Harfa - Historie editací

Sysop: + FLICKR

2021-04-15T11:39:23Z

+ FLICKR

← Starší verze		Verze z 15. 4. 2021, 11:39
Řádka 14:		Řádka 14:
	\| poznámka = tónový rozsah pro moderní<br />pedálovou harfu		\| poznámka = tónový rozsah pro moderní<br />pedálovou harfu
	\| příbuzné nástroje = [[Keltská harfa]]		\| příbuzné nástroje = [[Keltská harfa]]
-	}}	+	}}{{Různé významy\|tento=hudebním nástroji\|}}'''Harfa''' je [[strunný nástroj\|strunný]] [[hudební nástroj]], jedná se o jeden z nejstarších hudebních nástrojů vůbec. Harfy se liší od ostatních [[chordofon\|složených chordofonů]] tím, že jsou jejich struny na rezonátor kolmé; například [[kytara]], [[housle]] či [[citera]] mají struny s rezonátorem rovnoběžné.
-	{{Různé významy\|tento=hudebním nástroji\|}}	+
-	'''Harfa''' je [[strunný nástroj\|strunný]] [[hudební nástroj]], jedná se o jeden z nejstarších hudebních nástrojů vůbec. Harfy se liší od ostatních [[chordofon\|složených chordofonů]] tím, že jsou jejich struny na rezonátor kolmé; například [[kytara]], [[housle]] či [[citera]] mají struny s rezonátorem rovnoběžné.	+
	== Historie ==		== Historie ==
-	Princip harfy objevili lidé nejspíše již při prostém drnkání na tětivu [[luk]]u. Nástroje podobné harfě se objevují v [[Egypt\|Egyptě]] a ~~[[Mezopotámie\|~~Mezopotámii]] cca v roce 3000 př. n. l., tyto nástroje však ještě neměly sloup. Na sever se harfy dostaly zásluhou Keltů, kteří ji poznali na [[Balkán\|balkánském poloostrově]] ve 3. století př. n. l.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 52</ref> Ze [[Skotsko\|Skotska]] a [[Irsko\|Irska]], kde hru na tento nástroj pěstovali [[bard]]ové, se potom rozšířila po ostatní Evropě. Ve 12. až 14. století byla oblíbeným nástrojem [[trubadúr]]ů a [[minnesang\|minnesängrů]] a hra na ni byla jedním z požadavků dvorského vzdělání. Ve středověku vedle sebe existovaly harfy diatonicky laděné (se sedmi tóny v rozmezí oktávy) a chromaticky laděné (s dvanácti tóny v rozmezí oktávy). Nevýhodou diatonických byla možnost hrát pouze v jednom [[modus (hudba)\|modu]] (stupnici), nevýhodou chromatických byl příliš velký počet strun.	+	Princip harfy objevili lidé nejspíše již při prostém drnkání na tětivu [[luk]]u. Nástroje podobné harfě se objevují v [[Egypt\|Egyptě]] a Mezopotámii cca v roce 3000 př. n. l., tyto nástroje však ještě neměly sloup. Na sever se harfy dostaly zásluhou Keltů, kteří ji poznali na [[Balkán\|balkánském poloostrově]] ve 3. století př. n. l.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 52</ref> Ze [[Skotsko\|Skotska]] a [[Irsko\|Irska]], kde hru na tento nástroj pěstovali [[bard]]ové, se potom rozšířila po ostatní Evropě. Ve 12. až 14. století byla oblíbeným nástrojem [[trubadúr]]ů a [[minnesang\|minnesängrů]] a hra na ni byla jedním z požadavků dvorského vzdělání. Ve středověku vedle sebe existovaly harfy diatonicky laděné (se sedmi tóny v rozmezí oktávy) a chromaticky laděné (s dvanácti tóny v rozmezí oktávy). Nevýhodou diatonických byla možnost hrát pouze v jednom [[modus (hudba)\|modu]] (stupnici), nevýhodou chromatických byl příliš velký počet strun.
	Velkým pokrokem bylo vynalezení '''háčkové harfy''' v 17. století v [[Tyrolsko\|Tyrolsku]] – struny bylo možno předladit do požadované tóniny připravenými háčky. Každá jednotlivá struna se navíc mohla zvýšit o půltón přitisknutím prstu k malému pražci umístěnému na rezonanční desce.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 54</ref>		Velkým pokrokem bylo vynalezení '''háčkové harfy''' v 17. století v [[Tyrolsko\|Tyrolsku]] – struny bylo možno předladit do požadované tóniny připravenými háčky. Každá jednotlivá struna se navíc mohla zvýšit o půltón přitisknutím prstu k malému pražci umístěnému na rezonanční desce.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 54</ref>
	== Stavba a technika hry ==		== Stavba a technika hry ==
-	[[Soubor:Harpist playing.jpg~~\|left~~\|thumb\|Harfistka při hře]]	+	[[Soubor:Harpist playing.jpg\|thumb\|240px\|Harfistka při hře]]
	Moderní harfa je přibližně trojúhelníkového tvaru, skládá se z opěrného sloupu zakončeného ozdobnou hlavicí, krku v podobě ležatého S a rezonanční skříně (z [[javor]]ového dřeva), která se shora rozšiřuje. Na krku se nacházejí otáčivé terčíky, každý se dvěma ocelovými roubíky (systém ''à fourchette'', čili vidličkový),<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 57</ref> sloužící k přeladění strun.		Moderní harfa je přibližně trojúhelníkového tvaru, skládá se z opěrného sloupu zakončeného ozdobnou hlavicí, krku v podobě ležatého S a rezonanční skříně (z [[javor]]ového dřeva), která se shora rozšiřuje. Na krku se nacházejí otáčivé terčíky, každý se dvěma ocelovými roubíky (systém ''à fourchette'', čili vidličkový),<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 57</ref> sloužící k přeladění strun.
	Nástroj při hře spočívá mezi koleny hráče a rezonanční skříní je nakloněn k pravému rameni hráče. Pravou rukou se hrají vyšší, levou nižší tóny. Tradiční velšské nebo skotské harfy se však pokládají na levé rameno (hráč tak má nástroj nad srdcem). Pro hru na harfu se používají všechny prsty s výjimkou malíčku, který je pro hraní příliš krátký a slabý, jeho pohyby jsou navíc hůře kontrolovatelné než pohyby ostatních prstů.		Nástroj při hře spočívá mezi koleny hráče a rezonanční skříní je nakloněn k pravému rameni hráče. Pravou rukou se hrají vyšší, levou nižší tóny. Tradiční velšské nebo skotské harfy se však pokládají na levé rameno (hráč tak má nástroj nad srdcem). Pro hru na harfu se používají všechny prsty s výjimkou malíčku, který je pro hraní příliš krátký a slabý, jeho pohyby jsou navíc hůře kontrolovatelné než pohyby ostatních prstů.
Řádka 37:		Řádka 35:
	! Poloha		! Poloha
	! colspan = 7 \| Pedály		! colspan = 7 \| Pedály
-	\| rowspan = 5 \| [[Soubor:~~Harp pedals~~.jpg]]	+	\| rowspan = 5 \| [[Soubor:Harfa-pedala.jpg\|230px]]
	\|-		\|-
	\|		\|
Řádka 80:		Řádka 78:
	* [http://www.harfy.cz/ harfy.cz]		* [http://www.harfy.cz/ harfy.cz]

-	{{~~commonscat~~\|Harps}}{{Článek z Wikipedie}}	+
		+	{{Flickr\|Harps}}{{Commonscat\|Harps}}{{Článek z Wikipedie}}
	[[Kategorie:Drnkací nástroje]]		[[Kategorie:Drnkací nástroje]]

Sysop: 1 revizi

2014-06-01T14:06:10Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 1. 6. 2014, 14:06

Sysop: Nahrazení textu

2011-11-21T20:44:19Z

Nahrazení textu

Nová stránka

{{Infobox hudební nástroj
| schéma = oranžová
| název = Harfa
| italsky = arpa
| německy = Harfe
| anglicky = harp
| francouzsky = harpe
| obrázek = Harpe.png
| obrázek.velikost =
| orchestr = drnkací
| vznik tónu = chordofony
| rozsah = Range harp.png
| rozsah.velikost = 130px
| poznámka = tónový rozsah pro moderní<br />pedálovou harfu
| příbuzné nástroje = [[Keltská harfa]]
}}
{{Různé významy|tento=hudebním nástroji|}}
'''Harfa''' je [[strunný nástroj|strunný]] [[hudební nástroj]], jedná se o jeden z nejstarších hudebních nástrojů vůbec. Harfy se liší od ostatních [[chordofon|složených chordofonů]] tím, že jsou jejich struny na rezonátor kolmé; například [[kytara]], [[housle]] či [[citera]] mají struny s rezonátorem rovnoběžné.
== Historie ==
Princip harfy objevili lidé nejspíše již při prostém drnkání na tětivu [[luk]]u. Nástroje podobné harfě se objevují v [[Egypt|Egyptě]] a [[Mezopotámie|Mezopotámii]] cca v roce 3000 př. n. l., tyto nástroje však ještě neměly sloup. Na sever se harfy dostaly zásluhou Keltů, kteří ji poznali na [[Balkán|balkánském poloostrově]] ve 3. století př. n. l.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 52</ref> Ze [[Skotsko|Skotska]] a [[Irsko|Irska]], kde hru na tento nástroj pěstovali [[bard]]ové, se potom rozšířila po ostatní Evropě. Ve 12. až 14. století byla oblíbeným nástrojem [[trubadúr]]ů a [[minnesang|minnesängrů]] a hra na ni byla jedním z požadavků dvorského vzdělání. Ve středověku vedle sebe existovaly harfy diatonicky laděné (se sedmi tóny v rozmezí oktávy) a chromaticky laděné (s dvanácti tóny v rozmezí oktávy). Nevýhodou diatonických byla možnost hrát pouze v jednom [[modus (hudba)|modu]] (stupnici), nevýhodou chromatických byl příliš velký počet strun.
Velkým pokrokem bylo vynalezení '''háčkové harfy''' v 17. století v [[Tyrolsko|Tyrolsku]] – struny bylo možno předladit do požadované tóniny připravenými háčky. Každá jednotlivá struna se navíc mohla zvýšit o půltón přitisknutím prstu k malému pražci umístěnému na rezonanční desce.<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 54</ref>
== Stavba a technika hry ==
[[Soubor:Harpist playing.jpg|left|thumb|Harfistka při hře]]
Moderní harfa je přibližně trojúhelníkového tvaru, skládá se z opěrného sloupu zakončeného ozdobnou hlavicí, krku v podobě ležatého S a rezonanční skříně (z [[javor]]ového dřeva), která se shora rozšiřuje. Na krku se nacházejí otáčivé terčíky, každý se dvěma ocelovými roubíky (systém ''à fourchette'', čili vidličkový),<ref>MODR, A.: ''Hudební nástroje''. Praha : Supraphon, 1982, s. 57</ref> sloužící k přeladění strun.
Nástroj při hře spočívá mezi koleny hráče a rezonanční skříní je nakloněn k pravému rameni hráče. Pravou rukou se hrají vyšší, levou nižší tóny. Tradiční velšské nebo skotské harfy se však pokládají na levé rameno (hráč tak má nástroj nad srdcem). Pro hru na harfu se používají všechny prsty s výjimkou malíčku, který je pro hraní příliš krátký a slabý, jeho pohyby jsou navíc hůře kontrolovatelné než pohyby ostatních prstů.
Koncertní harfa má typicky 47 strun, váží přibližně 36 kg, na výšku měří 1,8 m, na délku 1,2 m a na konci rezonátoru je široká 55 cm. Tah strun je dohromady asi 10 000 [[Newton]]ů, čili asi 1 tuna.
== Další typy harf ==
* '''[[Keltská harfa]]''' – malá nebo střední harfa používaná zejména při folkové hudbě. Je také oblíbená jako výukový nástroj, hráč se na ní může snáze naučit základní dovednosti a potom přejde na koncertní harfu. Keltská harfa má typicky 34 strun.
* '''[[Clàrsach]]''' – typ harfy používané především ve [[Skotsko|Skotsku]] a [[Irsko|Irsku]], je vyobrazena na irském státním znaku a na [[Irské euromince|irských euromincích]].
Existují též harfy, které mají dvě řady strun, což umožňuje hraní speciálních zvukových efektů, například rychlé opakování jednoho tónu. Obě řady mohou ale také nemusí být naladěny ve stejné tónině, často se objevuje jedna řada laděná diatonicky a druhá chromaticky.
=== Moderní pedálová harfa ===
V první polovině 18. století byla vynalezena pedálová harfa, jejíž struny bylo možno přeladit sešlápnutím pedálů (zprvu pěti). Dodnes používaná sedmipedálová harfa byla patentována v roce 1810 francouzským nástrojařem [[Sébastien Érard|Sébastienem Érardem]].
Moderní sedmipedálová harfa má 47 strun, které jsou diatonicky laděné v ces dur.<ref>MICHELS, U.: ''Encyklopedický atlas hudby''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 45</ref> K chromatickému zvyšování tónů slouží sedm pedálů, které jsou propojeny táhly v dutině sloupu s otáčecím mechanismem v krku; ke všem stejnojmenným strunám patří vždy jeden pedál (občas i doplňkový osmý vydržovací pedál). Pedály mají tři polohy, v horní se zvuk strun nemění. ''Jednoduchým'' sešlápnutím pedálu se zvuk struny zvýší o půltón (např. z ces na c), ''dvojitým'' sešlápnutím o dva půltóny (např. z ces na cis).
Všechny struny ''ces'' jsou pro lepší orientaci nabarveny červeně, všechny struny ''fes'' modře.
Tabulka níže ukazuje všechny možné polohy pedálů na harfě, levá noha ovládá 1., 2. a 3. pedál, pravá noha ovládá 4. až 7. pedál. Na fotografii jsou zobrazeny dva pedály v I. poloze.
{| class="wikitable"
! Poloha
! colspan = 7 | Pedály
| rowspan = 5 | [[Soubor:Harp pedals.jpg]]
|-
|
| '''3.'''
| '''2.'''
| '''1.'''
| '''4.'''
| '''5.'''
| '''6.'''
| '''7.'''
|-
| '''I.'''
| Db
| Cb
| Bb
| Eb
| Fb
| Gb
| Ab
|-
| '''II.'''
| D
| C
| H
| E
| F
| G
| A
|-
| '''III.'''
| D#
| C#
| H#
| E#
| F#
| G#
| A#
|}
== Reference ==
<references/>
== Externí odkazy ==
* [http://www.harfy.cz/ harfy.cz]

{{commonscat|Harps}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Drnkací nástroje]]