Sysop: + Vylepšení

2011-05-12T23:27:48Z

+ Vylepšení

Nová stránka

{{Infobox jazyk
|Jazyk=Finština ''(Suomi)''
|Rozšíření=
<div style="width: 200px;">
[[Finsko]], [[Tornské údolí]] ([[Švédsko]]), [[Finnmark]] ([[Norsko]]), [[Karelie|Karélie]] ([[Rusko]])
</div>
|Mluvčích=5,512 milionů
|Klasifikace=
<div style="width: 200px;">
* [[Uralské jazyky]]
** [[Ugrofinské jazyky]]
*** [[Baltofinské jazyky]]
</div>
|Písmo=[[Latinka]]
|Úřední jazyk=
<div style="width: 200px;">
[[Finsko]], [[Evropská unie]]
</div>
|Regulátor=
<div style="width: 200px;">
[http://www.kotus.fi/ Výzkumný ústav jazyků Finska] (Kotimaisten kielten tutkimuskeskus)
</div>
|ISO6391=fi
|ISO6392B=fin
|ISO6392T=fin
|SIL=FIN
|wiki=[[:fi:Etusivu|fi.wikipedia.org]]
}}
'''Finština''' je [[úřední jazyk]] [[Finsko|Finska]], kde s ní hovoří přibližně 5 milionů mluvčích. Ve světě, zejména ve [[Švédsko|Švédsku]] a [[Rusko|ruské]] části [[Karelie|Karélie]], pak finsky mluví další milion lidí. Tento [[ugrofinské jazyky|ugrofinský jazyk]] je obecně považován za složitý, přestože jeho gramatika je v porovnání s češtinou pravidelnější. I přes dlouhé soužití s ostatními [[indoevropské jazyky|indoevropskými jazyky]], si stále zachovává své charakteristické rysy.

První psané finské texty se objevily v 16. století. První knihu vydal [[Mikael Olai Agricola|Mikael Agricola]] roku 1548, a to překlad [[Nový zákon|Nového zákona]].

Až do roku 1863 byla úředním jazykem na finském území [[švédština]]. Po té, co Finsko přešlo pod vládu [[Rusko|Ruska]], se ruští vládci snažili, aby oslabili vliv švédské inteligence. Od roku 1863 se mohl jazyk používat při styku s úřady. Od roku 1883 pak byla finština doporučena k používání na úřadech a při vydávání dokumentů. Od roku 1893 je finština ve Finsku zcela rovnocenná švédštině.

== Vzorový text ==
{{Vzorový text
|VDLP=ano
|Komentář=
|Jazyk 1=finsky
|Text 1=Kaikki ihmiset syntyvät vapaina ja tasavertaisina arvoltaan ja oikeuksiltaan. Heille on annettu järki ja omatunto, ja heidän on toimittava toisiaan kohtaan veljeyden hengessä.
}}

== Nářečí a vztah k jiným jazykům ==
Ve finštině je velký rozdíl mezi [[hovorový jazyk|hovorovým]] a [[spisovný jazyk|spisovným jazykem]]. Vykání se použije jen při velmi zdvořilé konverzaci nebo projevu. Mnoho slov je v hovorové finštině odlišných. Například „já jsem“ – ''minä olen'' se zkracuje na ''mä oon'', nebo „máš?“ – ''onko sinulla?'' na ''onks sulla?''
Ve finštině jsou též stále aktivní nářečí, hlavní dvě větve jsou východní a západní. Finština je samozřejmě také stále ovlivňována cizími jazyky, dříve to byla [[švédština]] a částečně také [[němčina]] (první zápis finštiny [[Mikael Olai Agricola|Agricoly]] vycházel právě z němčiny), později [[ruština]] a dnes je to zejména [[angličtina]].
Finština bývá všeobecně připodobňována k příbuzné [[maďarština|maďarštině]], ta je však od tohoto jazyka kromě podobných větných konstrukcí značně odlišná. Z okolních jazyků je finštině velmi blízká [[estonština]]. Finové jsou schopni se s Estonci domluvit, i když to nebývá zcela jednoduché.
== Tvorba slov ==
=== Skládání slov ===
Finština je, na rozdíl od [[indoevropské jazyky|indoevropských jazyků]], jazyk [[aglutinační jazyk|aglutinační]]. To znamená, že tvaroslovné [[Přípona (lingvistika)|přípony]] se na [[Slovo|slova]] „nalepují“, takže se tvoří poměrně komplikovaná slova.
