Sysop: + Nová kategorie

2014-11-15T12:29:53Z

+ Nová kategorie

← Starší verze		Verze z 15. 11. 2014, 12:29
Řádka 51:		Řádka 51:

	{{Článek z Wikipedie}}		{{Článek z Wikipedie}}
-	[[Kategorie:Bitvy první světové války\|Helgolandská zátoka]]	+	[[Kategorie:Bitvy první světové války\|Helgolandská zátoka, 2.]]
		+	[[Kategorie:Námořní bitvy Spojeného království\|Helgolandská zátoka, 2.]]
		+	[[Kategorie:Námořní bitvy Německa\|Helgolandská zátoka, 2.]]
		+	[[Kategorie:1917\|Bitva u Helgolandské zátoky, 2.]]

Sysop: 1 revizi

2014-05-04T12:01:11Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 4. 5. 2014, 12:01

Sysop: Nahrazení textu

2012-05-21T00:42:07Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox válka
|Střetnutí= '''Druhá bitva u Helgolandské zátoky'''
|konflikt= [[První světová válka]]
|image=
|komentář=
| trvání= [[17. listopad]] [[1917]]
| místo= [[Helgolandská zátoka]], [[Severní moře]]
| výsledek= Německé vítězství
| strana1= [[Soubor:Naval Ensign of the United Kingdom.png|65px]]<br />[[Spojené království|Velká Británie]]
| strana2= [[Image:War Ensign of Germany 1903-1918.png|40px]]<br />[[Německé císařství|Německo]]
| velitel1= [[D. W. Napier]], <br /> [[David Beatty]]
| velitel2= [[Ludwig von Reuter]]
| síla1= 1 bitevní křižník, 2 lehké bitevní křižníky, 8 lehkých křižníků, 6 torpédoborců
| síla2= 4 lehké křižníky, 1 torpédoborec
| ztráty1= 21 mrtvých a 70 zraněných
| ztráty2= potopený trawler, poškozený lehký křižník, 21 mrtvých, 40 zraněných
|}}

'''Druhá bitva u Helgolandské zátoky''' byla poslední námořní bitvou mezi [[Royal Navy]] a německým loďstvem, ke které došlo za [[První světová válka|první světové války]].

Součástí britské strategie v [[Severní moře|Severním moři]], bylo kladení rozsáhlých [[Námořní mina|minových polí]], které měly bránit průniku [[Ponorka|ponorek]] do [[Atlantský oceán|Atlantiku]] a omezovat pohyb německého loďstva. Při kladení min a německých pokusech o odminování, docházelo často k šarvátkám mezi lehkými silami ([[Minolovka|minolovky]], torpédovky, [[Torpédoborec|torpédoborce]]). Nájezdy britských torpédoborců v druhé polovině roku [[1917]], přinutily německou admiralitu nasadit na ochranu minolovek těžké jednotky, včetně [[Bitevní loď|bitevních lodí]]. Jedna z minolovných akcí přerostla ve střet, známý i jako Druhá bitva v Helgolandské zátoce.

==Srovnání sil==

Na 17. listopadu [[1917]] byla naplánována minolovná operace, kterou měly provádět tři půlflotily minolovek a 4. skupina prorážečů minových přehrad. Na jejich ochranu vyplul svaz kontradmirála ''Ludwiga von Reutera'', skládající se z osmi torpédoborců, 2. předzvědné skupiny, kterou tvořily [[Lehký křižník|lehké křižníky]] [[SMS Königsberg II|Königsberg II]], [[SMS Frankfurt|Frankfurt]], [[SMS Pillau|Pillau]] a [[SMS Nürnberg II|Nürnberg II]]. Krytí jim poskytovala dvojice bitevních lodí [[SMS Kaiserin|Kaiserin]] a [[SMS Kaiser|Kaiser]].

Jelikož britská zpravodajská služba měla dobrý přehled o německých operacích, rozhodl admirál [[David Beatty]], že se Britové pokusí Němce chytit do pasti a zničit. Pro tento úkol shromáždil velké síly.
[[Soubor:HMS Glorious (1917) profile drawing.png|thumb|left|Lehký bitevní křižník HMS Glorious - slepá ulička vývoje válečných lodí]]
Jádrem úderných sil byla 1. eskadra křižníků pod velením ''D. W. Napiera''. Skládala se z lehkých bitevních křižníků [[HMS Courageous|Courageous]] a [[HMS Glorious|Glorious]] se 4 torpédoborci. Doprovod tvořila 6. eskadra lehkých křižníků (4 lehké křižníky, 4 torpédoborce, vlajkový křižník ''Cardiff'') a 1. eskadra lehkých křižníků (4 lehké křižníky, 2 torpédoborce, vlajkový křižník ''Caledon'').

Podporu svazu poskytla 1. eskadra bitevních křižníků (viceadmirál William C. Pakenham), šlo o bitevní křižníky [[HMS Lion|Lion]], [[HMS Princess Royal|Princess Royal]], [[HMS Tiger|Tiger]], [[HMS Repulse (1916)|Repulse]] a [[HMS New Zealand|New Zealand]] (posila od 2. eskadry). Tento svaz chránil lehký křižník ''Champion'' a 8 torpédoborců.

Vzdáleným krytím byla 1. eskadra bitevních lodí, složená ze 6 bitevních lodí s doprovodem 11 torpédoborců.

==Průběh střetu==

K místu střetu pluly pohromadě 1. eskadra křižníků s oběma eskadrami lehkých křižníků, 1. eskadra bitevních křižníků se držela o 10 mil pozadu a bitevní lodi dokonce o 50 mil pozadu. Když německé síly dopluly na místo setkání s minolovkami, zjistili, že pomocné minolovky tam nejsou. Kontradmirál ''Reuter'' se je na vlajkovém křižníku ''Königsberg II'' vydal hledat. Ostatní síly pokračovali v přípravě na odminování. V 7:30 se objevil britský svaz a lehké bitevní křižníky ''Courageous'' a ''Glorious'' zahájily palbu, což bylo pro daleko slabší Němce nemilým překvapením. Velitel zbytku svazu, námořní kapitán ''Walter Hildebrand'', nechal položit kouřovou clonu a kryl se třemi křižníky a torpédoborcem ústup minolovek. Všem kromě trawleru ''Kehdingen'' se podařilo uniknout.

Poté začal německý svaz, ke kterému se už připojil i ''Königsberg II'', rovněž ustupovat. Britové, neobratně manévrující kvůli obavám z minových polí a mající špatný přehled díky kouřové cloně, mezitím zastavili svou beztak nepřesnou palbu. Když situaci pochopili, pokračovali v pronásledování a palbě. K útočníkům se přidal i bitevní křižník ''Repulse'', který díky své vysoké rychlosti dohnal hlavní svaz. V té době došlo k prvním zásahům. Lehký křižník ''Cardiff'', po zásahu třemi granáty ráže 150 mm, zachvátil požár. Krátce po 9 hodině zasáhl granát ráže 381 mm z ''Repulsu'' křižník ''Frankfurt'' a jeden ráže 152 mm zasáhl vlajkový ''Königsberg II''. Němci pokládali stále nové kouřové clony, které ztěžovaly palbu.

Boj se v té době přesunul do oblasti, kde mělo být staré britské minové pole z roku [[1915]] a proto se část britských sil z boje odpoutala. Pokračovaly obě eskadry lehkých křižníků a ''Repulse''. To už se ale střetnutí chýlilo ke konci, protože se do boje připojily bitevní lodi ''Kaiserin'' a ''Kaiser'', které záhy lehce poškodily lehké křižníky ''Calypso'' a ''Caledon''. Britské lodě před desátou hodinou obrátily a jejich ústup kryl palbou ''Repulse''. Tomu se podařilo na velkou vzdálenost zasáhnout ''Königsberg II'', který přišel o všechny komíny a vypukl na něm velký požár. Vážně poškozenou loď se ale podařilo zachránit. Tím střetnutí víceméně skončilo.

==Závěr==
[[Soubor:HMS Calypso.jpg|thumb|right|Lehký křižník [[HMS Calypso]] za první světové války]]
Druhá bitva u Helgoladské zátoky byla velkým neúspěchem Britů, kteří přes soustředění značných sil nedovedli zničit mnohem slabší německý svaz a utrpěli i o něco větší ztráty. Problémem bylo, že britští velitelé neměli aktuální informace o poloze minových polí v oblasti, což mělo negativní vliv na jejich taktiku. Navíc palba britských lodí byla velice nepřesná. Britové dosáhli pěti zásahů (dva z ''Repulse'' napáchaly značné škody) a Němci sedmi. Z 3 170 granátů, vypálených britskými lehkými křižníky zasáhly jen tři. Naopak němečtí velitelé si počínali velice obratně a povedlo se jim uchránit jak svěřené minolovky, tak neutrpět významné ztráty.

==Zdroje==
* Jaroslav Hrbek - Velká válka na moři, 4. díl - rok 1917
* Vladimír Hynek - Válečné lodě, 3. díl - První světová válka

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Bitvy první světové války|Helgolandská zátoka]]

Druhá bitva u Helgolandské zátoky - Historie editací

Sysop: + Nová kategorie

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu