Student85: Nahrazení textu

2011-04-22T21:43:29Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Upravit}}

Je toho velmi málo známo o prehistorii Bengálska. [[archeologie|Archeologické]] nálezy na tomto území podporují tvrzení, že na tomto území existovala [[zemědělství|zemědělská]] [[Společnost (sociologie)|společnost]] od roku [[1250 př. n. l.]]. Nicméně, identita těchto lidí může být pouze odhadována z [[antropologie|antropologického]] a [[lingvistika|lingvistického]] výzkumu. [[historie|Historické]] členění Bengálska je obvykle prováděno do tří období. Období starověké, středověké a novověké (moderní).

Středověké období je obvykle v Bengálsku spojováno s obdobím [[Muslim|muslimské]] dominace. Moderní období pak začíná příchodem [[Evropané|Evropanů]], zejména pak, úpadkem [[Mughalská říše|Mughalské říše]] a nástupem [[Britové|Britů]].

== Středověk ==
=== Muslimové ===
[[Soubor:IndianBuddha11.JPG|thumb|[[Buddha]] a [[bódhisattva|bódhisattvové]], 11. století, [[říše Pala]].]]
[[Muslim]]ové se objevují v [[Indie|Indii]] od 7. století n. l., ale pouze na konci 12. století přišli do východní Indie. ([[Turci|Turečtí]] vojáci přinesli řadu vynálezů – kovové [[třmen]]y, [[podkova|podkovy]] – vynalezeny pravděpodobně na [[Sibiř]]i v 9. století, [[kolovrat]] pro rychlejší [[textil]]ní výrobu). Od počátku muslimské vlády v Bengálsku, byli vládci Bengálska do roku 1282 nepříznivě ovlivněni turecko-[[afghánistán|afghánským]] bojem v [[Mameluci|mameluckém]] [[Dillíský sultanát|Dillíském sultanátu]]. Ačkoli obvykle jednali nezávisle a většinou prosazovali svou nezávislost v době, kdy centrální moc upadala. Vládci Bengálska téměř vždy začínali jako [[guvernér|guvernéři]] v Dillíském sultanátu a [[sultanát]] měl stále vliv na místní [[politika|politiku]] v tak daleko hozené [[provincie|provincii]]. S pádem mameluků se Bengálsko stalo víceméně nezávislým, ačkoli bylo rozděleno.

=== Úpadek Dillíského sultanátu ===
[[Chán]] [[Bugra]], minul příležitost k zisku trůnu v [[Dillí]] a tak byl jeho synovec [[Kay Kosru]] byl jmenován [[Balban]]ovým nástupcem v roce 1286. Nicméně dvorskými intrikami byl na trůn nakonec dosazen jeho syn [[Kay Ku-bad]] (1286-1289). V roce 1286 vyhlásil svou vlastní nezávislost jako bengálský [[sultán]] [[Nasir-ud-dín]] (1286-1291) a chtěl dobýt trůn v Dillí. Při postupu dobyl [[Awad]] a [[Bihár]]. Nakonec předložil svému synovi [[mír]]ové podmínky, jimiž uznal jeho panství a vrátil mu Awad. Ale Kay Ku-bad byl zavražděn velitelem jeho vojsk [[Jalal–ud–dín]]em a tím se na trůn dostala dynastie [[Chaldžijové|Chaldžijů]]. V letech 1291-1301 byla malá část východního Bengálska pod muslimskou nadvládou s západní Bengálsko bylo pod vládou [[Iktiara Ud-dína]] (dobyto pro něj chánem [[Zafar]]em). Dillíský [[Chaldžijský sultanát]] nemohl v této době zaútočit na Bengálsko, ale vyháněl tam své zločince.

=== Rozštěpené Bengálsko ===
[[Šáh]] [[Firuz]] se stal sultánem [[Lakhanauti]] a vládl v letech 1301-1322. Nebylo jasné kdo vlastně byl. [[Ibn Battuta]] tvrdil, že je to syn chána Bughry. Dobyl většinu Bengálska včetně [[Satagaon]]u (znovu pod vedením chána Zafara), [[Majamanasim]]u, [[Sonaragaon]]u a [[Silet]]u. Přejmenoval město [[Pandua]] na [[Firozabad]].

Šach Firuz měl nejméně šest synů a po jeho smrti nastoupil na trůn nejstarší [[Šibab-ud-dín]] (1322-1324), ale [[Ghiyas-ud-dín]] ho porazil a zabil všechny své bratry kromě, [[Nasira-ud-dín]]a a Šibaba-ud-dína. V té samé době zažíval Dillísky sultanát přechod k dynastii [[Tughlukové|Tughluků]]. Ghiyas-ud-dín uprchl do [[Ghiyaspur]]u ve východním Bengálsku. Ačkoliv byl poražen, toto rozdělilo Bengálsko ve dví. Obě části ztratily dočasně svou nezávislost, dostalo se pod nadvládu Dillíského sultanátu. A ve městech Sonargaon a [[Satagaon]] vládl jako guvernér chán [[Bahram]].

=== Nezávislé Bengálsko ===
V roce 1336 po smrti chána Bahrama, se moci v Sonargaonu zmocnil jeho osobní strážce chán [[Fakr-ud-dín Mubarak]] (vydal právo nechat razit [[mince]]). Nicméně, byl poražen představiteli Dillíského sultanátu ([[Kadarchán]]). Ale ten se znelíbil vlastním vojákům a ti ho zabili. [[Mukliš]] se poté ujal vlády v [[Lakhanauti]] po znovudobytí Sonargaonu kde pokračoval ve vládě [[Ibn Battuta]] (1338-1350) a byl následován [[Ikhtyar-ud-udínem|Ikhtyarem-ud-dínem]]. [[Ali Mubarak]] poté nechal zavraždit Mukliše a vládl v Lakhanauti jako [[Ala-ud-dín]] (1341-1342) a přenesl své sídlo do [[Pandua|Pandui]]. [[Ala ud-dín]] a [[Fakr ud-dín]] vedli pravidelné boje. Nejdříve na vodních cestách a poté i na souši. Fakr ud-dín stál tváří tvář vzpouře, kterou vedl [[fakír]] [[Šaida]], který dočasně okupoval Sodkaoang a poté i Sonargaon, ale byl poražen a poslán na smrt. Ale, fakíři zažívali dobré časy pod Fakrem-ud-dínem a [[ekonomika]] také prosperovala. Ale [[Daň|daně]] byly pro [[hinduisté|hinduisty]] vyšší než pro muslimy. Ala-ud-dín byl zavražděn úředníkem [[Malik Iliyas Hadži|Malikem Iliyasem Hadžim]], který poté vládl jako šach [[Šam-ud-dín Iliyas]]. A ten v roce 1352 porazil Ikhtiara-ud-dína a sjednotil Bengálsko. A pod vládou jeho dynastie v letech 1342-1415 se z něj stala silná moc. Tento režim provokoval silné [[náboženství|náboženské]] cítění odsunutím hinduistů z podílu na [[politika|politické]] moci a zabavil půdu hinduistické vlastníky. Tento režim a jeho následovníci, kterými byli také muslimové, vládli v Bengálsku po období asi 20 let(1415-1435), kdy následovník šáha Iliyase uzmul moc. Tato [[dynastie]] pak vládla další půl století (1435-1487). Po krátké mezihře [[habeš]]ské moci se Bengálsko dostává pod nadvládu [[Husajnsko-Šahiská dynastie|Husajnsko-Šahiské dynastie]]. Bengálsko na počátku [[Mughalové|Mughalů]] v období (1538-1563) byla dominantní vláda dvou afghánských dynastií ([[Šer Šach Suri]] a [[Karani]]). Po tomto období se Bengálsko stalo mughalskou provincií do počátku moderních dějin. Bengálsko [[Mughalové]] dobyli v roce 1576.

=== První Evropané v Bengálsku ===
[[Britská Východoindická společnost]] založená na základě [[panovník|královské]] listiny královny [[Alžběta I.|Alžběty I.]] [[31. prosinec|31. prosince]] 1600 v Bengálsku vytvořila [[faktorie]] v [[Hugli (faktorie)|Hugli]], [[Cossim Bazar]]u a [[Anglický Bazar|Anglickém Bazaru]]. Všechny indické usedlosti byly [[administrativa|administrativně]] pod kontrolou [[pevnost St. George|pevnosti St. George]] v [[Mádras]]u, která byla vytvořena roku 1658. Faktorie v [[Sutanuti]] vytvořena [[Job Charnock|Jobem Charnockem]] [[24. srpen|24. srpna]] 1690 a práva na výběr daní ([[zamindari]]) v Sutanuti, [[Govindapur]]u a [[Kalkata|Kalkatě]] byly koupeny Brity od rodiny [[Suvarn Chowdhura|Suvarna Chowdhury]] [[10. listopad]]u 1698 a to nájemní smlouvou z [[Barissa|Barissy]].

