Hôtel Beauharnais - Historie editací

Sysop: Nahrazení textu „Otto von Bismarck“ textem „Otto von Bismarck“

2018-07-23T07:34:16Z

Nahrazení textu „Otto von Bismarck“ textem „Otto von Bismarck“

← Starší verze		Verze z 23. 7. 2018, 07:34
Řádka 3:		Řádka 3:

	== Historie ==		== Historie ==
-	Palác dokončil v roce 1714 [[architekt]] Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil [[Evžen de Beauharnais]], nevlastní syn [[Napoleon Bonaparte\|Napoleona]] a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do [[empír]]ového stylu. V roce 1818 získal palác [[Fridrich Vilém III.]] do majetku [[Prusko\|Pruska]] a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval [[Otto von Bismarck]] jako pruský vyslanec. V roce [[1938]] zde [[židé\|židovský]] mladík [[Herschel Grynszpan]] spáchal [[atentát]] na diplomata [[Ernst vom Rath\|Ernsta Eduarda vom Ratha]], což bylo záminkou k rozpoutání tzv. [[křišťálová noc\|křišťálové noci]]. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku [[1944]], kdy byla budova zabavena. V roce [[1951]] byl zapsán mezi [[monument historique\|historické památky]] a roku [[1961]] byl vrácen [[Německo\|Spolkové republice]]. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž [[Palais de la découverte]] na ''Avenue Franklin D. Roosevelt'', nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech [[1964]]-[[1968]] byl palác v nákladu 17 miliónů [[německá marka\|marek]] renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance.	+	Palác dokončil v roce 1714 [[architekt]] Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil [[Evžen de Beauharnais]], nevlastní syn [[Napoleon Bonaparte\|Napoleona]] a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do [[empír]]ového stylu. V roce 1818 získal palác [[Fridrich Vilém III.]] do majetku [[Prusko\|Pruska]] a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval Otto von Bismarck jako pruský vyslanec. V roce [[1938]] zde [[židé\|židovský]] mladík [[Herschel Grynszpan]] spáchal [[atentát]] na diplomata [[Ernst vom Rath\|Ernsta Eduarda vom Ratha]], což bylo záminkou k rozpoutání tzv. [[křišťálová noc\|křišťálové noci]]. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku [[1944]], kdy byla budova zabavena. V roce [[1951]] byl zapsán mezi [[monument historique\|historické památky]] a roku [[1961]] byl vrácen [[Německo\|Spolkové republice]]. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž [[Palais de la découverte]] na ''Avenue Franklin D. Roosevelt'', nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech [[1964]]-[[1968]] byl palác v nákladu 17 miliónů [[německá marka\|marek]] renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance.

	Od roku [[2002]] budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce [[2004]] restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.<ref>(německy) [http://www.dtforum.org/index.php?id=87 Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění]</ref>		Od roku [[2002]] budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce [[2004]] restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.<ref>(německy) [http://www.dtforum.org/index.php?id=87 Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění]</ref>

Sysop: 1 revizi

2014-05-24T14:37:19Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 24. 5. 2014, 14:37

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-30T12:27:56Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F026337-0012, Paris, Einweihung Deutsche Botschaft.jpg|thumb|Portikus paláce (1968)]]
'''Hôtel Beauharnais''' je městský [[palác]] v [[Paříž]]i v [[7. obvod (Paříž)|7. obvodu]] v ulici ''Rue de Lille''. Palác byl tradičním sídlem [[Německo|německého]] [[Vyslanec|velvyslanectví]], dnes slouží jako rezidence německého velvyslance v Paříži.

== Historie ==
Palác dokončil v roce 1714 [[architekt]] Germain Boffrand (1667-1754) pro Jeana Baptista Colberta, markýze de Torcy, diplomata a ministra zahraničí Ludvíka XIV. V roce 1803 jej koupil [[Evžen de Beauharnais]], nevlastní syn [[Napoleon Bonaparte|Napoleona]] a italský vícekrál, po kterém nese palác své jméno. Ten nechal budovu přestavět do [[empír]]ového stylu. V roce 1818 získal palác [[Fridrich Vilém III.]] do majetku [[Prusko|Pruska]] a stal se sídlem velvyslanectví. V roce 1862 zde krátce pobýval [[Otto von Bismarck]] jako pruský vyslanec. V roce [[1938]] zde [[židé|židovský]] mladík [[Herschel Grynszpan]] spáchal [[atentát]] na diplomata [[Ernst vom Rath|Ernsta Eduarda vom Ratha]], což bylo záminkou k rozpoutání tzv. [[křišťálová noc|křišťálové noci]]. Velvyslanectví zde sídlilo až do roku [[1944]], kdy byla budova zabavena. V roce [[1951]] byl zapsán mezi [[monument historique|historické památky]] a roku [[1961]] byl vrácen [[Německo|Spolkové republice]]. Protože v té době Německo mělo novou budovu velvyslanectví poblíž [[Palais de la découverte]] na ''Avenue Franklin D. Roosevelt'', nemohl již být využit jako sídlo velvyslanectví. V letech [[1964]]-[[1968]] byl palác v nákladu 17 miliónů [[německá marka|marek]] renovován a slouží k reprezentativním účelům, především jako sídlo velvyslance.

Od roku [[2002]] budovu podrobně zdokumentovalo Německé fórum pro dějiny umění (Deutsche Forum für Kunstgeschichte). V této souvislosti byl v roce [[2004]] restaurován Zelený salón a obnovena zahrada podle plánů z roku 1817.<ref>(německy) [http://www.dtforum.org/index.php?id=87 Palác na stránkách Německého fóra pro dějiny umění]</ref>

== Architektura ==
Rezidence leží východně od budovy [[Národní shromáždění (Francie)|Národního shromáždění]] a západně od [[Musée d'Orsay]] na [[rive gauche|levém břehu]] řeky [[Seina|Seiny]]. Na jihu k ulici ''Rue de Lille'' se nachází za vysokou zdí [[nádvoří]]. [[Portikus]] připomíná [[egypt]]ské stavby, je vyroben ze dřeva se [[štuk]]ovými obklady a upomíná na [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonovo tažení do Egypta]]. Interiér a nábytek je zařízen v empírovém slohu, opěrky mají tvar labutích krků, nohy křesel tlapy lvů, sochy [[Sfinga|Sfingy]] nebo turecký [[budoár]] jsou umělecky mimořádně hodnotné.<ref>(německy)[http://www.zeit.de/2006/10/Imperiale_Wehmut Michael Moenninger, Imperiale Wehmut]</ref> Na severu se rozkládá zahrada s výhledem na Seinu a [[Jardin des Tuileries]] na [[rive droite|druhém břehu]]. Pozemek má rozlohu 3736 m<sup>2</sup> a podlahová plocha 6550 m<sup>2</sup>.<ref>(německy) [http://www.bbr.bund.de/nn_21464/DE/BautenBundesAusland/BotschaftenKonsulate/Paris/Paris.html Popis paláce]</ref>

== Reference ==
{{Geo dms|48|51|39.5|N|s|2|19|20.5|E|v|type:landmark}}
<references />
== Externí odkazy ==
* (německy) [http://www.bbr.bund.de/nn_21464/DE/BautenBundesAusland/BotschaftenKonsulate/Paris/Paris.html Palác na stránkách Spolkového úřadu pro výstavbu]
* (německy) [http://www.welt.de/print-welt/article346408/Voelkerverbindende_Zaertlichkeit_Das_Palais_Beauharnais_in_Paris.html Dějiny paláce]
* (francouzsky) [http://www.paris.diplo.de/Vertretung/paris/fr/__01/residence__seite.html Palác na stránkách Německého velvyslanectví v Paříži]
* (francouzsky) [http://www.culture.gouv.fr/public/mistral/merimee_fr?ACTION=CHERCHER&FIELD_1=REF&VALUE_1=PA00088693 Záznam v evidenci historických památek]

{{commonscat|Palais Beauharnais}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Paláce v Paříži|Beauharnais]]
[[Kategorie:Historické památky v Paříži]]
[[Kategorie:Politika v Paříži]]
[[Kategorie:7. obvod (Paříž)]]