Sysop: 1 revizi

2014-05-04T10:38:23Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 4. 5. 2014, 10:38

Sysop: Nahrazení textu

2011-04-10T10:11:27Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Dualismus''' (z [[latina|lat]]. ''dualis'', dvojitý, podvojný) je velmi široký pojem, který může znamenat přesvědčení, že:
# [[skutečnost]] ''se nám ukazuje'' v polaritě dvou protikladných aspektů;
# skutečnost ''je třeba vysvětlovat'' ze dvou protikladných konceptů;
# skutečnost ''vzniká ze sporu'' dvou protikladných principů (ontologický či metafysický dualismus).
==Dějiny pojmu==
Samo označení dualismus je vcelku nedávného původu: vzniklo až na přelomu 17. a 18. století ([[Thomas Hyde]], [[Pierre Bayle]]) a původně znamenalo dualismus náboženský, totiž přesvědčení, že skutečnost vznikla ze sporu a střetu dvojího božstva, dobrého a zlého. Počínaje [[Leibniz]]em se však užívá hlavně pro označení metafysického dualismu [[Descartes|Descartova]], tj. rozlišení dvou podstat, věci rozlehlé (''res extensa'') a myslící (''res cogitans'').
Nicméně rozlišení dvou principů skutečnosti lze sledovat už od počátku náboženského i filosofického myšlení. V náboženském myšlení se dualismus snažil odpovědět na otázku, kde se bere [[zlo]]: jeho původcem je zlé, člověku nepřátelské božstvo. Ve většině náboženských systémů je toto zlé božstvo nakonec ovšem podřízeno svrchovanému božstvu života a dobra. V biblickém židovství je i [[Satan]] jeden z „Božích synů“ a v křesťanství převládá myšlenka [[Augustinus|Augustin]]ova, že zlo je jen nedostatek dobra. Jen v některých formách [[manicheismus|manicheismu]] jsou obě síly v rovnováze a není nic, co by spor mohlo překlenout.
Z jiného hlediska viděli dualitu skutečnosti řečtí filosofové, totiž jako protiklad věčného, neměnného [[bytí]] a proměnlivého, klamného zdání čili nebytí.<ref>Proti tomu argumentuje už Parmenidés, podle něhož jsou nemyslící lidé „dvouhlaví“. Zl. DK 28 B 8.</ref> V Platónových dialozích se vedle dualismu vědění a zdání objevuje i dualismus pravého světa idejí proti klamnému světu smyslových zkušeností a konečně dualismus nesmrtelné duše ve smrtelném těle.<ref>Viz např. ''Faidón''. </ref> Aristotelés se pokusil zmírnit tento neudržitelný protiklad tím, že věčné ideje pokládal za tvary či formy věcí, nikoli za samostatná jsoucna. Věci vznikají spojením látky a tvaru, takže jedna bez druhé není lidské zkušenosti přímo přístupná.
==Metafysický dualismus==
Ve snaze vnést do filosofického uvažování určitost a jasnost obnovil ostrý dualismus René Descartes, ovšem v úplně jiném smyslu. Každá skutečnost je buďto rozlehlá a tedy hmotná, anebo schopná myslet. Oblast možné zkušenosti se tak rozpadá na dvě, na oblast vnější zkušenosti smyslů a oblast sebevědomí myslícího [[subjekt]]u. Tento radikální krok měl velký úspěch, umožnil vznik vědy v moderním slova smyslu a hluboce ovlivnil všechno následující myšlení. V poněkud pozměněné podobě jej převzal Immanuel Kant jako dualismus přírody čili „říše nutnosti“ a naproti ní „říše svobody“, kde platí mravní zákon. Tomu pak odpovídá i rozlišení mezi objektivním a subjektivním, které dodnes určuje naše myšlení. Jenže zatímco ještě pro Kanta se to pro člověka nejdůležitější děje v říši svobody, pro nás se z ní stalo „pouze subjektivní“ čili soukromé, které druhé lidi zajímat nemusí.
Descartův dualismus ovšem narážel od začátku na problémy, s nimiž si nevěděl rady, zejména problém vztahu [[duše]] a [[tělo|těla]]: jak je možné, že člověk (tj. jeho duše, mysl) chce zvednou ruku – a skutečně ji zvedne? Descartovo řešení, že spojení obstarává mozková žláza epifýza ([[šišinka]]), nebylo příliš přesvědčivé a Descartes sám to v korespondenci uznává. Ještě umělejší byl ovšem [[paralelismus]] či [[okasionalismus]] [[Nicolas Malebranche|Malebrancheův]] a Leibnizův: podle nich je myšlenka i čin přímo řízen vůlí Boží a dojem příčinného působení myšlenky na tělo je mylný. Proto nakonec převládlo reduktivní stanovisko vědy, že stačí sledovat hmotnou skutečnost a procesy mysli pokládat za pouhé [[epifenomén]]y.
Ani toto stanovisko však není filosoficky udržitelné, neboť musí ignorovat nepochybnou skutečnost myslícího vědce, který tato rozhodnutí činí a podle nich jedná nebo nejedná. Skutečnost vnímání a poznávání lze redukovat na epifenomén mozkových procesů jen u zkoumaného objektu či pacienta, nikoli u poznávajícího vědce, kde záleží pouze na jeho výsledku, na vlastním obsahu poznání, a ten jistě nemá povahu měřitelné věci.
==Sémantický dualismus==
{| border=1 cellpadding=4 cellspacing=0 align="right"
! bgcolor="lightgrey" colspan="2" | Protiklady
|-
| +
| -
|-
| 1
| 0
|-
| ano
| ne
|-
| nahoře
| dole
|-
| bílý
| černý
|-
| tvrdý
| měkký
|-
| dobro
| zlo
|-
| světlo
| tma
|-
| muž
| žena
|-
| jin
| jang
|-
|}
Zdánlivě neřešitelný problém dualismu v jeho moderní podobě možná plyne ze dvou problematických předpokladů:
# skutečnost se skládá z jednotlivých předmětů či věcí
# vztahy mezi nimi jsou příčinné (kauzální). <br />
Novou cestu k pochopení problému otevřelo zkoumání jazyka. Víme, že [[Jazyk (lingvistika)|jazyk]] je z podstaty systém diskrétní, který i spojité jevy musí uchopovat a popisovat ostře odlišenými často protikladnými pojmy. Pro vysvětlení pojmu, například ve slovníku, se často užívá protikladů, opaků: měkké je co není tvrdé. Slovo a dokonce i [[hláska]] může nést význam jen potud, pokud se ode všech ostatních liší.<ref>Viz [[Ferdinand de Saussure]]. </ref> Dokonce i v hudbě se zpravidla připouštějí jen „čisté“ [[tón]]y, kdežto všechno mezi nimi je „falešné“. Naproti tomu naše zkušenosti jsou obvykle „spojité“, nic není ani úplně bílé ani docela černé, a na „černobílé vidění“ si často stěžujeme. Chceme-li je popsat, musíme začít hrubým zjednodušením, které pak postupně zjemňujeme.
Skutečnost, že řada protikladů v tabulce má také zřetelný hodnotící význam, připomíná, že náš jazyk není jen nástrojem popisu a poznávání, ale především hodnocení, rozhodování a praktického jednání. Zkušenosti běžného života nemají povahu oddělitelných předmětů a nutných příčinných vztahů mezi nimi. Žijeme spíše mezi procesy, které také nemůžeme jen pozorovat a popisovat jako nezúčastnění diváci, nýbrž které se nás životně týkají a v nichž nám o něco jde. Z tohoto hlediska není ani problém dualismu tak neřešitelný, jak by se na první pohled zdálo.

===Poznámky===
=== Související články ===
* René Descartes
* [[monismus]]
* [[pluralismus]]
== Externí odkazy ==
*[http://www.textlog.de/1265.html Heslo v Eislerově filosofickém slovníku – de]
*[http://plato.stanford.edu/entries/dualism/ Heslo ve Stanfordské encyklopedii (SEP) – en]
*[http://philosophy.uwaterloo.ca/MindDict/dualism.html Heslo Dualism v Dictionary of Philosophy of Mind - en]
*[http://plato.stanford.edu/entries/zombies/ Heslo Zombies ve Stanfordské encyklopedii (SEP) – en]
*[http://serendip.brynmawr.edu/Mind/Table.html Mind and body, Rene Descartes to William James - en]
*[http://www.u.arizona.edu/~chalmers/online1.html#materialism Přednášky Materialism and Dualism - en]
===Literatura===
* R. Descartes, ''Rozprava o metodě''. Praha 1992
* I. Kant, ''Kritika čistého rozumu''. Praha 2000
* Platón, ''Faidón''. Praha 1993

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Filosofické směry]]
[[Kategorie:Filosofické pojmy]]

Dualismus (filosofie) - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu