Ivan Drago: 1 revizi

2014-05-07T10:55:25Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 7. 5. 2014, 10:55

Sysop: 1 revizi

2009-01-22T18:54:37Z

1 revizi

Nová stránka

'''Doktor Meluzin''' je [[Román|románový příběh]] [[Bohumil Říha|Bohumila Říhy]] vydaný v roce [[1973]] a zfilmován pod názvem ''Dým bramborové natě''.

V románu je patrné Říhovo úsilí o ''moderní socialistický román'' – tedy takový, v němž se zrcadlí doba, v níž žijeme a pocity, nálady a zážitky dnů; zároveň aby svým stylem odpovídal moderní rozvíjející se [[epika|epice]] 20. stol. Snažil se v něm vyjádřit nejnápadnější protiklady nejen své doby jako: ''solidarita s lidmi x touha po samotě; pokročilá civilizace x nedotčená příroda; úspěch x bloudění; domov x vzdálený svět; útok x obrana; reálná představa x sen, …'' Dílo respektuje a ukazuje složitost vztahů a dění venkova sedmdesátých let. Ukazuje dvojí poznání. Tím prvním je neustálá potřeba štěstí lásky u každého člověka i že stojí za to riskovat a odvážně zkusit vše, co nám život nabízí, které vypráví příběh doktora Meluzina: Třiapadesátiletého pražského doktora, který se rozhodne jít pracovat jako lékař do vesničky Větrov. Druhým jsou obrovské možnosti a nepřeberné množství vlastností a povah lidí na venkově. Lidé z příběhu mají obrovskou chuť žít, i se svými chybami, plodně a šťastně. Uvědomují si význam kolektivu i sebe samých v něm.

Příběh je rozdělen do tří částí: První je plná zmatků a otázek hlavních postav a my se v ní seznamujeme se situací, v druhé vesničané a především doktor Meluzin postupně poznávají, co chtějí a ve třetí svá rozhodnutí provádějí.

{{Spoiler}}
Doktor Meluzin - Primář pražské nemocnice a všeobecně uznávaný lékař, který se čerstvě rozvedl odjíždí do vesničky Větrov, snad protože na vesnici sám vyrostl a město ho ničím neláká. Jeho bývalá žena je ve Švýcarsku, syn i dcera mají vlastní život a Meluzin hlavu plnou otázek. Postupně poznává všechny obyvatele vesničky, jako prvního starostu Podzimka, jehož zná již z druhé světové války,kdy se sešli v jednom táboře nucených prací, odkud Podzimek nakonec unikl. Svou zdravotní sestru Žofii - silnou ženu, která sama vychovala syna Otu. Řidiče sanitky Otu - veselého mladíka, který se beznadějně zamiloval do dívky Markéty, kterou ovšem nesnese jeho matka Žofie a která mu dala na výběr mezi svatbou a definitivním rozchodem a když si ji odmítl vzít, nechce o něm ani slyšet. Markétu Zitovou - dívku, která je pyšná a spoléhá se jen sama na sebe a dělá vždy to, co chce ona a ona uzná jako nejsprávnější; vnučku starého mlynáře Zity, který později umře a mlynářky Zitové, která si se svou vnučkou vůbec nerozumí a nakonec udělá těsně před svou smrtí vše, aby po ní Markéta nic nedostala. Další dvě zdravotní sestry, Jolanu a Hedviku. Toníka Skálu, jež se otráví jedem na plevel a ošetřuje ho Hedvika, která jej miluje. Sedlačku Helmovou, které se prý ve vesnici každý bojí, snad proto, že jí umřel muž a ona jej plně nahradila ve všem rozhodování a nepomohla k funkci předsedy příbuznému, jak se čekalo. Kodetovi - mladého traktoristu a jeho o dost let starší ženu, kteří si velmi přejí děťátko, ale nemohou jej mít. Rytíře Trmala ze Solopysk, jemuž patří zdejší zámek s který si stále udržel šlechtické zvyky. Hrobníka, který je na svůj věk obdivuhodně ve formě, ošem má strach, že každou chvíli umře. Starého kameníka Půlpána, po němž dostane domek a také malíře Rýdla, který sem přijel z Prahy restaurovat obrazy.

Doktora si ve vesnici všichni oblíbí a chovají k němu přirozenou úctu a důvěru, on se jakoby v oplátku pokouší odstranit ze svého chování lékařskou nezúčastněnost s osobními problémy, jak tomu musel přivyknout v Praze. Tak, jako poznává své nové pacienty a hlavně lidi, poznává i životní příběhy všech obyvatel a vesničky, především za druhé světové války, kdy se musela celá vystěhovat, protože zde bylo vytvořeno vojenské cvičiště pro SS. Život si tu jde svým způsobem a lidé jednají pro Meluzina mnohdy prazvláštně, ne však nepochopitelně. Jeho životní zkušenosti mu pomohou mnohé pochopit a on, ač se stále drží od všeho spíše stranou, se snaží pomoci, jak nejlépe umí. Jeho postřehy jsou vždy shrnuty v dopise někomu z jeho rodiny (manželce, dceři, otci nebo synovi). Nejhorší starosti mu dělá jeho vztah k Pavlíně - manželce mladého traktoristy Kodeta. Dokonce po Kodetově smrti si odmítá přiznat, že ji miluje. Mezitím poslal hrobníka do nemocnice, odkud se vrátil s tím, že je tak nemocný, až je z toho zdraví a žádné umírání mu nehrozí. Markéta je těhotná, doktor to tuší, ale jistý si není.

Markéta definitivně utekla od své babičky (se kterou po smrti dědečka nebylo k vydržení) ze mlýna a nastěhovala se k Pavlíně. Ota se na svatbě Hedviky a Toníka Skály snaží projevit o Markétu nezájem, aby se k němu vrátila, ovšem bezúspěšně. Malíř Rýdl projeví svůj zájem o Žofii, která jej radostně opětuje a všichni postupně nacházejí své štěstí, jen Pavlína, doktor Meluzin, Markéta a Ota ne. Jednou v noci vzbudí Pavlína doktora, že Markéta bude rodit, Meluzin přivolá známého doktora jako pomoc a na světě je Markétou nechtěné děťátko, u nějž odmítá označit otce. Pavlína si jej ovšem s láskou přivlastní a pečuje o něj, jako o vlastní. Jen, co se však Markéta vzpamatuje po porodu, dá dítě na starost Meluzinovi a odjede z Větrova. Ota se rozhodne jet za ní a počkat, až jej bude potřebovat. Pavlína čeká na Meluzina před ordinací a vyzná se mu, že ho má ráda, ale Meluzin se není schopen pořádně vyjádřit. Až za několik hodin mu dojde, že se neměl držet tak zpátky a začne Pavlínu horečně hledat. Nakonec ji najde u sebe v domečku i s Markétiným synkem, odkud už ani jednoho nepustí. Poslední dopis patří jeho dceři Lucii a končí slovy, které vypráví celá knížka:

''„…člověk má stálou potřebu být osobně šťastný…Na život nesmíme odpovídat opatrností. Na život je třeba odpovídat odvahou, zvlášť, když chceme, aby za něco stál.“''

[[Kategorie:České romány]]
[[Kategorie:Knihy roku 1973]]

Doktor Meluzin - Historie editací

Ivan Drago: 1 revizi

Sysop: 1 revizi