[[Portugalci]] se v Bengálsku objevili jako první. První výpravu provedli do [[Čitagaón]]u a zabrali ho v roce 1517 a ustavili zde faktorii společně s pevností [[Fort Grande]], dřívější usedlost v [[Dianza|Dianze]] byla zabrána králem [[Arakan]]u v roce 1607, 1615 jej získali zpět, ale v roce 1616 ho zase zatratili a Portugalci a [[Arakánci]] se stali spojenci. Portugalci začali s [[pirátství]]m a znovu osídlili Diangu po roce 1616. Naprosto zde svou pozici ztráceli Mughalové v roce 1665 se Portugalci usazují v [[Ferenghi Bazar]]u nedaleko [[Dhákka|Dhákky]] a v [[Saptagram]]u ([[Port Pequeno]]) v [[Bandel de Hugli]] (1580). A založili zde [[opatství]] na příkaz [[Augustiniáni|augustiniánů]] v roce 1599 (udrželi ho do roku 1632). Také měli menší osady v Dhácce (1580), [[Sripur]]u, [[Čandeán]]u, [[Bakle]], [[Katrab]]u, [[Lorikul]]u, [[Bhulua|Bhulue]], [[Hidžila|Hidžili]] (1520-1636), [[Tamluk]]u (1635) a [[Balešwar]]u. V roce 1680 zde bylo více než 20 000 Portugalců.

== Moderní dějiny ==

=== Úpadek Mughalské říše a počátek britské nadvlády ===
Po [[Mohamed Azim Al-Din|Mohamedu Azimu Al-Dinovi]] (1698-1700), [[Azim-us-šan]] místokrál v Bengálsku, zvolil [[Muršid Quliho|Muršida Quliho]] jako [[diván]]a Bengálska. V této době už byla mughalská říše pod silným tlakem ze všech stran (byli zapleteni ve [[válka|válce]] se [[Sikha|Sikhy]] v západní [[Indie|Indii]]).Po krátké mezihře v roce 1707 pod vládou šacha [[Azam Kam Bakšem|Azama Kama Bakšema]], syna [[Aurangzeb]]a, [[Mughalská říše]] nakonec připadla třetímu synovi šachu [[Bahadur]]ovi (1707-1712). Po jeho smrti se rozpoutal boj o moc mezi jeho syny, kteří všichni toužili po moci. V roce 1713 se v Bengálsku vzbouřil [[Faruk Siyar]] a získal moc v [[Dillí]] (1713-1719) a [[Muršid Qulichán]] se stal místokrálem v Bengálsku. Založil [[Muršidabad]] a přesunul sem své [[hlavní město]]. Zároveň začal s novým zemským systémem [[Idžara]] (rovné [[Daň|daně]], nezávislé na [[produkce|produkci]]). V roce 1717 předal Faruk Siyar práva volného obchodu v Bengálsku [[Britové|Britům]] (za Brity jednal Hamilton). Muršid Qulichán s tím byl nespokojen a jako bengálský [[Naváb]] se stal nazávislým na mughalské říši. Vládl do roku 1727. V roce 1739 se na mughalskou [[armáda|armádu]] snesla zdrcující porážka z rukou šacha [[Nadir]]a a [[Mohamed (šách)|Mohameda]] na severozápadních hranicích. Stále více útoků přicházelo ze strany [[Afghánci|Afghánců]] a [[Marathové|Maráthů]]. Mughalové pod těmito útoky mohutně slábli. Nastal soumrak jejich říše. Toto oslabení umožnilo hrát důležitější roli Britům. Ti využili krizi ve svůj prospěch. Štvali [[princ]]e proti sobě a tím více a více říši rozřezávali. Poslední dva králové v Bengálsku jsou dodnes připomínaní za svůj boj proti Britům v roce 1757 ([[Palásí]]). Byli jimi [[Aliwirdi Chán Hašim ad-Dawla]] a [[Mirza Mahmud Širaj ad-Dawla]]. Toto byl počátek nové éry pro Brity.

=== Dobytí Bengálska Brity ===
[[Britové]] začali skrze Bengálsko svoji indickou [[kolonizace|kolonizaci]]. V roce 1757 v už zmiňované [[bitva u Palásí|bitvě u Palásí]], ve které Britové porazili spojené armády Bengálska, [[Bihár]]u a [[Orissa|Orissy]]. Toto byla bitva, která změnila dějiny nejen pro Bengálsko nebo pro [[Indie|Indii]], ale stejně tak pro celý Západ. Obeplutí [[Afrika|Afriky]] [[Vasco Da Gamma|Vascem Da Gamou]] bylo první kapkou a tahle bitva a následné dobytí nejbohatší části Indie (Bengálska) bylo základem pro dnešní moderní [[Evropa|Evropu]]. To mělo brzy změnit a katapultovat Británii do čela světové moci na několik [[století]]. Tato bitva byla počátkem pádu Indie a rozkvětu západu. [[Robert Clive]] je znám jako britský hrdina této bitvy a byl to on, kdo položil základy britské vlády v Indii. Vytvořil armádu z indických [[žoldák]]ů nazvaných [[Lal Paltan]] (protože měli oblečeny červené kabáty - ''lal'' je červená). Tyto jednotky (ačkoliv zde byly i jednotky bengálské) byly v této době těžko přijímány některými Bengálci. Mnoho jich bylo ze západního [[Bihár]]u, [[Hindustán]]u, [[Rádžputa|Rádžputy]], [[Patán]]u atd.

Bengálsko bylo silnou mughalskou provincií a proto měli Britové těžkou představu o tom jak získat Bengálsko od mughalské říše, ale Robert Clive dosáhl nemožného. V tuto chvíli byl [[Nawab Siradžudowla]] polonezávislým guvernérem (navábem) Bengálska pod Mughalskou říší. Měl mnoho nepřátel a riválů včetně rodinných příslušníků, kteří se chtěli stát navábem. Britové (Robert Clive) vytvořili spojenectví s těmito rodinnými rivaly a tato aliance změnila rozložení sil.

[[Mizrafar]] (navábův strýc a [[generál]]) a další generálové byli podplaceni a zradili ho v bitvě. Hlavní část Siradžudowlových sil nikdy nedosáhla bojiště u Palásí. S žoldnéřskou armádou a využitím vnitřní zrady Britové dosáhli největšího vítězství. Po tomto vítězství byl Siradžudowla zabit [[Miran]]em, synem Mizrafara.

[[Mizrafar]] se stal navábem Bengálska. Ale byl pouze loutkou v rukou Britů. Brzy abdikoval a předal titul svému zeti [[Mir Kassima|Mir Kassimovi]], který předal Britům uzemí [[Burdwan]]u, [[Midnapor]]u a [[Čitatong]]u. Britové zase využili vnitřní rivality ve svůj prospěch. Po nějakou dobu britská Východoindická společnost vyzvedala funkce [[loutková vláda|loutkových vládců]], ale prakticky byla moc v jejich rukou. V roce 1763 byl Mir Kassim poražen společností ([[Buxar]]) a na post navába byl znovu dosazen Mizrafar.

Po tomto vítězství v Bengálsku, Clive vytvořil jiné [[Sípahijové|Sípahisjké]] (žoldnéřské) jednotky v Bengálsku a šest dalších v [[Mádras]]u (1759). Dobytí Bengálska znamenalo, že celá severovýchodní Indie byla víceméně pod nadvládou britské Východoindické společnosti.

=== Velká britská vítězství ===
Žoldnéřské armády vedené [[major]]em [[Hector Munroe|Hectorem Munroem]] porazili alianci [[Mir Quasim]]a, [[naváb]]a z [[Oudhu]] a mughalského [[císař]]e v roce 1763 v [[bitva u Buxaru|bitvě u Buxaru]]. Toto bylo další důležité vítězství pro Brity. Po této bitvě se [[Britská Východoindická společnost|Východoindická společnost]] stala vůdčí silou v polovině severní [[Indie]].

Mughalský císař byl zajat a stal se britským vězněm. Clive předpokládal, že jeho vláda v Bengálsku po událostech v roce 1765 a 1772 stane dosti pevnou a že definitivně odstraní navába. A tak se Bengálsko a s ním i Bihar a Orrisa stane de facto britskou [[kolonie|kolonií]]. Technicky, to stále nebyla část [[britské impérium|britského impéria]], ale byly pod vládou Společnosti.

Armáda společnosti se skládala z 1000 [[Evropané|Evropanů]] a 59 000 indických žoldáků. Byly to ty jednotky, které porazily Mughaly a dobyly Bengálsko. V roce 1772 došlo k prvnímu velkému vzbouření. Bengálské jednotky se vzbouřily a uvěznily své důstojníky. Byly to jednotky Lal Paltan. Povstání bylo potlačeno [[6. bengálská domorodá pěchota|6. bengálskou domorodou pěchotou]] a vůdcové [[povstání]] byli hrozným způsobem popraveni v roce 1775.
V roce 1779 spojená aliance indických vládců bojovala proti žoldnéřským jednotkám. V bitvě zvítězili Britové. Znovu Britové použili Indy proti Indům.

V roce 1796 už Společnost byla hlavní silou v Indii. Kontrolovala obrovské území obsahující Bengálsko které bylo jedním z hlavních obchodních center. Bengálska armáda v rámci britské indické armády měla 24 000 vojáků.

Byla rozdělena do:
* evropské [[dělostřelectvo]] – tři [[batalion]]y po třech [[pluk|plucích]] každý
* evropská [[pěchota]] – tři [[regiment]]y po deseti plucích každý
* domorodé [[jezdectvo]] – čtyři [[kezdecký regiment|jezdecké regimenty]] po šesti jednotkách každý
* domorodá pěchota – dvanáct regimentů po dvou batalionech každý

Do této chvíle byla Bengálská [[armáda]] složena hlavně z muslimů z Oudhu, Rádžputány a [[Pandžáb]]u. Po bitvě u Buxaru, kde byl mughalský císař poražen začaly změny. Do armády bylo rekrutováno více hinduistů z Bengálska. Procento muslimů kleslo asi na 25%. Od roku 1775 se začali připojovat i hinduisté z Oudhu. Velikost bengálské armády byla větší než velikosti armád v Mádrasu a [[Bombaj]]i. Od tohoto období byla bengálská armáda složena z Bengálců.

Na konci 18. století znamenal pro Brity hlavní hrozbu Pandžáb a [[Afghánistán]]. Britové stále více využívali indické jednotky a bengálská armáda udělala pro Brity většinu práce.

=== Britové v Bengálsku ===
Britové v Bengálsku vybírali [[Daň|daně]] bez jakékoli zodpovědnosti k zemi. Od počátku v roce 1757, kdy byl poražen Siradžudowla, Britové plundrovali Bengálsko a to co vyplundrovali bylo okamžitě vloženo do průmyslové revoluce v [[Anglie|Anglii]]. Kořist z Bengálska byla investována do nového britského [[průmysl]]u, zatímco ztráta [[kapitál]]u a pád prodeje bengálského zboží způsobil konečný pád Bengálska. Z nejrozvinutější části Indie se stala část nejzaostalejší. V roce 1813, se Britové rozhodli, že [[Indové]] už nebudou déle průmyslovým [[národ]]em, ale [[zemědělství|zemědělským]] národem a [[kolonie|kolonií]] [[industrializace|industrializované]] Anglie. Britské zboží bylo prodáváno v Indii a indické zboží bylo postupně nahrazováno. [[Obchod]] byl prováděn pouze jedním směrem. Británie neimportovala z Indie, ale pouze zde vyvážela své zboží. Takže zatímco Británie začala s masivní industrializací, Bengálsko (a zbytek Indie) byl deindustrializován. Indický export byl pomalu utlumen. Bengálsko bylo ohromně poškozeno.

Britové odváželi surové materiály z Bengálska a prodávali průmyslové výrobky z Británie zpátky Bengálcům. [[Mušelín]] byl stále důvodem hrozby pro britské továrny a tak byli [[tkalec|tkalci]] donuceni zastavit produkci mušelínu a nesměli předávat své znalosti potomkům. K prosazení tohoto byly [[soukeník]]ům useknuty [[palec|palce]] na rukou. Jedno je nutno říci o předchozích vládcích Bengálska a to, že lidé toho snášeli relativně málo. Pod tak krutými okolnostmi, které byly uloženy Brity se z Bengálců, jednoho z nejbohatších, stal jeden z nejchudších národů na světě. Britové prosadili v Bengálsku barbarský systém [[Zamindari]]. Britský systém Zamindari byl extrémnější formou [[feudalismus|feudálního]] systému. Příjmy z daní v Bengálsku byly v roce 1765 zdvojnásobeny, ale jen díky zhoršujícím se podmínkám pro lidi. Toto bylo dále změněno ještě v roce 1773. [[Warren Hastings]] představil nový způsob vlády, ve kterém bude mít právo vybírat daně ten, kdo předloží na [[aukce|aukci]] vyšší nabídku. Toto znamenalo, že neexistoval žádný strop pro [[rolník|rolnické]] daně. V roce 1793 byl zákon uznán na věčnost, daně jako celek budou odváděny Společnosti.

Farmáři toho museli snášet hodně, ale věci se stali ještě horšími. Byli donuceni produkovat tržní plodiny pro Brity, spíše než plodiny pro vlastní spotřebu nebo plodiny, které běžně pěstovali. Toto způsobilo velké [[hladomor]]y v Bengálsku. Taková hrozná vláda nebyla v Bengálsku ani v celé Indii do té doby k vidění. Britská okupace Indie byla [[holocaust]]em nevýslovné velikosti.

=== Boj ===
Na počátku roku 1800 v [[Narekabarie|Narkebarii]] (nedaleko [[Kalkata|Kalkaty]]) začalo s odporem první velké [[mučedník|mučednické]] hnutí nezávislosti. Bylo vedeno [[Titumir]]em. Ten vedl násilnou kampaň proti Britům. S jeho synem [[Džawhar Ali|Džawharem Alim]] a dalšími vybudoval legendární [[Pevnost (stavba)|pevnost]] [[Banšer Kella]] na obranu proti Britům. [[19. listopad]]u 1831 se střetli s britskými jednotkami. Byli Brity poraženi a Titumir a jeho syn se stali mučedníky. Avšak rebelie nezemřela s Titumirem a ani nebyl prvním rebelem. Odboj proti Britům začal hned, když zde začali se svými aktivitami. V roce 1824 se vzbouřil 47. regiment a vůdcové byli oběšeni a neozbrojení vojáci byli rozstříleni dělostřelectvem.

V letech 1855-1856 se v Bengálsku vyskytly další odvážné [[revoluce]]. [[Šantalové]] ([[starověk|starověcí]] lidé) v Bengálsku a Biháru začali s revoltou proti tyranii britských vládců. Neměli [[puška|pušky]] ani [[dělo|děla]] a bojovali pouze [[sekera]]mi, [[luk]]y a [[šíp]]y. Byli rozdrceni, ale jejich odvaha byla inspirující.

V roce 1856 proběhla neověřená zpráva, že [[patrona|patrony]] nových pušek které se musely před použitím prokousnout byly pomazány [[kráva|kravským]] a [[Prase domácí|prasečím]] [[Tuky|tukem]]. Krávy jsou posvátné pro [[hinduisté|hinduisty]] a [[vepřové]] mají zakázáno jíst [[Muslim|muslimové]]. V Bengálsku proto někteří vojáci odmítli používat tyto patrony. V [[Dillí]] se vzbouřilo 85 vojáků a byli proto uvězněni, ale to vedlo k velké vzpouře v [[armáda|armádě]]. Indické jednotky povstali a vydali se směrem na Dillí. Když tato zpráva dorazila do Bengálska, tak i zde došlo k masivnímu vzbouření. Brzy tato vzpoura zasáhla celou severní a centrální Indii.

V roce 1857 po propuknutí rebelie, se Britové pokusili zavést nějaké sociální programy k zvýhodnění lidí.

=== Britská Indie ===
Východoindická společnost prodala Indii [[Spojené království|britské koruně]] a [[1. listopad]]u 1858 indická vláda přešla pod moc britské [[panovník|královny]] [[Victorie]], která udělala z [[Kalkata|Kalkaty]] [[hlavní město]] a vládla zde prostřednictvím [[místokrál]]ů.

V roce [[1905]] bylo Bengálsko rozděleno pod vládou arogantního [[lord Cruzon|lorda Cruzona]], který byl britským místokrálem v rebelující [[provincie|provincii]]. Toto dělení bylo urážkou pro bengálské lidi ale statkáři dali svou podporu Britům. Ale nakonec byli Britové pod lidovým tlakem donuceni toto rozdělení podle [[náboženství|náboženského]] klíče vymazat a to v roce [[1911]].

=== Muslimská Liga ===
V roce [[1911]] také vzniká formace [[Celoindická muslimská liga|Celoindické muslimské ligy]]. Tato [[politická strana|strana]] byla formována už od roku [[1906]] v [[Dhakka|Dhacce]]. Byla založena muslimskými statkáři. To bylo opravdu temným dnem v Bengálsku, protože všechny snahy pro nezávislost tím byly zrazeny. Muslimská liga totiž vyhlásila svou oddanost vůči Britům a přesvědčila muslimy vystoupit ze snah vedoucích k nezávislosti. Jejich první prohlášení obsahovalo mimo jiné: podporu pocitu loajality britské vládě mezi všemi indickými muslimy, odstranit všechny špatné koncepce, které budou vznikat proti britské vládě.

== Vývoj Bengálska po druhé světové válce ==
=== Zkáza Bengálska ===
Během rozdělení Indie po získání nezávislosti v roce [[1947]] na muslimský [[Pákistán]] a převážně hinduistickou [[Indie|Indii]], bylo Bengálsko znovu rozděleno na dva celky. Západní část (převážně hinduistická) připadla Indii a stala se indickým svazovým státem [[Západní Bengálsko]] a východní část (muslimská) se stala východní provincií Pákistánu (od roku [[1956]] nazývána ''Východní Pákistán''). [[Východní Pákistán]] (dnes [[Bangladéš]]) byl od západního Pákistánu oddělen 1100 kilometry území Indie. Toto rozdělení bylo nepřirozené. Bengálci z východního Pákistánu a zcela odlišní lidé západního Pákistánu byli součástí jednoho státu, ale přitom hovořili rozdílnými [[Jazyk (lingvistika)|jazyky]], mají jiné zvyky, jinou [[hitorie|historii]] a [[Kultura (sociologie)|kulturu]]. Toto dělení také rozdělilo mnoho bengálských [[rodina|rodin]]. Jedinou společnou věcí pro oba národy bylo [[náboženství]]. Oba národy byl převážně [[islám]]ské. Ale stupeň [[fanatismus|fanatismu]] byl zcela odlišný. V Bengálsku například mnoho muslimů nenavštěvovalo [[mešita|mešity]].

=== Cesta k nezávislosti ===
Východní a západní [[Pákistán]] nebyly rovnocennými partnery v novém islámské státě. Ačkoli mělo Bengálsko intelektuální vedení a větší populaci, moc spočinula v rukou západního Pákistánu. Hlavním městem se stalo [[Karáčí]] (později přesunuto do [[Islamabád]]u) v západním Pákistánu. Vláda, [[ekonomika]], armáda a celá [[infrastruktura]] Pákistánu byla pod kontrolou západních [[Pákistánci|Pákistánců]]. Od úplného počátku zde byla diskriminace. Vůdcové v západním Pákistánu započali s koloniálním postojem na východě. Východ se stal podřízeným státem. Hlavní továrny, [[Minerál|nerostné]] bohatství a potraviny východu byly servírovány západu. Východ měl příjmy z daní, ale měl velmi malý rozvoj a vůbec žádné sociální programy. Pouze jeden ze čtyř vládních fondů byl utracen ve východním Pákistánu. [[Bengálci]] byli také drženi od lepšího zaměstnání. To co zbylo z bengálské ekonomiky po zpustošení Brity, to bylo úplně vymazáno během této doby západním Pákistánem.

Postupně se v západním Pákistánu vytvořily prvky [[rasismis|rasismu]]. Považovali Bengálce za podřadné. Neuznávali jejich [[zvyk]]y a [[tradice]]. Považovali je za hinduisty. Tento rozdíl mezi východem a západem byl ještě větší než [[zeměpis]]ná vzdálenost.

Od doby vzniku Pákistánu je historie Bengálska poseta drsným až brutálním zacházením od armády a [[policie]]. Pákistán chtěl změnit Bengálsko silou, určili většinu bengálských zvyků jako hinduistických. Během pěti let po rozdělení se imperiální postoj Pákistánu (západního) stal velmi zřejmým, když se Pákistánci pokusili nahradit bengálskou kulturu. Po dívkách bylo vyžadováno, aby nenosili tečku (červený bod) na čele. Mnoho bengálských slov bylo nahrazováno [[Urdú|urdskými]] slovy. Byl zrušen [[festival]] [[Tagore]], protože byl považován za hinduistický. V roce [[1952]], generál [[Jahija Chán]], vyhlásil [[Urdština|Urdštinu]] (mluvilo ji 4% obyvatel celého Pákistánu a to pouze v západním Pákistánu) jako státní [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]] celého Pákistánu. Tímto rozhodnutím zcela ignoroval Bengálce, jejichž jazyk, [[Bengálština|Bengálštinu]], používalo více lidí v rámci Pákistánu (75 miliónů). Bengálci si to nechtěli nechat líbit a začali s jazykovým hnutím. Tyto tlaky byly největší na univerzitách.

[[21. únor]]a [[1952]] západopákistánská policie a paramilitaristické jednotky stříleli do [[demonstrace (protest)|demonstrujících]] studentů na univerzitě v Dhacce (nazývané [[Oxford]] východu). Studenti požadovali ustavení Bengálštiny jako státního jazyka. Několik jich bylo zastřeleno. Pákistánci doufali, že použití síly donutí Bengálce uznat Urdštinu. Ale snahy zintensivněly a staly se největší prioritou národního hnutí a pákistánská vláda nakonec přijala Bengálštinu jako druhý státní jazyk v roce [[1954]]. Tato krvavá událost byla vnímána jako definitivní moment pro Bangladéšský [[nacionalismus]]. Studenti a intelektuálové měli po krk pákistánského [[imperialismus|imperialismu]].

V Bengálsku bylo hodně [[občan]]ského násilí, hlavně od muslimských [[extrémista|extrémistů]] proti kmenovým lidem Bengálska. Šantalové, [[Čakmasové]] byli masakrováni režimem fanatických muslimů. Systém teroru pokračoval a intensivněl. Šantalové se bránili pouze luky a šípy.

V roce [[1958]] byla zformována fronta [[Jukto]]. Vyhrála [[volby]] a slíbila, že se chopí moci. Nicméně byli odstraněni od moci vojensky za jeden den. Generál [[Ajub Chán]] vyhlásil [[stanné právo]]. Boje pokračovaly, [[vojenský režim]] byl užší a sevřenější a Bengálci se stávali víc a víc revolučnější. Během času se stávala čím dál tím víc populární [[liga Awami]]. Jejich základními principy byly: [[sekularizace]], nacionalismus, [[demokracie]]. Byla to strana umírněného středu. Ostatní tvrdě [[socialismus|socialistické]] ([[komunismus|komunistické]]) strany se dostaly do pozadí na mnoha místech. Komunismus byl dominantní na univerzitách. Učitelé byli většinou komunisté a hodně studentů následovalo hlavně [[unie Čatra|unii Čatra]] (komunistickou) a několik jich následovalo [[liga Čatra|ligu Čatra]] (umírnění socialisté a komunisté). Poté do Bengálské politiky vstupuje nové jméno což se mělo stát dobrým i špatným. [[Šejk]] [[Mudžobur Rahman]], zločinec. Začal svou kariéru vyděračstvím a zločinem. Ale brzy se stal velkým [[politika|politickým]] vůdcem, vzhledem k jeho velmi dobrým [[řečník|řečnickým]] schopnostem. Někteří, jako třeba [[Nejemal Bašir]] ho považovali za [[agent]]a [[Central Intelligence Agency|CIA]]. Moc šejka Mudžobura v lize Awami postupně rostla. Pomlouval [[Maulan Bašani|Maulana Bašaniho]], což byl původní vůdce strany. Byl to socialista, který volal po oddělení Bangladéše od Pákistánu, dlouho před všemi ostatními. Šejk Mudžobura se stal postupně uznávaným jako národní vůdce, ale většina nevěděla o jeho špatné minulosti. V roce [[1970]] se dostává do čela strany Awami. Lidé v něm viděli naději na změnu. Všechny ostatní strany se staly druhořadými. Po přesvědčivém vítězství ve volbách v roce [[1970]] byl považován za národního hrdinu, ale nebyl k tomu důvod. Celá země stála za národní frontou, kterou se měla stát Awami. Nakonec byli lidé Bengálska spojeni pod vůdcem socialistické strany Awami, ačkoli měl sám pochybný charakter. Bylo to požehnání nebo tragédie přestrojená za požehnání?

Různé [[politická strana|politické strany]] tvrdí, že ony jsou hrdiny roku [[1971]] a [[Válka za nezávislost (Bangladéš)|války za nezávislost]]. Objevila se řada [[partyzáni|partyzánských]] revolučních snah, které odstartovali komunisté jako jednotící národní hnutí. Pak tu byly jednotky Mudžiba Bahiniho. Dnes někteří lidé tvrdí, že komunisté nikdy nebojovali v revoluci. Komunistická skupina [[Sorbohara]] také měla podíl v partyzánské válce, ale jednotky Mudžiba Bahiniho bojovali proti nim a mnoho jich zabili a tak musela Sorbohara bojovat na dvou frontách s Pákistánci a Mudžiby. Komunisté viděli obě strany jako nepřátele lidu. Awami také vytvořila jednotky během války. Ale ve skutečnosti šejk Mudžib nechtěl oddělení nebo válku tak brzy, ale chtěl zůstat pod pákistánským režimem. Válku chtěl až tehdy, když viděl, že není jiná možnost k získání moci. Awami tak zradila sny [[revoluce]] a mnoho svobodných bojovníků jako [[Motiur Rahman Motul]], cítili, že revoluce nebyla úplná a cítil potřebu znovu se chopit zbraní.

=== Nezávislost ===
V roce [[1971]] proběhl v Bengálsku nejhorší [[holocaust]] v jeho [[historie|historii]]. V pokusu [[genocida|genocidy]] bylo 3 milióny lidí zavražděno a 250 000 uneseno, všichni během devíti měsíců [[pákistánská armáda|pákistánskou armádou]]. Také zde bylo na 20 miliónů [[uprchlík]]ů (10 miliónů jich uprchlo do Západního Bengálska, což byl pro něho obrovský problém. I proto poskytla povstalcům vojenskou pomoc [[Indie]]. Nebyli ušetřeni ani staří lidé a děti. Bylo to koncentrovaný a hromadný masakr. Nejhorší na tom všem bylo, že to bylo centrálně plánováno a organizováno. Ale nakonec v prosinci [[1971]] získal Bangladéš svou nezávislost. A udržuje si ji až dodnes.

== Stručný přehled dějin ==
=== Období temna ===
1200-1400
: Úpadek a zahraniční [[invaze]].

1400-1600
: Rané [[islám]]ské období.

1600-1800
: Mughalské období ale nezávislost.

1800-1900
: Britská krutá vláda, destrukce ekonomiky.

=== Období revolucí ===
1900-[[1947]]
: Protibritská revoluce, odlomení Bengálska (rozdělení a moci), dělení a nezávislost Indie.

[[1947]]-[[1952]]
: Vznik východního [[Pákistán]]u. Útisk, ničení kultury, jazykové hnutí.

[[1952]]-[[1971]]
: Poslední mrzačení bengálské ekonomiky a [[genocida]] v roce [[1971]], svoboda přichází po revoluci.

[[1971]]-[[2000]]
: [[korupce|Korupční]] a antilidské vlády.

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Dějiny podle zemí|Bengálsko]]

Dějiny Bengálska - Historie editací

Admir335: pohřbené události, lidé

Sysop: 1 revizi

Student85: Nahrazení textu