Iapetus (měsíc) - Historie editací

Sysop: + Vylepšení

2018-10-15T12:27:44Z

+ Vylepšení

← Starší verze		Verze z 15. 10. 2018, 12:27
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[~~Image~~:Iapetus 706 1419 1.jpg\|thumb\|Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)]]	+	[[Soubor:Iapetus as seen by the Cassini probe - 20071008.jpg\|thumb\|240px\|Saturnův měsíc Iapetus na fotografii sondy Huygens (8.10. 2007)]]
-	[[~~Image~~:Iapetus_mountains_Larger.jpg\|thumb\|Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta]]	+	[[File:Iapetus 706 1419 1.jpg\|thumb\|240px\|Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)]]
-		+	[[File:Iapetus_mountains_Larger.jpg\|thumb\|240px\|Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta]]
-	'''Iapetus''', psáno též '''Japetus''' (pojmenován po ~~[[starověké Řecko\|~~starořecké]] mytické postavě [[Iapetos\|Iapetovi]]), astronomické definitivní označení '''Saturn VIII''', je přirozený satelit planety [[Saturn (planeta)\|Saturn]], kterou obíhá mezi drahami [[Titan (měsíc)\|Titanu]] a [[Phoebe (měsíc)\|Phoebe]] ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho [[25. říjen\|25. října]] 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým [[dalekohled]]em nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným [[albedo\|albedem]] obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.	+	'''Iapetus''', psáno též '''Japetus''' (pojmenován po starořecké mytické postavě [[Iapetos\|Iapetovi]]), astronomické definitivní označení '''Saturn VIII''', je přirozený satelit planety [[Saturn (planeta)\|Saturn]], kterou obíhá mezi drahami [[Titan (měsíc)\|Titanu]] a [[Phoebe (měsíc)\|Phoebe]] ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho [[25. říjen\|25. října]] 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým [[dalekohled]]em nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným [[albedo\|albedem]] obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.

	Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a [[Rhea (měsíc)\|Rheu]]. Jeho [[hustota]] je velmi nízká, jen 1,27 g/cm<sup>3</sup>, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně [[vodní led\|vodním ledem]] s příměsí [[silikát]]ových [[hornina\|hornin]]. Až do průletu sondy [[Voyager 2]] [[22. srpen\|22. srpna]] [[1981]] měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z [[Premisa\|premisy]], že anomálií je tmavá polokoule.		Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a [[Rhea (měsíc)\|Rheu]]. Jeho [[hustota]] je velmi nízká, jen 1,27 g/cm<sup>3</sup>, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně [[vodní led\|vodním ledem]] s příměsí [[silikát]]ových [[hornina\|hornin]]. Až do průletu sondy [[Voyager 2]] [[22. srpen\|22. srpna]] [[1981]] měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z [[Premisa\|premisy]], že anomálií je tmavá polokoule.

-	První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a [[impakt]]ů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má [[Vázaná rotace\|vázanou rotaci]]), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou [[Cassini ~~(sonda)~~\|Cassini]].	+	První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a [[impakt]]ů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má [[Vázaná rotace\|vázanou rotaci]]), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou [[Sonda Cassini\|Cassini]].

	Na přelomu let [[2004]] a [[2005]] pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako ''Cassini Regio'') je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím [[kráter]]ů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.		Na přelomu let [[2004]] a [[2005]] pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako ''Cassini Regio'') je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím [[kráter]]ů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.

Sysop: 1 revizi

2014-06-20T11:25:29Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 20. 6. 2014, 11:25

Sysop: Nahrazení textu

2011-02-23T20:59:19Z

Nahrazení textu

Nová stránka

[[Image:Iapetus 706 1419 1.jpg|thumb|Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)]]
[[Image:Iapetus_mountains_Larger.jpg|thumb|Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta]]

'''Iapetus''', psáno též '''Japetus''' (pojmenován po [[starověké Řecko|starořecké]] mytické postavě [[Iapetos|Iapetovi]]), astronomické definitivní označení '''Saturn VIII''', je přirozený satelit planety [[Saturn (planeta)|Saturn]], kterou obíhá mezi drahami [[Titan (měsíc)|Titanu]] a [[Phoebe (měsíc)|Phoebe]] ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho [[25. říjen|25. října]] 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým [[dalekohled]]em nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným [[albedo|albedem]] obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.

Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a [[Rhea (měsíc)|Rheu]]. Jeho [[hustota]] je velmi nízká, jen 1,27 g/cm<sup>3</sup>, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně [[vodní led|vodním ledem]] s příměsí [[silikát]]ových [[hornina|hornin]]. Až do průletu sondy [[Voyager 2]] [[22. srpen|22. srpna]] [[1981]] měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z [[Premisa|premisy]], že anomálií je tmavá polokoule.

První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a [[impakt]]ů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má [[Vázaná rotace|vázanou rotaci]]), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou [[Cassini (sonda)|Cassini]].

Na přelomu let [[2004]] a [[2005]] pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako ''Cassini Regio'') je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím [[kráter]]ů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.

== Oběžná dráha ==
Oběžná dráha Iapeta je neobvyklá. Přestože je to třetí největší měsíc Saturnu, jeho oběžná dráha je mnohem vzdálenější od Saturnu než orbita dalšího nejbližšího měsíce, [[Titan (měsíc)|Titanu]]. Má také dráhu s největším sklonem z pravidelných satelitů Saturnu, pouze nepravidelné vnější satelity jako [[Phoebe (měsíc)|Phoebe]] mají dráhy s větším sklonem. Důvod tohoto jevu je neznámý.

Kvůli své vzdálené, skloněné orbitě je Iapetus jediný velký měsíc, z jehož povrchu by byly [[prstence Saturnu]] jasně viditelné. Z ostatních velkých měsíců by z prstenců byly viditelné pouze jejich okraje, protože obíhají blízko Saturnovy roviny rovníku (tzn. mají malý sklon dráhy).

== Externí odkazy ==
* [http://saturn.jpl.nasa.gov/science/moons/moonDetails.cfm?pageID=7 Sonda Cassini - fotografie Iapeta]
* [http://solarsystem.nasa.gov/planets/profile.cfm?Object=Sat_Iapetus profil Iapeta] od [http://solarsystem.nasa.gov NASA Solar System Exploration]
* [http://www.planetary.org/explore/topics/saturn/iapetus.html The Planetary Society: Iapetus]
* [http://antwrp.gsfc.nasa.gov/apod/ap050201.html '' Astronomický obrázek dne'' - Iapetus]
* [http://www.enterprisemission.com/moon1.htm A Moon with a View] - ''Spekulativní teorie'' o některých zvláštnostech ''Iapeta'' od Richarda C. Hoaglanda
* [http://www.newscientistspace.com/article.ns?id=dn9884&feedId=online-news_rss20 Nové pokusy rozlomit Saturnův měsíc] - teorie vzniku horského hřebenu na rovníku.

{{Flickr|Iapetus+moon}}{{Commons|Iapetus (moon)}}{{Saturnovy měsíce}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Měsíce Saturnu]]

← Starší verze		Verze z 15. 10. 2018, 12:27
Řádka 1:		Řádka 1:
-	[[~~Image~~:Iapetus 706 1419 1.jpg\|thumb\|Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)]]	+	[[Soubor:Iapetus as seen by the Cassini probe - 20071008.jpg\|thumb\|240px\|Saturnův měsíc Iapetus na fotografii sondy Huygens (8.10. 2007)]]
-	[[~~Image~~:Iapetus_mountains_Larger.jpg\|thumb\|Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta]]	+	[[File:Iapetus 706 1419 1.jpg\|thumb\|240px\|Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)]]
-		+	[[File:Iapetus_mountains_Larger.jpg\|thumb\|240px\|Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta]]
-	'''Iapetus''', psáno též '''Japetus''' (pojmenován po ~~[[starověké Řecko\|~~starořecké]] mytické postavě [[Iapetos\|Iapetovi]]), astronomické definitivní označení '''Saturn VIII''', je přirozený satelit planety [[Saturn (planeta)\|Saturn]], kterou obíhá mezi drahami [[Titan (měsíc)\|Titanu]] a [[Phoebe (měsíc)\|Phoebe]] ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho [[25. říjen\|25. října]] 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým [[dalekohled]]em nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným [[albedo\|albedem]] obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.	+	'''Iapetus''', psáno též '''Japetus''' (pojmenován po starořecké mytické postavě [[Iapetos\|Iapetovi]]), astronomické definitivní označení '''Saturn VIII''', je přirozený satelit planety [[Saturn (planeta)\|Saturn]], kterou obíhá mezi drahami [[Titan (měsíc)\|Titanu]] a [[Phoebe (měsíc)\|Phoebe]] ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho [[25. říjen\|25. října]] 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým [[dalekohled]]em nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným [[albedo\|albedem]] obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.

	Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a [[Rhea (měsíc)\|Rheu]]. Jeho [[hustota]] je velmi nízká, jen 1,27 g/cm<sup>3</sup>, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně [[vodní led\|vodním ledem]] s příměsí [[silikát]]ových [[hornina\|hornin]]. Až do průletu sondy [[Voyager 2]] [[22. srpen\|22. srpna]] [[1981]] měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z [[Premisa\|premisy]], že anomálií je tmavá polokoule.		Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a [[Rhea (měsíc)\|Rheu]]. Jeho [[hustota]] je velmi nízká, jen 1,27 g/cm<sup>3</sup>, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně [[vodní led\|vodním ledem]] s příměsí [[silikát]]ových [[hornina\|hornin]]. Až do průletu sondy [[Voyager 2]] [[22. srpen\|22. srpna]] [[1981]] měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z [[Premisa\|premisy]], že anomálií je tmavá polokoule.

-	První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a [[impakt]]ů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má [[Vázaná rotace\|vázanou rotaci]]), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou [[Cassini ~~(sonda)~~\|Cassini]].	+	První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a [[impakt]]ů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má [[Vázaná rotace\|vázanou rotaci]]), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou [[Sonda Cassini\|Cassini]].

	Na přelomu let [[2004]] a [[2005]] pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako ''Cassini Regio'') je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím [[kráter]]ů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.		Na přelomu let [[2004]] a [[2005]] pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako ''Cassini Regio'') je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím [[kráter]]ů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.