Sysop: 1 revizi

2014-03-18T09:07:35Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 18. 3. 2014, 09:07

Sysop: 1 revizi

2009-09-02T12:00:57Z

1 revizi

Nová stránka

[[Soubor:Marcos_in_Washington_1983.jpg|thumb|V roce 1983 na návštěvě ve [[Washington D.C.|Washingtonu]]]]
'''Ferdinand Emmanuel Edralin Marcos''' (* [[11. září]] [[1917]] v Sarratu - [[28. září]] [[1989]] v [[Honolulu]]) byl [[Filipíny|filipínský]] politik a právník. President [[Filipíny|Filipínské republiky]] v letech 1965-1985.

== Studia a politický vzestup ==
Marcos vystudoval právo a latinu na Filipínské universitě. V r. [[1939]] byl obviněn z vraždy protivníka svého tchána, která se stala šest let předtím; odvolal se k Nejvyššímu filipínskému soudu a byl zproštěn viny v r. [[1940]]. Jako právník začal pracovat v [[Manila|Manile]]. Během [[2. světová válka|2. světové války]] se stal důstojníkem ve filipínské armádě. Později tvrdil, že sehrál důležitou roli ve filipínském odbojovém hnutí, což přispělo do značné míry k jeho úspěšné politické dráze – jak se ukázalo po jeho smrti, ve skutečnosti se v aktivitách proti [[Japonci|Japoncům]] v letech 1942-1945 angažoval jen velmi málo.

== Vláda ==
V roce 1965 Marcos, který si získal značnou prestiž jako asistent v [[Manuel Roxas|Roxasově]] Liberální straně, kandidoval ve volbách na presidenta proti zástupci Nacionální strany, [[Diosdado Macapagal|Macapagalovi]]. Po zvolení dokázal během svého prvního mandátního období výrazně zlepšit situaci v zemědělství, průmyslu i vzdělání. Coby přesvědčený antikomunista dal poslat vojenské posily pro [[Jižní Vietnam|jihovietnamský]] režim. V roce [[1969]] byl znovu zvolen presidentem. Marcos začínal jako [[demokracie|demokratický]] vládce, postupně se však jeho režim stával stále více autoritářským, až se v r. [[1972]] změnil ve tvrdou diktaturu (mj. zavedl [[stanné právo]], které pak zrušil až po devíti letech, na začátku r. [[1981]]). To vedlo k zesílení [[guerilla|guerillového]] [[komunistické hnutí|komunistického]] hnutí a posílilo [[muslimové|muslimské]] [[separatismus|separatistické]] tendence. Během druhého období musel také čelit studentským revoltám.

Díky stannému právu se mohl vypořádat bez velkých formalit se svými politickými protivníky, které dal většinou uvěznit a mezi nimiž byl i [[Benigno Aquino]]. V r. 1973 Marcos vyhlásil novou Ústavu, podle níž měl nadále vykonávat současně funkci presidenta i předsedy vlády. V roce [[1981]] byl při dalších presidentských volbách (po 12 letech) znovu zvolen, zrušil stanné právo a přistoupil k ústavní reformě. Oposice proti jeho režimu však sílila, zejména od r. [[1983]], po zavraždění B. Aquina, který se po třech letech vracel z [[USA|amerického]] [[exil]]u. Vdova po Aquinovi, [[Corazón Aquinová]], ho ve volbách v r. [[1986]] porazila, a třebaže Marcos odmítal její vítězství uznat, podpora vojska, jíž se těšila Aquinová, jakož i masové lidové protesty ho donutily utéci i s nejbližšími spolupracovníky do exilu na [[Havaj]]i, kde mu umožnil asyl tehdejší americký president [[Ronald Reagan|Reagan]] – údajně i s 24 kufry plnými zlatých cihel a šperků.

Poslední roky Marcosovy vlády se vyznačovaly značnou korupcí, hospodářskou stagnací a propastnými rozdíly v životní úrovni filipínských obyvatel. Filipíny dodnes splácejí dluhy, které jeho vláda zanechala. Marcosova žena [[Imelda Marcosová]] proslula po celém světě extrémním utrácením za šaty, boty a šperky.

{{commonscat|Ferdinand Marcos}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Filipínští politici|Marcos, Ferdinand]]
[[Kategorie:Filipínští prezidenti|Marcos, Ferdinand]]
[[Kategorie:Diktátoři|Marcos, Ferdinand]]

Ferdinand Marcos - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: 1 revizi