Ivan Drago: 1 revizi

2014-06-02T14:58:15Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 2. 6. 2014, 14:58

Sysop: Nahrazení textu

2011-10-19T15:41:34Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox sídla světa
| jméno = Hajdarábád<br />హైదరాబాదు<br />حیدر آباد
| orig.jméno =
| foto = Soubor:Hyderabad india .jpg
| popisek.foto = [[Čárminár]]
| vlajka =
| znak =
| souřadnice = {{coor dms|17|22|00|N|s|78|29|00|E|v|}}
| nad.výš = 450 – 600
| stát = Indie
| pojem.vyšší.celek = [[svazový stát]]
| název.vyšší.celek = [[Ándhrapradéš]]
| pojem.nižší.celek =
| název.nižší.celek =
| admin.děl =
| mapa =
| velikost mapy =
| rozloha = 625
| obyvatelé = 6 112 250
| rok = [[2007]]
| hustota = 14 497
| etnické.složení = [[Telugové]], [[Urdové]]
| nábož.složení = [[muslim]]ové, [[hinduismus|hinduisté]]
| starosta =
| web = www.ghmc.gov.in
| telefon = +9140
| PSČ = 500000
}}
'''Hajdarábád''' ([[telugština|telugsky]] హైదరాబాదు, ''Hajdarábádu'' nebo హైదరాబాద్, ''Hajdarábád,'' [[urdština|urdsky]] حیدر آباد, ''Hajdar Ábád,'' [[angličtina|anglicky]] ''Hyderabad)'', doslova „Hajdařino město“, je hlavní město [[Indie|indického]] svazového státu [[Ándhrapradéš]]. 6 miliónů obyvatel z něj dělá šesté největší město v Indii. Jako bývalé sídlo [[sultán]]ů a [[nizám]]ů je Hajdarábád významným [[muslim]]ským centrem na jinak převážně [[hinduismus|hinduistickém]] jihu Indie. Současně je město a jeho okolí ostrovem jazykovým, je zde velmi rozšířená indoevropská urdština, i když hlavním jazykem Ándhrapradéše je drávidská telugština.
Dnes je Hajdarábád znám též jako rychle rostoucí centrum [[Informační technologie|IT průmyslu]], kde soupeří o prvenství s [[Karnátaka|karnátackým]] [[Bengalúru]]. Z přezdívky ''Cyberabad'' (čti [sajbarábád]), kterou si tím vysloužil, se dnes už stal regulérní název severozápadní městské části.
== Historie ==
Severně od řeky [[Músí]] (మూసీ నద, ''Músí nadi)'' se tyčí 120 m vysoký [[žula|žulový]] vrch Gólkonda (గోల్కొండ, ''Gólkonḍa,'' doslova „Pastýřský vrch“). Na něm stála od roku 1143 stejnojmenná pevnost, kterou dali postavit [[Kákatijské království|kákatijští králové]] z Órugallu (ఓరుగల్లు, dnešní [[Varangal]] వరంగల). Kolem pevnosti postupně vyrostlo město, její vnější hradby měly obvod 7 km. Odedávna se zde obchodovalo s [[diamant]]y z okolních dolů, některé světově proslulé diamanty (např. [[Koh-i-Noor]]) pocházejí odtud. Kákatijská dynastie (కాకతీయ వంశము, ''Kákatíja vanśamu)'' vládla do roku 1323.
V roce 1347 vznikl na severu sultanát [[Bahmaní]] (بہمنی سلطنت, ''Bahmanī salţanat)'' s centrem nejdříve v [[Gulbarga|Gulbarze]] a později (od roku 1422) v [[Bídar]]u. V polovině 15. století kontrolovali bahmanští sultáni [[Dekán]] severně od řeky [[Krišna (řeka)|Krišny]] od pobřeží k pobřeží a Gólkonda patřila jim.
V 16. století byla centrální moc Bídaru oslabena a provinční vládci si vládli sami. Bahmansko se tak de facto rozpadlo na pět tzv. [[Dekánské sultanáty|Dekánských sultanátů]] ([[Ahmadnagar]], [[Bidžapur]], [[Berar]], [[Bídar]] a [[Gólkondský sultanát|Gólkondu]]). Zakladatelem gólkondské dynastie Kutub Šáhí byl [[Kulí Kutub al-Mulk]] (కులీ కుత్బుల్ ముల్క్, ''Kulí Kutbul Mulk),'' [[šíita]] původně z turkmenské kmenové federace [[Kara Koyunlu]], který na začátku 16. století přišel se svými příbuznými do [[Dillí]], později pokračoval dále na jih do Dekánu a sloužil bahmanskému sultánovi [[Muhammad Šáh|Muhammadu Šáhovi]] (محمد شاه). Ten ho poslal do [[Telangana|Telangany]] potlačit nepokoje. Kulí dobyl Gólkondu v roce 1518 a stal se guvernérem Telangany; po rozpadu Bahmanské říše přijal titul Kutub Šáh (سلطان قلی قطب شاہ, ''salţān Qulī Quţub Šāh)'' a osamostatnil se. Naučil se telugsky, skládal telugskou a urdskou poezii. Byl tolerantní k hinduistům a schopné hinduisty zaměstnával u dvora i ve státní správě.
Pátý gólkondský sultán, Muhammad Kulí Kutub Šáh (మహమ్మద్ కులీ కుతుబ్ షా, ''Mahammad Kulí Kutub Šá,'' 1580–1612), byl v roce 1591 nucen kvůli nedostatku vody v Gólkondě přenést sídlo o několik kilometrů dále, na jižní břeh Músí, kde založil nové město. Podle pověsti v těchto místech kdysi žila tanečnice [[Bhágmatí]] (بھاگ متی), do které se mladý Muhammad Kulí zamiloval a které dal jméno ''Hajdar Mahal''. Po ní pak pojmenoval nové město Hajdarábád. Město bylo předem rozplánováno a mělo napodobovat tehdy nové perské město [[Isfahán]], které sultánovi učarovalo. [[Čárminár]] s mešitou v prvním patře byl v jeho středu jako poděkování Všemohoucímu za zažehnání [[mor]]ové epidemie, která hrozila zadusit projekt hned v samém začátku.
Poslední sultán, Abul Hasan Kutub Šáh (అబుల్ హసన్ కుతుబ్ షా, ''Abul Hasan Kutub Šáh,'' 1672–1687), nakonec neudržel Gólkondské království proti [[Mughalská říše|říši Velkých Mughalů]]. Už jeho otec musel formálně uznat jejich nadvládu a zavázat se k placení výkupného. Abul Hasan zřejmě kolem roku 1683 přestal platit pravidelně a mughalský vládce [[Aurangzéb]] (اورنگ‌زیب, ''Aūrang zīb)'' přitáhl s vojskem, aby si vynutil poslušnost. Osm měsíců obléhal gólkondskou pevnost, až se nakonec v říjnu 1687 dostal dovnitř díky podplacenému zrádci. Abul Hasan byl zajat a strávil zbytek života ve vězení v [[Daulatábádu]].
Dynastie Kutub Šáhí skončila, Hajdarábád i celé Gólkondské království se dostalo pod přímou kontrolu mughalů, nedrželi ho však déle než několik desetiletí. Po Aurangzébově smrti v roce 1707 se říše začala postupně rozpadat. Do léta 1719 se na trůně vystřídalo 5 panovníků, dva z nich byli zavražděni. Mezitím ještě v květnu 1719 povstal [[Kamar-ud-dín Chán]] (قمر الدین خان, ''Qamar al-dīn Khān),'' který ještě za Aurangzéba býval dekánským [[místokrál]]em. Pět let válčil na různých místech Dekánu s mughalovými přívrženci, až po vítězství nad [[Mubaríz Chán|Mubarízem Chánem]] v roce 1724 definitivně potvrdil svoji nezávislost. Přijal jméno Ásaf Džáh (آصف جاہ, ''Āşaf Jāh)'' a titul [[nizám]], pod kterým vládl nově vzniklému [[Hajdarábád (stát)|Ásafijskému království]] (مملکت آصفی, ''Mamlakat āşafī,'' později též ''Hajdarábádský stát).'' Zpočátku měl dvůr v [[Aurangábád]]u, později se přesunul do Hajdarábádu. Jeho dynastie Ásaf Džáhí tu vládla až do roku [[1948]].
Po půlgenerační přestávce začalo město opět vzkvétat, stalo se centrem vzdělanosti a umění, a zatímco moc mughalů na severu nadále klesala, srdcem islámské Indie se stal právě Hajdarábád. Jako už dřívějším vládcům, naleziště drahých kamenů přinášela i nizámům extrémní bohatství. Nizámové si udrželi jistou míru nezávislosti i na Britech a Hajdarábádské království bylo největším nezávislým útvarem na subkontinentě v dobách britské nadvlády. Po vyhlášení indické nezávislosti v roce [[1947]] chtěl poslední nizám [[Osman Alí Chán]] zůstat nezávislý i na Indii, ale po nepokojích jeho zemi obsadila indická armáda a z jeho království se stal indický svazový stát [[Hajdarábád (stát)|Hajdarábád]].
Město Hajdarábád se během 400 let své existence rozrostlo i daleko na severní břeh řeky Músí, pohltilo staré osídlení kolem Gólkondy a spojilo se se [[Sikindrábád]]em na severu od jezera [[Husén Ságar]]. Na severozápadě, u vesnice (dnes městské části) [[Gačibaulí]] začaly na přelomu tisíciletí vyrůstat moderní budovy, zastoupení počítačových firem (např. Microsoft nebo [[Infosys]], kampusy vysokých škol aj. Místo drahých kamenů dnes peníze do města přitahují informační technologie.

== Souřadnice ==
{{Geo dms|17|22|00|N|s|78|29|00|E|v|}}
== Reference ==
* Sarina Singh, Stuart Butler, Virginia Jealous, Amy Karafin, Simon Richmond, Rafael Wlodarski: ''Lonely Planet South India''. Lonely Planet Publications, Victoria – Oakland – London, 2007. ISBN 978-1-74104-704-2

{{Commonscat|Hyderabad}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Města v Indii]]
[[Kategorie:Ándhrapradéš]]

Hajdarábád - Historie editací

Ivan Drago: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu