu DDT]]
'''[[DDT]]''' je zkratka sloučeniny '''dichlordifenyltrichlorethan''' nebo '''1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan''' (<nowiki>ClC</nowiki>6H4)2CH(CCl3), jeden z nejstarších a nejznámějších [[insekticid]]ů.

DDT byl poprvé syntetizován již v roce 1874. Jeho insekticidní účinky však objevil až [[Švýcarsko|švýcarský]] chemik [[Paul Hermann Müller]] v roce [[1939]]. Od [[druhá světová válka|druhé světové války]] bylo DDT používáno v masovém měřítku. Sloužil jako pro přípravek k hubení škodlivého hmyzu v [[zemědělství]], ale především k likvidaci komárů a moskytů v tropických zemích.

Postupně bylo zjištěno, že jde [[Perzistentní organická látka|perzistentní]] látku hromadí se v tělech živočichů i člověka (je [[Bioakumulace|biokamulativní]]) a má i malých dávkách nepříznivé účinky na zdraví. Proto bylo jeho výroba a použítí v mnoha zamích zakázano a celosvětově je použití omezeno [[Stockholmská úmluva|Stockholmskou úmluvou o perzostntních oranických látekách]].

=== PVC ===
[[Soubor:Vinylchlorid.png|thumb|strukurní vzorec vinylchloridu]]
Polymer [[polyvinylchlorid]], PVC, patří dodnes k nejrozšířenějším průmyslově výráběným plastickým hmotám. Vyrábí se [[Polymerizace|polymerací]] nenasyceného chlorovaného uhlovodíku [[vinylchlorid]]u, (C2H3Cl). Vzniklý produkt se dále barví a plní různými aditivy, takže na trh se dostává velmi široká škála plastů s rozdílnými fyzikálním vlastnostmi.

* Všechny vyráběné druhy PVC se vyznačují dobrou chemickou odolností, jsou velmi špatně hořlavé a tepelně dobře odolné. Vnášením různých pigmentů do hmoty plastu lze připravit rozsáhlou paletu barevných odstínů. Povrch plastu je velmi snadno omyvatelný vodou. Z těchto důvodů se stále hojně používají k výrobě podlahových krytin a bytových textilií. Povrchy domácích zahradních bazénů jsou často pokryty vrstvou PVC, z PVC se vyrábí armarury pro rozvody pitných i odpadních vod.

* Další využití nalézá PVC v medicíně jako inertní součást různých aparátů (hadičky, trubičky, zásobníky tekutin…), ale jsou z něj např. vyráběny i hračky pro děti.

* Problém s PVC nastává v okamžiku jeho '''hoření nebo tepelného rozkladu'''. Přestože je za normálních okolností téměř nehořlavé, za vysokých teplot (např. při požáru bytu) začíná tepelně degradovat za uvolňování širokého spektra vesměs velmi toxických organických sloučenin (nejznámější je patrně [[fosgen]]). I při řízeném spalování se do plynných spalin dostávají atomy chloru, které působí silně korozivně na spalovací aparatury díky vznikajícímu chlorovodíku. Reakcí chloru s aromatickými uhlovodíky dochází ke vzniku zvláště nebezpečných [[dioxin]]ů.

== Dioxiny - ekologická hrozba ==
[[Soubor:Dibenzodioxin.png|thumb|molekula dibenzodioxinu]]
[[Soubor:Dibenzylfuran.png|thumb|molekula dibenzylfuranu]]

[[Dioxiny]] představují ekologicky nejproblematičtější organické sloučeniny chloru. Tímto termínem jsou označovány dvě skupiny látek: Polychlorované dibenzo-para-dioxiny a dibenzofurany, jejichž základní skelet ukazují připojené obrázky. Záměnou jednoho nebo několika vodíkových atomů za atomy chloru vznikají sloučeniny, které jsou obvykle označovány souhrnným názvem dioxiny. Tyto látky se vyznačují jak značnou přímou toxicitou, jsou však i silně [[mutagen]]ní i [[karcinogen]]ní.

Tyto sloučeniny se průmyslově nevyrábějí, vznikají jako nechtěné příměsi při chemické syntéze jiných aromatických chlorovaných látek. Často uváděným příkladem je [[defoliant]] [[Agent Orange]], který byl ve [[Válka ve Vietnamu|Vietnamské válce]] masově rozprašován americkou armádou na tropické pralesy s cílem zbavit vegetaci listů. Přestože dioxiny nejsou originálně složkou této směsi, vyskytovaly se zde v relativně značném množství díky nedokonalému čištění základních složek. Dodnes jsou ve [[Vietnam]]u oblasti, kde je půda natolik zatížena těmito látkami, že ji nelze zemědělsky využívat. Daleko tragičtější jsou však tisíce případů mrtvě narozených dětí, dětí narozených s hrůznými deformitami, extrémní nárůst případů onemocnění rakovinou v postižených oblastech. Problémy se nevyhnuly ani americkým vojákům a řada veteránů Vietnamské války vykazovala podobné syndromy jako vietnamští domorodci. To vše je dáváno do souvislosti s dlouhodobým kontaktem postižených osob s dioxiny obsaženými v Agent Orange.

Jedna ze složek Agent Orange ([[2,4,5-T]]) se od roku [[1965]] vyráběla i v [[Československo|Československu]] v chemičce [[Spolana Neratovice]]. Během krátké doby v důsledku kontaminace dioxiny vážně onemocněly desítky zaměstnanců Spolany, kteří se podíleli na výrobě [[pesticid]]u.<ref> [[Miroslav Šuta]]: [http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=5407 Agent Orange a Spolana], [[Literární noviny]], č. 24/2008 </ref>

[[Soubor:Dioxin.png|thumb|molekula tetrachlordibenzodioxinu]]

Rozhodně nejvýznamnějším zdrojem dioxinů v životním prostředí je spalování organických sloučenin, především komunálního odpadu. Důvodem je především fakt, že aromatické benzenové jádro je značně stálé a při spalování organických sloučenin dochází k přednostní oxidaci běžných uhlovodíků. Benzenový skelet přitom často zůstává nedotčen a jeho reakcí s [[kyslík]]em a chlorem vznikají dioxiny.

* V současné době jsou spalovny komunálního odpadu konstruovány tak, aby v plynných emisích došlo k destrukci valné většiny vznikajících dioxinů. Dosahuje se toho převážně tak, že spaliny z primárního spalování odpadu vstupují do druhého spalovacího stupně, ve kterém je obvykle zvýšena teplota' na 1 500 °C i více. Kombinací vysoké teploty spalování a prodloužené doby pobytu organických sloučenin v prostředí o extrémně vysoké teplotě lze dosáhnout prakticky kompletní oxidace přítomných dioxinů. Pro zajímavost lze uvést, že pražská spalovna komunálního odpadu je vybavena ještě dalším, třetím spalovacím stupněm. Všechny spalovny jsou navíc ze zákona pravidelně kontrolovány a obsah dioxinů ve spalinách je monitorován. Měření jsou většinou prováděna po dobu 18 hodin dvakrát ročně. Dioxiny zůstávají velkým problémem v popílcích a dalších odpadech z čištění spalin.<ref>[http://www.toxickelatky.arnika.org/horka-mista/liberec/tiskove-zpravy/chranena-krajinna-oblast-byla-kontaminovana-popilkem-za-penize-evropske-unie Chráněná krajinná oblast byla kontaminována popílkem ze spalovny Liberec]</ref>

* Bylo prokázáno, že vliv jednotlivých kongenerů dioxinů na živé organizmy se podstatně liší. Pro zjednodušení byl vybrán jeden z nich - 2,3,7,8-tetrachlorodibenzen-p-dioxin ''(obrázek)'' a při uvádění koncentrace dioxinů v analytickém vzorku jsou obvykle obsahy všech přítomných dioxinů vztahovány k této sloučenině.

== Reference ==
<references/>

== Literatura ==
* Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
* Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
* Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961
* N. N. Greenwood - A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

== Externí odkazy ==
* (anglicky) [http://www.npi.gov.au/database/substance-info/profiles/20.html Chlorine] - National Pollutant Inventory
* (anglicky) [http://www.cdc.gov/niosh/topics/chlorine/ Chlorine] - National Institute for Occupational Safety and Health
* [[Miroslav Šuta]]: ''Chemické látky v životním prostředí a zdraví'', [[Ekologický institut Veronica]], Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4
* [http://www.toxik.arnika.org/chemicke-latky/chlor chlór] - Arnika

{{Commonscat|Chlorine}}{{Tabulka prvků}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Chlór]]
[[Kategorie:Chemické prvky]]
[[Kategorie:Dezinfekční látky]]
[[Kategorie:Klinicky významné minerály]]

Chlor - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu

Sysop: Nahrazení textu „Humphry Davy“ textem „Humphry Davy“