Dějiny Chorvatska - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Napoleonských válek“ textem „Napoleonských válek“

2015-07-02T22:49:09Z

Nahrazení textu „Napoleonských válek“ textem „Napoleonských válek“

← Starší verze		Verze z 2. 7. 2015, 22:49
Řádka 19:		Řádka 19:
	== Personální unie s uherským královstvím ==		== Personální unie s uherským královstvím ==
	[[Image:Wappen_Ungarische_Länder_1915_(Mittel).png\|thumb\|right\|Personální unie s uherským královstvím]]		[[Image:Wappen_Ungarische_Länder_1915_(Mittel).png\|thumb\|right\|Personální unie s uherským královstvím]]
-	Roku 1102 se Chorvatsko spojilo [[personální unie\|personální unií]] s [[Uhersko\|uherským královstvím]]. [[Dalmácie]] byla kontrolována [[Byzantská říše\|Byzantskou říší]], od roku 1409 [[Benátská republika\|Benátskou republikou]]. Na jihu Dalmácie [[od 14. století]] existovala nezávislá [[Dubrovnik (republika)\|Republika Dubrovník]]. Od poloviny 15. století bylo Chorvatsko a především jeho východní část [[Slavonie]] vystaveno [[Osmanská říše\|tureckému výboji]]. Po bitvě u Moháče bylo od [[1. leden\|1. ledna]] 1527 [[Chorvatsko (země)\|Chorvatsko]] v rámci Uher v personální unii s Rakouskem. Roku 1529 zde na obranu [[Křesťanství\|křesťanského]] světa vzniká tzv. [[Vojenská hranice]]. Do této oblasti (tzv. Krajina) při dnešní hranici s [[Bosna a Hercegovina\|Bosnou a Hercegovinou]] směřovala vlna [[Srbové\|srbských]] uprchlíků, kteří zde změnili etnickou situaci. Během válek Rakouska s Osmanskou říší dochází k roku 1700 k osvobození Slavonie, jejíž území bylo rozděleno mezi Vojenskou hranici a nově vzniklou rakouskou korunní zemi Království Slavonie, jež bylo roku 1745 spojeno s [[Chorvatsko (země)\|užším Chorvatskem]] do [[Chorvatsko-Slavonsko\|Chorvatsko-Slavonského království]]. Během ~~[[Napoleonské války\|~~Napoleonských válek]] poráží Francie roku 1809 Rakousko, a Chorvatsko je pak až do roku 1814 v rámci tzv. [[Ilirské provincie\|Ilirských provincií]] [[anexe\|anektováno]] Francií. Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 osamostatnění Chorvatsko-Slavonského království v rámci Rakouska. Po [[Rakousko-Uherské vyrovnání\|Rakousko-Uherském]] vyrovnání roku 1867, bylo Chorvatsko-Slavonsko vráceno do rámce Uher, ale roku 1868 získává po Uhersko-Chorvatském vyrovnání částečnou [[autonomie\|autonomii]] v rámci [[Rakousko-Uhersko\|Rakousko-Uherského]] [[Zalitavsko\|Zalitavska]], v němž pak setrvalo až do roku [[1918]].	+	Roku 1102 se Chorvatsko spojilo [[personální unie\|personální unií]] s [[Uhersko\|uherským královstvím]]. [[Dalmácie]] byla kontrolována [[Byzantská říše\|Byzantskou říší]], od roku 1409 [[Benátská republika\|Benátskou republikou]]. Na jihu Dalmácie [[od 14. století]] existovala nezávislá [[Dubrovnik (republika)\|Republika Dubrovník]]. Od poloviny 15. století bylo Chorvatsko a především jeho východní část [[Slavonie]] vystaveno [[Osmanská říše\|tureckému výboji]]. Po bitvě u Moháče bylo od [[1. leden\|1. ledna]] 1527 [[Chorvatsko (země)\|Chorvatsko]] v rámci Uher v personální unii s Rakouskem. Roku 1529 zde na obranu [[Křesťanství\|křesťanského]] světa vzniká tzv. [[Vojenská hranice]]. Do této oblasti (tzv. Krajina) při dnešní hranici s [[Bosna a Hercegovina\|Bosnou a Hercegovinou]] směřovala vlna [[Srbové\|srbských]] uprchlíků, kteří zde změnili etnickou situaci. Během válek Rakouska s Osmanskou říší dochází k roku 1700 k osvobození Slavonie, jejíž území bylo rozděleno mezi Vojenskou hranici a nově vzniklou rakouskou korunní zemi Království Slavonie, jež bylo roku 1745 spojeno s [[Chorvatsko (země)\|užším Chorvatskem]] do [[Chorvatsko-Slavonsko\|Chorvatsko-Slavonského království]]. Během Napoleonských válek poráží Francie roku 1809 Rakousko, a Chorvatsko je pak až do roku 1814 v rámci tzv. [[Ilirské provincie\|Ilirských provincií]] [[anexe\|anektováno]] Francií. Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 osamostatnění Chorvatsko-Slavonského království v rámci Rakouska. Po [[Rakousko-Uherské vyrovnání\|Rakousko-Uherském]] vyrovnání roku 1867, bylo Chorvatsko-Slavonsko vráceno do rámce Uher, ale roku 1868 získává po Uhersko-Chorvatském vyrovnání částečnou [[autonomie\|autonomii]] v rámci [[Rakousko-Uhersko\|Rakousko-Uherského]] [[Zalitavsko\|Zalitavska]], v němž pak setrvalo až do roku [[1918]].

	== Doba Království SHS a Království Jugoslávie ==		== Doba Království SHS a Království Jugoslávie ==

Sysop: 1 revizi

2014-05-04T09:45:00Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 4. 5. 2014, 09:45

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-03T23:01:53Z

Nahrazení textu

Nová stránka

== Území Chorvatska v období starověku ==

V dobách před naším letopočtem žily v oblasti severozápadního Balkánu, tedy i na území dnešního Chorvatska [[ilyrské kmeny]], podle kterých toto území nazávalo [[Illyria]]. Zdejší obyvatelstvo se muselo o d 3. století př. n. l. bránit římské expanzi a vedlo s Římany časté války. Později zde byla zřízena římská provincie Illyricum. Doba jejího vzniku není přesně známa. Mohlo se to stát již ve 2. století př. n. l., ale nejpozději za [[Caesar]]a. Po rozdělení římské říše v roce 395 připadlo Illyricum k východní části římského impéria, později se stalo součástí [[Byzantská říše|byzantské říše]].

== Příchod Slovanů a vznik středověkého chorvatského státu ==
Od konce 6. století trpělo území dnešního Chorvatska nájezdy kočovných Avarů a [[Slované|Slovanů]]. Slované postupně přivodili úpadek zdejšímu politickému panství Byzance, její církevní organizaci i byzantské kultuře. Podle vyprávění císaře [[Konstantin VII. Porfyrogennetos|Konstantina VII. Porfyrogenneta]], který psal v polovině 10. století, sem prý přišli počátkem 7. století na pozvání císaře [[Herakleios|Herakleia]] [[Chorvati|Chorvaté]]. Tyto slovanské kmeny prý dosud sídlily kdesi za [[Karpaty|Karpatami]] v místě nazývaném Velké nebo Bílé Chorvatsko. Porazily Avary, část jich pobily a část zotročily, a s Herakleiovým souhlasem se tu usadily.

Chorvaté osídlili nejprve byzantské území při [[Jaderské moře|jadranském]] pobřeží ([[Dalmácie|Dalmatské]] Chorvatsko), a později, po pádu avarské říše, také Dolní [[Panonie|Panonii]] (Panonské Chorvatsko). Přestože do těchto oblastí i nadále zasahovaly mocenské zájmy východního císařství, nebyli Chorvaté vystaveni tak silnému byzantskému vlivu jako sousední [[Srbové]]. O to větší zájem jevila o jejich území od 8. století [[franská říše]]. Pod její svrchovanost se v 9. století dočasně dostali vládcové Panonského i Dalmatského Chorvatska. Současně se Chorvaté prosazovali ve vlastní Dalmácii, kde řada měst uznala jejich nadvládu. O jadranské pobřeží a ostrovy měly zájem také [[Benátky]] a Byzanc.

V roce 867 se Basileovi podařilo osvobodit z arabského obležení významné přístavní město Ragusu ([[Dubrovnik]]) a poté zrestaurovat byzantské panství na jadranském pobřeží Balkánu, kde vzniklo [[thema]] Dalmácie. Podle císařova příkazu odváděla významná dalmatská města jako [[Split]], [[Trogir]] nebo [[Zadar]], který byl střediskem thematu, poplatky chorvatskému panovníkovi. Šlo zřejmě o ''tributum pacis'' – poplatek za svobodnou plavbu byzantských lodí po Jadranu.

Z církevního hlediska podléhalo Chorvatsko více římskému papežství, i když některá biskupství patřila stále pod svrchovanost konstantinopolského patriarchátu. Vzhledem k tomu, že k první christianizaci Chorvatů došlo již za Herakleiovy vlády, mohla zde být obnovena původní církevněsprávní centra z římské doby. Tak bylo například ve Splitu obnoveno starší salonské biskupství a také Římem založené biskupství v [[Nin]]u navázalo na starší tradici. Zřízením ninské [[diecéze]] v sídle chorvatských vládců dosáhl kníže [[Trpimír]] roku 864 vzniku samostatné chorvatské církevní organizace, o niž usiloval. V Ninu působilo později několik Metodějových žáků, kteří zde pěstovali slovanskou liturgii a písemnictví. Panonské Chorvatsko přijalo slovanskou [[liturgie|liturgii]] již dříve, neboť se na výzvu papeže [[Jan VIII.|Jana VIII.]] stalo roku 873 součástí moravsko-panonské arcidiecéze, v jejímž čele stál arcibiskup [[Metoděj]].

Po zřízení thematu Dalmácie došlo k druhé christianizaci Chorvatů a k prvním christianizačním misiím u Srbů. Z Dalmácie pronikali do slovanského vnitrozemí řečtí misionáři a šířili zde byzantský vliv. Významnějších úspěchů na církevním poli bylo v tomto prostoru dosaženo po roce 886, kdy sem přišli žáci moravsko-panonského arcibiskupa Metoděje.

Významným chorvatským vládcem byl kníže [[Tomislav]] z rodu Trpimírovců. Brzy po nástupu na trůn v roce 910 se mu podařilo připojit větší část Panonského Chorvatska, které bylo po roce 907 obsazeno maďarskými kočovníky. Toto území nese od 10. století název ''Sclavonia'' – [[Slavonie]]. Orientace chorvatského vládnoucího rodu Trpimírovců na papežství přinesla Tomislavovi významný zisk v podobě královského titulu (924 nebo 925). Zároveň první [[Koncil|synoda]] ve Splitu v roce 925 výrazně omezila na podnět papeže [[Jan X.|Jana X.]] konání slovanských bohoslužeb v Chorvatsku a rozhodla o jednoznačné církevní orientaci země na Řím. Druhá synoda konaná ve Splitu roku 928 zrušila biskupství v Ninu, kde se slovanská liturgie pěstovala, a začlenila Chorvatsko do splitské [[arcidiecéze]]. V době ohrožení Chorvatska [[Bulharsko|bulharskou]] expanzí navázal Tomislav spojenectví s Byzancí a pomohl jí s definitivní platností porazit cara [[Simeon I.|Simeona]]. Byzanc uznávala královu svrchovanost v Dalmácii, která mu platila podobně jako Benátky tribut, a udělila mu čestný titul prokonzula.

== Personální unie s uherským královstvím ==
[[Image:Wappen_Ungarische_Länder_1915_(Mittel).png|thumb|right|Personální unie s uherským královstvím]]
Roku 1102 se Chorvatsko spojilo [[personální unie|personální unií]] s [[Uhersko|uherským královstvím]]. [[Dalmácie]] byla kontrolována [[Byzantská říše|Byzantskou říší]], od roku 1409 [[Benátská republika|Benátskou republikou]]. Na jihu Dalmácie [[od 14. století]] existovala nezávislá [[Dubrovnik (republika)|Republika Dubrovník]]. Od poloviny 15. století bylo Chorvatsko a především jeho východní část [[Slavonie]] vystaveno [[Osmanská říše|tureckému výboji]]. Po bitvě u Moháče bylo od [[1. leden|1. ledna]] 1527 [[Chorvatsko (země)|Chorvatsko]] v rámci Uher v personální unii s Rakouskem. Roku 1529 zde na obranu [[Křesťanství|křesťanského]] světa vzniká tzv. [[Vojenská hranice]]. Do této oblasti (tzv. Krajina) při dnešní hranici s [[Bosna a Hercegovina|Bosnou a Hercegovinou]] směřovala vlna [[Srbové|srbských]] uprchlíků, kteří zde změnili etnickou situaci. Během válek Rakouska s Osmanskou říší dochází k roku 1700 k osvobození Slavonie, jejíž území bylo rozděleno mezi Vojenskou hranici a nově vzniklou rakouskou korunní zemi Království Slavonie, jež bylo roku 1745 spojeno s [[Chorvatsko (země)|užším Chorvatskem]] do [[Chorvatsko-Slavonsko|Chorvatsko-Slavonského království]]. Během [[Napoleonské války|Napoleonských válek]] poráží Francie roku 1809 Rakousko, a Chorvatsko je pak až do roku 1814 v rámci tzv. [[Ilirské provincie|Ilirských provincií]] [[anexe|anektováno]] Francií. Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 osamostatnění Chorvatsko-Slavonského království v rámci Rakouska. Po [[Rakousko-Uherské vyrovnání|Rakousko-Uherském]] vyrovnání roku 1867, bylo Chorvatsko-Slavonsko vráceno do rámce Uher, ale roku 1868 získává po Uhersko-Chorvatském vyrovnání částečnou [[autonomie|autonomii]] v rámci [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherského]] [[Zalitavsko|Zalitavska]], v němž pak setrvalo až do roku [[1918]].

== Doba Království SHS a Království Jugoslávie ==
[[1. prosinec|1. prosince]] [[1918]] se stává součástí [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]] (Království SHS), a to spojením Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů, který se na podzim [[1918]] utvořil z jihoslovanských území [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]] (Centrální Chorvatsko, [[Slavonie]], [[Dalmácie]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Kraňsko]] a Dolní Štýrsko), se [[Srbsko|Srbským královstvím]] (pod jehož kontrolou byla i [[Černá Hora]]). V rámci Království SHS dochází spojením Chorvatska-Slavonska a Dálmacie ke vzniku Chorvatska, které bylo jednou z autonomních zemí království SHS. [[3. říjen|3. října]] [[1929]] se Království SHS přeměnilo na centralistické Království Jugoslávie.

Ve dvacátých letech 20. století se formovalo [[Hnutí]] [[Ustašovci|Ustašovců]], které bylo zaměřeno proti [[Srbové|Srbům]], kteří se nevzdali plánu na ovládnutí celého [[Balkán]]u. Bylo vedeno [[Ante Pavelić|Antem Paveličem]]. Spojence našli Ustašovci v makedonské [[VMRO]], ale podporu získali i ze strany nově se formujících [[fašismus|fašistických]] vlád v Evropě. Jejich hlavním cílem byl král, Srb [[Alexandr Karađorđević]]. Po prvním neúspěšném pokusu [[17. prosinec|17. prosince]] [[1933]] se ustašovskému komandu povedla akce z [[9. říjen|9. října]] [[1934]]. Při státní návštěvě v [[Marseille]] makedonský atentátník krále smrtelně zranil. Jeho výstřely usmrtily i tehdejšího francouzského ministra zahraničí [[Louis Barthou|Barthoua]] a řidiče jejich automobilu.

== Druhá světová válka ==
V rámci královské [[Jugoslávie]] získalo roku [[1939]] Chorvatsko jistou autonomii vytvořením Chorvatské bánoviny. Po faktické likvidaci Jugoslávie [[Třetí říše|nacistickým Německem]] v roce [[1941]] vyhlásili chorvatští [[ustašovci]] [[Nezávislý stát Chorvatsko]], obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž [[Bosna a Hercegovina|Bosnu a Hercegovinu]]. Hlavní postavou nového státu byl [[Ante Pavelić]], který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, jako hlava státu byl oficiálně [[Tomislav II.]], který pocházel z savojské dynastie. Ten však ale nedisponoval žádnou reálnou mocí. První zákony chorvatského státu byly namířeny proti [[Srbové|Srbům]]. Byly zavřeny jejich pravoslavné kostely, nesmělo se užívat jejich písmo - [[cyrilice]], byl dán zákaz jejich vycházení v noci. Na rukávech museli nosit nápadné pásky s písmenem P (pravoslavný). Po upevnění moci [[Ante Pavelić|Ante Paveliće]] byl rozpoután proti Srbům teror, který měl podobu vraždění civilního obyvatelstva, zřizování koncentračních táborů, vyhánění, či násilné katolizace. Tato [[genocida]] si vyžádala několik stovek tisíc životů [[Srbové|Srbů]], [[Židé|Židů]] i [[Romové|Romů]].

Za války stál v čele partyzánského odboje budoucí jugoslávský [[prezident]] [[Josip Broz Tito]].
[[Soubor:SR Croatia coa.png|left|220px|thumb|Znak Socialistického Chorvatska do roku 1991]]
[[Soubor:Krajina.png|left|230px|thumb|Území ovládaná Srby za války v 90. letech (červeně)]]
== Doba socialistické Jugoslávie ==
V poválečném období bylo Chorvatsko ustanoveno jako Lidová ([[1945]] – [[1963]]), resp. Socialistická ([[1963]] – [[1990]]) republika v rámci Federativní lidové, resp. Socialistické federativní republiky [[Jugoslávie]]. V období let [[1945]] – [[1990]] bylo po Slovinsku druhou nejrozvinutější jugoslávskou republikou, muselo tak doplácet na chudší země, jako např. na [[Republika Makedonie|Makedonii]]. Po smrti jugoslávského [[prezident]]a [[Josip Broz Tito|Josipa Broze Tita]], v roce [[1980]], který byl také chorvatského původu, byl zaveden v zemi úřad tzv. [[Rotující prezident|rotujícího prezidenta]]. Prvním novým představitelem celé [[Jugoslávie]] se stal [[Srb]], [[Chorvati]] však jeho prezidenství neuznali. Kromě toho se začaly postupně v 80. letech objevovat i další rozpory mezi soužitím Chorvatů a Srbů ve společném státě. Jedním z nich byl požadavek [[autonomie]] půl milionu Srbů, žijících v Chorvatské [[Slavonie|Slavonii]]. Přestavitelé země toto odmítli a argumentovali tím, že autonomii nemají ani Chorvati v Srbsku, ani ti v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]].

=== Odtržení Chorvatska od Jugoslávie ===

Neúspěchy vlády komunistických stran v jednotlivých republikách [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|SFRJ]] vedly postupně k zrušení jeho mocenského [[monopol]]u. V prvních svobodných volbách, [[8. duben|8. dubna]] roku [[1990]], prvních v Chorvatsku od roku [[1945]] zvítězil [[Franjo Tuđman]] ze strany [[HDZ]], který se stal [[prezident]]em země a [[Stjepan Mesić]] pak premiérem. To zhoršilo již vyostřené vztahy se [[Srbové|Srby]], kteří volili buď [[Komunistický svaz Jugoslávie|komunisty]] nebo nově vzniklou [[Srbská demokratická strana|Srbskou demokratickou stranu]]. Tuđman vyhlásil v červnu téhož roku ''Suverénní stát Chorvatsko'', v němž jsou [[Chorvati]] hlavním národem a ostatní minoritami. [[Srbové]], kteří se dostali na úroveň menšin [[Maďaři|Maďarů]] a [[Italové|Italů]], tak dostali strach, že v nově vzniklém státě budou bez ochrany a podporovali proto [[Slobodan Milošević|Slobodana Miloševiće]]. Na konci srpna tak [[Srbové]] přijali ''Dekleraci suverenity a autonomie srbského lidu'', která měla chránit jejich zájmy, pokud se [[Chorvatsko]] skutečně odtrhne od [[Jugoslávie|federace]]. Tu schválili [[Referendum|referendem]] a ve městě [[Knin]] ustanovili centrum tohoto nového [[autonomie|autonomního]] regionu. Ten byl uznán [[ústava|ústavním]] [[soud]]em mladé republiky za neplatný a z chorvatské strany zrušen. K naplnění tohoto rozhodnutí však bylo potřeba síly; do krizových oblastí byly vyslány jednotky chorvatské [[policie]], a došlo tak k prvním nepokojům. [[30. květen|30. května]] [[1991]] rozhodl [[parlament]] v [[Záhřeb]]u, že země se odtrhne od federace, pokud nebude do konce června dosaženo dohody o novém státoprávním uspořádání [[Jugoslávie]]. Ve stejný den [[Srbové]] vyhlásili [[Republika Srbská Krajina|Republiku Srbská Krajina]] jako samostatnou součást [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|SFRJ]], kde platily pouze srbské [[zákon (právo)|zákony]]. Mnoho obyvatel tehdejší Jugoslávie protestovalo v hlavním městě [[Bělehrad]]ě, demonstrující však rozehnala [[Jugoslávská lidová armáda|armáda]]. Tím zároveň i [[manifestace|manifestovala]] svoje odhodlání bránit stát a potlačit národnostní nepokoje. Spory o okolí [[Plitvice]] mezi Srby a Chorvaty, kde navíc intervenovala i [[Jugoslávská lidová armáda]] byly pro [[Franjo Tuđman]]a poslední kapkou; následně země vyhlásila plnou [[nezávislost]]. Tento akt v Bělehradě nahrál [[Slobodan Milošević|Slobodanu Miloševićovi]], získal ohromnou podporu, především právě v řadách armády.
[[Soubor:Vukovar turm.jpg|right|280px|thumb|Vodárenská věž ve Vukovaru, poničená za války v 90. letech]]

== Válka Chorvatska za nezávislost ==
{{Hlavní článek|Chorvatská válka za nezávislost}}
Jugoslávská armáda podpořila Srby žijící v Chorvatsku, začala [[Občanská válka v Jugoslávii|válka]]. Objevil se však ještě další spor, a tím byla [[Bosna a Hercegovina]], která se již také postupně oddělovala od umírajícho státu. Jako kompromis [[Srbové]] předložili plán přestavby země v [[konfederace|konfederaci]], na to bylo ale již příliš pozdě – země chtěly nezávislost. Do roku [[1992]] získali Srbové kontrolu nad jednou třetinou území Chorvatska, poškozena již byla města [[Vukovar]] a [[Dubrovnik]]. Přestože v roce [[1994]] obě strany souhlasily se zastavením palby, rozhovory mezi nimi ztroskotaly. Boje nebylo schopné zastavit ani [[Severoatlantická aliance|NATO]], [[Organizace spojených národů|OSN]] či [[Evropská unie|EU]]. Během roku [[1995]] provedla chorvatská armáda [[Operace Bouře|Operaci Bouře]] ([[chorvatština|chorvatsky]] ''Operacija Oluja''), během níž se její síly rychle zmocnily západní části [[Slavonie]], bylo vyhnáno na 200 000 Srbů. Armáda byla schopná se přesunout dále do [[východní Slavonie]], tento přesun, který by donutil opustit domovy podstatně více Srbů, však byl pod nátlakem [[Spojené státy americké|USA]] zrušen. Území [[Východní Slavonie]] bylo předáno pod správu [[Organizace spojených národů|OSN]] po tři roky, na začátku roku [[1998]] byla oblast opět předána Chorvatské vládě a zbývající [[Srbové]], kteří zde žili, se stali chorvatskými občany.

=== Nezávislé Chorvatsko ===
[[Soubor:KR license plate.jpg|right|280px|thumb|Poznávací značky již nezávislého Chorvatska]]

Nezávislé Chorvatsko bylo po ukončení všech bojů z velké části zničené; hlavně ve východní Slavonii a v dalmatském vnitrozemí, stalo se příjemcem mezinárodní pomoci (pomáhají tu [[Spojené státy americké|USA]] a [[Evropská unie|EU]] ještě dnes). Za vlády [[Franjo Tuđman|Franja Tuđmana]] byly navíc ''„národnostní otázky důležitější než [[demokracie]]“''. Následkem toho bylo omezování [[tisk]]u a pouze částečná spolupráce s ''Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii'' (ICTY). V roce [[2000]] byl prezidentem země zvolen spolupracovník Tuđmana, [[Stjepan Mesić]], který slíbil, že [[Chorvatsko]] se stane mírumilovnější a evropštější zemí. Země má také ambice vstoupit do [[Evropská unie|Evropské unie]], poslední překážka, [[generál]] [[Ante Gotovina]], jehož vydání si země [[Evropská unie|EU]] vyžádaly pro zahájení vstupních rozhovorů se zemí, byla splněna teprve v prosinci roku [[2005]].

==Literatura==
* Kolektiv autorů: Dějiny jihoslovanských zemí, Nakladatelství Lidových novin, Praha 2001
* Jiří S. Kupka: Balkánský sud prachu, Těšínská tiskárna a.s., 2003
* Jan Rychlík: Dějiny Chorvatska, Nakladatelství Lidových novin, Praha 2007

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Dějiny Chorvatska]]
[[Kategorie:Dějiny podle zemí|Chorvatsko]]