Dějiny Řecka - Historie editací

Sysop: + Aktualizace

2026-07-13T18:14:50Z

+ Aktualizace

Sysop: Nahrazení textu „{{legenda|“ textem „{{Barva|“

2025-10-06T10:03:59Z

Nahrazení textu „{{legenda|“ textem „{{Barva|“

← Starší verze		Verze z 6. 10. 2025, 10:03
Řádka 76:		Řádka 76:
	=== Peloponéská válka a následné boje o moc ===		=== Peloponéská válka a následné boje o moc ===
	[[Soubor:Pelop krieg1.png\|thumb\|upright=1.5\|left\|[[Řecko]] v období [[Peloponéská válka\|peloponéské války]]:		[[Soubor:Pelop krieg1.png\|thumb\|upright=1.5\|left\|[[Řecko]] v období [[Peloponéská válka\|peloponéské války]]:
-	{{~~legenda~~\|#ca5c67\|[[Athény]] a spojenci}}	+	{{Barva\|#ca5c67\|[[Athény]] a spojenci}}
-	{{~~legenda~~\|#2244AA\|[[Sparta]] a spojenci}}	+	{{Barva\|#2244AA\|[[Sparta]] a spojenci}}
-	{{~~legenda~~\|#888888\|neutrální řecké obce}}	+	{{Barva\|#888888\|neutrální řecké obce}}
-	{{~~legenda~~\|#22EE22\|[[barbar\|barbaři]]}}	+	{{Barva\|#22EE22\|[[barbar\|barbaři]]}}
-	{{~~legenda~~\|#EEEE44\|[[perská říše]]}}]]	+	{{Barva\|#EEEE44\|[[perská říše]]}}]]
	[[Soubor:Phalanx1.png\|thumb\|right\|Útok řecké falangy]]		[[Soubor:Phalanx1.png\|thumb\|right\|Útok řecké falangy]]
	Po odražení perského útoku vytvořili Athéňané [[athénský námořní spolek\|námořní spolek]], který měl nadále bojovat s perskou říší. Činnost spolku, kde měli Athéňané hlavní slovo, však vyvolával nevraživost [[Korinth]]u, spartského spojence. Spolu s tím se i prohlubovaly rozdíly mezi [[Athény\|Athénami]] (vedenými v té době athénským státníkem [[Periklés\|Periklem]]) a [[Sparta\|Spartou]], protože v Athénách byly prosazeny [[demokracie\|demokratické]] reformy umožňující podíl na vládě většímu množství občanů.<ref name="hrad38">Hradečný, str. 38</ref> Ve 30. letech 5. století př. n. l. se spory vyhrotily a přerostly v ozbrojený konflikt známý jako [[Peloponéská válka]]. Prvních několik let podnikali Sparťané útoky na athénské území, takže se část rolnictva musela stáhnout za hradby propojující athénský přístav [[Piraeus]] se samotným městem. Zde ve stísněných podmínkách pravděpodobně propukla [[tyfus\|tyfová]] [[epidemie]]<ref name="hrad39">Hradečný, str. 39</ref> Po dalších bojích byl se Spartou roku [[421 př. n. l.\|421 př. n. l.]] uzavřen mír. Ten ale netrval dlouho. Athéňané se o několik let později pokusili pokořit významného spartského spojence – [[Sicílie\|sicilské]] město [[Syrakusy]]. To se jim však nepodařilo, navíc po připlutí spartské pomoci utrpěli Athéňané u Syrakus roku [[413 př. n. l.\|413 př. n. l.]] zdrcující porážku. Za přispění [[perská říše\|Peršanů]], obávajících se sílící athénské moci, spartské loďstvo vyhrálo nad athénskou flotilou v [[bitva u Aigospotamoi\|bitvě u Aigospotamoi]]. Athénský námořní spolek se záhy rozpadl. Samotné Athény kapitulovaly po několikaměsíčním obléhání roku [[404 př. n. l.\|404 př. n. l.]] a nezbylo jim, než se podvolit spartské nadvládě.		Po odražení perského útoku vytvořili Athéňané [[athénský námořní spolek\|námořní spolek]], který měl nadále bojovat s perskou říší. Činnost spolku, kde měli Athéňané hlavní slovo, však vyvolával nevraživost [[Korinth]]u, spartského spojence. Spolu s tím se i prohlubovaly rozdíly mezi [[Athény\|Athénami]] (vedenými v té době athénským státníkem [[Periklés\|Periklem]]) a [[Sparta\|Spartou]], protože v Athénách byly prosazeny [[demokracie\|demokratické]] reformy umožňující podíl na vládě většímu množství občanů.<ref name="hrad38">Hradečný, str. 38</ref> Ve 30. letech 5. století př. n. l. se spory vyhrotily a přerostly v ozbrojený konflikt známý jako [[Peloponéská válka]]. Prvních několik let podnikali Sparťané útoky na athénské území, takže se část rolnictva musela stáhnout za hradby propojující athénský přístav [[Piraeus]] se samotným městem. Zde ve stísněných podmínkách pravděpodobně propukla [[tyfus\|tyfová]] [[epidemie]]<ref name="hrad39">Hradečný, str. 39</ref> Po dalších bojích byl se Spartou roku [[421 př. n. l.\|421 př. n. l.]] uzavřen mír. Ten ale netrval dlouho. Athéňané se o několik let později pokusili pokořit významného spartského spojence – [[Sicílie\|sicilské]] město [[Syrakusy]]. To se jim však nepodařilo, navíc po připlutí spartské pomoci utrpěli Athéňané u Syrakus roku [[413 př. n. l.\|413 př. n. l.]] zdrcující porážku. Za přispění [[perská říše\|Peršanů]], obávajících se sílící athénské moci, spartské loďstvo vyhrálo nad athénskou flotilou v [[bitva u Aigospotamoi\|bitvě u Aigospotamoi]]. Athénský námořní spolek se záhy rozpadl. Samotné Athény kapitulovaly po několikaměsíčním obléhání roku [[404 př. n. l.\|404 př. n. l.]] a nezbylo jim, než se podvolit spartské nadvládě.
Řádka 383:		Řádka 383:
	=== Druhá světová válka a boj proti okupaci ===		=== Druhá světová válka a boj proti okupaci ===
	[[Image:Triple Occupation of Greece.png\|thumb\|right\|upright=1.25\|Okupační zóny Osy v Řecku		[[Image:Triple Occupation of Greece.png\|thumb\|right\|upright=1.25\|Okupační zóny Osy v Řecku
-	{{~~legenda~~\|#EE2222\|území okupované Německem}}	+	{{Barva\|#EE2222\|území okupované Německem}}
-	{{~~legenda~~\|#2266CC\|území okupované Itálií}}	+	{{Barva\|#2266CC\|území okupované Itálií}}
-	{{~~legenda~~\|#66EE22\|území okupované Bulharskem ''(zeleně ohraničené území okupováno Bulharskem pod německou kontrolou od července 1943)''}}	+	{{Barva\|#66EE22\|území okupované Bulharskem ''(zeleně ohraničené území okupováno Bulharskem pod německou kontrolou od července 1943)''}}
-	{{~~legenda~~\|#4422AA\|Dodekanéské ostrovy patřící Itálii od roku 1912}}]]	+	{{Barva\|#4422AA\|Dodekanéské ostrovy patřící Itálii od roku 1912}}]]
	Po zahájení druhé světové války roku [[1939]] uplatňoval Metaxas probritsky zaměřený kurs a Řecko zůstávalo ve válce nadále [[neutralita\|neutrální]]. Stále více se však zvyšovaly nátlaky [[Mussolini]]ho [[fašismus\|fašistického]] italského režimu. Když italský velvyslanec předložil Metaxasovi ultimátní požadavky (například umístění italských jednotek v zemi), byl odmítnut se slovy ''"Alors c'est la guerre"'' (pak bude válka).<ref name="hrad423">Hradečný, str. 423</ref> Nato [[Itálie\|Itálií]] zahájila pozemní invazi na řecké území. Den odmítnutí požadavků neboli [[Den Ochi\|den ''"Ochi" (ne)'']] se dodnes v Řecku slaví jako státní svátek.		Po zahájení druhé světové války roku [[1939]] uplatňoval Metaxas probritsky zaměřený kurs a Řecko zůstávalo ve válce nadále [[neutralita\|neutrální]]. Stále více se však zvyšovaly nátlaky [[Mussolini]]ho [[fašismus\|fašistického]] italského režimu. Když italský velvyslanec předložil Metaxasovi ultimátní požadavky (například umístění italských jednotek v zemi), byl odmítnut se slovy ''"Alors c'est la guerre"'' (pak bude válka).<ref name="hrad423">Hradečný, str. 423</ref> Nato [[Itálie\|Itálií]] zahájila pozemní invazi na řecké území. Den odmítnutí požadavků neboli [[Den Ochi\|den ''"Ochi" (ne)'']] se dodnes v Řecku slaví jako státní svátek.
	Počáteční úspěšný italský postup byly záhy zmařen řeckou protiofenzívou, která zahnala italskou armádu zpět na Itálií okupované [[Albánie\|albánské]] území. Řecké jednotky se dostaly až do blízkosti významných měst [[Berat]] a [[Vlora]], dobýt tyto dva strategické body se jim však nepodařilo. Ponížení svého italského souseda však nemínil přihlížet Adolf Hitler. Vyslal do Řecka vlastní jednotky a ty si ve spolupráci s Bulharskem a Itálií celé Řecko [[bitva o Řecko\|postupně podrobily]].		Počáteční úspěšný italský postup byly záhy zmařen řeckou protiofenzívou, která zahnala italskou armádu zpět na Itálií okupované [[Albánie\|albánské]] území. Řecké jednotky se dostaly až do blízkosti významných měst [[Berat]] a [[Vlora]], dobýt tyto dva strategické body se jim však nepodařilo. Ponížení svého italského souseda však nemínil přihlížet Adolf Hitler. Vyslal do Řecka vlastní jednotky a ty si ve spolupráci s Bulharskem a Itálií celé Řecko [[bitva o Řecko\|postupně podrobily]].

Sysop: /* Moderní dějiny */ ++

2025-06-30T11:30:35Z

Moderní dějiny: ++

← Starší verze		Verze z 30. 6. 2025, 11:30
Řádka 337:		Řádka 337:
	{{Podrobně\|Řecké království}}		{{Podrobně\|Řecké království}}
	=== Vytvoření řeckého státu ===		=== Vytvoření řeckého státu ===
-	[[Soubor:~~Ioannis_Kapodistrias_(1776-1831)~~.jpg\|thumb\|~~right~~\|První vládce řeckého státu, [[Ioannis Kapodistrias]]]]	+	[[Soubor:Ioannis Capodistrias, Charalambos Pachis, Galeria Municipal de Corfu 03.jpg\|thumb\|220px\|První vládce řeckého státu, Ioannis Kapodistrias]]
	Větší část existence řeckého státu během povstání provázela nejistá vnitropolitická situace. Přes pokusy vytvořit roku 1822 stát založený na dělbě [[legislativa\|zákonodárné]], [[soudní moc\|soudní]] a [[Výkonná moc\|výkonné]] moci získala situace v Řecku v listopadu následujícího roku charakter občanské války mezi znesvářenými řeckými skupinami. Díky zásahu velmocí však řecký stát přežil protiútok osmanských a egyptských jednotek. Po ústupu těchto vojsk a znovuzískání ztracených pozic opět zavládly v Řecku chaos a [[anarchie]]. Do této situace zasáhl významný diplomat řeckého původu [[Ioannis Kapodistrias]]. Po předchozí diplomatické a finanční<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref> přípravě přicestoval roku 1828 do Řecka, kde byl prohlášen prvním vládcem (''kyvernitem'') Řecka, a začal zde uplatňovat svou vizi nového řeckého státu. Jakožto zkušený diplomat a politik seznámený jak se západními způsoby vlády, tak s ruským [[absolutismus\|absolutistickým]] státem, se snažil vytvořit [[centralizace\|centralizovaný]] stát, který přetvoří řeckou společnost v moderní stát podobný státním útvarům [[západní Evropa\|západní Evropy]].<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref>		Větší část existence řeckého státu během povstání provázela nejistá vnitropolitická situace. Přes pokusy vytvořit roku 1822 stát založený na dělbě [[legislativa\|zákonodárné]], [[soudní moc\|soudní]] a [[Výkonná moc\|výkonné]] moci získala situace v Řecku v listopadu následujícího roku charakter občanské války mezi znesvářenými řeckými skupinami. Díky zásahu velmocí však řecký stát přežil protiútok osmanských a egyptských jednotek. Po ústupu těchto vojsk a znovuzískání ztracených pozic opět zavládly v Řecku chaos a [[anarchie]]. Do této situace zasáhl významný diplomat řeckého původu [[Ioannis Kapodistrias]]. Po předchozí diplomatické a finanční<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref> přípravě přicestoval roku 1828 do Řecka, kde byl prohlášen prvním vládcem (''kyvernitem'') Řecka, a začal zde uplatňovat svou vizi nového řeckého státu. Jakožto zkušený diplomat a politik seznámený jak se západními způsoby vlády, tak s ruským [[absolutismus\|absolutistickým]] státem, se snažil vytvořit [[centralizace\|centralizovaný]] stát, který přetvoří řeckou společnost v moderní stát podobný státním útvarům [[západní Evropa\|západní Evropy]].<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref>
	Zároveň se i snažil dosáhnout v zahraniční politice nových zisků. Mimo podpory kandidáta velmocí prince [[Leopold I. Belgický\|Leopolda]] z rodu [[Sachsen-Koburg]] na post budoucího krále Řecka se pokusil i o další územní expanzi. Řecké jednotky tak znovu dobyly [[Athény]] a [[Mesolongi]]. Skrze omezené finanční prostředky podporoval hospodářství a vzdělání, vymýcením [[pirátství]] se zasadil i o lepší situaci na pevnině a na moři.<ref name="hrad 295">Hradečný, str. 295</ref> Jeho rozhodnutí o pozastavení platnosti ústavy a také odmítavý postoj proti dosavadním vládnoucím třídám, jako byli [[fanarioté]], [[kodžabašiové]] a další, dal vzniknout nové skupině zvané Ústavní strana. Tento spolek působil jako protirežimní element, využívající nezdarů režimu a snažící se o snížení popularity Kapodistria jak u řecké veřejnosti, tak v očích velmocí.<ref>Hradečný, str. 296, 297</ref> Tomuto boji učinila konec až Kapodistriova smrt, když byl roku 1831 v [[Nauplios\|Naupliu]] zavražděn, pravděpodobně z důvodu rodové msty.<ref name="hrad297">Hradečný, str. 297</ref> Jeho bratr [[Avgostinos Kapodistrias\|Avgostinos]], kterého řecký senát zvolil za nového vládce Řecka, vládl pouze několik měsíců a byl svržen přívrženci Ústavní strany. Nato na řeckém území znovu vypukla občanská válka, způsobující hromadný exodus obyvatelstva do hor či do oblastí pod kontrolou Osmanské říše.<ref name="hrad298">Hradečný, str. 298</ref> Po dohodě velmocí se měl budoucím panovníkem Řecka stát syn bavorského krále [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] z rodu [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]]. Řečtí zástupci tento diktát i příslušníka cizí dynastie na místo řeckého krále přijali, doufajíce ve vyřešení špatné vnitropolitické situace.		Zároveň se i snažil dosáhnout v zahraniční politice nových zisků. Mimo podpory kandidáta velmocí prince [[Leopold I. Belgický\|Leopolda]] z rodu [[Sachsen-Koburg]] na post budoucího krále Řecka se pokusil i o další územní expanzi. Řecké jednotky tak znovu dobyly [[Athény]] a [[Mesolongi]]. Skrze omezené finanční prostředky podporoval hospodářství a vzdělání, vymýcením [[pirátství]] se zasadil i o lepší situaci na pevnině a na moři.<ref name="hrad 295">Hradečný, str. 295</ref> Jeho rozhodnutí o pozastavení platnosti ústavy a také odmítavý postoj proti dosavadním vládnoucím třídám, jako byli [[fanarioté]], [[kodžabašiové]] a další, dal vzniknout nové skupině zvané Ústavní strana. Tento spolek působil jako protirežimní element, využívající nezdarů režimu a snažící se o snížení popularity Kapodistria jak u řecké veřejnosti, tak v očích velmocí.<ref>Hradečný, str. 296, 297</ref> Tomuto boji učinila konec až Kapodistriova smrt, když byl roku 1831 v [[Nauplios\|Naupliu]] zavražděn, pravděpodobně z důvodu rodové msty.<ref name="hrad297">Hradečný, str. 297</ref> Jeho bratr [[Avgostinos Kapodistrias\|Avgostinos]], kterého řecký senát zvolil za nového vládce Řecka, vládl pouze několik měsíců a byl svržen přívrženci Ústavní strany. Nato na řeckém území znovu vypukla občanská válka, způsobující hromadný exodus obyvatelstva do hor či do oblastí pod kontrolou Osmanské říše.<ref name="hrad298">Hradečný, str. 298</ref> Po dohodě velmocí se měl budoucím panovníkem Řecka stát syn bavorského krále [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] z rodu [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]]. Řečtí zástupci tento diktát i příslušníka cizí dynastie na místo řeckého krále přijali, doufajíce ve vyřešení špatné vnitropolitické situace.
	=== Vláda Oty I. ===		=== Vláda Oty I. ===
	{{Hlavní článek\|Ota I. Řecký}}		{{Hlavní článek\|Ota I. Řecký}}
-	[[Soubor:Otto of Greece.jpg\|thumb\|~~right~~\|První řecký král Ota I.]]	+	[[Soubor:Otto of Greece.jpg\|thumb\|220px\|První řecký král Ota I.]]
	Roku 1833 dorazil mladý král [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, za něj vládla [[regent]]ská vláda, jejíž členové byli bez výjimky [[Bavoři\|bavorského]] původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády,<ref name="hrad301">Hradečný, str. 301</ref> odtržení církve řeckého státu od [[konstantinopolský patriarchát\|konstantinopolského patriarchátu]],<ref name="hrad302">Hradečný, str. 302</ref> konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých [[klášter]]ů<ref name="hrad303">Hradečný, str. 303</ref> či budování nové infrastruktury.<ref name="hrad304">Hradečný, str. 304</ref>		Roku 1833 dorazil mladý král [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, za něj vládla [[regent]]ská vláda, jejíž členové byli bez výjimky [[Bavoři\|bavorského]] původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády,<ref name="hrad301">Hradečný, str. 301</ref> odtržení církve řeckého státu od [[konstantinopolský patriarchát\|konstantinopolského patriarchátu]],<ref name="hrad302">Hradečný, str. 302</ref> konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých [[klášter]]ů<ref name="hrad303">Hradečný, str. 303</ref> či budování nové infrastruktury.<ref name="hrad304">Hradečný, str. 304</ref>
	S vytvořením Řeckého království se konstituovaly i tři strany odrážející vliv evropských velmocí na řecký stát – ''anglická strana'' (vedená [[Alexandros Mavrokordatos\|Alexandrem Mavrokordatem]]), ''ruská strana'' (v níž měl hlavní slovo [[Andreas Metaxas]]) a ''francouzská strana'' (v čele s [[Ioannis Kolettis\|Ioannem Kolettem]]). Ty podrobovaly Otův režim značné kritice a předkládaly požadavky na [[liberalismus\|liberalizaci]], řešení řecké národní otázky a obnovu vztahů s pravoslavnou církevní organizací v [[Konstantinopol]]i. Po neúspěšném pokusu o připojení dalších území k řeckému státu během východní krize v letech 1839 až 1841 se proti Otovi vytvořila široká opozice. Neúspěchy režimu byly umocněny také finanční krizí státu, kvůli kterým musela Otova vláda zavést nepopulární úsporná opatření. Poté, co řecký stát nebyl roku 1843 nadále schopen dostát svým finančním závazkům a byl nucen se podřídit podmínkám velmocí, vypukla v Řecku vzpoura mající za cíl zrušení [[absolutismus\|absolutismu]], svolání shromáždění na vypracování ústavy a krom personálních výhod pro účastníky povstání i propuštění cizinců ze státních služeb.<ref name="hrad307">Hradečný, str. 307</ref>		S vytvořením Řeckého království se konstituovaly i tři strany odrážející vliv evropských velmocí na řecký stát – ''anglická strana'' (vedená [[Alexandros Mavrokordatos\|Alexandrem Mavrokordatem]]), ''ruská strana'' (v níž měl hlavní slovo [[Andreas Metaxas]]) a ''francouzská strana'' (v čele s [[Ioannis Kolettis\|Ioannem Kolettem]]). Ty podrobovaly Otův režim značné kritice a předkládaly požadavky na [[liberalismus\|liberalizaci]], řešení řecké národní otázky a obnovu vztahů s pravoslavnou církevní organizací v [[Konstantinopol]]i. Po neúspěšném pokusu o připojení dalších území k řeckému státu během východní krize v letech 1839 až 1841 se proti Otovi vytvořila široká opozice. Neúspěchy režimu byly umocněny také finanční krizí státu, kvůli kterým musela Otova vláda zavést nepopulární úsporná opatření. Poté, co řecký stát nebyl roku 1843 nadále schopen dostát svým finančním závazkům a byl nucen se podřídit podmínkám velmocí, vypukla v Řecku vzpoura mající za cíl zrušení [[absolutismus\|absolutismu]], svolání shromáždění na vypracování ústavy a krom personálních výhod pro účastníky povstání i propuštění cizinců ze státních služeb.<ref name="hrad307">Hradečný, str. 307</ref>
Řádka 350:		Řádka 350:
	V souvislosti s tím se Ota pokoušel o další územní zisky ve prospěch řeckého státu. Díky tomu se začaly zlepšovat vztahy zejména s [[Ruské impérium\|Ruským impériem]]. Během [[krymská válka\|krymské války]] se tak Ota odhodlal k provádění záškodnických akcí na tureckém území, avšak Velká Británie a Francie aktivní zapojení Řecka do války překazily. Neschopnost dosáhnout zahraničněpolitických úspěchů vedl k opětovnému poklesu Otovy popularity. Mimo to se po skončení války nezlepšily ani vztahy se západními mocnostmi. Pokračující nespokojenost s režimem nakonec roku 1862 vyústila ve svržení [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]] a nastolení nové dynastie – [[Oldenburkové\|Glücksburgů]].		V souvislosti s tím se Ota pokoušel o další územní zisky ve prospěch řeckého státu. Díky tomu se začaly zlepšovat vztahy zejména s [[Ruské impérium\|Ruským impériem]]. Během [[krymská válka\|krymské války]] se tak Ota odhodlal k provádění záškodnických akcí na tureckém území, avšak Velká Británie a Francie aktivní zapojení Řecka do války překazily. Neschopnost dosáhnout zahraničněpolitických úspěchů vedl k opětovnému poklesu Otovy popularity. Mimo to se po skončení války nezlepšily ani vztahy se západními mocnostmi. Pokračující nespokojenost s režimem nakonec roku 1862 vyústila ve svržení [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]] a nastolení nové dynastie – [[Oldenburkové\|Glücksburgů]].
	=== Glücksburgská dynastie ===		=== Glücksburgská dynastie ===
-	[[Soubor:KingGeorgeIofGreece1864.jpg\|thumb\|~~upright=0.5~~\|Král [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] roku 1864]][[Soubor:Charilaos Trikoupis.gif\|thumb\|left\|Ministerský předseda [[Charilaos Trikupis]]]]	+	[[Soubor:KingGeorgeIofGreece1864.jpg\|thumb\|200px\|Král [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] roku 1864]]
		+	[[Soubor:Charilaos Trikoupis.gif\|thumb\|left\|Ministerský předseda [[Charilaos Trikupis]]]]
	Situace po Otově svržení v mnohém připomínala stav země po vraždě Ioanna Kapodistria. Země se opět dostala do občanské války. V dané chvíli značná část řecké veřejnosti souhlasila s nastolením příslušníka britské panovnické dynastie. To mohlo způsobit změnu orientace [[Království Velké Británie\|Velké Británie]] v zahraniční politice ve prospěch [[Řecko\|Řecka]] a také předání [[Jónské ostrovy\|Jónských ostrovů]], které byly pod kontrolou Británie od počátku 19. století, řeckému státu. Nakonec však opět rozhodly velmoci. Vzhledem k oslabení [[Druhé francouzské císařství\|francouzského císařství]] i [[Ruská říše\|ruské říše]] v oblasti východního Středomoří byl vybrán probritský kandidát<ref name="hrad315">Hradečný, str. 315</ref>, syn budoucího dánského krále [[Kristián IX.\|Kristiána IX.]] Wilhelm Christian Ferdinand Adolf z rodu [[Oldenburkové\|Glücksburgů]]. Při korunovaci přijal jméno [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] Británie jakožto důkaz dobré vůle poté roku 1864 předala Jónské ostrovy Řeckému království.		Situace po Otově svržení v mnohém připomínala stav země po vraždě Ioanna Kapodistria. Země se opět dostala do občanské války. V dané chvíli značná část řecké veřejnosti souhlasila s nastolením příslušníka britské panovnické dynastie. To mohlo způsobit změnu orientace [[Království Velké Británie\|Velké Británie]] v zahraniční politice ve prospěch [[Řecko\|Řecka]] a také předání [[Jónské ostrovy\|Jónských ostrovů]], které byly pod kontrolou Británie od počátku 19. století, řeckému státu. Nakonec však opět rozhodly velmoci. Vzhledem k oslabení [[Druhé francouzské císařství\|francouzského císařství]] i [[Ruská říše\|ruské říše]] v oblasti východního Středomoří byl vybrán probritský kandidát<ref name="hrad315">Hradečný, str. 315</ref>, syn budoucího dánského krále [[Kristián IX.\|Kristiána IX.]] Wilhelm Christian Ferdinand Adolf z rodu [[Oldenburkové\|Glücksburgů]]. Při korunovaci přijal jméno [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] Británie jakožto důkaz dobré vůle poté roku 1864 předala Jónské ostrovy Řeckému království.
	Následný politický vývoj se vyznačoval značnou politickou nestabilitou. Politické strany měly podobu uskupení kolem určitých osobností a tato uskupení se navíc často proměňovala.<ref name="hrad317">Hradečný, str. 317</ref> Na vině byl krom toho i samotný král, který se pokoušel zasahovat do státních záležitostí. O nápravu špatné situace se pokoušel zhruba od roku 1874 politik [[Charilaos Trikupis]] cestou reforem a očištění státního aparátu od klientelismu a korupce. S tímto cílem založil také ''Moderní stranu''. Během svých funkčních období v pozici předsedy vlády reorganizoval státnictví a správu, pozměnil volební systém a mimo jiné se zasloužil o zpřehlednění politického spektra. Za jeho působení se postupně utvořily dvě velké politické strany – soupeřem ''Moderní strany'' se stala ''Národní strana'', ve které měl od poloviny 80. let hlavní slovo [[Theodoros Dilijannis]], Trikupisův rival a politik populistického ražení.<ref name="hrad318">Hradečný, str. 318</ref>		Následný politický vývoj se vyznačoval značnou politickou nestabilitou. Politické strany měly podobu uskupení kolem určitých osobností a tato uskupení se navíc často proměňovala.<ref name="hrad317">Hradečný, str. 317</ref> Na vině byl krom toho i samotný král, který se pokoušel zasahovat do státních záležitostí. O nápravu špatné situace se pokoušel zhruba od roku 1874 politik [[Charilaos Trikupis]] cestou reforem a očištění státního aparátu od klientelismu a korupce. S tímto cílem založil také ''Moderní stranu''. Během svých funkčních období v pozici předsedy vlády reorganizoval státnictví a správu, pozměnil volební systém a mimo jiné se zasloužil o zpřehlednění politického spektra. Za jeho působení se postupně utvořily dvě velké politické strany – soupeřem ''Moderní strany'' se stala ''Národní strana'', ve které měl od poloviny 80. let hlavní slovo [[Theodoros Dilijannis]], Trikupisův rival a politik populistického ražení.<ref name="hrad318">Hradečný, str. 318</ref>
Řádka 442:		Řádka 443:
	</ref> Úsporná opatření budou mít pravděpodobně řadu negativních dopadů, mimo jiné i pokles ekonomiky a růst nezaměstanosti.<ref name="ČTK-hdp"/> Krom toho se země nadále potýká s dalšími problémy, především [[korupce\|korupcí]], [[klientelismus\|klientelismem]], nadbytečnou [[byrokracie\|byrokracií]] a [[šedá ekonomika\|šedou ekonomikou]].<ref name="hrad592"/> Přes pookřání vztahů s Tureckem také nadále není vyřešen problém Kypru. Ten totiž zůstává rozdělen na [[Severokyperská turecká republika\|tureckou]] a [[Kypr\|řeckou část]] (zatímco turecká část není mezinárodně uznávána, řecká byla roku 2004 přijata do Evropské unie).		</ref> Úsporná opatření budou mít pravděpodobně řadu negativních dopadů, mimo jiné i pokles ekonomiky a růst nezaměstanosti.<ref name="ČTK-hdp"/> Krom toho se země nadále potýká s dalšími problémy, především [[korupce\|korupcí]], [[klientelismus\|klientelismem]], nadbytečnou [[byrokracie\|byrokracií]] a [[šedá ekonomika\|šedou ekonomikou]].<ref name="hrad592"/> Přes pookřání vztahů s Tureckem také nadále není vyřešen problém Kypru. Ten totiž zůstává rozdělen na [[Severokyperská turecká republika\|tureckou]] a [[Kypr\|řeckou část]] (zatímco turecká část není mezinárodně uznávána, řecká byla roku 2004 přijata do Evropské unie).
	V současné době jsou vedoucími osobnostmi řecké politiky [[Georgios Papandreu mladší]], vůdce strany ''[[PASOK]]'', a [[Kostas Karamanlis]], předseda ''[[Nová demokracie\|Nové demokracie]]''. Od roku 2005 je [[prezident]]em a [[Seznam hlav řeckého státu\|hlavou řeckého státu]] [[Karolos Papoulias]].		V současné době jsou vedoucími osobnostmi řecké politiky [[Georgios Papandreu mladší]], vůdce strany ''[[PASOK]]'', a [[Kostas Karamanlis]], předseda ''[[Nová demokracie\|Nové demokracie]]''. Od roku 2005 je [[prezident]]em a [[Seznam hlav řeckého státu\|hlavou řeckého státu]] [[Karolos Papoulias]].
		+
	== Odkazy ==		== Odkazy ==
	=== Reference ===		=== Reference ===

Sysop: Nahrazení textu „doby bronzové“ textem „doby bronzové“

2023-11-06T20:12:46Z

Nahrazení textu „doby bronzové“ textem „doby bronzové“

← Starší verze		Verze z 6. 11. 2023, 20:12
Řádka 23:		Řádka 23:
	První neolitické osady se v Řecku objevují již v [[7. tisíciletí př. n. l.]]<ref name="hrad15">Hradečný, str. 15</ref> Tamější obyvatelé se živili chovem ovcí, vepřů, skotu a koz, pěstovali také obilí, což je dokázáno nálezy kamenných srpů a drtidel. Během následujících dvou tisíciletí do Řecka pronikají z [[Přední východ\|Předního východu]] nové technologie a objevy, například hliněné nádoby či tkalcovská závaží. Objevují se také sošky zvířat či ženských postav zpodobňujících bohyni plodnosti.		První neolitické osady se v Řecku objevují již v [[7. tisíciletí př. n. l.]]<ref name="hrad15">Hradečný, str. 15</ref> Tamější obyvatelé se živili chovem ovcí, vepřů, skotu a koz, pěstovali také obilí, což je dokázáno nálezy kamenných srpů a drtidel. Během následujících dvou tisíciletí do Řecka pronikají z [[Přední východ\|Předního východu]] nové technologie a objevy, například hliněné nádoby či tkalcovská závaží. Objevují se také sošky zvířat či ženských postav zpodobňujících bohyni plodnosti.
	=== Doba bronzová ===		=== Doba bronzová ===
-	Civilizace řecké ~~[[Doba bronzová\|~~doby bronzové]] jsou označovány jako egejské, jedná se o civilizaci [[Mínojská civilizace\|mínojskou]], [[kykladská civilizace\|kykladskou]] a [[helladská civilizace\|helladskou]], později [[Mykénská civilizace\|mykénskou]], na řecké pevnině, blízká jim byla i kultura [[Trója\|Tróje]] a [[Kypr\|Kypru]]. Doba bronzová počala v egejské oblasti nejdříve na počátku [[3. tisíciletí př. n. l.\|3. tisíciletí]] na [[Kyklady\|Kykladách]], těžících z výhodných přírodních podmínek.<ref>{{Citace monografie	+	Civilizace řecké doby bronzové jsou označovány jako egejské, jedná se o civilizaci [[Mínojská civilizace\|mínojskou]], [[kykladská civilizace\|kykladskou]] a [[helladská civilizace\|helladskou]], později [[Mykénská civilizace\|mykénskou]], na řecké pevnině, blízká jim byla i kultura [[Trója\|Tróje]] a [[Kypr\|Kypru]]. Doba bronzová počala v egejské oblasti nejdříve na počátku [[3. tisíciletí př. n. l.\|3. tisíciletí]] na [[Kyklady\|Kykladách]], těžících z výhodných přírodních podmínek.<ref>{{Citace monografie
	\| příjmení = Burian		\| příjmení = Burian
	\| jméno = Jan		\| jméno = Jan

Sysop: Nahrazení textu „Sókratés“ textem „Sókratés“

2016-03-10T21:11:56Z

Nahrazení textu „Sókratés“ textem „Sókratés“

← Starší verze		Verze z 10. 3. 2016, 21:11
Řádka 179:		Řádka 179:
	[[Historiografie\|Historiografickými]] díly jsou proslulí [[Hérodotos]] z Halikarnassu a [[Thúkydidés]], který se ve svých dílech snažil i o vylíčení příčin a význam událostí.<ref name="hrad47">Hradečný, str. 47</ref> Dalším známým historikem je Xenofón, autor ''Anabasis'' a ''O Kýrově výchově''. Rozvíjelo se i řečnictví (rétorika) – mezi nejproslulejší řečníky patří [[Démosthenés]], odpůrce krále Filipa Makedonského.		[[Historiografie\|Historiografickými]] díly jsou proslulí [[Hérodotos]] z Halikarnassu a [[Thúkydidés]], který se ve svých dílech snažil i o vylíčení příčin a význam událostí.<ref name="hrad47">Hradečný, str. 47</ref> Dalším známým historikem je Xenofón, autor ''Anabasis'' a ''O Kýrově výchově''. Rozvíjelo se i řečnictví (rétorika) – mezi nejproslulejší řečníky patří [[Démosthenés]], odpůrce krále Filipa Makedonského.
	V [[lékařství]] dochází k vývoji především v souvislosti s [[Hippokratés\|Hippokratem z Kóu]]. Odmítl vliv nadpřirozených sil a snažil se vyléčit pacienta na základě pozorování příznaků a prostředí, v němž jeho [[pacient]] žil. S jeho jménem je spjatá i [[Hippokratova přísaha\|přísaha]] o péči podle svého nejlepšího svědomí a o odmítnutí čehokoliv, co by mohlo pacientovi uškodit.<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref>		V [[lékařství]] dochází k vývoji především v souvislosti s [[Hippokratés\|Hippokratem z Kóu]]. Odmítl vliv nadpřirozených sil a snažil se vyléčit pacienta na základě pozorování příznaků a prostředí, v němž jeho [[pacient]] žil. S jeho jménem je spjatá i [[Hippokratova přísaha\|přísaha]] o péči podle svého nejlepšího svědomí a o odmítnutí čehokoliv, co by mohlo pacientovi uškodit.<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref>
-	Velkého rozkvětu dosáhla v klasickém období filozofie. Krom ''[[sofisté\|sofistů]]'' (učitelů moudrosti<ref name="hrad48">Hradečný, str. 48</ref>) jsou známi zejména [[Sókratés]], Platón a také [[Aristoteles]], který svými pracemi utvořil základy [[logika\|logiky]].<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref> Mimoto se zabýval i [[fyzika\|fyzikou]], [[zoologie\|zoologií]] či [[etika\|etikou]].	+	Velkého rozkvětu dosáhla v klasickém období filozofie. Krom ''[[sofisté\|sofistů]]'' (učitelů moudrosti<ref name="hrad48">Hradečný, str. 48</ref>) jsou známi zejména Sókratés, Platón a také [[Aristoteles]], který svými pracemi utvořil základy [[logika\|logiky]].<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref> Mimoto se zabýval i [[fyzika\|fyzikou]], [[zoologie\|zoologií]] či [[etika\|etikou]].
	==== Helénistické a římské období ====		==== Helénistické a římské období ====
	[[Soubor:Greek Marble Statue of Aphrodite Anadyomene (Hair-Binding).jpg\|thumb\|Socha bohyně [[Afrodité]], 2. století př. n. l.]][[Soubor:Alexandermosaic.jpg\|thumb\|left\|[[Alexandr Makedonský]] (vlevo) a perský král [[Dareios III.]] v [[bitva u Issu\|bitvě u Issu]]]]		[[Soubor:Greek Marble Statue of Aphrodite Anadyomene (Hair-Binding).jpg\|thumb\|Socha bohyně [[Afrodité]], 2. století př. n. l.]][[Soubor:Alexandermosaic.jpg\|thumb\|left\|[[Alexandr Makedonský]] (vlevo) a perský král [[Dareios III.]] v [[bitva u Issu\|bitvě u Issu]]]]

Sysop: Nahrazení textu „Pythagoras“ textem „Pythagoras“

2016-03-10T21:11:20Z

Nahrazení textu „Pythagoras“ textem „Pythagoras“

← Starší verze		Verze z 10. 3. 2016, 21:11
Řádka 171:		Řádka 171:
	Hospodářský rozkvět Řecka umožnil další vývoj i v umění, architektuře a literatuře. V polovině 8. století př. n. l. dochází k vytvoření dvou [[epos]]ů ''[[Ilias\|Illiady]]'' a ''[[Odysseia\|Odysseiy]]'', jejichž autorem je řecký básník [[Homér]]. Obě díla měla velký vliv na pozdější evropskou kulturu, pro mnohé umělce se během historie stávala zdrojem inspirací a v době helénské epochy patřila k nejčtenějším literárním dílům.<ref name="hrad23">Hradečný, str. 23</ref>		Hospodářský rozkvět Řecka umožnil další vývoj i v umění, architektuře a literatuře. V polovině 8. století př. n. l. dochází k vytvoření dvou [[epos]]ů ''[[Ilias\|Illiady]]'' a ''[[Odysseia\|Odysseiy]]'', jejichž autorem je řecký básník [[Homér]]. Obě díla měla velký vliv na pozdější evropskou kulturu, pro mnohé umělce se během historie stávala zdrojem inspirací a v době helénské epochy patřila k nejčtenějším literárním dílům.<ref name="hrad23">Hradečný, str. 23</ref>
	V tomto období dochází k výstavbě velkého množství chrámů ([[Samos]], [[Athény]], [[Delfy]], [[Korint]] a další).<ref name="hrad32">Hradečný, str. 32</ref> Rozvoj malířství je zřejmý v keramice, kde se místo geometrického stylu užívají prvky používané na [[Přední východ\|Předním východě]] (ptáci, sfingy, lvi). Od 6. století př. n. l. již výtvory označovali umělci svými jmény. Tématem maleb jsou v této době výjevy ze života nejvyšších vrstev. Dochází také k dotvoření řeckého [[panteon]]u.		V tomto období dochází k výstavbě velkého množství chrámů ([[Samos]], [[Athény]], [[Delfy]], [[Korint]] a další).<ref name="hrad32">Hradečný, str. 32</ref> Rozvoj malířství je zřejmý v keramice, kde se místo geometrického stylu užívají prvky používané na [[Přední východ\|Předním východě]] (ptáci, sfingy, lvi). Od 6. století př. n. l. již výtvory označovali umělci svými jmény. Tématem maleb jsou v této době výjevy ze života nejvyšších vrstev. Dochází také k dotvoření řeckého [[panteon]]u.
-	V literatuře se rozvíjí [[lyrika]], během této epochy tvoří básník [[Alkaios z Mytiléné\|Alkaios]] a básnířka [[Sapfó]]. Dále se šíří i próza, podobně jako lyrika původně pouze ústním podáním, později v psané podobě. Významným autorem prózy je v této době zejména [[Ezop]]. Dalšími význačnými kulturními osobnostmi této doby jsou také [[Solón]], [[Thalés z Milétu]], [[Pythagoras]], [[Xenofanés]] a [[Hérakleitos z Efesu]].	+	V literatuře se rozvíjí [[lyrika]], během této epochy tvoří básník [[Alkaios z Mytiléné\|Alkaios]] a básnířka [[Sapfó]]. Dále se šíří i próza, podobně jako lyrika původně pouze ústním podáním, později v psané podobě. Významným autorem prózy je v této době zejména [[Ezop]]. Dalšími význačnými kulturními osobnostmi této doby jsou také [[Solón]], [[Thalés z Milétu]], Pythagoras, [[Xenofanés]] a [[Hérakleitos z Efesu]].
	Od 8. století př. n. l. se v Řecku pořádají [[antické olympijské hry\|olympijské hry]].		Od 8. století př. n. l. se v Řecku pořádají [[antické olympijské hry\|olympijské hry]].
	==== Klasické období ====		==== Klasické období ====

Frill80: Nahrazení textu „330“ textem „330“

2015-03-12T14:57:23Z

Nahrazení textu „330“ textem „330“

← Starší verze		Verze z 12. 3. 2015, 14:57
Řádka 190:		Řádka 190:
	{{viz též\|Pozdní antika}}		{{viz též\|Pozdní antika}}
	[[Soubor:Justinian mosaik ravenna.jpg\|thumb\|right\|Císař [[Justinián]] se svým dvorem]]		[[Soubor:Justinian mosaik ravenna.jpg\|thumb\|right\|Císař [[Justinián]] se svým dvorem]]
-	Roku [[330]] přenesl římský císař [[Konstantin I. Veliký]] své sídlo do nově založeného města na [[Bospor]]u – [[Konstantinopol]]e. Toto město mělo zásadní strategický význam, umožňovalo lepší správu celé říše a kontrolovalo některé důležité obchodní cesty.<ref name="zast20">*{{Citace monografie	+	Roku 330 přenesl římský císař [[Konstantin I. Veliký]] své sídlo do nově založeného města na [[Bospor]]u – [[Konstantinopol]]e. Toto město mělo zásadní strategický význam, umožňovalo lepší správu celé říše a kontrolovalo některé důležité obchodní cesty.<ref name="zast20">*{{Citace monografie
	\| příjmení = Zástěrová		\| příjmení = Zástěrová
	\| jméno = Bohumila a kol.		\| jméno = Bohumila a kol.

Frill80: Nahrazení textu „13. století“ textem „13. století“

2015-03-12T14:55:37Z

Nahrazení textu „13. století“ textem „13. století“

← Starší verze		Verze z 12. 3. 2015, 14:55
Řádka 35:		Řádka 35:
	\| rok = 1984		\| rok = 1984
	\| strany = 241		\| strany = 241
-	}}</ref> V druhé čtvrtině 3. tisíciletí se znalost bronzu rozšířila do pevninského Řecka a na Krétu a vznikla tak helladská a mínojská civilizace. Na počátku 2. tisíciletí začíná velký rozvoj Kréty, s jejíž civilizací splývá kykladská kultura. Helladská civilizace byla v ranné až střední fázi ovlivněna příchodem [[Řekové\|protořeckého etnika]] a vznikla civilizace mykénská, která ovládla i Krétu. Na přelomu [[12. století př. n. l.\|12.]] a [[13. století ~~př. n. l.\|13. století]]~~ egejské civilizace zanikly pod vlivem vpádu [[Mořské národy\|mořských národů]] a následovalo takzvané [[temné období]].	+	}}</ref> V druhé čtvrtině 3. tisíciletí se znalost bronzu rozšířila do pevninského Řecka a na Krétu a vznikla tak helladská a mínojská civilizace. Na počátku 2. tisíciletí začíná velký rozvoj Kréty, s jejíž civilizací splývá kykladská kultura. Helladská civilizace byla v ranné až střední fázi ovlivněna příchodem [[Řekové\|protořeckého etnika]] a vznikla civilizace mykénská, která ovládla i Krétu. Na přelomu [[12. století př. n. l.\|12.]] a 13. století egejské civilizace zanikly pod vlivem vpádu [[Mořské národy\|mořských národů]] a následovalo takzvané [[temné období]].
	Jednotlivé egejské kultury jsou tradičně děleny na tři období, rané, střední a pozdní a ty dále členěny na další tři úseky označované římskými číslicemi. Jemnější dělení používá k označení fází písmena, případně ještě arabské číslice.		Jednotlivé egejské kultury jsou tradičně děleny na tři období, rané, střední a pozdní a ty dále členěny na další tři úseky označované římskými číslicemi. Jemnější dělení používá k označení fází písmena, případně ještě arabské číslice.
	==== Mínojská kultura ====		==== Mínojská kultura ====

Ulysses: Nahrazení textu „Valašsku“ textem „Valašsku“

2015-03-04T21:42:28Z

Nahrazení textu „Valašsku“ textem „Valašsku“

← Starší verze		Verze z 4. 3. 2015, 21:42
Řádka 316:		Řádka 316:
	{{Hlavní článek\|Řecká válka za nezávislost}}		{{Hlavní článek\|Řecká válka za nezávislost}}
	[[Soubor:Vryzakis-Stratopedo_Karaiskaiki.jpg\|thumb\|right\|Řecké polní ležení u [[Pireus\|Pirea]], 1827]]		[[Soubor:Vryzakis-Stratopedo_Karaiskaiki.jpg\|thumb\|right\|Řecké polní ležení u [[Pireus\|Pirea]], 1827]]
-	Samotné povstání v Řecku začalo v druhé polovině března 1821. Předtím však již vypuklo ozbrojené řecké povstání ve ~~[[Valašsko (Rumunsko)\|~~Valašsku]] a [[Moldavsko\|Moldavsku]]. To ale nezískalo na těchto územích podporu místního obyvatelstva a bylo během léta 1821 osmanskými jednotkami potlačeno. Naopak značných úspěchů dosáhlo ozbrojené vystoupení proti osmanské moci na [[Peloponés]]u, kde se pod řeckou kontrolu dostala většina poloostrova. Povstalci taktéž získali do roku 1822 opěrné body v pevninském Řecku – [[Athény\|athénskou]] [[akropolis\|akropoli]] a město Mesolongi. Zároveň se k povstání přidali i obyvatelé některých egejských ostrovů.	+	Samotné povstání v Řecku začalo v druhé polovině března 1821. Předtím však již vypuklo ozbrojené řecké povstání ve Valašsku a [[Moldavsko\|Moldavsku]]. To ale nezískalo na těchto územích podporu místního obyvatelstva a bylo během léta 1821 osmanskými jednotkami potlačeno. Naopak značných úspěchů dosáhlo ozbrojené vystoupení proti osmanské moci na [[Peloponés]]u, kde se pod řeckou kontrolu dostala většina poloostrova. Povstalci taktéž získali do roku 1822 opěrné body v pevninském Řecku – [[Athény\|athénskou]] [[akropolis\|akropoli]] a město Mesolongi. Zároveň se k povstání přidali i obyvatelé některých egejských ostrovů.
	Celou válku od počátku provázely násilnosti na obou stranách. Již v dubnu 1821 byl oběšen konstantinopolský patriarcha a jeho osud následovalo několik biskupů, organizovaly se pogromy na pravoslavném obyvatelstvu, kterých se krom muslimů účastnili i katolíci a židé.<ref name="hrad284">Hradečný, str. 284</ref> Nejtragičtější osud postihl řecké obyvatelstvo ostrova [[Chios]]. V dubnu roku 1822 byli tamější obyvatelé řecké národnosti vyvražděni sultánskými jednotkami. Naproti tomu i řečtí povstalci se dopustili několika masakrů, zejména vyvraždění muslimského tureckého obyvatelstva Tripolitsy, správního centra Peloponéského poloostrova.<ref name="hrad284"/><ref name="Forbes81">{{Citace elektronické monografie		Celou válku od počátku provázely násilnosti na obou stranách. Již v dubnu 1821 byl oběšen konstantinopolský patriarcha a jeho osud následovalo několik biskupů, organizovaly se pogromy na pravoslavném obyvatelstvu, kterých se krom muslimů účastnili i katolíci a židé.<ref name="hrad284">Hradečný, str. 284</ref> Nejtragičtější osud postihl řecké obyvatelstvo ostrova [[Chios]]. V dubnu roku 1822 byli tamější obyvatelé řecké národnosti vyvražděni sultánskými jednotkami. Naproti tomu i řečtí povstalci se dopustili několika masakrů, zejména vyvraždění muslimského tureckého obyvatelstva Tripolitsy, správního centra Peloponéského poloostrova.<ref name="hrad284"/><ref name="Forbes81">{{Citace elektronické monografie
	\| příjmení = Forbes		\| příjmení = Forbes

Sysop: 1 revizi

2014-05-04T09:34:55Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 4. 5. 2014, 09:34

← Starší verze		Verze z 6. 10. 2025, 10:03
Řádka 76:		Řádka 76:
	=== Peloponéská válka a následné boje o moc ===		=== Peloponéská válka a následné boje o moc ===
	[[Soubor:Pelop krieg1.png\|thumb\|upright=1.5\|left\|[[Řecko]] v období [[Peloponéská válka\|peloponéské války]]:		[[Soubor:Pelop krieg1.png\|thumb\|upright=1.5\|left\|[[Řecko]] v období [[Peloponéská válka\|peloponéské války]]:
-	{{~~legenda~~\|#ca5c67\|[[Athény]] a spojenci}}	+	{{Barva\|#ca5c67\|[[Athény]] a spojenci}}
-	{{~~legenda~~\|#2244AA\|[[Sparta]] a spojenci}}	+	{{Barva\|#2244AA\|[[Sparta]] a spojenci}}
-	{{~~legenda~~\|#888888\|neutrální řecké obce}}	+	{{Barva\|#888888\|neutrální řecké obce}}
-	{{~~legenda~~\|#22EE22\|[[barbar\|barbaři]]}}	+	{{Barva\|#22EE22\|[[barbar\|barbaři]]}}
-	{{~~legenda~~\|#EEEE44\|[[perská říše]]}}]]	+	{{Barva\|#EEEE44\|[[perská říše]]}}]]
	[[Soubor:Phalanx1.png\|thumb\|right\|Útok řecké falangy]]		[[Soubor:Phalanx1.png\|thumb\|right\|Útok řecké falangy]]
	Po odražení perského útoku vytvořili Athéňané [[athénský námořní spolek\|námořní spolek]], který měl nadále bojovat s perskou říší. Činnost spolku, kde měli Athéňané hlavní slovo, však vyvolával nevraživost [[Korinth]]u, spartského spojence. Spolu s tím se i prohlubovaly rozdíly mezi [[Athény\|Athénami]] (vedenými v té době athénským státníkem [[Periklés\|Periklem]]) a [[Sparta\|Spartou]], protože v Athénách byly prosazeny [[demokracie\|demokratické]] reformy umožňující podíl na vládě většímu množství občanů.<ref name="hrad38">Hradečný, str. 38</ref> Ve 30. letech 5. století př. n. l. se spory vyhrotily a přerostly v ozbrojený konflikt známý jako [[Peloponéská válka]]. Prvních několik let podnikali Sparťané útoky na athénské území, takže se část rolnictva musela stáhnout za hradby propojující athénský přístav [[Piraeus]] se samotným městem. Zde ve stísněných podmínkách pravděpodobně propukla [[tyfus\|tyfová]] [[epidemie]]<ref name="hrad39">Hradečný, str. 39</ref> Po dalších bojích byl se Spartou roku [[421 př. n. l.\|421 př. n. l.]] uzavřen mír. Ten ale netrval dlouho. Athéňané se o několik let později pokusili pokořit významného spartského spojence – [[Sicílie\|sicilské]] město [[Syrakusy]]. To se jim však nepodařilo, navíc po připlutí spartské pomoci utrpěli Athéňané u Syrakus roku [[413 př. n. l.\|413 př. n. l.]] zdrcující porážku. Za přispění [[perská říše\|Peršanů]], obávajících se sílící athénské moci, spartské loďstvo vyhrálo nad athénskou flotilou v [[bitva u Aigospotamoi\|bitvě u Aigospotamoi]]. Athénský námořní spolek se záhy rozpadl. Samotné Athény kapitulovaly po několikaměsíčním obléhání roku [[404 př. n. l.\|404 př. n. l.]] a nezbylo jim, než se podvolit spartské nadvládě.		Po odražení perského útoku vytvořili Athéňané [[athénský námořní spolek\|námořní spolek]], který měl nadále bojovat s perskou říší. Činnost spolku, kde měli Athéňané hlavní slovo, však vyvolával nevraživost [[Korinth]]u, spartského spojence. Spolu s tím se i prohlubovaly rozdíly mezi [[Athény\|Athénami]] (vedenými v té době athénským státníkem [[Periklés\|Periklem]]) a [[Sparta\|Spartou]], protože v Athénách byly prosazeny [[demokracie\|demokratické]] reformy umožňující podíl na vládě většímu množství občanů.<ref name="hrad38">Hradečný, str. 38</ref> Ve 30. letech 5. století př. n. l. se spory vyhrotily a přerostly v ozbrojený konflikt známý jako [[Peloponéská válka]]. Prvních několik let podnikali Sparťané útoky na athénské území, takže se část rolnictva musela stáhnout za hradby propojující athénský přístav [[Piraeus]] se samotným městem. Zde ve stísněných podmínkách pravděpodobně propukla [[tyfus\|tyfová]] [[epidemie]]<ref name="hrad39">Hradečný, str. 39</ref> Po dalších bojích byl se Spartou roku [[421 př. n. l.\|421 př. n. l.]] uzavřen mír. Ten ale netrval dlouho. Athéňané se o několik let později pokusili pokořit významného spartského spojence – [[Sicílie\|sicilské]] město [[Syrakusy]]. To se jim však nepodařilo, navíc po připlutí spartské pomoci utrpěli Athéňané u Syrakus roku [[413 př. n. l.\|413 př. n. l.]] zdrcující porážku. Za přispění [[perská říše\|Peršanů]], obávajících se sílící athénské moci, spartské loďstvo vyhrálo nad athénskou flotilou v [[bitva u Aigospotamoi\|bitvě u Aigospotamoi]]. Athénský námořní spolek se záhy rozpadl. Samotné Athény kapitulovaly po několikaměsíčním obléhání roku [[404 př. n. l.\|404 př. n. l.]] a nezbylo jim, než se podvolit spartské nadvládě.
Řádka 383:		Řádka 383:
	=== Druhá světová válka a boj proti okupaci ===		=== Druhá světová válka a boj proti okupaci ===
	[[Image:Triple Occupation of Greece.png\|thumb\|right\|upright=1.25\|Okupační zóny Osy v Řecku		[[Image:Triple Occupation of Greece.png\|thumb\|right\|upright=1.25\|Okupační zóny Osy v Řecku
-	{{~~legenda~~\|#EE2222\|území okupované Německem}}	+	{{Barva\|#EE2222\|území okupované Německem}}
-	{{~~legenda~~\|#2266CC\|území okupované Itálií}}	+	{{Barva\|#2266CC\|území okupované Itálií}}
-	{{~~legenda~~\|#66EE22\|území okupované Bulharskem ''(zeleně ohraničené území okupováno Bulharskem pod německou kontrolou od července 1943)''}}	+	{{Barva\|#66EE22\|území okupované Bulharskem ''(zeleně ohraničené území okupováno Bulharskem pod německou kontrolou od července 1943)''}}
-	{{~~legenda~~\|#4422AA\|Dodekanéské ostrovy patřící Itálii od roku 1912}}]]	+	{{Barva\|#4422AA\|Dodekanéské ostrovy patřící Itálii od roku 1912}}]]
	Po zahájení druhé světové války roku [[1939]] uplatňoval Metaxas probritsky zaměřený kurs a Řecko zůstávalo ve válce nadále [[neutralita\|neutrální]]. Stále více se však zvyšovaly nátlaky [[Mussolini]]ho [[fašismus\|fašistického]] italského režimu. Když italský velvyslanec předložil Metaxasovi ultimátní požadavky (například umístění italských jednotek v zemi), byl odmítnut se slovy ''"Alors c'est la guerre"'' (pak bude válka).<ref name="hrad423">Hradečný, str. 423</ref> Nato [[Itálie\|Itálií]] zahájila pozemní invazi na řecké území. Den odmítnutí požadavků neboli [[Den Ochi\|den ''"Ochi" (ne)'']] se dodnes v Řecku slaví jako státní svátek.		Po zahájení druhé světové války roku [[1939]] uplatňoval Metaxas probritsky zaměřený kurs a Řecko zůstávalo ve válce nadále [[neutralita\|neutrální]]. Stále více se však zvyšovaly nátlaky [[Mussolini]]ho [[fašismus\|fašistického]] italského režimu. Když italský velvyslanec předložil Metaxasovi ultimátní požadavky (například umístění italských jednotek v zemi), byl odmítnut se slovy ''"Alors c'est la guerre"'' (pak bude válka).<ref name="hrad423">Hradečný, str. 423</ref> Nato [[Itálie\|Itálií]] zahájila pozemní invazi na řecké území. Den odmítnutí požadavků neboli [[Den Ochi\|den ''"Ochi" (ne)'']] se dodnes v Řecku slaví jako státní svátek.
	Počáteční úspěšný italský postup byly záhy zmařen řeckou protiofenzívou, která zahnala italskou armádu zpět na Itálií okupované [[Albánie\|albánské]] území. Řecké jednotky se dostaly až do blízkosti významných měst [[Berat]] a [[Vlora]], dobýt tyto dva strategické body se jim však nepodařilo. Ponížení svého italského souseda však nemínil přihlížet Adolf Hitler. Vyslal do Řecka vlastní jednotky a ty si ve spolupráci s Bulharskem a Itálií celé Řecko [[bitva o Řecko\|postupně podrobily]].		Počáteční úspěšný italský postup byly záhy zmařen řeckou protiofenzívou, která zahnala italskou armádu zpět na Itálií okupované [[Albánie\|albánské]] území. Řecké jednotky se dostaly až do blízkosti významných měst [[Berat]] a [[Vlora]], dobýt tyto dva strategické body se jim však nepodařilo. Ponížení svého italského souseda však nemínil přihlížet Adolf Hitler. Vyslal do Řecka vlastní jednotky a ty si ve spolupráci s Bulharskem a Itálií celé Řecko [[bitva o Řecko\|postupně podrobily]].

← Starší verze		Verze z 30. 6. 2025, 11:30
Řádka 337:		Řádka 337:
	{{Podrobně\|Řecké království}}		{{Podrobně\|Řecké království}}
	=== Vytvoření řeckého státu ===		=== Vytvoření řeckého státu ===
-	[[Soubor:~~Ioannis_Kapodistrias_(1776-1831)~~.jpg\|thumb\|~~right~~\|První vládce řeckého státu, [[Ioannis Kapodistrias]]]]	+	[[Soubor:Ioannis Capodistrias, Charalambos Pachis, Galeria Municipal de Corfu 03.jpg\|thumb\|220px\|První vládce řeckého státu, Ioannis Kapodistrias]]
	Větší část existence řeckého státu během povstání provázela nejistá vnitropolitická situace. Přes pokusy vytvořit roku 1822 stát založený na dělbě [[legislativa\|zákonodárné]], [[soudní moc\|soudní]] a [[Výkonná moc\|výkonné]] moci získala situace v Řecku v listopadu následujícího roku charakter občanské války mezi znesvářenými řeckými skupinami. Díky zásahu velmocí však řecký stát přežil protiútok osmanských a egyptských jednotek. Po ústupu těchto vojsk a znovuzískání ztracených pozic opět zavládly v Řecku chaos a [[anarchie]]. Do této situace zasáhl významný diplomat řeckého původu [[Ioannis Kapodistrias]]. Po předchozí diplomatické a finanční<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref> přípravě přicestoval roku 1828 do Řecka, kde byl prohlášen prvním vládcem (''kyvernitem'') Řecka, a začal zde uplatňovat svou vizi nového řeckého státu. Jakožto zkušený diplomat a politik seznámený jak se západními způsoby vlády, tak s ruským [[absolutismus\|absolutistickým]] státem, se snažil vytvořit [[centralizace\|centralizovaný]] stát, který přetvoří řeckou společnost v moderní stát podobný státním útvarům [[západní Evropa\|západní Evropy]].<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref>		Větší část existence řeckého státu během povstání provázela nejistá vnitropolitická situace. Přes pokusy vytvořit roku 1822 stát založený na dělbě [[legislativa\|zákonodárné]], [[soudní moc\|soudní]] a [[Výkonná moc\|výkonné]] moci získala situace v Řecku v listopadu následujícího roku charakter občanské války mezi znesvářenými řeckými skupinami. Díky zásahu velmocí však řecký stát přežil protiútok osmanských a egyptských jednotek. Po ústupu těchto vojsk a znovuzískání ztracených pozic opět zavládly v Řecku chaos a [[anarchie]]. Do této situace zasáhl významný diplomat řeckého původu [[Ioannis Kapodistrias]]. Po předchozí diplomatické a finanční<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref> přípravě přicestoval roku 1828 do Řecka, kde byl prohlášen prvním vládcem (''kyvernitem'') Řecka, a začal zde uplatňovat svou vizi nového řeckého státu. Jakožto zkušený diplomat a politik seznámený jak se západními způsoby vlády, tak s ruským [[absolutismus\|absolutistickým]] státem, se snažil vytvořit [[centralizace\|centralizovaný]] stát, který přetvoří řeckou společnost v moderní stát podobný státním útvarům [[západní Evropa\|západní Evropy]].<ref name="hrad294">Hradečný, str. 294</ref>
	Zároveň se i snažil dosáhnout v zahraniční politice nových zisků. Mimo podpory kandidáta velmocí prince [[Leopold I. Belgický\|Leopolda]] z rodu [[Sachsen-Koburg]] na post budoucího krále Řecka se pokusil i o další územní expanzi. Řecké jednotky tak znovu dobyly [[Athény]] a [[Mesolongi]]. Skrze omezené finanční prostředky podporoval hospodářství a vzdělání, vymýcením [[pirátství]] se zasadil i o lepší situaci na pevnině a na moři.<ref name="hrad 295">Hradečný, str. 295</ref> Jeho rozhodnutí o pozastavení platnosti ústavy a také odmítavý postoj proti dosavadním vládnoucím třídám, jako byli [[fanarioté]], [[kodžabašiové]] a další, dal vzniknout nové skupině zvané Ústavní strana. Tento spolek působil jako protirežimní element, využívající nezdarů režimu a snažící se o snížení popularity Kapodistria jak u řecké veřejnosti, tak v očích velmocí.<ref>Hradečný, str. 296, 297</ref> Tomuto boji učinila konec až Kapodistriova smrt, když byl roku 1831 v [[Nauplios\|Naupliu]] zavražděn, pravděpodobně z důvodu rodové msty.<ref name="hrad297">Hradečný, str. 297</ref> Jeho bratr [[Avgostinos Kapodistrias\|Avgostinos]], kterého řecký senát zvolil za nového vládce Řecka, vládl pouze několik měsíců a byl svržen přívrženci Ústavní strany. Nato na řeckém území znovu vypukla občanská válka, způsobující hromadný exodus obyvatelstva do hor či do oblastí pod kontrolou Osmanské říše.<ref name="hrad298">Hradečný, str. 298</ref> Po dohodě velmocí se měl budoucím panovníkem Řecka stát syn bavorského krále [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] z rodu [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]]. Řečtí zástupci tento diktát i příslušníka cizí dynastie na místo řeckého krále přijali, doufajíce ve vyřešení špatné vnitropolitické situace.		Zároveň se i snažil dosáhnout v zahraniční politice nových zisků. Mimo podpory kandidáta velmocí prince [[Leopold I. Belgický\|Leopolda]] z rodu [[Sachsen-Koburg]] na post budoucího krále Řecka se pokusil i o další územní expanzi. Řecké jednotky tak znovu dobyly [[Athény]] a [[Mesolongi]]. Skrze omezené finanční prostředky podporoval hospodářství a vzdělání, vymýcením [[pirátství]] se zasadil i o lepší situaci na pevnině a na moři.<ref name="hrad 295">Hradečný, str. 295</ref> Jeho rozhodnutí o pozastavení platnosti ústavy a také odmítavý postoj proti dosavadním vládnoucím třídám, jako byli [[fanarioté]], [[kodžabašiové]] a další, dal vzniknout nové skupině zvané Ústavní strana. Tento spolek působil jako protirežimní element, využívající nezdarů režimu a snažící se o snížení popularity Kapodistria jak u řecké veřejnosti, tak v očích velmocí.<ref>Hradečný, str. 296, 297</ref> Tomuto boji učinila konec až Kapodistriova smrt, když byl roku 1831 v [[Nauplios\|Naupliu]] zavražděn, pravděpodobně z důvodu rodové msty.<ref name="hrad297">Hradečný, str. 297</ref> Jeho bratr [[Avgostinos Kapodistrias\|Avgostinos]], kterého řecký senát zvolil za nového vládce Řecka, vládl pouze několik měsíců a byl svržen přívrženci Ústavní strany. Nato na řeckém území znovu vypukla občanská válka, způsobující hromadný exodus obyvatelstva do hor či do oblastí pod kontrolou Osmanské říše.<ref name="hrad298">Hradečný, str. 298</ref> Po dohodě velmocí se měl budoucím panovníkem Řecka stát syn bavorského krále [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] z rodu [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]]. Řečtí zástupci tento diktát i příslušníka cizí dynastie na místo řeckého krále přijali, doufajíce ve vyřešení špatné vnitropolitické situace.
	=== Vláda Oty I. ===		=== Vláda Oty I. ===
	{{Hlavní článek\|Ota I. Řecký}}		{{Hlavní článek\|Ota I. Řecký}}
-	[[Soubor:Otto of Greece.jpg\|thumb\|~~right~~\|První řecký král Ota I.]]	+	[[Soubor:Otto of Greece.jpg\|thumb\|220px\|První řecký král Ota I.]]
	Roku 1833 dorazil mladý král [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, za něj vládla [[regent]]ská vláda, jejíž členové byli bez výjimky [[Bavoři\|bavorského]] původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády,<ref name="hrad301">Hradečný, str. 301</ref> odtržení církve řeckého státu od [[konstantinopolský patriarchát\|konstantinopolského patriarchátu]],<ref name="hrad302">Hradečný, str. 302</ref> konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých [[klášter]]ů<ref name="hrad303">Hradečný, str. 303</ref> či budování nové infrastruktury.<ref name="hrad304">Hradečný, str. 304</ref>		Roku 1833 dorazil mladý král [[Ota I. Řecký\|Ota I.]] do země. Vzhledem k tomu, že ještě nedosáhl plnoletosti, za něj vládla [[regent]]ská vláda, jejíž členové byli bez výjimky [[Bavoři\|bavorského]] původu. Bavoři se začali uplatňovat i na dalších důležitých postech nového státu. Cílem režimu bylo, podobně jako za Kapodistria, centralizovat správu a omezit vliv tehdejších významných skupin řeckého obyvatelstva. Mezi opatření směřující ke stabilizaci vnitrostátní i zahraniční situace státu sloužilo krom budování úřednického aparátu i vytvoření pravidelné armády,<ref name="hrad301">Hradečný, str. 301</ref> odtržení církve řeckého státu od [[konstantinopolský patriarchát\|konstantinopolského patriarchátu]],<ref name="hrad302">Hradečný, str. 302</ref> konfiskace značné části majetku tehdejších řeckých [[klášter]]ů<ref name="hrad303">Hradečný, str. 303</ref> či budování nové infrastruktury.<ref name="hrad304">Hradečný, str. 304</ref>
	S vytvořením Řeckého království se konstituovaly i tři strany odrážející vliv evropských velmocí na řecký stát – ''anglická strana'' (vedená [[Alexandros Mavrokordatos\|Alexandrem Mavrokordatem]]), ''ruská strana'' (v níž měl hlavní slovo [[Andreas Metaxas]]) a ''francouzská strana'' (v čele s [[Ioannis Kolettis\|Ioannem Kolettem]]). Ty podrobovaly Otův režim značné kritice a předkládaly požadavky na [[liberalismus\|liberalizaci]], řešení řecké národní otázky a obnovu vztahů s pravoslavnou církevní organizací v [[Konstantinopol]]i. Po neúspěšném pokusu o připojení dalších území k řeckému státu během východní krize v letech 1839 až 1841 se proti Otovi vytvořila široká opozice. Neúspěchy režimu byly umocněny také finanční krizí státu, kvůli kterým musela Otova vláda zavést nepopulární úsporná opatření. Poté, co řecký stát nebyl roku 1843 nadále schopen dostát svým finančním závazkům a byl nucen se podřídit podmínkám velmocí, vypukla v Řecku vzpoura mající za cíl zrušení [[absolutismus\|absolutismu]], svolání shromáždění na vypracování ústavy a krom personálních výhod pro účastníky povstání i propuštění cizinců ze státních služeb.<ref name="hrad307">Hradečný, str. 307</ref>		S vytvořením Řeckého království se konstituovaly i tři strany odrážející vliv evropských velmocí na řecký stát – ''anglická strana'' (vedená [[Alexandros Mavrokordatos\|Alexandrem Mavrokordatem]]), ''ruská strana'' (v níž měl hlavní slovo [[Andreas Metaxas]]) a ''francouzská strana'' (v čele s [[Ioannis Kolettis\|Ioannem Kolettem]]). Ty podrobovaly Otův režim značné kritice a předkládaly požadavky na [[liberalismus\|liberalizaci]], řešení řecké národní otázky a obnovu vztahů s pravoslavnou církevní organizací v [[Konstantinopol]]i. Po neúspěšném pokusu o připojení dalších území k řeckému státu během východní krize v letech 1839 až 1841 se proti Otovi vytvořila široká opozice. Neúspěchy režimu byly umocněny také finanční krizí státu, kvůli kterým musela Otova vláda zavést nepopulární úsporná opatření. Poté, co řecký stát nebyl roku 1843 nadále schopen dostát svým finančním závazkům a byl nucen se podřídit podmínkám velmocí, vypukla v Řecku vzpoura mající za cíl zrušení [[absolutismus\|absolutismu]], svolání shromáždění na vypracování ústavy a krom personálních výhod pro účastníky povstání i propuštění cizinců ze státních služeb.<ref name="hrad307">Hradečný, str. 307</ref>
Řádka 350:		Řádka 350:
	V souvislosti s tím se Ota pokoušel o další územní zisky ve prospěch řeckého státu. Díky tomu se začaly zlepšovat vztahy zejména s [[Ruské impérium\|Ruským impériem]]. Během [[krymská válka\|krymské války]] se tak Ota odhodlal k provádění záškodnických akcí na tureckém území, avšak Velká Británie a Francie aktivní zapojení Řecka do války překazily. Neschopnost dosáhnout zahraničněpolitických úspěchů vedl k opětovnému poklesu Otovy popularity. Mimo to se po skončení války nezlepšily ani vztahy se západními mocnostmi. Pokračující nespokojenost s režimem nakonec roku 1862 vyústila ve svržení [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]] a nastolení nové dynastie – [[Oldenburkové\|Glücksburgů]].		V souvislosti s tím se Ota pokoušel o další územní zisky ve prospěch řeckého státu. Díky tomu se začaly zlepšovat vztahy zejména s [[Ruské impérium\|Ruským impériem]]. Během [[krymská válka\|krymské války]] se tak Ota odhodlal k provádění záškodnických akcí na tureckém území, avšak Velká Británie a Francie aktivní zapojení Řecka do války překazily. Neschopnost dosáhnout zahraničněpolitických úspěchů vedl k opětovnému poklesu Otovy popularity. Mimo to se po skončení války nezlepšily ani vztahy se západními mocnostmi. Pokračující nespokojenost s režimem nakonec roku 1862 vyústila ve svržení [[Wittelsbachové\|Wittelsbachů]] a nastolení nové dynastie – [[Oldenburkové\|Glücksburgů]].
	=== Glücksburgská dynastie ===		=== Glücksburgská dynastie ===
-	[[Soubor:KingGeorgeIofGreece1864.jpg\|thumb\|~~upright=0.5~~\|Král [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] roku 1864]][[Soubor:Charilaos Trikoupis.gif\|thumb\|left\|Ministerský předseda [[Charilaos Trikupis]]]]	+	[[Soubor:KingGeorgeIofGreece1864.jpg\|thumb\|200px\|Král [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] roku 1864]]
		+	[[Soubor:Charilaos Trikoupis.gif\|thumb\|left\|Ministerský předseda [[Charilaos Trikupis]]]]
	Situace po Otově svržení v mnohém připomínala stav země po vraždě Ioanna Kapodistria. Země se opět dostala do občanské války. V dané chvíli značná část řecké veřejnosti souhlasila s nastolením příslušníka britské panovnické dynastie. To mohlo způsobit změnu orientace [[Království Velké Británie\|Velké Británie]] v zahraniční politice ve prospěch [[Řecko\|Řecka]] a také předání [[Jónské ostrovy\|Jónských ostrovů]], které byly pod kontrolou Británie od počátku 19. století, řeckému státu. Nakonec však opět rozhodly velmoci. Vzhledem k oslabení [[Druhé francouzské císařství\|francouzského císařství]] i [[Ruská říše\|ruské říše]] v oblasti východního Středomoří byl vybrán probritský kandidát<ref name="hrad315">Hradečný, str. 315</ref>, syn budoucího dánského krále [[Kristián IX.\|Kristiána IX.]] Wilhelm Christian Ferdinand Adolf z rodu [[Oldenburkové\|Glücksburgů]]. Při korunovaci přijal jméno [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] Británie jakožto důkaz dobré vůle poté roku 1864 předala Jónské ostrovy Řeckému království.		Situace po Otově svržení v mnohém připomínala stav země po vraždě Ioanna Kapodistria. Země se opět dostala do občanské války. V dané chvíli značná část řecké veřejnosti souhlasila s nastolením příslušníka britské panovnické dynastie. To mohlo způsobit změnu orientace [[Království Velké Británie\|Velké Británie]] v zahraniční politice ve prospěch [[Řecko\|Řecka]] a také předání [[Jónské ostrovy\|Jónských ostrovů]], které byly pod kontrolou Británie od počátku 19. století, řeckému státu. Nakonec však opět rozhodly velmoci. Vzhledem k oslabení [[Druhé francouzské císařství\|francouzského císařství]] i [[Ruská říše\|ruské říše]] v oblasti východního Středomoří byl vybrán probritský kandidát<ref name="hrad315">Hradečný, str. 315</ref>, syn budoucího dánského krále [[Kristián IX.\|Kristiána IX.]] Wilhelm Christian Ferdinand Adolf z rodu [[Oldenburkové\|Glücksburgů]]. Při korunovaci přijal jméno [[Jiří I. Řecký\|Jiří I.]] Británie jakožto důkaz dobré vůle poté roku 1864 předala Jónské ostrovy Řeckému království.
	Následný politický vývoj se vyznačoval značnou politickou nestabilitou. Politické strany měly podobu uskupení kolem určitých osobností a tato uskupení se navíc často proměňovala.<ref name="hrad317">Hradečný, str. 317</ref> Na vině byl krom toho i samotný král, který se pokoušel zasahovat do státních záležitostí. O nápravu špatné situace se pokoušel zhruba od roku 1874 politik [[Charilaos Trikupis]] cestou reforem a očištění státního aparátu od klientelismu a korupce. S tímto cílem založil také ''Moderní stranu''. Během svých funkčních období v pozici předsedy vlády reorganizoval státnictví a správu, pozměnil volební systém a mimo jiné se zasloužil o zpřehlednění politického spektra. Za jeho působení se postupně utvořily dvě velké politické strany – soupeřem ''Moderní strany'' se stala ''Národní strana'', ve které měl od poloviny 80. let hlavní slovo [[Theodoros Dilijannis]], Trikupisův rival a politik populistického ražení.<ref name="hrad318">Hradečný, str. 318</ref>		Následný politický vývoj se vyznačoval značnou politickou nestabilitou. Politické strany měly podobu uskupení kolem určitých osobností a tato uskupení se navíc často proměňovala.<ref name="hrad317">Hradečný, str. 317</ref> Na vině byl krom toho i samotný král, který se pokoušel zasahovat do státních záležitostí. O nápravu špatné situace se pokoušel zhruba od roku 1874 politik [[Charilaos Trikupis]] cestou reforem a očištění státního aparátu od klientelismu a korupce. S tímto cílem založil také ''Moderní stranu''. Během svých funkčních období v pozici předsedy vlády reorganizoval státnictví a správu, pozměnil volební systém a mimo jiné se zasloužil o zpřehlednění politického spektra. Za jeho působení se postupně utvořily dvě velké politické strany – soupeřem ''Moderní strany'' se stala ''Národní strana'', ve které měl od poloviny 80. let hlavní slovo [[Theodoros Dilijannis]], Trikupisův rival a politik populistického ražení.<ref name="hrad318">Hradečný, str. 318</ref>
Řádka 442:		Řádka 443:
	</ref> Úsporná opatření budou mít pravděpodobně řadu negativních dopadů, mimo jiné i pokles ekonomiky a růst nezaměstanosti.<ref name="ČTK-hdp"/> Krom toho se země nadále potýká s dalšími problémy, především [[korupce\|korupcí]], [[klientelismus\|klientelismem]], nadbytečnou [[byrokracie\|byrokracií]] a [[šedá ekonomika\|šedou ekonomikou]].<ref name="hrad592"/> Přes pookřání vztahů s Tureckem také nadále není vyřešen problém Kypru. Ten totiž zůstává rozdělen na [[Severokyperská turecká republika\|tureckou]] a [[Kypr\|řeckou část]] (zatímco turecká část není mezinárodně uznávána, řecká byla roku 2004 přijata do Evropské unie).		</ref> Úsporná opatření budou mít pravděpodobně řadu negativních dopadů, mimo jiné i pokles ekonomiky a růst nezaměstanosti.<ref name="ČTK-hdp"/> Krom toho se země nadále potýká s dalšími problémy, především [[korupce\|korupcí]], [[klientelismus\|klientelismem]], nadbytečnou [[byrokracie\|byrokracií]] a [[šedá ekonomika\|šedou ekonomikou]].<ref name="hrad592"/> Přes pookřání vztahů s Tureckem také nadále není vyřešen problém Kypru. Ten totiž zůstává rozdělen na [[Severokyperská turecká republika\|tureckou]] a [[Kypr\|řeckou část]] (zatímco turecká část není mezinárodně uznávána, řecká byla roku 2004 přijata do Evropské unie).
	V současné době jsou vedoucími osobnostmi řecké politiky [[Georgios Papandreu mladší]], vůdce strany ''[[PASOK]]'', a [[Kostas Karamanlis]], předseda ''[[Nová demokracie\|Nové demokracie]]''. Od roku 2005 je [[prezident]]em a [[Seznam hlav řeckého státu\|hlavou řeckého státu]] [[Karolos Papoulias]].		V současné době jsou vedoucími osobnostmi řecké politiky [[Georgios Papandreu mladší]], vůdce strany ''[[PASOK]]'', a [[Kostas Karamanlis]], předseda ''[[Nová demokracie\|Nové demokracie]]''. Od roku 2005 je [[prezident]]em a [[Seznam hlav řeckého státu\|hlavou řeckého státu]] [[Karolos Papoulias]].
		+
	== Odkazy ==		== Odkazy ==
	=== Reference ===		=== Reference ===

← Starší verze		Verze z 10. 3. 2016, 21:11
Řádka 179:		Řádka 179:
	[[Historiografie\|Historiografickými]] díly jsou proslulí [[Hérodotos]] z Halikarnassu a [[Thúkydidés]], který se ve svých dílech snažil i o vylíčení příčin a význam událostí.<ref name="hrad47">Hradečný, str. 47</ref> Dalším známým historikem je Xenofón, autor ''Anabasis'' a ''O Kýrově výchově''. Rozvíjelo se i řečnictví (rétorika) – mezi nejproslulejší řečníky patří [[Démosthenés]], odpůrce krále Filipa Makedonského.		[[Historiografie\|Historiografickými]] díly jsou proslulí [[Hérodotos]] z Halikarnassu a [[Thúkydidés]], který se ve svých dílech snažil i o vylíčení příčin a význam událostí.<ref name="hrad47">Hradečný, str. 47</ref> Dalším známým historikem je Xenofón, autor ''Anabasis'' a ''O Kýrově výchově''. Rozvíjelo se i řečnictví (rétorika) – mezi nejproslulejší řečníky patří [[Démosthenés]], odpůrce krále Filipa Makedonského.
	V [[lékařství]] dochází k vývoji především v souvislosti s [[Hippokratés\|Hippokratem z Kóu]]. Odmítl vliv nadpřirozených sil a snažil se vyléčit pacienta na základě pozorování příznaků a prostředí, v němž jeho [[pacient]] žil. S jeho jménem je spjatá i [[Hippokratova přísaha\|přísaha]] o péči podle svého nejlepšího svědomí a o odmítnutí čehokoliv, co by mohlo pacientovi uškodit.<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref>		V [[lékařství]] dochází k vývoji především v souvislosti s [[Hippokratés\|Hippokratem z Kóu]]. Odmítl vliv nadpřirozených sil a snažil se vyléčit pacienta na základě pozorování příznaků a prostředí, v němž jeho [[pacient]] žil. S jeho jménem je spjatá i [[Hippokratova přísaha\|přísaha]] o péči podle svého nejlepšího svědomí a o odmítnutí čehokoliv, co by mohlo pacientovi uškodit.<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref>
-	Velkého rozkvětu dosáhla v klasickém období filozofie. Krom ''[[sofisté\|sofistů]]'' (učitelů moudrosti<ref name="hrad48">Hradečný, str. 48</ref>) jsou známi zejména [[Sókratés]], Platón a také [[Aristoteles]], který svými pracemi utvořil základy [[logika\|logiky]].<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref> Mimoto se zabýval i [[fyzika\|fyzikou]], [[zoologie\|zoologií]] či [[etika\|etikou]].	+	Velkého rozkvětu dosáhla v klasickém období filozofie. Krom ''[[sofisté\|sofistů]]'' (učitelů moudrosti<ref name="hrad48">Hradečný, str. 48</ref>) jsou známi zejména Sókratés, Platón a také [[Aristoteles]], který svými pracemi utvořil základy [[logika\|logiky]].<ref name="hrad50">Hradečný, str. 50</ref> Mimoto se zabýval i [[fyzika\|fyzikou]], [[zoologie\|zoologií]] či [[etika\|etikou]].
	==== Helénistické a římské období ====		==== Helénistické a římské období ====
	[[Soubor:Greek Marble Statue of Aphrodite Anadyomene (Hair-Binding).jpg\|thumb\|Socha bohyně [[Afrodité]], 2. století př. n. l.]][[Soubor:Alexandermosaic.jpg\|thumb\|left\|[[Alexandr Makedonský]] (vlevo) a perský král [[Dareios III.]] v [[bitva u Issu\|bitvě u Issu]]]]		[[Soubor:Greek Marble Statue of Aphrodite Anadyomene (Hair-Binding).jpg\|thumb\|Socha bohyně [[Afrodité]], 2. století př. n. l.]][[Soubor:Alexandermosaic.jpg\|thumb\|left\|[[Alexandr Makedonský]] (vlevo) a perský král [[Dareios III.]] v [[bitva u Issu\|bitvě u Issu]]]]

← Starší verze		Verze z 10. 3. 2016, 21:11
Řádka 171:		Řádka 171:
	Hospodářský rozkvět Řecka umožnil další vývoj i v umění, architektuře a literatuře. V polovině 8. století př. n. l. dochází k vytvoření dvou [[epos]]ů ''[[Ilias\|Illiady]]'' a ''[[Odysseia\|Odysseiy]]'', jejichž autorem je řecký básník [[Homér]]. Obě díla měla velký vliv na pozdější evropskou kulturu, pro mnohé umělce se během historie stávala zdrojem inspirací a v době helénské epochy patřila k nejčtenějším literárním dílům.<ref name="hrad23">Hradečný, str. 23</ref>		Hospodářský rozkvět Řecka umožnil další vývoj i v umění, architektuře a literatuře. V polovině 8. století př. n. l. dochází k vytvoření dvou [[epos]]ů ''[[Ilias\|Illiady]]'' a ''[[Odysseia\|Odysseiy]]'', jejichž autorem je řecký básník [[Homér]]. Obě díla měla velký vliv na pozdější evropskou kulturu, pro mnohé umělce se během historie stávala zdrojem inspirací a v době helénské epochy patřila k nejčtenějším literárním dílům.<ref name="hrad23">Hradečný, str. 23</ref>
	V tomto období dochází k výstavbě velkého množství chrámů ([[Samos]], [[Athény]], [[Delfy]], [[Korint]] a další).<ref name="hrad32">Hradečný, str. 32</ref> Rozvoj malířství je zřejmý v keramice, kde se místo geometrického stylu užívají prvky používané na [[Přední východ\|Předním východě]] (ptáci, sfingy, lvi). Od 6. století př. n. l. již výtvory označovali umělci svými jmény. Tématem maleb jsou v této době výjevy ze života nejvyšších vrstev. Dochází také k dotvoření řeckého [[panteon]]u.		V tomto období dochází k výstavbě velkého množství chrámů ([[Samos]], [[Athény]], [[Delfy]], [[Korint]] a další).<ref name="hrad32">Hradečný, str. 32</ref> Rozvoj malířství je zřejmý v keramice, kde se místo geometrického stylu užívají prvky používané na [[Přední východ\|Předním východě]] (ptáci, sfingy, lvi). Od 6. století př. n. l. již výtvory označovali umělci svými jmény. Tématem maleb jsou v této době výjevy ze života nejvyšších vrstev. Dochází také k dotvoření řeckého [[panteon]]u.
-	V literatuře se rozvíjí [[lyrika]], během této epochy tvoří básník [[Alkaios z Mytiléné\|Alkaios]] a básnířka [[Sapfó]]. Dále se šíří i próza, podobně jako lyrika původně pouze ústním podáním, později v psané podobě. Významným autorem prózy je v této době zejména [[Ezop]]. Dalšími význačnými kulturními osobnostmi této doby jsou také [[Solón]], [[Thalés z Milétu]], [[Pythagoras]], [[Xenofanés]] a [[Hérakleitos z Efesu]].	+	V literatuře se rozvíjí [[lyrika]], během této epochy tvoří básník [[Alkaios z Mytiléné\|Alkaios]] a básnířka [[Sapfó]]. Dále se šíří i próza, podobně jako lyrika původně pouze ústním podáním, později v psané podobě. Významným autorem prózy je v této době zejména [[Ezop]]. Dalšími význačnými kulturními osobnostmi této doby jsou také [[Solón]], [[Thalés z Milétu]], Pythagoras, [[Xenofanés]] a [[Hérakleitos z Efesu]].
	Od 8. století př. n. l. se v Řecku pořádají [[antické olympijské hry\|olympijské hry]].		Od 8. století př. n. l. se v Řecku pořádají [[antické olympijské hry\|olympijské hry]].
	==== Klasické období ====		==== Klasické období ====