Příklady:
* ''vo/isi/mme/ko/han'' — „mohli bychom?“ Kmen slova je v tomto případě změněný z ''voi'' na ''vo'', přípona ''-isi'' značí podmiňovací způsob, ''-mme'' 1. osobu množného čísla, ''-ko'' ano-ne otázku a přípona ''-han'' má několik významů, zde vyjadřuje řečnickou otázku.
* ''talo/ssa/ni/kin/ko'' — „také v mém domě?“ Kmen slova je ''talo'' („dům“), přípona ''-ssa'' znamená „v“, ''-ni'' je posesivní přípona „můj“, ''-kin'' značí „také“ a ''-ko'' ano-ne otázku.
Kromě toho jsou ve finštině běžné složeniny podobně jako v [[němčina|němčině]]. Výsledná slova tedy mohou být opravdu dlouhá. Finové ale při mluvení dávají spíše přednost vyjádření myšlenky pomocí několika slov a používání koncovek a složenin se postupem času redukuje.
Příklad:
* ''kolmivaihekilowattituntimittari'' — „třífázový kilowatthodinametr“
=== Výpůjčky z jiných jazyků ===
Mnoho slov je vypůjčeno ze [[švédština|švédštiny]] a to jak z historické doby, tak z doby poměrně nedávné. Mnoho slov bylo zejména v 19. století, kdy Finsko patřilo [[car]]skému [[Rusko|Rusku]], přijato také z [[ruština|ruštiny]]. Od poloviny [[20. století]] se pod vlivem zejména americké kultury přejímají slova i z [[angličtina|angličtiny]]. Můžeme tedy narazit na slovo ''tsekkaa'', původně anglické ''to check''. Podobně jako jiné jazyky, i finština přijímá zmezinárodnělá slova z mnoha různých, i exotických jazyků. Příkladem je poměrně mnoho [[japonština|japonských]] slov nebo několik výpůjček z [[čeština|češtiny]], například ''robotti'' nebo ''pistooli''.
Ve finštině jsou již dnes patrné vlivy cizích jazyků i v [[Intonace (lingvistika)|intonaci]]. Finskou ano-ne otázku, původně na konci s klesající intonací, již mladá generace velmi ovlivněná [[angličtina|angličtinou]] v některých regionech Finska vyslovuje se zřetelným zdvihajícím se přízvukem.
== Obecné rysy jazyka ==
=== Abeceda ===
V původních finských [[Slovo|slovech]] se používají [[souhláska|souhlásky]] ''D'', ''G'', ''H'', ''J'', ''K'', ''L'', ''M'', ''N'', ''P'', ''R'', ''S'', ''T'' a ''V'' (vyslovují se jako v češtině, jen ''S'' o něco více zasyčí, případně se trochu podobá českému ''Š'' a ''R'' víc zadrnčí) a [[samohláska|samohlásky]] ''A'', ''E'', ''I'', ''O'', ''U'', ''Y'', ''Ä'' a ''Ö'' (''A'', ''E'', ''I'' a ''U'' se opět vyslovují jako v češtině, ''Y'' je jako ''I'' se [[ret|rty]] v kroužku jako při vyslovovaní ''U'', ''Ä'' je mezi ''A'' a ''E'' a ''Ö'' zhruba odpovídá jeho [[němčina|německému]] protějšku). Finská slova proto oplývají samohláskami. Ze [[švédština|švédštiny]] se navíc ještě přidalo ''Å'', které se však používá jen v původních švédských jménech. Souhlásek moderní finština přijala více, hlavně ''B'' a ''F''. Finská [[abeceda]] tak obsahuje všechna písmena [[anglická abeceda|anglické abecedy]].
Zajímavostí je občasné používaní hlásky ''Š'', které však není zahrnuto do standardní finštiny, ačkoli se používá již asi sto let. Velmi zřídka se lze setkat i se ''Ž''. Podle přijatých zvyklostí se názvy cizích míst mají psát s těmito písmeny. Zápis těchto dvou souhlásek byl vypůjčen z češtiny.
Příklady:
* ''Tšekki'' — „Česko“
* ''Tšaikovski'' — „Čajkovskij“
* ''šakki'' — „šachy“
* ''Židlicky'' — „Židlický“
Pro mnoho Finů je ale nepřekonatelným problémem rozlišit mezi „C“, „Č“, „S“, „Š“, „Z“ a „Ž“ nebo dokonce mezi „B“ a „P“ či „F“ a „V“. Češi mají podobný problém při rozlišování finských samohlásek, zejména mezi ''A'', ''Ä'' a ''E'' nebo i mezi ''U'' a ''Y''.
V nářečích se velmi často vůbec neobjevuje ''D'', možné je nahrazení souhláskou ''R''.
Ve výslovnosti se ještě objevuje nosovka '''ŋ''', ve kterou se občas mění ''N'' a ''G''. Podobně se ''M'' občas mění na '''ɱ''' a ''H'' na ɦ.
Příklady:
* ''Lankoni tanssi vahingossa tangoa flamingon kanssa Hangossa.'' má výslovnost „Laŋkoni tanssi vahiŋŋossa taŋŋoa flamiŋŋoŋ kanssa Haŋŋossa.“ („Můj švagr náhodou tancoval tango s flamengem v Hanku.“)
* ''magneetin kanssa'' má výslovnost „maŋneetiŋ kanssa“ („s magnetem“)
=== Zdvojené hlásky ===
Finská [[výslovnost]] se velmi podobá [[čeština|české]], ovšem zcela běžné jsou zde zdvojené [[hláska|hlásky]]. Zdvojená [[samohláska]] se pouze jednoduše prodlužuje (např. finská zdvojená hláska ''aa'' se vysloví jako v české „á“).
Finština však zná i dvojhlásky ze [[souhláska|souhlásek]], které se také vyslovují dlouze (jako jedna dlouhá souhláska). Obyčejně se výslovnost nebo zdvojené souhlásky popisuje jako krátké zadržení při mluvení. Uprostřed zdvojených souhlásek se nalézají hranice [[slabika|slabik]], takže je možné jejich výslovnost popsat jako náznak slabikování. Pro nerodilého mluvčího je mnohdy těžké takovou souhlásku poznat, přestože zcela mění význam slova. Možné zdvojené souhlásky jsou ''kk'', ''ll'', ''mm'', ''nn'', ''pp'', ''rr'', ''ss'' a ''tt''.
Příklady:
* ''palo'' — „požár“
* ''pallo'' — „míč“
* ''tapaa'' — „potkává“
* ''tappaa'' — „zabíjí“
Ve vzácných případech se můžeme ve finštině setkat i s trojitými samohláskami. V tom případě se vyslovuje první dvojice odděleně od třetí samohlásky.
Příklad:
* ''vaa'an'' — genitiv od slova ''vaaka'' („váha“)
=== Dvojhlásky ===
Finština má na rozdíl od češtiny mnoho [[dvojhláska|dvojhlásek]]: ''ai, ei, oi, ui, yi, äi, öi, au, ou, eu, iu, äy, öy, ey, iy, ie, yö, uo''.
Příklady:
* ''sauna'' — „sauna“
* ''äiti'' — „máma“
=== Samohlásková harmonie ===
[[Soubor:Finnish vowel harmony Venn diagram.png|thumb|Samohlásková harmonie]]
Ve finštině se v jednom [[Slovo|slovu]] smí současně objevit jenom [[samohláska|samohlásky]] [[zadní samohláska|zadní]] ''a, o, u'' nebo [[přední samohláska|přední]] ''ä, ö, y''. Samohlásky ''e, i'' jsou [[střední samohláska|neutrální]] a mohou se tedy vyskytovat v jakémkoliv slově. Pokud se ke slovu, které obsahuje pouze neutrální samohlásky, přidává [[Přípona (lingvistika)|přípona]], která existuje jak v přední, tak v zadní variantě, přednost má přední.
Když je slovo složené z různých kratších slov, samohlásková harmonie se uplatní pro každou jeho část zvlášť. Může tedy obsahovat přední i zadní samohlásky najednou.
Samohláskovou harmonii můžeme najít i v jiných jazycích, například [[turečtina|turečtině]], kde je však v poněkud odlišné formě.
=== Změny kmenových souhlásek ===
Třebaže pádové [[Přípona (lingvistika)|přípony]] jsou ve finštině téměř vždy stejné pro jakékoli [[slovo]], ke změnám dochází ve skupině [[souhláska|souhlásek]] před nimi. Změna kmenové souhlásky probíhá mezi souhláskami silného a slabého stupně. Změny jsou poměrně pravidelné, takže i přes jejich větší množství a fakt, že se stupeň mění oběma směry, jsou poměrně lehce zvládnutelné.
Příklady:
* ''silta'' → ''sillalla'' (lt - ll) — „most“ → „na mostě“
* ''ikä'' → ''iässä'' (k - mizí) — „věk“ → „ve věku“
* ''tahtoa'' → ''tahdon'' (t - d) — „chtít“ → „chci“
=== Intonace a přízvuk ===
[[Intonace (lingvistika)|Intonace]] věty je většinou klesající, a to i v případě některých, takzvaných ano-ne otázek.
[[Přízvuk]] je vždy na první [[slabika|slabice]] slova, podobně jako v [[čeština|češtině]]. Slabý přízvuk lze vypozorovat také na třetí slabice.
=== Ano-ne otázka ===
Finština má zvláštní [[Přípona (lingvistika)|příponu]] ''-ko'' a její přední variantu ''-kö'', kterou přikládá ke slovům, na které se ptá otázka, na níž je možno odpovědět buď „ano“, nebo „ne“. Koncovka se nepřikládá v jiných otázkách. Ano-ne otázka má klesající [[Intonace (lingvistika)|intonaci]] podobně jako oznamovací věta.
Příklad:
* ''Onko hän kotona?'' — „Je doma?“
* ''Missä on kukka?'' — „Kde je kytka?“
Na otázku „Kde je kytka?“ nelze odpovědět ano/ne.
=== Další přípony ===
Kromě přípony ''-ko'' má finština mnoho dalších přípon. Níže jsou speciálně zmíněny přivlastňovací přípony. Vedle nich se ve finštině můžeme setkat s příponou ''-kin'' vyjadřující české slovo „také“ nebo ''-kaan'', která je překládána jako slovo „ani“. Přípona ''-han'' má několik různých významů, jeden z nich zhruba odpovídá české příponě „-pak“, v jiném případě přípona zdůrazňuje řečnickou otázku.
Příklad:
* ''autokin'' — „i auto“
* ''minäkään'' — „ani já“
* ''Missähän?'' — „Kdepak?“
* ''Voinkohan?'' — „Mohu?“ (řečnická otázka)
== Nomina (jména) ==
[[Jméno (mluvnice)|Nomina]] jsou ve finštině [[podstatné jméno|podstatná jména]], [[přídavné jméno|přídavná jména]], [[zájmeno|zájmena]] a [[číslovka|číslovky]].
=== Členy ===
Ve finštině se na rozdíl od některých jiných, například západoevropských, jazyků nepoužívají u žádných nomin [[člen (mluvnice)|členy]].
=== Rody ===
Ve finštině se nerozlišují [[jmenný rod|rody]]. Například z korespondence tedy nejde poznat, zda je pisatelem muž či žena. Dokonce i osobní zájmeno ve třetí osobě ''hän'' je společné pro „on“, „ona“ i „ono“.
=== Skloňování ===
[[Skloňování]] je společné pro všechna nomina. V některých publikacích se uvádí, že existuje pouze jeden společný vzor, jiné používají systém vzorů rozsáhlý zhruba stejně jako má [[čeština]]. Jeden z nich sestává z následujících vzorů:
# ''maa'' („země“)
# ''talo'' („dům“)
# ''bussi'' („autobus“)
# ''ovi'' („dveře“)
# ''kieli'' („jazyk“)
# ''käsi'' („ruka“)
# ''huone'' („pokoj, místnost“)
# ''nainen'' („žena“)
# ''sairas'' („nemocný“)
# ''salaisuus'' („tajemství“)
# ''vastaus'' („odpověď“)
# ''avain'' („klíč“)
Kromě těchto vzorů existuje ještě několik méně užívaných vzorů, například ''kaunis'' („krásný“), a několik desítek nepravidelných slov, třeba ''lapsi'' („dítě“) či ''veli'' („bratr“).
=== Pády ===
Finština užívá celkem 14 [[mluvnický pád|pádů]] (někdy se uvádí 15). Systém pádů je značně odlišný od českého, jejich užití se proto někdy překládá velmi špatně. Každý pád se navíc obvykle využívá v několika různých případech.
{| class="wikitable"
! pád
! běžná přípona
! příklad užití
! příklad
! překlad příkladu
|-
| [[nominativ]]
|  
| -
| ''talo''
| dům
|-
| [[genitiv]]
| ''-n''
| (koho, čeho)
| ''talon''
| domu
|-
| [[essiv]]
| ''-na''
| jako
| ''talona''
| jako dům
|-
| [[partitiv]]
| ''-(t)a''
| -
| ''taloa''
| dům (jako neurčitý objekt)
|-
| [[translativ]]
| ''-ksi''
| do (role něčeho)
| ''taloksi''
| do (role) domu
|-
| [[inessiv]]
| ''-ssa''
| v
| ''talossa''
| v domě
|-
| [[elativ]]
| ''-sta''
| z (zevnitř)
| ''talosta''
| z domu
|-
| [[illativ]]
| ''-Vn''
| do
| ''taloon''
| do domu
|-
| [[adessiv]]
| ''-lla''
| na, u, při
| ''talolla''
| na domě
|-
| [[ablativ]]
| ''-lta''
| z
| ''talolta''
| z domu
|-
| [[allativ]]
| ''-lle''
| do, na
| ''talolle''
| na dům
|-
| [[abessiv]]
| ''-tta''
| bez
| ''talotta''
| bez domu
|-
| [[komitativ]]
| ''-ne''
| společně (s)
| ''taloineen''
| s mými domy
|-
| [[instruktiv]]
| -n
| s (pomocí čeho)
| ''taloin''
| s domem
|}
Jako 15. pád se někdy uvádí [[akuzativ]], který je ale téměř (vyjma osobních zájmen) shodný s genetivem.
Tam, kde je to možné, existuje jak zadní, tak přední varianta pádové přípony, například ''-ssa'' a ''-ssä''.
Pro běžný [[objekt]] ve [[věta (lingvistika)|větě]] se podle situace používá nominativu, genitivu, akuzativu a partitivu. Zvláštní skupinu lokálních pádů tvoří šestice inessiv, elativ, illativ, adessiv, ablativ a allativ. Tři z nich (adessiv, ablativ a allativ) jsou vnější, které se používají pro otevřené prostory. Ostatní tři jsou vnitřní. Ty se používají pro uzavřená místa.
Komitativ a instruktiv mají až na výjimky pouze tvary množného čísla, které se používají i pro jednotné číslo. Komitativ se používá často s posesivní příponou.
Inessiv, elativ, illativ, adessiv a abessiv se mohou spojovat i se slovesy například v podobě takzvaného třetího infinitivu. Pádové přípony je možno vysledovat i v postpozicích.
Příklad:
* ''Minä menen syömästä'' — „Jdu z jídla (jezení).“
Ve finštině se dají nalézt i zbytky prauralského [[lokativ]]u, například ve slově ''ulkona'' („venku“). Podobně se někdy považuje za podobný zbytek dalšího pádu koncovka slova ''ulos'' („ven“). Obě slova jsou dnes příslovce. Dalším pádem, který je ve finštině jen v náznacích je [[prolativ]], kterým vyjadřujeme české předložky „skrze“, „pomocí“ nebo „přes“ nebo jen český instrumentál. Ve finštině má koncovku ''-tse'' a najdeme ho jen v některých ustálených spojeních jako ''postitse'' — „poštou“ nebo ''puhelimitse'' — „telefonem“. Podobně jako komitativ a instruktiv i zbytky prolativu jsou většinou jen v množném číslem. Výjimkou jsou slova končící na ''-i''.
Použití pádů není omezeno jen na příklady uvedené v tabulce. Některá slovesa se pojí například s illativem, jiné s inessivem nebo elativem, přičemž se ve všech případech prakticky jedná o objekt. Dále se některé pády používají v ustálených spojeních, například adessiv může někdy nahrazovat český instrumentál.
Příklady:
* ''Minä rakastun saunaan.'' — „Zamilovávám se do sauny.“
* ''Minä käyn saunassa.'' — „Navštěvuji saunu.“
* ''Minä pidän saunasta.'' — „Mám rád saunu.“
* ''Minä kirjoitan kynällä.'' — „Píši tužkou.“
V některých starších zdrojích se některé pády jmenují jinak, případně došlo k jejich upřesnění.
* indefinitiv = partitiv
* objektiv = akuzativ
* mutativ = translativ
* prosekutiv = prolativ
=== Přivlastňovací přípony ===
Finština nemá [[přivlastňovací zájmeno|přivlastňovací zájmena]], místo nich využívá genetivu [[osobní zájmeno|osobních zájmen]]. V psané finštině je navíc ještě přivlastňovaný předmět doplněn zvláštní příponou vyjadřující vlastnictví. Taková přípona se může samozřejmě přidávat za pádové přípony. V některých případech se mohou zájmena i zcela vypouštět.
Příklady:
* ''minun autoni'' — „moje auto“
* ''vaimosi'' — „tvá manželka“
* ''hänen talostansa/hänen talostaan'' — „z jeho (jejího) domu“
Finština nemá ani [[přivlastňovací přídavné jméno|přivlastňovací přídavná jména]]. Také místo nich využívá genetivu.
Příklad:
* ''isän auto'' — „otcovo auto“
== Slovesa ==
=== Ohýbání sloves ===
Podobně jako můžeme najít vzory u ohýbání substantiv, můžeme je najít i u ohýbání sloves. Jejich systém se v publikacích liší. Jeden z nich je zde:
* 1. třída ''saa/da'' („dostat“)
* 2. třída ''puhu/a'' („mluvit“)
* 3. třída má dvě podtřídy
** podtřída 3a) má tři vzory
*** vzor ''tul/la'' („přijít“)
*** vzor ''sur/ra'' („smutnit“)
*** vzor ''pan/na'' („položit; šukat“)
** podtřída 3b)''nous/ta'' („postavit se“)
* 4. třída má tři podtřídy
** podtřída 4a) ''halu/ta'' („chtít“)
** podtřída 4b) ''tarvi/ta'' („potřebovat“)
** podtřída 4c) ''vanhe/ta'' („stárnout“)
Kromě těchto tříd je možno se setkat i s několika nepravidelnými slovesy, třeba ''nähdä'' („vidět“) nebo ''olla'' („být“)
=== Časy ===
Finština má čtyři [[slovesný čas|slovesné časy]]
* [[předminulý čas|předminulý]] (plusquamperfektum) – vytváří se pomocí slovesné spony v minulém čase a činného příčestí minulého času.
* [[minulý čas|minulý]] ([[imperfektum]], které je ale vlastně [[préteritum|préteritem]])
* [[předpřítomný čas|předpřítomný]] (perfektum) – vytváří se pomocí slovesné spony v přítomném čase a činného příčestí minulého času.
* [[přítomný čas|přítomný]] (prézens)
Finština nemá [[budoucí čas]], který nahrazuje buď opisnými tvary nebo přítomným časem. Pomocí pádových koncovek přidávaných k odvozeninám ze sloves se dá vyjádřit i určitá průběhovost děje.
Příklady:
* ''Minä olin mennyt''. — „Šel jsem (před tím, než se něco stalo).“
* ''Minä menin.'' — „Šel jsem.“
* ''Minä olen mennyt.'' — „Šel jsem (před chvílí).“
* ''Minä menen.'' — „Jdu.“
* ''Minä aion mennä.'' — „Půjdu.“ („Plánuju jít.“)
* ''Minä olen menossa.'' — „Jdu (právě teď).“ („Jsem v chození.“)
Záporné věty se vytvářejí pomocí záporného slovesa
=== Záporné sloveso ===
Česká záporka u sloves „ne-“ se vyjařuje pomocí zvláštního záporného slovesa, které se pojí se slovesem v první nebo druhé [[mluvnická osoba|osobě]] bez přípony osobu vyjadřující.
Příklady:
* ''Minä en puhu.'' — „Nemluvím.“
* ''Hän ei puhu.'' — „Nemluví.“
* ''Etkö sinä puhu?'' — „Nemluvíš?“
* ''Minä puhun.'' — „Mluvím.“
Záporné věty v minulých časech se vytvářejí pomocí záporného slovesa, slovesné spony a činného minulého příčestí. Slovesná spona je buď tvořena z přítomného času slovesa „být“, nebo také činným minulým příčestím tohoto slovesa.
Příklady:
* ''Minä en mene.'' — „Nejdu.“
* ''Minä en mennyt.'' — „Nešel jsem.“
* ''Minä en ole mennyt.'' — „Nešel jsem (před chvílí).“
* ''Minä en ollut mennyt.'' — „Nešel jsem (před tím, než se něco stalo).“
* ''Minä en ollut ollut. '' — „Nebyl jsem (před tím, než se něco stalo).“
=== Slovesné způsoby ===
Finština používá [[sloveso|slovesa]] ve čtyřech [[slovesný způsob|slovesných způsobech]]
* oznamovací (indikativ)
* rozkazovací (imperativ)
* podmiňovací (kondicionál)
* potenciál
První tři jsou prakticky stejné jako v [[čeština|češtině]]. Potenciálem se vyjadřuje možnost nebo pravděpodobnost. Používá se jen zřídka.
Někdy se za pátý způsob považuje eventiv, který je kombinací podmiňovacího způsobu a potenciálu. Používal se ve staré literatuře a je možné ho nalézt třeba v historickém eposu [[Kalevala]].
Příklady:
* ''Sinä puhut.'' — „Mluvíš.“
* ''Puhu!'' — „Mluv!“
* ''Älä puhu!'' — „Nemluv!“
* ''Puhukaa!'' — „Mluvte!“
* ''Älkää puhuko!" — „Nemluvte!“
* ''Puhuisit." — „Mluvil bys.“
* ''Olisit puhunut.„ — „Mluvil bys.“ (minulý čas)
* ''Puhuttaisiin.“ — „Mluvilo by se.“ (podmiňovací způsob trpného rodu)
=== Slovesný rod ===
Finština má jak činný (aktivní), tak trpný (pasivní) [[slovesný rod]]. Trpný rod se využívá mnohem více než v češtině. V hovorové finštině se tvary trpného rodu někdy přenášejí i do činného rodu. Trpný rod se vytváří z kořene infinitivu přidáním koncovky ''-Kaan'' (''K'' představuje souhlásku) v případě přítomného času a koncovek ''-tiin'' nebo ''-ttiin'' v případě minulého času. Samořejmostí je například existence zvláštního tvaru pro podmiňovací způsob trpného rodu.
==== Přítomný čas trpného rodu ====
Přítomný čas trpného rodu se tvoří tak, že se k slabému samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu připojí přípona ''-taan''/''-tään''. Pokud kmen slovesa končí na samohlásku ''-a''/''-ä'', dochází k změně na ''-e''. Slovesa, jejichž infinitiv končí na ''-da''/''-dä'', mají příponu ''daan''/''dään''. Slovesa, která mají infinitivní koncovku ''-la''/''-lä'', ''-na''/''-nä'' nebo ''-ra''/''-rä'', mají příponu pasivu ''-laan''/''-lään'', ''-naan''/''-nään'' nebo ''-raan''/''-rään''. Verba kontrakta, která mají v infinitivu koncovku ''-ta'', připojují v pasivu pouze příponu ''-an''/''-än'' přímo k infinitivu. Záporný tvar pasivu se utvoří s kladného pasivu odtržením koncového ''-an''/''-än'' a přidáním záporného slovesa ''ei''. Tudíž jsou tvary některých sloves shodné s tvary infinitivu.
{| class=wikitable
! infinitiv !! kmen !! kladné pasivum !! záporné pasivum
|-
! colspan=4 | přípona -taan/-tään
|-
| antaa - ''dát'' || ann'''e'''- || anne'''taan''' || '''ei''' anne'''ta'''
|-
| nukkua - ''spát'' || nuku- || nuku'''taan''' || '''ei''' nuku'''ta'''
|-
| lukea - ''číst'' || lue- || lue'''taan''' || '''ei''' lue'''ta'''
|-
| nousta - ''vstávat'' || nous- || nous'''taan''' || '''ei''' nous'''ta'''
|-
! colspan=4 | přípona -daan/-dään
|-
| jouda - ''pít'' || jou- || jou'''daan''' || '''ei''' jou'''da'''
|-
| tehdä - ''dělat'' || teh- || teh'''dään''' || '''ei''' teh'''dä'''
|-
! colspan=4 | přípona -laan/-lään -naan/-nään -raan/-rään
|-
| olla - ''být'' || ol- || ol'''laan''' || '''ei''' ol'''la'''
|-
| mennä - ''jít'' || men- || men'''nään''' || '''ei''' men'''nä'''
|-
| purra - ''kousat'' || pur- || pur'''raan''' || '''ei''' pur'''ra'''
|-
! colspan=4 | verba kontrakta - přípona -an/-än
|-
| haluta - ''chtít'' || || haluta'''an''' || '''ei''' haluta
|-
| tarvita - ''potřebovat'' || || tarvita'''an''' || '''ei''' tarvita
|}
==== Minulý čas trpného rodu ====
Minulé pasivum se tvoří obdobně jako pasivum přítomného času. Koncovka se připojuje k samohláskovému nebo souhláskovému (pokud jej sloveso má) kmenu. Pokud se připojuje k samohláskovému kmenu s krátkou samohláskou na konci, je přípona ''-ttiin''. V ostatních případech je přípona ''-tiin''. Stejně jako v případě přítomného pasiva dochází ke změně samohlásky ''-a''/''-ä'' na konci kmenu na ''-e''. Záporný tvar minulého pasivu dostaneme odtržením ''-iin'' od kladného minulého pasiva a přidáním koncovky ''-u''/''-y''. Přípony záporného minulého pasiva jsou tedy ''-ttu''/''-tty'' a ''-tu''/''-ty''. Tento tvar je shodný s tvarem minulého pasivního participia. Verba kontrakta se narozdíl od přítomného pasiva tvoří tak, že k souhláskovému kmeni připojíme koncovku ''tiin''/''tiin''.
{| class=wikitable
! infinitiv !! kmen !! kladné pasivum !! záporné pasivum
|-
! colspan=4 | přípona -ttiin
|-
| antaa - ''dát'' || ann'''e'''- || anne'''ttiin''' || '''ei''' anne'''ttu'''
|-
| nukkua - ''spát'' || nuku- || nuku'''ttiin''' || '''ei''' nuku'''ttu'''
|-
| lukea - ''číst'' || lue- || lue'''taan''' || '''ei''' lue'''ttu'''
|-
! colspan=4 | přípona -tiin
|-
| nousta - ''vstávat'' || nous- || nous'''tiin''' || '''ei''' nous'''tu'''
|-
| jouda - ''pít'' || jou- || jou'''tiin''' || '''ei''' jou'''tu'''
|-
| tehdä - ''dělat'' || teh- || teh'''tiin''' || '''ei''' teh'''ty'''
|-
| olla - ''být'' || ol- || ol'''tiin''' || '''ei''' ol'''tu'''
|-
| mennä - ''jít'' || men- || men'''tiin''' || '''ei''' men'''ty'''
|-
| purra - ''kousat'' || pur- || pur'''tiin''' || '''ei''' pur'''tu'''
|-
! colspan=4 | verba kontrakta - přípona -tiin
|-
| haluta - ''chtít'' || halut- || halut'''tiin''' || '''ei''' halut'''tu'''
|-
| tarvita - ''potřebovat'' || tarvit- || tarvit'''tiin''' || '''ei''' tarvit'''tu'''
|}
==== Předpřítomný a předminulý čas trpného rodu ====
Tvoří se pomocným slovesem ''olla'' a tvarem minulého pasivního participia (přípony ''-ttu''/''-tty'' a ''-tu''/''-ty'', viz minulý čas trpného rodu). Sloveso ''olla'' je v předpřítomném pasivu ve tvaru ''on''/''ei ole'' a v předminulém pasivu ve tvaru ''oli''/''ei ollut''. Sloveso ''olla'' je jen v těchto tvarech, protože trpný rod má pouze jeden tvar.
Předpřítomný čas trpného rodu:
* on annettu - ei ole annettu
* on tehty - ei ole tehty
* on menty - ei ole menty
Předminulý čas trpného rodu:
* oli annettu - ei ollut annettu
* oli tehty - ei ollut tehty
* oli menty - ei ollut menty
=== Posesivní konstrukce ===
Finština nemá [[sloveso]] „mít“, ale nahrazuje je, podobně jako [[ruština]], opisem, který se asi nejlépe dá vyjádřit jako „u někoho je něco“ nebo také „na někom je něco“.
Příklad:
* ''Minulla on auto.'' — „Mám auto.“ („U mě je auto.“)
== Neohebné slovní druhy ==
=== Příslovce ===
[[Příslovce]] se tvoří pomocí přípon z [[přídavné jméno|přídavných jmen]] podobným způsobem jako v jiných jazycích.
=== Postpozice ===
Ačkoliv finština hojně využívá pádových přípon a má celkem mnoho [[předložka|předložek]], zcela zvláštním fenoménem jsou [[postpozice]] („záložky“), které stojí vždy za slovem, ke kterému patří. Pojí se většinou s genetivem nebo partitivem, ale je možno nalézt i jiné kombinace.
Příklady:
* ''talon '''edessä''''' — „'''před''' domem“
* ''loppuun '''asti''''' — „'''až do''' konce“

== Externí odkazy ==
* [http://fi.euweb.cz/ Finsko-český slovník]
* (finsky) [http://www.cc.jyu.fi/~hetahein/tiede/verbikaava.html Příklad vyčasování slovesa]
* (anglicky) [http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/Finnish.html Finština a její zvláštnosti]
* (anglicky) [http://www.101languages.net/finnish/ Finnish 101] Learn Finnish online
* (finsky) [http://www.cs.tut.fi/~jkorpela/siv/asu.html Pikantnosti finštiny při přejímání slov]
* (anglicky) [http://www.hut.fi/u/tuhkanen/Sery-C/Kotus-sz-hatut-EN.html O Š a Ž ve finštině]
* (finsky) [http://fi.wiktionary.org/wiki/Wikisanakirja:Suomen_kielen_taivutustyypit Rozsáhlý přehled vzorů ve finštině na Wikislovníku]
* (finsky) [http://www.kaannos.com Kaannos.com - Free dictionary]

{{Uralské jazyky}}
{{Šablona:Oficiální jazyky EU}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Finština| ]]
[[Kategorie:Baltofinské jazyky]]
[[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]]
[[Kategorie:Živé jazyky]]
[[Kategorie:Jazyky Finska]]
[[Kategorie:Jazyky Švédska]]

Finština - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení