Ebbo69: Brigáda

2012-03-08T10:46:27Z

Brigáda

Nová stránka

{{Infobox Politik
|jméno = Ezer Weizman עזר ויצמן
|obrázek = Ezer Weizman 1978-2.jpg
|popis = Ezer Weizman v roce 1978
|pořadí = 7.
|úřad = [[prezident Izraele]]
|od = [[13. květen|13. května]] [[1993]]
|do = [[13. červenec|13. července]] [[2000]]
|předchůdce = [[Chajim Herzog]]
|nástupce = [[Moše Kacav]]
|předseda_vlády = [[Jicchak Rabin]] [[Šimon Peres]] [[Benjamin Netanjahu]] [[Ehud Barak]]
|pořadí2 = 7.
|úřad2 = [[ministr obrany Izraele]]
|od2 = [[20. červen|20. června]] [[1977]]
|do2 = [[26. květen|26. května]] [[1980]]
|předchůdce2 = [[Šimon Peres]]
|nástupce2 = [[Menachem Begin]]
|předseda_vlády2 = [[Menachem Begin]] [[Jicchak Šamir]] [[Šimon Peres]]
|datum_narození = [[15. květen|15. května]] [[1924]]
|místo_narození = [[Soubor:Palestine-Mandate-Ensign-1927-1948.png|22px|border]] [[Tel Aviv]], [[Britský mandát Palestina]]
|datum_úmrtí = [[24. duben|24. dubna]] [[2005]] (80 let)
|místo_úmrtí = [[Caesarea (Izrael)|Caesarea]], [[Izrael]]
|kneset = [[Volby do Knesetu 1977|9.]], [[Volby do Knesetu 1984|11.]], [[Volby do Knesetu 1988|12.]]
|strana = [[Izraelská strana práce|Strana práce]] (dříve [[Gachal]], [[Ma'arach]], [[Jachad (nefunkční politická strana)|Jachad]], [[Likud]])
|manžel/ka = Reuma Weizmanová
|poznámky =
|}}
{{Audio|He-Ezer_Weitzman.ogg|'''Ezer Weizman'''}} ([[hebrejština|hebrejsky]]: עזר ויצמן‎; [[15. červen|15. června]] [[1924]] – [[24. duben|24. dubna]] [[2005]]) byl v pořadí sedmý [[prezident Izraele|prezident Státu Izrael]] v letech [[1993]] až [[2000]]. Za [[druhá světová válka|druhé světové války]] létal jako bojový pilot britského [[Royal Air Force|Královského letectva]]. Po skončení války studoval ve [[Spojené království|Spojeném království]] na škole pro velitele a příslušníky britského Královského letectva (''Royal Air Force Command and Staff College''). V kariéře letce pokračoval i v Izraeli, kde v roce [[1958]] v hodnosti [[generálmajor]]a dosáhl nejvyšší vojenské pozice u vzdušných sil – velitele [[Izraelské vojenské letectvo|Izraelského vojenského letectva]]. Ze své funkce velitele operací Generálního štábu se v roce [[1967]] velkou měrou podílel na vítězství [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) v [[šestidenní válka|šestidenní válce]].
Byl poslancem izraelského parlamentu ([[Kneset]]u) a ke konci 70. let působil ve funkci [[ministr obrany Izraele|ministra obrany]]. Mimo to zastával několik dalších ministerských funkcí; [[ministr dopravy Izraele|ministra dopravy]], [[ministr vědy a technologie Izraele|vědy a technologie]] a ministra pro arabské záležitosti. Přestože byl část života díky svým politickým a vojenským názorům řazen mezi tzv. ''jestřáby'' (zastánce tvrdého postupu vůči nepřátelským Arabům), stal se nakonec významným zastáncem [[Mírový proces izraelsko-palestinského konfliktu|izraelsko-palestinského mírového procesu]] a mimořádným způsobem se zasadil o přijetí [[egyptsko-izraelská mírová smlouva|egyptsko-izraelské mírové smlouvy]] z roku [[1979]]. Tento posun je dobře patrný i ze členství v jednotlivých organizacích a stranách; ke konci 40. let byl členem radikální pravicové organizace [[Irgun]], v 70. letech pak členem pravicové strany [[Cherut]] (potažmo [[Gachal]]; dnešní [[Likud]]), v polovině 80. let členem vlastní středolevé strany [[Jachad (nefunkční politická strana)|Jachad]], až nakonec koncem 80. a počátkem 90. let členem levicové strany [[Ma'arach]] (dnešní [[Izraelská strana práce|Strana práce]]).
== Biografie ==
Ezer Weizman se narodil v [[Tel Aviv]]u do jedné ze zakladatelských rodin [[Sionismus|sionistické]] Palestiny – rodiny [[Weizmann]]ů (nejvýznamnějším členem byl jeho strýc, [[Chajim Weizmann]], uznávaný chemik, prezident [[Světová sionistická organizace#Světový sionistický kongres|Světového sionistického kongresu]] a pozdější prvním izraelský prezident).<ref name="NYT">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Myre
| jméno = Greg
| příjmení2 = Orme
| jméno2 = William
| vydavatel = [[The New York Times]]
| titul = Ezer Weizman, Former President of Israel and Hero of 1967 War, Dies at 80
| url = http://www.nytimes.com/2005/04/25/obituaries/25weizman.html?pagewanted=1&_r=1
| datum vydání = 2005-04-25
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref> Ezer vyrůstal v [[Haifa|Haifě]], kde jeho otec Jechiel, povoláním agronom, přednášel na [[Technion - Izraelský technologický institut|Technionu – Izraelském technologickém institutu]]. V Haifě vychodil základní školu ha-Reali ha-Ivri, založenou [[sionismus|sionistickým hnutím]]. V roce 1950 se oženil se s Reumou Schwartzovou, se kterou měl dvě děti – syna Saula a dceru Michal. Saul byl vážně zraněn egyptským [[odstřelovač]]em během [[Opotřebovací válka|opotřebovací války]] u [[Suezský průplav|Suezského průplavu]] a později v roce 1991 s manželkou zahynul během dopravní nehody.<ref name="NYT"/>
=== Vojenská kariéra ===
Již v mládí se zajímal o letectví a v šestnácti letech získal v Haifě pilotní osvědčení v místním leteckém klubu.<ref name="NYT"/> Svou vojenskou kariéru začal v osmnácti letech během druhé světové války, když se v roce 1942 nechal zapsat do britského [[Royal Air Force|Královského letectva]], aby navázal na svého bratrance Michala, který zahynul v letecké bitvě nad [[Lamanšský průliv|Lamanšským průlivem]]. Zpočátku byl Ezer řidičem nákladního automobilu převážejícího palivo pro britské stroje v [[Libyjská poušť|Libyjské poušti]]. V roce [[1943]] absolvoval letecký výcvik v [[Jižní Rhodesie|Jižní Rhodesii]] (dnešní [[Zimbabwe]]). Během války sloužil [[Egypt]]ě, [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republice]] a nakonec od roku [[1944]] až do konce války jako stíhací pilot [[Supermarine Spitfire|Spitfiru]] v [[Britská Indie|britské Indii]].<ref name="times-online">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Times Online
| titul = Ezer Weizman
| url = http://www.timesonline.co.uk/tol/comment/obituaries/article385281.ece
| datum přístupu = 2009-4-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> Svou kariéru u britského královského letectva skončil v hodnosti [[seržant]].<ref name="zionism">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Zionism and Israel
| titul = Biography of Ezer Weizman
| url = http://www.zionism-israel.com/bio/Ezer_Weizman.htm
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref>
[[Soubor:BlackSpit.jpg|thumb|left|Weizmanův Supermarine Spitfire Mk IX]]
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo={{Příbuzný| strýc | [[Chajim Weizmann]]}}}}
Rok po skončení války se vrátil do [[Londýn]]a, kde vstopil do židovské podzemní organizace [[Irgun]] (známého též jako ''Ecel''). Jejím příslušníkem byl v letech 1946 až 1948.<ref name="president">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Úřad prezidenta Státu Izrael
| titul = Ezer Weizman: Seventh President of the State of Israel
| url = http://www.president.gov.il/chapters/chap_3/file_3_3_7_en.asp
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref> Mezi tím se vrátil do [[Britský mandát Palestina|mandátní Palestiny]], kde v roce 1947 vstoupil do [[Šerut Avir]] (doslova „Letecká služba“), což byla letecká složka [[Hagana|Hagany]]. Ve [[První arabsko-izraelská válka|válce za nezávislost]] létal na letounech [[Piper Cub]], s nimiž letecky dopravoval munici a zásoby obleženým židovským osadám v [[Negevská poušť|Negevské poušti]] a [[Guš Ecion]]u.<ref name="guardian">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Joffe
| jméno = Lawrence
| vydavatel = [[The Guardian]]
| titul = Obituary: Ezer Weizman
| url = http://www.guardian.co.uk/news/2005/apr/26/guardianobituaries.israel
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref> Týden před [[Deklarace nezávislosti Státu Izrael|vyhlášením izraelské nezávislosti]] v květnu 1948 byl společně s dalšími piloty vybrán, aby se v [[Československo|Československu]] na letecké základně v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]] učil létat na strojích [[Avia S-199]], založených na německých letounech [[Messerschmitt Bf 109#Verze G (Gustav)|Messerschmitt Bf 109G]].<ref name="zionism"/><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Gazdík
| jméno = Jan
| vydavatel = Mladá fronta DNES
| titul = Náš člověk v Izraeli
| url = http://prague.mfa.gov.il/mfm/Data/103400.pdf
| druh nosiče = [[Portable Document Format|PDF]]
| datum přístupu = 2009-4-24}}</ref> Zúčastnil se první bojové mise, při které izraelské letouny zaútočily na egyptskou armádu u mostu [[Gešer ad Halom]], při jejím postupu směrem k arabskému městu ''Išdud'' (dnešní [[Ašdod]]) jižně od Tel Avivu.<ref name="NYT"/> Byl rovněž jedním ze čtyř izraelských pilotů Spitfirů, kteří 7. ledna 1949 bojovali proti 14 britským pilotům RAF na letounech Spitfire a [[Hawker Tempest]]. V této slavné bitvě Izraelci sestřelili tři britské stroje.<ref name="zionism"/><ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Spy Flight
| titul = Israel v the RAF - caught in the middle - air combat between Israel and the RAF
| url = http://www.spyflight.co.uk/iafvraf.htm
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref>
Po válce se stal členem nově vzniklých [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]] (IOS) a byl jedním ze zakladatelů současného [[Izraelské vojenské letectvo|Izraelského vojenského letectva]]. To v roce 1949 navázalo na činnost Hagany, respektive Šerut Avir. V roce 1951 odjel do Spojeného království studovat na škole pro velitele a příslušníky britského Královského letectva (''[[Royal Air Force Command and Staff College]]''). Po absolvování tohoto kurzu se stal prvním velitelem letky proudových stíhačů [[Gloster Meteor]].<ref name="zionism"/> V roce 1956 dohlížel na tajnou přepravu 60 [[Francie|francouzských]] stíhacích letounů [[Dassault Mystère|Mystère]].<ref name="times-online"/>
[[Soubor:Ins yaffo001.jpg|thumb|250px|Ezer Weizman, [[David Ben Gurion]] a [[Chajim Laskov]] v roce 1956 během [[Suezská krize|Sinajské války]]]]
V roce 1958 byl povýšen na [[generálmajor]]a a byl jmenován velitelem Izraelského vojenského letectva. Tuto funkci zastával až do roku 1966. Během tohoto období transformoval a modernizoval izraelské letectvo prostřednictvím zakoupení [[Nadzvukový letoun|nadzvukových letounů]].<ref name="guardian"/> V roce 1966 mimo jiné dohlížel na zběhnutí kapitána [[Irák|iráckého]] letectva [[Munir Redfa|Munira Redfy]], jehož letoun [[MiG-21]] poskytl Izraeli cenné informace o přednostech a slabinách tohoto letounu.<ref name="guardian"/> V tom samém roce byl povýšen a stal se zástupcem [[Ramatkal|náčelníka Generálního štábu]] IOS.<ref name="MFA">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael
| titul = Ezer Weizman
| url = http://www.mfa.gov.il/MFA/MFAArchive/2000_2009/2000/7/Ezer%20Weizman
| datum přístupu = 2009-4-23
| jazyk = anglicky
}}</ref> Weizman získal uznání za své působení v hodnosti velitele operací Generálního štábu během [[šestidenní válka|šestidenní války]] v červnu [[1967]].<ref name="zionism"/> Z této funkce hrál významnou roli při plánování preemtivních leteckých útoků proti egyptským leteckým základnám známých jako [[operace Moked]], díky nimž Izrael získal téměř úplnou leteckou převahu na bojištích šestidenní války na Sinaji.<ref name="notablebiographies">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Encyclopedia of World Biography
| titul = Ezer Weizman Biography
| url = http://www.notablebiographies.com/newsmakers2/2006-Ra-Z/Weizman-Ezer.html
| datum přístupu = 2009-4-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> Díky zásluhám na tomto naprostém izraelském vítězství se stal národním hrdinou.<ref name="NYT"/> Weizman, jakožto zástupce náčelníka Generálního štábu, měl druhou nejvyšší hodnost v izraelské armádě. Po válce bylo jeho cílem stát se [[Ramatkal|náčelníkem Generálního štábu]].<ref name="zionism"/> Ale poté, co byla jeho žádost v roce 1969 premiérkou [[Golda Meirová|Goldou Meirovou]] zamítnuta, pochopil, že je pro něj tato nejvyšší vojenská hodnost zapovězena. Téhož roku proto z armády v hodnosti generálmajora odešel.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Encyclopædia Britannica]]
| titul = Ezer Weizman
| url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/770655/Ezer-Weizman
| datum přístupu = 2009-4-24
| jazyk = anglicky
}}</ref>
=== Politická kariéra ===
Bezprostředně po odchodu z armády vstoupil Weizman do pravicové strany [[Gachal]] [[Menachem Begin|Menachema Begina]] (předchůdkyně [[Likud]]u).<ref name="MFA"/> V prosinci 1969 se stal ministrem dopravy ve vládě národní jednoty, kterou po smrti [[Levi Eškol|Leviho Eškola]] vedla Golda Meirová. V této vládě byl vůbec nejmladším ministrem a platil za zastánce tvrdé linie.<ref name="NYT"/> Tento post zastával až do roku 1970, kdy strana Gachal na protest vůči [[Rogersův plán|Rogersovu plánu]] opustila vládu.<ref name="president"/> V letech 1971 až 1972 byl předsedou výkonné rady strany [[Cherut]] (Cherut byl součástí aliance stran Gachal). Stranu opustil v roce 1972 po rozepřích s jejím předsedou Menachemem Beginem.<ref name="times-online"/> V roce 1973, tj. v období, kdy byl Weizman mimo politickou scénu, došlo ke sloučení několika pravicových stran (včetně Cherutu) ve stranu [[Likud]]. O rok později se Weizman do politiky vrátil a stal se členem Likudu. O tři roky později, v roce 1977, byl volebním manažerem Likudu, který triumfoval v [[volby do Knesetu 1977|parlamentních volbách]] a přerušil tak téměř třicetiletou vládní hegemonii [[Izraelská strana práce|labouristů]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Gilbert
| jméno = Martin
| odkaz na autora = Martin Gilbert
| titul = Izrael: Dějiny
| vydavatel = BB Art
| místo = Praha
| rok = 2002
| isbn = 80-7257-740-9
| strany = 469
}}</ref>
[[Soubor:Anwar Sadat greets Ezer Weizman 9-7-78.gif|thumb|left|250px|[[Anvar as-Sádát|Anwar Sadat]], Menachem Begin a Ezer Weizman (vpravo) při mírových jednáních v [[Camp David]]u, 1978]]
Ve volbách byl vůbec poprvé zvolen poslancem [[Kneset]]u a v nové vládě Menachema Begina byl v červnu 1977 jmenován ministrem obrany.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čejka
| jméno = Marek
| titul = Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu
| vydání = 2
| vydavatel = Barrister & Principal
| místo = Praha
| rok = 2007
| isbn = 978-80-87029-16-9
| strany = 149
}}</ref> Za významný přelom v jeho doposud jestřábím smýšlení se považuje návštěva egyptského prezidenta [[Anvar as-Sádát|Anwara Sadata]] v [[Jeruzalém]]ě v listopadu 1977.<ref name="guardian"/> Přestože se tehdy zotavoval z dopravní nehody, opustil nemocnici, aby se mohl mírových jednání účastnit.<ref name="times-online"/> Při jednáních nabídl Sadat Izraeli mír („žádné války a žádná krveprolití“) a od té doby pro Weizmana nebylo otázkou jak jej docílit, ale kdy.<ref name="independent">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Silver
| jméno = Eric
| vydavatel = The Independent
| titul = Ezer Weizman
| url = http://www.independent.co.uk/news/obituaries/ezer-weizman-520629.html
| datum přístupu = 2009-4-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> V následujících měsících pak Weizman sehrál klíčovou roli při mírových jednání s Egyptem.<ref name="president"/> Přerod ve Weizmanově smýšlení je patrný i ze dvou jeho knih, a to ''Na křídlech orla'' (''On Eagles' Wings'') z poloviny 70. let a ''Bitva za mír'' (''Battle for Peace'') z roku 1981. V první zmíněné knize zastává názor, že by Izrael měl anektovat [[Západní břeh Jordánu|Západní břeh]] a [[Pásmo Gazy]], zatímco ve druhé již plně podporuje mírový proces.<ref name="notablebiographies"/> V souvislosti se změnou jeho názorů se objevilo i tvrzení, že jej ovlivnilo vážné zranění jeho syna Saula, avšak to Weizman odmítl.<ref name="notablebiographies"/>
V březnu roku 1978 zahájil Weizman v reakci na palestinské teroristické útoky [[Operace Lítání|operaci Lítání]] proti [[Organizace pro osvobození Palestiny|Organizaci pro osvobození Palestiny]] (OOP), při níž došlo k obsazení území jižního [[Libanon]]u (Izrael se následně stáhl a jeho vojáky nahradili příslušníci jednotek UNIFIL).
Během mírových jednání s Egyptem navázal dobré vztahy jak s prezidentem Sadatem, tak s egyptskými vyjednavači, kterými byli [[Butros Butros-Ghálí]] a [[Husní Mubarak]] (současný egyptský prezident). Anwar Sadat o Weizmanovi dokonce prohlásil: „Weizman je jediná izraelská osobnost, se kterou mohu jednat … je můj mladší bratr.“<ref name="guardian"/> Mimořádně vřelé vztahy byly jedním z klíčových faktorů, které vedly 17. září 1978 k podepsání [[Dohody z Camp Davidu|dohod z Camp Davidu]], a o rok později 26. března 1979, k podepsání [[egyptsko-izraelská mírová smlouva|egyptsko-izraelské mírové smlouvy]].<ref name="MFA"/>
{{Citát|Stát Izrael, v těch či oněch hranicích, musí být součástí Blízkého východu. Musíme najít způsob jak žít s Araby.|Ezer Weizman, 1980<ref name="independent"/>|200}}
Po úspěchu s egyptsko-izraelskou mírovou smlouvou naléhal na [[Vláda Státu Izrael|vládu]], aby přijala závazek k diskusi, která by po pěti letech vyvrcholila v řešení konečného statusu Západního břehu.<ref name="times-online"/> S touto iniciativou však nebyl přijat, a tak nakonec v květnu 1980 v důsledku rozdílných názorů na mírové směřování země vládu opustil.<ref name="MFA"/> Oficiálně však byl jeho odchod z vlády zdůvodněn nesouhlasem se škrty v armádním rozpočtu.<ref name="kneset">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Kneset]]
| titul = Ezer Weizman (1924-2005)
| url = http://www.knesset.gov.il/lexicon/eng/weitzman_ez_eng.htm
| datum přístupu = 2009-4-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> Po rezignaci zvažoval společně s [[Moše Dajan]]em založení nové politické strany, za což byl ještě v říjnu téhož roku vyloučen z Likudu.<ref name="kneset"/> Jako důvod jeho vyloučení je však zmiňováno i hlasování proti ekonomické politice vlády.<ref name="times-online"/> Poté Weizman odešel z politiky a až do roku 1984 se věnoval podnikání.<ref name="kneset"/>
V roce 1984 založil novou politickou stranu [[Jachad (nefunkční politická strana)|Jachad]], která ve [[volby do Knesetu 1984|volbách v roce 1984]] získala tři poslanecké mandáty.<ref name="MFA"/> Jelikož z voleb nevyšel jasný vítěz, byla Strana práce a Likud nucena vytvořit vládu národní jednoty s rotačním systémem na postu premiéra a ministra zahraničí, kde se po dvou letech vystřídali [[Šimon Peres]] a [[Jicchak Šamir]]. Za účast ve vládě získal Weizman post ministra bez portfeje a o rok později byl jmenován koordinátorem pro arabské záležitosti. Z této pozice se snažil pomáhat arabskému obyvatelstvu a normalizovat vztahy s Egyptem.<ref name="kneset"/> V říjnu 1986 se Jachad oficiálně sloučil se stranou [[Ma'arach]]. V roce 1988 získal Weizman další ministerský post, a to funkci [[ministr vědy a technologie Izraele|ministra pro vědu a technologie]]. V roce 1990 byl však tehdejším premiérem Jicchakem Šamirem propuštěn, neboť se tajně scházel s členy OOP, čímž porušoval tehdejší izraelské zákony.<ref name="NYT"/> Strana Ma'arach však tehdy pohrozila odchodem z vládní koalice, díky čemuž se mohl Weizman vrátit.<ref name="times-online"/> O dva roky později ale nakonec rezignoval a odešel z politiky na protest vůči odporu vlády přímo jednat s [[Palestinci|palestinskými Araby]].<ref name="notablebiographies"/>
=== Prezidentství ===
[[Soubor:Dov.jpg|thumb|250px|Profesor Dov Goldberger, Reuma Weizmanová a Ezer Weizman]]
V březnu 1993 byl Knesetem zvolen v pořadí sedmým [[prezident Izraele|izraelským prezidentem]] a do úřadu byl slavnostně uveden [[13. květen|13. května]] [[1993]]. Do [[Volby izraelského prezidenta 1993|prezidentských voleb]] byl navržen Stranou práce a jeho protikandidátem byl bývalý [[předseda Knesetu]] [[Dov Šilansky]] ze strany Likud. Přestože je v Izraeli funkce prezidenta převážně reprezentativní, dokázal v ní být velmi aktivní a často se vyjadřoval k politickému dění v zemi.<ref name="notablebiographies"/> Od svých předchůdců se odlišoval především neformálností, otevřeností a spontánností.<ref name="JVL">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Jewish Virtual Library
| titul = Ezer Weizman
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/biography/ezer_weizman.html
| datum přístupu = 2009-4-25
| jazyk = anglicky
}}</ref> Například v červenci 1993 navštívil sever země, který byl ostřelován teroristy z  hnutí [[Hizballáh]], setkal se s raněnými, rodinami padlých a obětí teroristických útoků a nakonec přespal v jednom z bunkrů s vojáky IOS.<ref name="JVL"/>
Po podepsání [[Mírová dohoda z Osla|mírové dohody z Osla]] a následné stagnaci mírových jednání se Sýrií se zasazoval o pokračování mírového procesu a aktivně se podílet na něm podílel.<ref name="kneset"/> Poté co se v roce 1996 stal [[Benjamin Netanjahu]] premiérem (byl obecně vnímán jako odpůrce mírového procesu a zprvu se odmítal setkat s předsedou OOP [[Jásir Arafat|Jásirem Arafatem]]) Weizman zašel až tak daleko, že Arafata sám pozval do svého soukromého domu v Caseariji.<ref name="kneset"/><ref name="guardian"/> Téhož roku mu byl [[Václav Havel|Václavem Havlem]] udělen [[Řád Bílého lva]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Pražský hrad
| titul = Řád bílého lva: Seznam vyznamenaných
| url = http://www.hrad.cz/cs/ceska-republika/statni-vyznamenani/rad-bileho-lva/seznam-vyznamenanych.shtml
| datum přístupu = 2009-4-25
}}</ref>
Během svého funkčního období věnoval zvláštní pozornost imigrantům z [[Etiopie]] ze zemí bývalého [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]].<ref name="president"/> Rovněž posiloval zahraniční diplomatické vztahy: hostil [[Čína|čínského]] prezidenta [[Jiang Zemin|Jianga Zemina]] při jeho návštěvě Izraele v dubnu 2000, přijal papeže [[Jan Pavel II.|Jana Pavla II.]], spřátelil se s jordánskými krály [[Husajn I.|Husajnem]] a [[Abdalláh II.|Abdalláhem]]. Při svých zahraničních cestách navštívil [[Indie|Indii]], [[Turecko]], Egypt, Jihoafrickou republiku, [[Mexiko]], [[Finsko]] a v březnu 1997 také jako vůbec první izraelský prezident navštívil Spojené království.<ref name="guardian"/>
Za svého prvního funkčního období také obnovil tradici zavedenou jeho předchůdci, nazývanou „cestovní fórum.“ Během těchto setkávání, která probíhala každý měsíc, se setkávali izraelští intelektuálové a akademici, aby diskutovali nad klíčovými židovskými otázkami.<ref name="JVL"/>
Navzdory kritice, které čelil kvůli přílišným zásahům do politického života a politicky nekorektním výrokům na adresu [[homosexualita|homosexuálů]] či žen v armádě,<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = Encyclopaedia Judaica
| titul = Weizman, Ezer
| url = http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0020_0_20803.html
| datum přístupu = 2009-4-29
| jazyk = anglicky
}}</ref> se těšil široké podpoře veřejnosti, a nakonec byl v květnu 1998 Knesetem v prezidentských volbách zvolen a nastoupil tak své druhé funkční období jako hlava státu.<ref name="president"/> Poté co [[Ehud Barak]] v roce 1999 vystřídal Netanjahua na postu premiéra, se Weizman vyjádřil pro stažení se z [[Golanské výšiny|Golanských výšin]].<ref name="kneset"/> Téhož roku se setkal s teroristou [[Nadžáf Hawatmeh|Nadžáfem Hawatmehem]] a v souvislosti s tím prohlásil: „Jsem připraven setkat se i s ďáblem, pokud to pomůže (přinést mír).“<ref name="guardian"/>
V prosinci 1999 se objevilo obvinění, že Weizman v letech 1985 až 1993, tj. v době, kdy byl poslancem a ministrem, přijal od francouzského podnikatele židovského původu, Edouarda Saroussiho, 300 tisíc dolarů, aniž by to nahlásil finančnímu úřadu.<ref name="iDNES.cz">{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = iDNES.cz
| titul = Zemřel bývalý izraelský prezident Weizman
| url = http://zpravy.idnes.cz/zahranicni.asp?r=zahranicni&c=A050424_212218_zahranicni_bih
| datum přístupu = 2009-4-25}}</ref> Tento fakt nikdy nepopřel a podle svých slov měl většinu peněz použít na léčbu svého syna Saula, který byl v roce 1970 postřelen egyptským odstřelovačem, a který od té doby trpěl vážnými zdravotními problémy.<ref name="iDNES.cz"/> Došlo sice k zahájení vyšetřování generální prokuraturou, to však bylo nakonec kvůli nedostatku důkazů zastaveno.<ref name="iDNES.cz"/> Přesto se však Weizman rozhodl odstoupit a [[13. červenec|13. července]] [[2000]] na post prezidenta rezignoval, čímž se stal historicky prvním izraelským prezidentem, který tak učinil.<ref name="iDNES.cz"/>
Zemřel [[24. duben|24. dubna]] [[2005]] ve věku 80 let v důsledku respiračního selhání ve svém domě v Caesariji.<ref name="president"/> Na rozdíl od ostatních izraelských prezidentů a premiérů není pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v Jeruzalémě, ale společně se svým synem a snachou v [[Or Akiva|Or Akivě]].<ref name="president"/>
== Literární činnost ==
[[Kneset]] zmiňuje tři Weizmanovy psané publikace:<ref>[http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=690 Kneset – Ezer Weizman: Veřejná činnost (anglicky)]</ref>
* WEIZMAN, Ezer. On Eagles' Wings: The Personal Story of the Leading Commander of the Israeli Air Force. New York : Macmillan Publishing, 1976. 302 s. ISBN 0-02-625790-4. (anglicky)
* WEIZMAN, Ezer. Battle for Peace. New York : Bantam Books, 1981. 395 s. ISBN 9780553050028. (anglicky)
* WEIZMAN, Ezer. Ruth, Sof. Tel Aviv : Jediot Achronot, 2002. 254 s. ISBN 965-511-080-x. (hebrejsky)

== Reference ==
<references/>
=== Související články ===
* [[Chajim Weizmann]]
== Externí odkazy ==
* (anglicky) [http://www.knesset.gov.il/mk/eng/mk_eng.asp?mk_individual_id_t=690 Kneset - Ezer Weizman]
* (anglicky) [http://www.knesset.gov.il/lexicon/eng/weitzman_ez_eng.htm Kneset - Biografie Ezera Weizmana]
* (anglicky) [http://www.mod.gov.il/pages/heritage/wiezman_pics.asp Ministerstvo obrany Státu Izrael - Fotografie z života Ezera Weizmana]
* (anglicky) [http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?file=/c/a/2005/04/25/MNGFECEFTB1.DTL San Francisco Chronicle - Ezer Weizman 1924-2005: bývalý izraelský prezident a mírotvůrce]
{{Prezidenti Izraele}}
{{Ministři obrany Izraele}}
{{Ministři dopravy Izraele}}
{{Ministři vědy a technologie Izraele}}
{{Velitelé IAF}}
{{Dobrý článek}}
{{Commonscat|Ezer Weizman}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Weizman, Ezer}}
[[Kategorie:Prezidenti Izraele]]
[[Kategorie:Ministři vědy a technologie Izraele]]
[[Kategorie:Ministři obrany Izraele]]
[[Kategorie:Členové Knesetu]]
[[Kategorie:Židovští politici]]
[[Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva]]
[[Kategorie:Generálové Izraelského vojenského letectva]]
[[Kategorie:Členové Irgunu]]
[[Kategorie:Židé]]
[[Kategorie:Židé v Britském mandátu Palestina]]
[[Kategorie:Sabrové]]
[[Kategorie:Židovští válečníci]]
[[Kategorie:Izraelští letci]]

Ezer Weizman - Historie editací

Ivan Drago: 1 revizi

Ebbo69: Brigáda