Sysop: 1 revizi

2014-03-13T13:07:02Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 13. 3. 2014, 13:07

Sysop: + Vylepšení

2011-07-24T00:18:57Z

+ Vylepšení

Nová stránka

{{Infobox Politik
| jméno = Franz Vranitzky
| obrázek = Franz-vranitzky-01.jpg
| pořadí =
| úřad = [[Seznam kancléřů Rakouska|Kancléř Rakouska]]
| od = [[16. červen|16. června]] [[1986]]
| do = [[28. leden|28. ledna]] [[1997]]
| předchůdce = [[Fred Sinowatz]]
| nástupce = [[Viktor Klima]]
| prezident = [[Kurt Waldheim]], [[Thomas Klestil]]
| úřad2 = Ministr financí
| pořadí2 =
| od2 = [[10. září]] [[1984]]
| do2 = [[16. červen|16. června]] [[1986]]
| předchůdce2 = [[Herbert Salcher]]
| nástupce2 = [[Ferdinand Lacina]]
| předseda_vlády2= [[Fred Sinowatz]]
| datum_narození = [[4. října]] [[1937]] ({{Věk|1937|10|4}} let)
| místo_narození = [[Vídeň]], [[Rakousko]]
| strana = [[SPÖ]]
| manžel/ka =
| alma_mater =
| náboženství = římský katolík
| podpis =
}}
'''Franz Vranitzky''' (* [[4. říjen|4. října]] [[1937]] [[Vídeň]]) je [[Rakousko|rakouský]] [[bankéř]] a [[SPÖ|sociálně-demokratický]] [[politik]]. Nejprve byl [[Ministr financí|ministrem financí]] v [[Fred Sinowatz|Sinowatzově]] vládě ([[1984]]-[[1986]]) a od roku 1986 do roku [[1997]] [[kancléř]]em (v pěti vládách). Stal se tak po [[Bruno Kreisky|Brunovi Kreiském]] druhým nejdéle sloužícím [[Seznam kancléřů Rakouska|kancléřem Rakouska]]. Významně se zasadil o členství Rakouska v [[EU|Evropské unii]]. V roce [[1991]] byl prvním rakouským kancléřem, který veřejně odmítl do té doby oficiálně proklamovanou tezi, že Rakousko bylo pouhou první obětí [[Adolf Hitler|hitlerovského]] [[Nacistické Německo|Německa]], a přiznal též spoluúčast Rakouska na zločinech za [[druhá světová válka|druhé světové války]]. Za jeho vlád [[koalice|velké koalice]] SPÖ a [[ÖVP]] se vytvářel systém označovaný jako „''proporční demokracie''“ ({{vjazyce2|de|''Proporzdemokratie''}}).

== Rakouský kancléř ==
Franz Vranitzky se [[seznam kancléřů Rakouska|rakouským kancléřem]] stal v červnu [[1986]] po odstoupení [[Fred Sinowatz|Freda Sinowatze]] a vedl koaliční vládu [[SPÖ]] a [[FPÖ]]. V FPÖ však právě vrcholil konflikt mezi tehdejším spolkovým předsedou strany a vicekancléřem [[Norbert Steger|Norbertem Stegerem]] a [[Korutany|korutanským]] předsedou [[Jörg Haider|Jörgem Haiderem]], který vyústil v září roku 1986 ve zvolení Haidera novým spolkovým předsedou strany – získal 57,7% hlasů. Haider změnil do té doby převládající sociálně-liberální politiku strany směrem k [[nacionalismus|nacionalismu]], [[populismus|populismu]] a odmítání integrace Rakouska do [[Evropské společenství|Evropských společenství]] (ES). To znamenalo konec tehdejší vládní koalice. Následovaly předčasné parlamentní volby na konci roku 1986. Ty přinesly Haiderově straně necelých deset procent hlasů a 18 křesel v parlamentu - dvojnásobný počet oproti roku [[1983]]. To donutilo SPÖ a [[ÖVP]] k vytvoření velké koalice, což postupně vedlo k nastolení tzv. proporční demokracie<ref>[http://www.globalpolitics.cz/clanky/rakousko David Minařík: Vývoj rakouského sociálního státu jako segmentu politiky]</ref> (politici dvou velkých vládnoucích stran ovládli všechny důležité funkce ve státě). Vlády této velké koalice byly u moci od roku [[1987]] až do roku [[2000]].

V roce [[1988]] stanul Franz Vranitzky i v čele SPÖ a zásadně ovlivnil proevropské směřování strany, které bylo podpořeno i veřejným míněním. Téma vstupu do ES se tehdy stalo součástí rakouského vnitropolitického a mezistranického boje. ÖVP a SPÖ se přely o pozici nejvíce proevropské strany v zemi, zatímco FPÖ se ucházela o voličské hlasy těch, kteří byli z různých důvodů proti rakouskému členství v ES. Přitom až do nástupu Jörga Haidera na post šéfa strany byla FPÖ jedinou stranou, která jednoznačně prosazovala úplné začlenění Rakouska do Evropských společenství<ref>[http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=227 Vít Hloušek, Klára Poláčková: Volby do Evropského parlamentu 2004 v Rakousku a rakouské politické strany]</ref>. Vranitzkého vláda předložila v červenci 1989 žádost o členství v EU. Po ukončení [[Vyjednávání|negociací]] v březnu 1994 uspořádala rakouská vláda 12. června 1994 všeobecné referendum o vstupu do EU a pro vstup se vyslovilo 66,58 % zúčastněných voličů<ref>http://www.euroskop.cz/386/sekce/rakousko-v-evropske-unii/</ref>.

Ve volbách v říjnu 1994 značně posílily opoziční strany (především Haiderova FPÖ, své mandáty rozšířili [[Die Grünen – Die grüne Alternative|zelení]] a průnik do parlamentu se podařil [[Liberales Forum|liberálům]] - poprvé od druhé světové války tak v [[Národní rada (Rakousko)|Národní radě]] zasedlo pět politických stran), naopak obě vládní strany zaznamenaly úbytek voličů. Pro sociální demokraty to byl nejhorší výsledek od roku 1945 (34,9%), který neodvrátila ani populatita kancléře Franze Vranitzkého ani ekonomické výsledky rakouského [[Sociální stát|sociálního státu]].

V říjnu [[1995]] došlo ke koaliční roztržce a vyhlášení předčasných parlamentních voleb, které se konaly 17. prosince 1995 a SPÖ v nich dosáhla překvapivého úspěchu. Prezident [[Thomas Klestil|Klestil]] proto pověřil sestavením vlády opět Franze Vranitzkého. V noci ze 7. na 8. březen [[1996]] Vranitzkého sociální demokraté a lidovci vicekancléře a ministra zahraničí [[Wolfgang Schüssel|Wolfganga Schüssela]] po dvouměsíčním jednání uzavřeli koaliční dohodu. Jejím klíčovým bodem byla úsporná opatření, která měla vést ke konsolidaci státního rozpočtu - nezbytné ke splnění [[Maastrichtská kritéria|maastrichtských kritérií]] pro fungování [[Evropská měnová unie|evropské měnové unie]] (znamenalo to dostat rozpočtový schodek pod 3%, přičemž v roce 1995 činil 5,5 %, tedy 100 miliard [[rakouský šilink|šilinků]]). Pro každý rezort byly nahlášeny značné úspory.

Vranitzky odstoupil v roce [[1997]] – po deseti letech svého šéfování velké koalici sociálních demokratů a lidovců. Jeho nástupcem se stal dosavadní ministr financí [[Viktor Klima]]. Vranitzkého poměrně překvapivá demise uprostřed volebního období přišla v okamžiku, kdy proběhla privatizace banky [[Creditanstalt]], při níž opět propukla větší koaliční krize, a kterou pro sebe rozhodli ministr financí Viktor Klima a s ním i sociální demokraté - tím, že odsouhlasili nákup Creditanstaltu ústavem [[Bank Austria]].

== Reference ==
<references />

{{commonscat|Franz Vranitzky}}{{Článek z Wikipedie}}
{{DEFAULTSORT:Vranitzky, Franz}}
[[Kategorie:Rakouští kancléři]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]

Franz Vranitzky - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: + Vylepšení