Ivan Drago: 1 revizi

2014-05-07T10:46:17Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 7. 5. 2014, 10:46

Sysop: Nahrazení textu

2011-02-19T03:56:29Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox české obce a města|
název = Dolní Újezd
| status = obec
| kraj = [[Olomoucký kraj|Olomoucký]]
| okres = Přerov
| ob.roz.půs = [[Lipník nad Bečvou]]
| pov.ob = [[Lipník nad Bečvou]]
| země = [[Morava]]
| výměra = 7,91
| obyvatelé = 1158
| obyv.datum = 1. 1. 2008
| zem.šíř = 49° 32' 34"
| zem.dél = 17° 32' 33"
| PSČ = 751 23 až 751 25
| početzsj = 3
| početč = 3
| početk = 3
| adresa = Dolní Újezd 155<br />75123 Dolní Újezd u Lipníka n.B
| web = www.dolni-ujezd.cz
| úř.web =
| email = oudujezd@quick.cz
| starosta = Ing. Eduard Rýček
| foto = Image:Dol. Újezd - náves.JPG
| popisek.foto = Náves v Dolním Újezdě
| znak = Image:Dolni_Ujezd_PR_CZ_CoA.jpg
| vlajka = Image:Dolni_Ujezd_PR_CZ_flag.gif
| loc-map = {{LocMap |Česko |position=left |lat_deg=49 |lat_min=32 |lat_sec=34 |lon_deg=17 |lon_min=32 |lon_sec=33 |float=center }}
| NUTS5 = 513199
| NUTS4 = CZ0714
| NUTS3 = CZ071
| nad.výš = 285
}}
'''Dolní Újezd''' je [[obec]] ležící v [[Okres Přerov|okrese Přerov]], zhruba 4,5 km sevrozápadně od [[Lipník nad Bečvou|Lipníka nad Bečvou]] a 21 km východně od [[Olomouc]]e. Má 1158 obyvatel a jeho [[katastrální území]] má rozlohu 1081 ha.
==Části obce==
* '''Dolní Újezd'''
* [[Skoky (Dolní Újezd)|Skoky]]
* [[Staměřice]]
== Historie ==
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322.
Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1322, ale nedochovala se v originále. Nejstarší dochovaná zmínka pochází z roku 1356 a vztahuje se k části Újezda zvané Vladyčí. Samo jméno osady Újezd ukazuje na způsob kolonizace krajiny. Vesnice byla založena tak, že zakladatel, dostal od majitele panství (v tomto případě to byli [[páni z Kravař]] na panství hradu [[Helfštýn]] ), k založení nové vesnice určité území. Jeho velikost byla dána obvodem, který byl schopen ujet na koni za určitou časovou jednotku, a tou byl nejčastěji den (přesněji od východu do západu slunce). V případě Vladyčího Újezda byl zakladatelem vladyka či vladykové, patřil mu dvůr, který stál ve vesnici na nejlepším místě a měl i nejlepší půdu. Dnešní název Dolní, je zřejmě stejně starý jako název Vladyčí a vznikl proto, že na helfštýnském panství byly ještě na počátku 16. století hned tři Újezdy – Vladyčí (dnes Dolní), Horní či Volavý (Velký) a Vysoký (Horní).
Dolní Újezd byl tedy rozdělen na dvě části – vladyčí patřící vladykům, kde stály jejich dvory a máme relativně značné množství údajů o jejich držitelích a převodech a panskou část, kde máme naopak dlouhou dobu zprávy spíše útržkovité a často jde jen o prodeje celého panství, kde je obec zmíněna, či o privilegia platná pro všechny obce na panství. Vladyčí část byla nejspíše do 16. století pouze v majetku svobodných držitelů, ale postupně byla vykoupena majiteli panství a posléze se tak změnila ve svobodná dvorství, která již byla vázána na majitele panství. Panská část byla běžnou zemědělskou vsí, odvádějící vrchnosti nejprve naturální a posléze peněžité dávky, přičemž obec byla naturálních a robotních povinností postupně zproštěna privilegii, která je převáděla na výhodnější peněžitou dávku. V roce 1512 povolil v Dolním Újezdě Vilém [[z Pernštejna]] první mlýn o dvou kolech a obec se postupně vzmáhala. Tak jako na celé Moravě však pro Újezd znamenala pohromu třicetiletá válka, hlavně její závěrečná část, kdy zpustla takřka polovina obce. Byť v následujících staletích došlo ještě k několika válečným konfliktům, byl tento naštěstí poslední s tak velkým poškozením. Katastrofy pak pro Újezd znamenaly spíše požáry či epidemie nemocí. Obec se postupně rozvíjela, přičemž velký rozmach nastal na konci 18. století v souvislosti se stavbou tzv. císařské silnice. Od té doby máme totiž doložen výrazný nárůst řemesel, nejprve těch souvisejících s dopravou (kovářství, kolářství) a posléze dalších.
V této souvislosti vznikla také nad Dolním Újezdem osada [[Skoky (Dolní Újezd)|Skoky]], kde byl nejprve postaven jen zájezdní hostinec „U zeleného stromu“, ale posléze zde postupně vznikla osada celá. Zajímavé je, že vznik Skoků zaregistrovali poprvé až na Berním úřadě v Praze, neboť vrchnost pozemky prodávala postupně a protože se jí z nich platilo, faktický vznik nové kolonie jaksi nezaregistrovala. S rozvojem obce v 18. století souviselo také postavení nejstaršího kostelíka sv. Havla v letech 1775/6 a od roku 1786 zde bylo zřízeno místo lokálního kaplana. V roce 1788 zde dále byla zřízena první škola a v obou případech – duchovním i školském, se Dolní Újezd také stal centrem pro okolní vesnice ([[Trnávka (Lipník nad Bečvou)|Trnávka]], [[Tupec]] a posléze [[Skoky (Dolní Újezd)|Skoky]]). Od poloviny 19. století si místní farář P. Ondřej Rozehnal stěžoval na časté krácení volného času hrou v karty, utrácení peněz za alkohol a kouření tabáku. Všem těmto vlivům také z velké části přikládal vinu na relativně častých požárech a velké bídě domkařů a podruhů. Požáry z roku 1812 a 1862 také způsobily změnu vzhledu domů v Dolním Újezdě, které byly do té doby dřevěné, ale nové již byly stavěny z nepálených cihel „vepřáků“. Když po roce 1848 získala obec samostatnost, došlo k největšímu rozvoji a změnám právě na „obecním poli“. Došlo např. ke sloučení a posléze rozloučení s okolními vesnicemi Trnávkou a Tupcem. Mimo to obec postupně získávala na obecním majetku po sporech o pozemky z bývalého velkostatku. V letech 1846– 1849 byl postaven nový kostel sv. Havla a v roce 1859 byla místní kurácie povýšena na faru a posléze byla také postavena nová škola a původní jednotřídka se stala dvojtřídkou. Obec postupně začala vysušovat a rekultivovat podmáčené a neužívané pozemky a pastviny a začala tak vzkvétat také na poli zemědělském a hospodářském. Od roku 1883 se zde pěstoval [[chmel otáčivý|chmel]] a v roce 1900 vzniklo Družstvo pro zvelebení chovu hovězího dobytka. V obci také po požáru roku [[1907]] vznikl v roce 1908 požární sbor, díky němuž již v obci nedošlo k tak závažným požárům jako v minulosti a budova hasičské zbrojnice z roku [[1932]] svému účelu slouží dodnes.
Byť se [[první světová válka]] na našem území neodehrávala, přesto z ní většina vesnic a měst vyšla vlastně s prohrou. Zaplatili ji životem místní občané, kterých v Dolním Újezdě bylo 27 a pět nezvěstných a vzpomínkou na ně je Pomník padlým s uvedením jejich jmen. Po válce se od Dolního Újezda odtrhla nejprve [[Trnávka (Lipník nad Bečvou)|Trnávka]] a posléze v roce [[1923]] také [[Skoky (Dolní Újezd)|Skoky]], kde nastaly problémy při přerozdělování společného katastru a spory trvaly až do roku 1933. Co do občanské vybavenosti se však obec dále rozvíjela. Již v roce [[1911]] byl zřízen pro část obce vodovod, v roce [[1928]] byla obec elektrifikována, roku [[1931]] se začala budovat obecní kanalizace a v letech [[1930]] – [[1933]] zde byla zřízena pošta a telefon. Od roku 1925 také v obci místní učitel a osvětový pracovník [[Antonín Frel]] vydával vlastivědný sborník Záhorská kronika. V období kdy probíhala [[druhá světová válka]] měl Dolní Újezd a jeho obyvatelé většinou štěstí. Jen dva ze tří občanů zatčených za války a odvlečených do koncentračního tábora zemřeli, jeden přežil. Byť se na katastru obce nebojovalo ani na konci války a obec utrpěla jen drobnější materiální ztráty, přesto byl konec války nešťastným. Na cvičišti kozáckého praporu nasazeného proti partyzánům nad vesnicí zahynuli po neopatrné manipulaci s granátem dva hoši. Válečné ztráty však tvořily většinou jen předměty, které buď ukradli Němci při ústupu a nebo Rudá armáda během svého postupu. Přesto však došlo ještě k dalšímu neštěstí, kdy dva školáky z Tupce zabila odhozená munice v převráceném nákladním autě.
Obec se po válce jako celý stát stala na chvíli opět svobodnou a po únoru [[1948]] postupně procházela přerodem v socialistickou vesnici, který byl v něčem dobrý, v něčem špatný. Tak jako jinde zde byli „kulaci“, ale také nesplnitelné dodávky. V obci vzniklo [[JZD]], zlepšil se stav komunikací a postupně se rozšiřovala občanská vybavenost. Dodnes tak slouží zdravotní středisko, prodejna Jednoty, kulturní dům či přístavba školy. Po listopadové revoluci se obec opět vrhnula do zvelebování a dodnes tak byla opravena a vylepšena řada komunikací, byla provedena plynofikace obce, rekonstrukce vodovodu a obecních budov. Obec se na konci roku [[1998]] stala členem [[mikroregion|mikroregionu]] Pobečví, od roku [[2002]] mikroregionu Lipensko, spolu s Lipníkem, Bohuslávkami, Hlinskem, Jezernicí, Kladníky, Lhotou, Oldřichovem, Osekem, Týnem a Veselíčkem. Poté, co byla v obci v letech 1783 – 1786 zřízena tzv. císařská silnice a posléze se z ní stala hlavní spojka z Olomouce do Lipníka nad Bečvou, byl v roce [[1970]] zbudován obchvat, který ulehčil místním komunikacím Na sklonku 20. století byla na východním katastru obce zbudována [[Rychlostní silnice R35]]. Ta právě u Dolního Újezda křížila přírodní [[biokoridor]], díky kterému zde vznikl [[tunel]], v České republice první stavba takového rozsahu. V obci působí také spolky, které se mimo jiné účastní kulturního dění v obci mimo již jmenovaný sbor dobrovolných hasičů, je to Myslivecké sdružení, Český svaz chovatelů a TJ Sokol Dolní Újezd.
== Doporučená literatura ==
* Štěpán, Jan: ''Dolní Újezd minulostí k současnosti'', Olomouc 2006, ISBN 80-85973-08-1
{{commonscat|Dolní Újezd (Přerov District)}}
<br />
'''Dolní Újezd''' |
[[Skoky (Dolní Újezd)|Skoky]] |
[[Staměřice]]
<br />
{{Okres Přerov}}
[[Kategorie:Vesnice okresu Přerov]]

Dolní Újezd (okres Přerov) - Historie editací

Ivan Drago: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu