Sysop: Nahrazení textu

2011-04-03T12:29:10Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Skandinávie}}
Tento článek popisuje historii Dánského království a území, které náleží k dnešnímu [[Dánsko|Dánsku]].

== Novověk ==
=== Reformace ===

Reformace, která se zrodila v [[Německo|Německu]] z myšlenek Martina Luthera, měla velký vliv na obyvatele Dánska. I dnes je dánským národním náboženstvím protestantské [[lutheránská církev|náboženství luteránské]]. Reformace byla v Dánsku zavedena v roce 1536 a jako jinde v [[Evropa|Evropě]] bylo rozšíření protestantismu možné hlavně silnou kombinací lidového nadšení pro reformaci církve a nadšení vlády pro možnost nezávislosti na [[Řím]]u. Velkou výhodou nezávislosti na [[Řím]]u bylo totiž převedení veškerých církevních pozemků do majetku krále, čímž se rozloha královských držav zvětšila více jak třikrát.

Stejně jako jinde v [[Evropa|Evropě]] v Dánsku rostla nespokojenost s pravidly [[katolická církev|římské církve]] a na počátku 30. let 16. století byli lidé podněcováni k napadání klášterů a kostelů. Když v roce 1533 zemřel [[Frederik I.]], dostala zemi do správy biskupská rada a ta odmítla přijmout zvolení [[Kristián III.|Kristiána III.]] za krále, jelikož se obávala, že přijme [[luteránské náboženství]]. Ozbrojena opozice složená ze šlechty a starosty [[Lübeck]]u je však donutila přijmout [[Kristián III.|Kristiána]] za krále. Brzy po jeho zvolení pak byla většina církevních majetků zkonfiskována, aby mohlo být zaplaceno armádám, které [[Kristián III.|Kristiánovi]] pomohly v jeho boji s biskupskou radou, a kněží byli donucení konvertovat k [[luteránství]]. Dánsko se brzy stalo jednou z hlavních opor [[luteránské náboženství|luteránského náboženství]] a 17. století se stalo časem ortodoxního prosazování [[luteránství]], jakékoliv náznaky prosazování dalších [[Protestantství|protestantských náboženství]] jako je [[kalvinismus]] či učení [[Ulrich Zwingli|Ulricha Zwingliho]] byly tvrdě potrestány.

=== Novověká politika ===
[[Soubor:Denmark-Norway in 1658, Treaty of Roskilde.GIF|right|250px|thumb|Dánsko-Norsko po [[Roskildský mír|Roskildském míru]]; červeně je označen [[Halland]] postoupený Švédsku již během třicetileté války, žlutě provincie [[Skåne]], [[Blekinge]] a [[Bohuslän]], fialově povstalecké provincie navrácené pod dánské právo roku 1660]]

Dánsko během 16. století bohatě vzkvétalo hlavně díky zvyšující se dopravě přes úžinu [[Sund]], na které bylo zavedeno mýtné, protože Dánsko kontrolovalo obě její strany. Také obchod s obilím z [[Polsko|Polska]] do [[Nizozemsko|Nizozemska]] a zbytek [[Evropa|Evropy]] výrazně stoupal a tak dánští králově rozhodně neváhali zpoplatnit ho. [[Dánská ekonomika]] také profitovala z [[Osmdesátiletá válka|Osmdesátileté války]] v [[Nizozemsko|Nizozemí]], protože velký počet kvalifikovaných odborníků z této oblasti se rozhodl utéct právě do Dánska. To pomohlo k modernizaci mnoha aspektů dánské společnosti a k utvoření mnoha důležitých obchodních cest mezi [[Nizozemsko|Nizozemskem]] a Dánskem.

V té době bylo Dánsko relativně silným královstvím. Evropská politika 16. století se většinou točila okolo rozporů mezi [[katolická církev|katolickou]] a [[protestantská církev|protestantskou]] církví takže bylo jasné, že Dánsko, silné, sjednocené [[luteránství|luteránské]] království, bude zataženo do velké náboženské války pokud přijde. Třicetiletá válka byla nevyhnutelným následkem rozporů mezi církvemi a i Dánsko se rozhodlo bojovat za [[protestantská církev|protestantskou církev]]. Bohužel pro [[Kristián IV. Dánský|Kristiána IV.]] se stala intervence dánské armády do [[Německo|Německa]] absolutním fiaskem a ještě k tomu se švédská intervence setkala s daleko větším úspěchem.

[[Kristián IV. Dánský|Kristián IV.]] je přesto označován za jednoho z největších dánských králů. Jeho vláda trvala velice dlouho, od roku 1588 až do 1648, a je znám jako architekt na dánském trůně, protože za jeho vlády byla postavena většina stavebních projektů, ke kterým se zavázal. Většina z nejznámějších staveb v Dánsku byla postavena právě za jeho vlády.

Po jeho smrti Dánsko vedlo katastrofální válku se [[Švédsko|Švédskem]]. Neobvykle tuhá zima, díky které zamrzly i některé z dánských úžin, dovolila [[Švédsko|švédským]] jednotkám překročit [[Sund|Sundskou úžinu]] suchou nohou a napadnout přímo [[Kodaň]]. [[Roskildský mír]] uzavřený v roce 1658 pak donutil Dánsko postoupit [[Švédsko|Švédsku]] tři ze svých nejbohatších provincií, [[Skåne]] s [[Blekinge]], [[Halland]] a [[Bohuslän]].

=== Absolutismus ===

Díky katastrofálnímu výsledku války se Švédskem byl král [[Frederik III.]] nucen k přesvědčení šlechty vzdát se některých ze jejich práv jako například osvobození z placení daní a tímto krokem začíná období [[absolutismus|absolutismu]] v Dánsku.

Léta [[absolutismus|absolutismu]] se v Dánsku značí centralizací moci do [[Kodaň|Kodaně]], reorganizací vlády hierarchickým způsobem a ustanovení krále jako hlavního tvůrce vlády. Královští úředníci ovládali vládu stejně jako nová skupina byrokratů, která děsila především tradiční šlechtu, jejíž pravomoci se zkrátily jako nikdy dříve. Také vláda a právo bylo zmodernizováno během tohoto období - v roce 1683 byla všechna venkovská práva standardizována a sjednocena v ''Danske lov 1683''.

Další modernizace zahrnují sjednocení všech váhových i délkových měr v celém království a zmapování a registrace zemědělské půdy. Takto utvořený zemědělský registr umožnil vládě začít bezprostředně vybírat daně od vlastníků půdy a povolovat jim vystěhování mimo oblast povinnosti platit daně za půdu.

Populace Dánska během tohoto období plynule rostla z 660 000 v roce 1660 na 700 000 v roce 1720 i přes ztrátu některých oblastí ve prospěch [[Švédsko|Švédska]]. V roce 1807 vzrostl počet obyvatel až k 978 000.

Snahy o různorodost hospodářství nezahrnující zemědělství ztroskotaly. Během tohoto období existovalo jen malé množství průmyslu a pokud tak hlavně v [[Kodaň|Kodani]]. V pozdním 17. století se toto malé množství rozvinulo a začalo zásobovat armádu. Primárním vývozním trhem bylo [[Nizozemsko]]. Zemská šlechta čítala okolo 2000 členů, ale vlastnila více jak polovinu země v Dánsku.
Vesnická správa byla především stále v rukou mnoha vlastníků půdy a několika málo právem určených úředníků. V roce 1733 bylo zavedeno [[nevolnictví]], vesničtí dělníci byli připoutáni k místu, kde se narodili. Lidé toto místo nemohli opustit bez povolení vlastníků půdy, na které žili. Teoreticky by toto mohlo vést k zavedení domobrany, ale i k zajištění levné pracovní síly pro vlastníky půdy. [[Nevolnictví]] bylo zrušeno v roce 1788 po iniciativě nové liberálnější buržoazní třídy sídlící v [[Kodaň|Kodani]]. Na konci 18. století se začaly uskutečňovat rozsáhlé zemědělské reformy. Starý systém nedělené orné půdy byl zrušen a mnoho malých farem se sloučilo do větších celků.

Celé 18. století si [[dánská ekonomika]] vedla velice dobře, nejvyšší růst zažila ke konci století díky rozšiřující se zemědělské produkci vzhledem k rozšiřujícím se požadavkům v [[Evropa|Evropě]]. Dánské obchodní lodě také obchodovaly po celé [[Evropa|Evropě]] a severním [[Atlantský oceán|Atlantiku]] a pouštěly se i do cest do nových dánských kolonií v [[Karibské moře|Karibiku]].

Nový styl a [[osvícenství|osvícenské]] myšlenky se staly oblíbenými mezi dánskou střední třídou. Výsledkem byl zvyšující se zájem o osobní svobodu. Cenzura, která se hojně uplatňovala během 17. a 18. století, se v posledních 15 letech 18. století výrazně uvolnila. Ve stejné době se také začaly více rozšiřovat myšlenky dánského nacionalismu, objevil se hlavně nesouhlas s Němci a Nizozemci sloužícími na královském dvoře. Hrdost na národní jazyk a kulturu se výrazně zvýšila a byl přijat zákon, který cizincům zakazoval zastávat vládní posty. Nepřátelství mezi [[Němci]] a Dány od poloviny 18. století stále stoupalo.

=== Kolonialismus ===
[[Soubor:Denmark-Norway and possessions.png|right|250px|thumb|Mapa dánských koloniálních držav]]

Dánsko si uchovávalo několik kolonií mimo [[Skandinávie|Skandinávii]] od 17. století až do [[20. století]]. Kolonie mělo Dánsko společně s [[Norsko|Norskem]] v severním [[Atlantský oceán|Atlantiku]] - v [[Grónsko|Grónsku]] a na [[Island]]u. [[Kristián IV. Dánský|Kristián IV.]] jako první vedl politiku expanzivního dánského zahraničního obchodu jako součást [[merkantilismus|merkantilistické]] vlny, která zaplavila [[Evropa|Evropu]]. První dánská kolonie byla založena v roce 1620 v [[Trankebar]]u na jižním pobřeží [[Indie]] a tato kolonie zůstala v držení Dánska více jak 200 let. V [[Karibské moře|karibské oblasti]] pak Dánsko založilo kolonie v roce 1671 na [[ostrov sv. Tomáše|ostrově sv. Tomáše]], v roce 1718 na [[ostrov sv. Jana|ostrově sv. Jana]] a od [[Francie]] v roce 1733 odkoupilo kolonii na ostrově [[ostrov Saint Croix|Saint Croix]]. [[Dánská Východoindická společnost]] sídlící v [[Trankebar]]u během svého největšího rozkvětu vyvážela společně se [[švédská Východoindická společnost|švédskou Východoindickou společností]] více čaje než [[britská Východoindická společnost]]. Více jak 90 % takto dovezeného čaje bylo poté pašováno do [[Spojené království|Británie]] a z jeho prodeje měli Dánové obrovské zisky. Všechny východoindické společnosti postupně zanikly po začátku napoleonských válek. Další kolonie, pevnosti a základny Dánsko vlastnilo v západní [[Afrika|Africe]], které ale používalo hlavně při obchodu s otroky.

== 19. století ==

=== Napoleonské války ===
[[Soubor:Slaget på reden.jpg|right|250px|thumb|1. bitva o Kodaň]]

Silnou dánskou ekonomikou otřásly náklady na armádu a ztráty způsobené napoleonskými válkami. Britská flotila napadla [[Kodaň]] v roce 1801 ([[1. bitva o Kodaň]]) a to vedlo Dánsko ke spojení se s napoleonskou [[Francie|Francií]]. V roce 1807 byla [[Kodaň]] znovu napadena Brity ([[2. bitva o Kodaň]]), což vedlo až k tzv. [[válka dělových člunů|válce dělových člunů]].

[[Norsko]] bylo Dánsku odejmuto [[Kielská smlouva|mírovou smlouvou v Kielu]] podepsanou v roce 1814 a bylo připojeno ke [[Švédsko|Švédsku]], které patřilo ke straně vítězů. Norové se ale vzbouřili, vyhlásili nezávislost a za krále si zvolili Kristiána Frederika (budoucího [[Kristián VII.|Kristiána VII.]]). S touto revolucí se ale [[Švédsko]] nesmířilo a vyhlásilo [[Norové|Norům]] válku. Kristián Frederik chtěl situaci vyřešit smírem a tak navrhl, že se vzdá nároku na trůn, pokud bude [[Norsko]] akceptováno jako demokratický stát. To se stalo a [[Norsko]] se dostalo do personální unie se [[Švédsko|Švédskem]].

Během tohoto období bylo Dánsko doslova zruinováno. Obchodníci během války prchli a většina obyvatelstva byla sužována nedostatkem jídla a peněz. Paradoxně je ale toto období označováno za zlatý věk dánské kultury - [[literatura]], [[malířství]] a [[Filosofie|filozofie]] zažívají velice plodné období. Nejvýznačnější dánští umělci jako jsou Hans Christian Andersen, Søren Kierkegaard, [[Bertel Thorvaldsen]] či [[Nikolaj Frederik Severin Grundtvig]] tvoří právě v tomto období.

=== Nacionalismus a liberalismus ===

Dánské liberální a nacionalistické hnutí se začalo nejvíce rozvíjet ve 30. letech 19. století a po [[Evropa|evropské]] vlně revolucí v roce 1848 se Dánsko po přijetí tzv. [[červnová ústava|červnové ústavy]] (''junigrundloven'') [[5. červen|5. června]] 1849 stalo [[konstituční monarchie|konstituční monarchií]]. Po vzrůstajících požadavcích buržoazie podílející se na vládě se král [[Frederik VII.]] rozhodl předejít vypuknutí krvavé revoluce, které se rozhořely jinde v [[Evropa|Evropě]], a přijal požadavky občanů. Nová ústava obsahovala rozdělení moci na tři složky a zajištění volebního práva všem mužům nad 25 let bez kriminální minulosti. Král byl ustanoven hlavou [[moc výkonná|moci výkonné]], [[moc zákonodárná]] se skládala z dvoukomorového [[parlament]]u, v němž první komorou byl ''[[Folketing]]'' skládající se z členů volených z obyvatelstva a druhou byl ''[[Landsting]]'', jehož členové byli voleni z vlastníků půdy. Dále byla samozřejmě vytvořena nezávislá [[soudní moc]]. V roce 1845 byla dánská kolonie v [[Indie|Indii]], [[Trankebar]], prodána [[Britové|Britům]].

Dánské království se po dlouhou dobu skládalo ze čtyř částí: [[Jutský poloostrov]] a k němu náležící ostrovy, které tvořily království a dále vévodství [[Šlesvicko]] a [[Holštýnsko]], které byly v personální unii s Dánskem. Od začátku 18. století a stále více na začátku 19. století by Dánové rádi viděli vévodství jako plnou součást království. Tento pohled však nebyl sdílen s [[Německo|německou]] většinou žijící ve vévodstvích, která se nadšeně přidávala k liberálnímu a nacionalistickému hnutí známému jako [[šlesvicko-holštýnismus]]. Toto hnutí usilovalo o nezávislost na Dánsku. [[První válka o Šlesvicko-Holštýnsko]] byla podnícena konstitučními změnami v roce 1849 a díky intervenci [[Spojené království|Británie]] a dalších velmocí skončila [[status quo|statusem quo]]. V Dánsku se vedlo mnoho debat nad dalším postupem v otázce [[Šlesvicko|Šlesvicka]] a [[Holštýnsko|Holštýnska]] - nacionální liberalisté požadovali plné svázání [[Šlesvicko|Šlesvicka]] s Dánskem, [[Holštýnsko|Holštýnsku]] ponechali volbu zda se chtějí či nechtějí připojit. Nicméně mezinárodní události předběhly dánskou domácí politiku a Dánsko muselo v roce 1864 čelit válce s [[Prusko|Pruskem]] a [[Rakousko|Rakouskem]], která je známa jako [[druhá válka o Šlesvicko-Holštýnsko]]. Tyto oblasti se stali obětí velkých politických ambicí [[Otta von Bismarck|Otty von Bismarcka]]. Dánsko bylo nuceno postoupit celé [[Šlesvicko-Holštýnsko]] [[Prusko|Prusku]] a přijalo politiku neutrality.

Válka byla silně traumatizující pro Dánsko jako národ, protože [[Dánové]] byli donuceni přehodnotit své místo ve světě. Ztráta [[Šlesvicko-Holštýnsko|Šlesvicka-Holštýnska]] byla poslední ze série územních ztrát pro dříve rozlehlé Dánské království. Četná bohatá území království byla ztracena ve prospěch [[Švédsko|Švédska]] a [[Německo|Německa]] takže se národ musel zaměřit na rozvoj chudších částí země. V [[Jutsko|Jutsku]] se přešlo ke zdokonalení extenzivního zemědělství a objevila se nová forma nacionalismu, která vyzdvihovala „malý“ národ, tradici vesnického Dánska a snažila se vyhýbat touhám po zvětšování dánského území.

Dvě koncepce [[internacionalismus|internacionalismu]] a [[nacionalismus|nacionalismu]] také byly důležitou součástí historie dánského dělnického hnutí, které nabralo sílu, když se sociální otázka začala spojovat s [[internacionalismus|internacionalismem]]. Socialistická teorie a styk s organizací [[první internacionála|první internacionály]], která sdružovala dělnická hnutí v mnoha zemích, připravila cestu pro dělnické hnutí i v Dánsku. Hlavní hybnou silou zde byl [[Louis Pio]]. V roce 1871 dělnické hnutí začalo vydávat Socialistické noviny následkem krvavé prohry [[pařížská komuna|pařížské komuny]]. V nich se vedla silná kampaň za nezávislé organizace pracovníků, které by existovali přímo pod vedením podniků, a za vznik samostatné dánské odnože internacionály. Tuto kampaň můžeme označit za základní stavební kámen vzniku [[sociálně-demokratická strana|sociálně-demokratické strany]] pod názvem ''Den Internationale Arbejderforening for Danmark'' (Mezinárodní dělnická asociace Dánska). Byla to kombinace odborové organizace a politické strany a obratně spojovala nacionalistické a internacionalistické prvky.

[[Louis Pio]] začal dělnický boj za mezinárodnost, protože podle jeho názoru i kdyby byli úspěšní ve všem - bez mezinárodnosti není žádný pokrok. Pokračoval v poukazování na spolupráci střední třídy přes hranice a jejich používání nacionalistické rétoriky jako zbraňe proti dělníkům a jejich osvobozování.

Dánská sekce internacionály počala organizovat stávky a demonstrace za vyšší platy a sociální reformy - umírněné požadavky, ale dostatečně provokující zaměstnavatele a síly zákonu a pořádku. Věci dostály vrcholu při [[bitva o Falleden|bitvě o Falleden]] [[5. květen|5. května]] 1872, při níž byli zatčeni a obžalováni tři hlavní vůdci ([[Louis Pio]], [[Poul Geleff]] a [[Harald Brix]]) za vlastizradu.

Tito tři poté opustili Dánsko a odešli do [[Amerika|Ameriky]], kde vytvořili krátce fungující socialistickou kolonii blízko městečka [[Hays City|Hays]] v [[Kansas]]u, která však byla na každém kroku provázena smůlou. Tato kolonie byla vytvořena v roce 1877 a ve stejném roce se i rozpadla. Kolonii obývalo celkem osmnáct lidí, někteří ženatí, někteří svobodní. Byli připraveni na práci na stavbě srubu, který obsahoval pokoje pro ženaté i svobodné. Bylo nakoupeno nářadí a zásoby a muži pracovali jako o život. Mezi ženami se ale objevovalo mnoho roztržek. Holá prérie - schovávající mnoho bizoních kostí, [[chřestýš]]ů, prérijních psů, sov a příležitostně i vojáky - vypadala příliš nehostině na požadavky lepšího sociálního pořádku a také na ní lidé nevydržely více jak šest týdnů. Majetek byl následně prodán a výdělek se rozdělil mezi kolonisty - každý dostal okolo 30 [[dolar]]ů.

Když se vrátíme zpátky k politické situaci v Dánsku, můžeme říci, že nově vzniklá politická situace založená hlavně na nové ústavě byla nebezpečná především pro již existující elitu a to hlavně kvůli snaze rolnictva vládnout. Prostí muži s nízkým vzděláním nahrazovali profesory a profesionály na důležitých postech. Rolnictvo společně s liberálními i radikálními obyvateli měst získalo většinu křesel ve [[Folketing]]u a dokonce se pomocí ústavních změn snažilo ovládnout i [[Landsting]]. Levicová strana [[Venstre]] měla být požávána o sestavení vlády, ale král, stále hlava moci výkonné, odmítl. Poté následovala ústavní krize, která skončila až v roce [[1901]] představením parlamentní vlády. Bylo rozhodnuto, že žádná vláda nebude usilovat o prosazování zákonů, s kterými nesouhlasí většina parlamentu.

[[Soubor:Skandinavism.jpg|right|100px|thumb|[[Skandinavismus]]]]
=== Měnová unie ===

[[Skandinávská měnová unie]] byla utvořena [[Švédsko|Švédskem]] a Dánskem [[5. květen|5. května]] 1873 vyrovnáním hmotností mincí obou zemí na stejnou hodnotu. [[Norsko]], které bylo v personální unii se [[Švédsko|Švédskem]], vstoupilo do unie o dva roky později a i jeho mince se hmotnostně srovnali s hmotností mincí Dánska a [[Švédsko|Švédska]]. Měnová unie byla jednou z mála zřejmých výsledků skandinavistického politického hnutí 19. století.

Unie zajišťovala pevné výměnné kurzy a stabilitu měny, ale členské země formálně pokračují ve vydávání své vlastní měny.

Vypuknutím [[První světová válka|1. světové války]] vedlo k rozpadu měnové unie - [[Švédsko]] [[2. srpen|2. srpna]] [[1914]] upustilo od závazku vyvážení mincí.

== 20. století ==

=== Počátek 20. století ===

V prvních desetiletích [[20. století]] spolu vládly nová radikální strana a stará strana [[Venstre]]. Během jejich vlády bylo umožněno volit i ženám ([[1915]], tzv. 1. revize ústavy), jedny z posledních dánských kolonií (ostrovy [[ostrov sv. Jana|sv. Jana]], [[ostrov sv. Tomáše|sv. Tomáše]] a [[ostrov Saint Croix|Saint Croix]]) byly prodány [[Spojené státy americké|USA]] a Dánsko zavedlo důležité sociální, dělnické a tržní reformy.

Dánsko zůstalo neutrální během [[První světová válka|1. světové války]], přesto tento konflikt zemi ovlivnil. Značně se rozšířilo šmelinářství, jelikož byl obchod narušen válkou a po ní následující finanční nestabilitou v [[Evropa|Evropě]]. Porážka [[Německo|Německa]] a [[Versailleská smlouva]] dala mandát k šlesvickému plebiscitu, v kterém bylo rozhodnuto o připojení severní části [[Šlesvicko|Šlesvicka]] k Dánsku. Král a část opozice vyčítal ministerskému předsedovi [[Karl Teodor Zahle|Karlu Teodorovi Zahlemu]], že nevytěžil z porážky Německa ještě další území pro Dánsko, například ty, které Dánsko ztratilo v [[druhá válka o Šlesvicko-Holštýnsko|druhé válce o Šlesvicko-Holštýnsko]]. Král věřil v podporu lidu k jeho výhradám k ministerskému předsedovi a zavrhnul Zahleho vládu, což vedlo až k tzv. [[Velikonoční krize|Velikonoční krizi]] v roce [[1920]]. Jejím výsledkem byl králův slib, že již nebude přímo zasahovat do politiky a tento slib byl králem od té doby dodržován i přesto, že snížení jeho moci nebylo zakotveno v ústavě.

Ve volbách v roce [[1924]] získala nejvíce hlasů [[sociálně-demokratická strana]] pod vedením charismatického [[Thorvald Stauning|Thorvalda Stauninga]] a u vlády se tato strana udržela až do roku [[2001]]. [[Thorvald Stauning|Stauning]] spolupracoval s některými buržoazními stranami, čímž si jeho strana ještě více upevnila své hlavní slovo na politickém poli. Zprostředkoval také důležité jednání ve 30. letech, které vedlo ke konci [[Velká hospodářská krize|hospodářské krize]] v Dánsku a také položilo základy k sociálního státu.

Navzdory své deklarované nezávislosti na začátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] a uzavření dohody o neútočení s [[Třetí říše|nacistickým Německem]] bylo Dánsko [[9. duben|9. dubna]] [[1940]] napadeno [[Wehrmacht]]em (''[[operace Weserübung]]'') a bylo okupováno až do [[5. květen|5. května]] [[1945]]. Okupace Dánska byla ze začátku unikátní ve své mírnosti (přestože byla zakázána komunistická strana po invazi Němců do [[Rusko|Ruska]]). Nová koaliční vláda se pokoušela ochránit obyvatele před [[Nacismus|nacistickými]] zákony kompromisními řešeními. [[Folketing]]u bylo stále povoleno zasedat, policie byla stále pod dánskou kontrolou a nacističtí činitelé byli na jeden krok vzdálení od obyvatelstva. Nicméně [[Třetí říše|nacistické Německo]] začalo požadovat ukončení tolerance k dánské vládě a tak musela v roce [[1943]] rezignovat a [[Němci]] získali plnou kontrolu nad Dánskem. Po tomto kroku začalo proti okupačním silám vzrůstat silné hnutí odporu. Ke konci války bylo pro nacistické Německo stále těžší mít Dánsko pod kontrolou, ale země byla plně osvobozena až příchodem spojeneckých jednotek dorazivších na konci války.

Pozoruhodný byl také přesun většiny dánských [[Židé|židů]] do [[Švédsko|Švédska]] v roce 1943, když [[Nacismus|nacistické]] jednotky hrozili jejich deportací do [[koncentrační tábor|koncentračních táborů]].

=== Politika v poválečné období ===

Rok [[1953]] vedl v Dánsku k dalším politickým změnám - k tzv. 2. revizi ústavy, kdy byl zrušen [[Landsting]], zrovnoprávněno [[Grónsko]] a [[Faerské ostrovy]] a bylo povoleno nástupnictví na trůn v ženské linii.

Po válce s uvědoměním si nové hrozby ze strany [[Sovětský svaz|SSSR]] a s poučením Dánska z událostí [[Druhá světová válka|2. světové války]], dánská vláda upustila od neutrální politiky. Dánsko se stalo zakládajícím členem [[Organizace spojených národů]] a jedním z prvních členů Severoatlantické aliance ([[Severoatlantická aliance|NATO]]), přestože se původně chtělo pokusit o vytvoření aliance jen s [[Norsko|Norskem]] a [[Švédsko|Švédskem]]. [[Severská rada]] byla vytvořena až později ke koordinaci severské politiky. V roce [[1973]] pak Dánové v referendu odsouhlasili vstup země do [[Evropské hospodářské společenství|Evropského hospodářského společenství]], předchůdce dnešní [[Evropská unie|Evropské unie]], [[Maastrichtská dohoda|Maastrichtskou dohodu]] ale podepsali až v roce [[1993]], když jim byla zaručena výjimka týkající se společné obrany a měnových opatření. V roce [[2000]] pak byla parlamentem schválena společní evropská měna - [[Euro]] - aby byla následně hned odmítnuta v referendu.

=== Vzpoura proti autoritám ===

V [[20. století|60.]] a [[20. století|70. letech]] došlo v Dánsku k tzv. vzpouře proti autoritám - vše začali studenti vysokých škol, kteří začali tykat svým profesorům, protože to považovali za jeden krok k zrovnoprávnění studentů a profesorů. Od té doby vykání z běžné řeči v Dánsku prakticky vymizelo. Dále studenti požadovali podíl na spolurozhodování na univerzitách, což vedlo až k zrušení profesorského absolutismu a studenti mohli zasednout do univerzitních rad. Tato studentská revoluce vedla i k zpřístupnění univerzit chudším studentům a k založení tzv. [[Univerzitní centrum|univerzitních center]] v [[Roskilde]] ([[1972]]) a v [[Ålborg]]u ([[1974]]).

== Související články ==
[[Seznam hlav dánského státu]]

== Externí odkazy ==
* [http://eudocs.lib.byu.edu/index.php/History_of_Denmark:_Primary_Documents Nejdůležitější dokumenty dánské historie] (anglicky)
* [http://www3.sympatico.ca/colin.swift/history.htm Přehled dánské historie] (anglicky)

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Dějiny Dánska]]
[[Kategorie:Dějiny podle zemí|Dánsko]]

Dějiny Dánska - Historie editací

Sysop: + Aktualizace

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu