Iljušin Il-2 - Historie editací

Sysop: ++

2021-06-23T15:10:17Z

← Starší verze		Verze z 23. 6. 2021, 15:10
Řádka 25:		Řádka 25:
	První prototyp, interně označený '''CKB-55''' (armádní označení BŠ-2), vzlétl [[2. říjen\|2. října]] [[1939]]. Unikátní na tuto dobu bylo [[pancéřování]], které začínalo pancířovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec [[kulomet]]u. Křídla byla celokovová a jen zadní část trupu tvořilo dřevo. Stroj poháněl motor '''Mikulin AM-35'''. Přestože měl solidní letové vlastnosti, byl stroj armádou kritizován pro malou rychlost a slabou výzbroj. Státní komisi, která letoun v létě [[1940]] přejímala, vadila poměrně nízká výkonnost motoru, nízký dolet a slabá výzbroj. S.V.Iljušin urychleně zpracoval všechny požadavky komise a 12. října 1940 vlétl nový prototyp '''CKB-57''', který odpovídal všem novým požadavkům. V přídi byl nový dvanáctiválec '''AM-38''' o výkonu 1600 k, výzbroj se změnila na dva pevné [[kanón]]y ŠVAK ráže 20 mm a dva pevné [[kulomet]]y ŠKAS ráže 7,62 mm. Horší záležitostí byla otázka doletu. Nakonec došlo ke kompromisu - vojenské letectvo se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu, a tak se letoun stal jednomístným, přičemž došlo ke zvětšení zásoby paliva z původních 315 na 470 kg.		První prototyp, interně označený '''CKB-55''' (armádní označení BŠ-2), vzlétl [[2. říjen\|2. října]] [[1939]]. Unikátní na tuto dobu bylo [[pancéřování]], které začínalo pancířovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec [[kulomet]]u. Křídla byla celokovová a jen zadní část trupu tvořilo dřevo. Stroj poháněl motor '''Mikulin AM-35'''. Přestože měl solidní letové vlastnosti, byl stroj armádou kritizován pro malou rychlost a slabou výzbroj. Státní komisi, která letoun v létě [[1940]] přejímala, vadila poměrně nízká výkonnost motoru, nízký dolet a slabá výzbroj. S.V.Iljušin urychleně zpracoval všechny požadavky komise a 12. října 1940 vlétl nový prototyp '''CKB-57''', který odpovídal všem novým požadavkům. V přídi byl nový dvanáctiválec '''AM-38''' o výkonu 1600 k, výzbroj se změnila na dva pevné [[kanón]]y ŠVAK ráže 20 mm a dva pevné [[kulomet]]y ŠKAS ráže 7,62 mm. Horší záležitostí byla otázka doletu. Nakonec došlo ke kompromisu - vojenské letectvo se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu, a tak se letoun stal jednomístným, přičemž došlo ke zvětšení zásoby paliva z původních 315 na 470 kg.

-	První stroje se dostaly k jednotkám už před [[Operace Barbarossa\|napadením SSSR]], v květnu [[1941]]. Za jediný měsíc, který zbýval [[Sovětský svaz\|Sovětskému svazu]] do začátku války, nemohlo proběhnout řádné přeškolení pilotů, což mělo zpočátku, společně s absencí stíhací ochrany v první fázi bojů za následek katastrofální ztráty v soubojích se stíhači [[Luftwaffe]]. Nevelká bojová skupina, která létala na šturmovicích ve středním úseku fronty, však získala první bojové úspěchy. Il-2 snesly prudkou palbu zbraní menších ráží, spolehlivě dolétly na mateřské základny i se značným poškozením a nevyžadovaly ani náročnou údržbu, ani upravené rozjezdové plochy. Na přelomu let [[1941]] - [[1942]] byly letecké továrny evakuovány na východ, přičemž v nových podmínkách docházelo k zjednodušení technologické náročnosti letounů Il-2. Z bojových zkušeností však bylo zřejmé, že bude znovu nutné zasáhnout do konstrukce a vytvořit místo pro zadního střelce. Navíc kvůli narůstajícímu nedostatku [[hliník]]u se začal trup a později i křídla vyrábět ze dřeva. To však mělo za následek zvýšení hmotnosti a z toho pramenící pokles výkonů. Potřeba pasívní obrany však byla natolik naléhavá, že ještě před zavedením modernizovaného '''Il-2m3''' do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Prototyp verze Il-2m3 prošel státními zkouškami v červenci [[1942]], ve třetím čtvrtletí téhož roku již byly tyto stoje dodávány k bojovým jednotkám. Obranu zadní polosféry zajišťoval střelec-radista-pozorovatel, který ovládal pohyblivý kulomet '''UBT ráže 12,7 mm'''. Jeho postavení nebylo v prvním období zavedení dvoumístných Il-2 typ 3 záviděníhodné, jeho kabina nebyla pancéřována střelci měli sedmkrát vyšší ztráty než piloti a teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany. Protože tím vzrostla hmotnost letounu, muselo dojít k experimentům ve výzbroji, která byla modernizována za lehčí modernější modely. Bitevníky Il-2 byly od počátku roku [[1943]] vybaveny motory '''AM-38F''' s výkonem 1750 k. Jejich standardní výzbrojí byly 2 kanóny ráže 20 nebo 23 mm, 2 kulomety ráže 7,62 mm, 8 neřízených reaktivních střel ráže 82 mm nebo až 600 kg bomb; jako ochrana před stíhači nepřítele jeden kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm. Od května roku 1943 byly některé šturmoviky vyzbrojeny dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, což v bitvě u Kurska znamenalo pro [[Němci\|Němce]] nepříjemné překvapení. Další novou výzbrojí byly tzv. [[PTAB]]y, což byly kumulativní bomby o hmotnosti 1,5 kg (dle jiných zdrojů 2,5 kg), které propalovaly pancíře tanků až do tloušťky 70 mm. Ty při svržení z výšky ~~75 - 100~~ metrů pokryly na zemi pás široký 15 m a dlouhý asi 70 m, na němž vykonaly zkázu. Tyto bombičky byly rozsévány ze zásobníků '''DAG-10''', kde jich bylo 192 kusů, přičemž zásobníky zavěšené pod křídly se daly v případě nebezpečí jako celek odhodit. Šturmoviky se osvědčily také u pobřežních jednotek sovětského námořního letectva, kde útočily na plavidla nepřítele nejen svými běžnými zbraněmi, ale i torpédy. Výroba šturmoviků se neustále stupňovala, roku [[1943]] byl téměř každý třetí letoun vyrobený v [[Sovětský svaz\|SSSR]] '''Il-2 Šturmovik'''. Během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]] se paleta typů dále rozšiřovala. Experimentovalo se zejména s výzbrojí. Na konci války byla zavedena modernizovaná verze [[Iljušin Il-10\|Il-10]].	+	První stroje se dostaly k jednotkám už před [[Operace Barbarossa\|napadením SSSR]], v květnu [[1941]]. Za jediný měsíc, který zbýval [[Sovětský svaz\|Sovětskému svazu]] do začátku války, nemohlo proběhnout řádné přeškolení pilotů, což mělo zpočátku, společně s absencí stíhací ochrany v první fázi bojů za následek katastrofální ztráty v soubojích se stíhači [[Luftwaffe]]. Nevelká bojová skupina, která létala na šturmovicích ve středním úseku fronty, však získala první bojové úspěchy. Il-2 snesly prudkou palbu zbraní menších ráží, spolehlivě dolétly na mateřské základny i se značným poškozením a nevyžadovaly ani náročnou údržbu, ani upravené rozjezdové plochy. Na přelomu let [[1941]] - [[1942]] byly letecké továrny evakuovány na východ, přičemž v nových podmínkách docházelo k zjednodušení technologické náročnosti letounů Il-2. Z bojových zkušeností však bylo zřejmé, že bude znovu nutné zasáhnout do konstrukce a vytvořit místo pro zadního střelce. Navíc kvůli narůstajícímu nedostatku [[hliník]]u se začal trup a později i křídla vyrábět ze dřeva. To však mělo za následek zvýšení hmotnosti a z toho pramenící pokles výkonů. Potřeba pasívní obrany však byla natolik naléhavá, že ještě před zavedením modernizovaného '''Il-2m3''' do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Prototyp verze Il-2m3 prošel státními zkouškami v červenci [[1942]], ve třetím čtvrtletí téhož roku již byly tyto stoje dodávány k bojovým jednotkám. Obranu zadní polosféry zajišťoval střelec-radista-pozorovatel, který ovládal pohyblivý kulomet '''UBT ráže 12,7 mm'''. Jeho postavení nebylo v prvním období zavedení dvoumístných Il-2 typ 3 záviděníhodné, jeho kabina nebyla pancéřována střelci měli sedmkrát vyšší ztráty než piloti a teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany. Protože tím vzrostla hmotnost letounu, muselo dojít k experimentům ve výzbroji, která byla modernizována za lehčí modernější modely. Bitevníky Il-2 byly od počátku roku [[1943]] vybaveny motory '''AM-38F''' s výkonem 1750 k. Jejich standardní výzbrojí byly 2 kanóny ráže 20 nebo 23 mm, 2 kulomety ráže 7,62 mm, 8 neřízených reaktivních střel ráže 82 mm nebo až 600 kg bomb; jako ochrana před stíhači nepřítele jeden kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm. Od května roku 1943 byly některé šturmoviky vyzbrojeny dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, což v bitvě u Kurska znamenalo pro [[Němci\|Němce]] nepříjemné překvapení.
-	~~[[Soubor:Ilyushin Il-2 Warsaw 1.JPG\|thumb\|right\|Il-2 v muzeu ve Varšavě]]~~	+	[[Soubor:PTAB bomb IOWMM.JPG\|thumb\|240px\|[[PTAB]] (2019)]]
-	Během svého nasazení na [[Válečná fronta\|frontách]] [[Velká vlastenecká válka\|Velké vlastenecké války]] si brzy získal dobrou reputaci. Jeho objevení se bylo pro Němce nemilým překvapením. Nehledě na to, že taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v začátcích, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje '''Il-2''' brzy přezdívány „černá smrt“. V sovětské armádě byl nazýván například: „létající tank“, „létající pěšák“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název „'''šturmovik'''“, který se stal i oficiálním názvem bitevních letadel i dalších nástupců.	+	Další novou výzbrojí byly tzv. [[PTAB]]y, což byly kumulativní bomby o hmotnosti 1,5 kg (dle jiných zdrojů 2,5 kg), které propalovaly pancíře tanků až do tloušťky 70 mm. Ty při svržení z výšky 75–100 metrů pokryly na zemi pás široký 15 m a dlouhý asi 70 m, na němž vykonaly zkázu. Tyto bombičky byly rozsévány ze zásobníků '''DAG-10''', kde jich bylo 192 kusů, přičemž zásobníky zavěšené pod křídly se daly v případě nebezpečí jako celek odhodit. Šturmoviky se osvědčily také u pobřežních jednotek sovětského námořního letectva, kde útočily na plavidla nepřítele nejen svými běžnými zbraněmi, ale i torpédy. Výroba šturmoviků se neustále stupňovala, roku [[1943]] byl téměř každý třetí letoun vyrobený v [[Sovětský svaz\|SSSR]] '''Il-2 Šturmovik'''. Během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]] se paleta typů dále rozšiřovala. Experimentovalo se zejména s výzbrojí. Na konci války byla zavedena modernizovaná verze [[Iljušin Il-10\|Il-10]].
		+
		+	Během svého nasazení na [[Válečná fronta\|frontách]] [[Velká vlastenecká válka\|Velké vlastenecké války]] si brzy získal dobrou reputaci. Jeho objevení se bylo pro Němce nemilým překvapením. Nehledě na to, že taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v začátcích, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje '''Il-2''' brzy přezdívány „černá smrt“. V sovětské armádě byl nazýván například: „létající tank“, „létající pěšák“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název „'''šturmovik'''“, který se stal i oficiálním názvem bitevních letadel i dalších nástupců.

	== Bojové použití ==		== Bojové použití ==

Sysop: + Galerie

2021-06-23T14:33:05Z

+ Galerie

← Starší verze		Verze z 23. 6. 2021, 14:33
Řádka 16:		Řádka 16:
	\|hlavní uživatel = [[Sovětský svaz]]<br />[[Bulharsko]]<br />[[Československo]]		\|hlavní uživatel = [[Sovětský svaz]]<br />[[Bulharsko]]<br />[[Československo]]
	\|více uživatelů =		\|více uživatelů =
-	}}	+	}}'''Iljušin Il-2 „Šturmovik“ ''' ([[ruština\|rusky]]: Ил-2 „Штурмовик“) byl [[bitevní letoun\|bojovým letadlem]] používaným zejména [[Sovětský svaz\|Sovětským svazem]] během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]].
-	'''Iljušin Il-2 „Šturmovik“ ''' ([[ruština\|rusky]]: Ил-2 „Штурмовик“) byl [[bitevní letoun\|bojovým letadlem]] používaným zejména [[Sovětský svaz\|Sovětským svazem]] během [[Druhá světová válka\|druhé světové války]]. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno 36 136 strojů všech verzí.	+
		+	Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno '''36 136''' strojů všech verzí.

	== Vývoj ==		== Vývoj ==
Řádka 47:		Řádka 48:
	**Il-2 NS-37 nebo Il-2 typ 3M (Tento šturmovik byl vybaven dvěma protitankovýma kanónama NS-37mm a byl určen výhradně na boj s tanky.)		**Il-2 NS-37 nebo Il-2 typ 3M (Tento šturmovik byl vybaven dvěma protitankovýma kanónama NS-37mm a byl určen výhradně na boj s tanky.)

		+	== Galerie ==
		+	<gallery heights="180" widths="180">
		+	Soubor:Ilyushin Il-2m3 Shturmovik 19 red (9710337303).jpg\|Il-2 v ústředním muzeu Monino
		+	Soubor:Ilyushin IL-2 Sturmovik, Central Air Force Museum, Monino.JPG\|Il-2 v ústředním muzeu Monino
		+	Soubor:Ilyushin Il-2 Lebyazhye 1.JPG\|Památník Il-2 u Petrohradu
		+	Soubor:Ilyushin Il-2 - Ильюшин Ил-2.png\|Il-2 na Berlínem (květen 1945)
		+	</gallery>
	== Specifikace ==		== Specifikace ==
	Iljušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný [[dolnoplošník]]. Kovová kostra křídel byla potažená [[dural]]em, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné.		Iljušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný [[dolnoplošník]]. Kovová kostra křídel byla potažená [[dural]]em, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné.
Řádka 54:		Řádka 62:
	* '''Délka:''' 14,60 m		* '''Délka:''' 14,60 m
	* '''Rozpětí:''' 11,60 m		* '''Rozpětí:''' 11,60 m
-	* '''Výška:''' 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,~~40m~~)	+	* '''Výška:''' 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,40 m)
-	* '''Plocha křídel:''' 38,5 m~~²~~	+	* '''Plocha křídel:''' 38,5 m<sup>2</sup>
-	* '''Plošné zatížení:''' 160 kg/m²	+	* '''Plošné zatížení:''' 160 kg/m<sup>2</sup>
	* '''Prázdná hmotnost:''' 3990 kg až 4260 kg		* '''Prázdná hmotnost:''' 3990 kg až 4260 kg
	* '''Vzletová hmotnost :''' 5310 kg až 5790 kg		* '''Vzletová hmotnost :''' 5310 kg až 5790 kg
Řádka 102:		Řádka 110:


-	{{Flickr\|Ilyushin+Il-2}}{{Commonscat\|Ilyushin Il-2}}~~{{Článek z Wikipedie}}~~	+	{{Flickr\|Ilyushin+Il-2}}{{Commonscat\|Ilyushin Il-2}}{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}{{Článek z Wikipedie}}
-	{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}	+
	[[Kategorie:Útočná letadla]]		[[Kategorie:Útočná letadla]]
	[[Kategorie:Letadla Iljušin]]		[[Kategorie:Letadla Iljušin]]
	[[Kategorie:Sovětská a ruská vojenská letadla]]		[[Kategorie:Sovětská a ruská vojenská letadla]]

Ulysses: 1 revizi

2014-06-16T10:27:56Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 16. 6. 2014, 10:27

Sysop: + Výrazné vylepšení

2010-10-18T03:47:20Z

+ Výrazné vylepšení

Nová stránka

{{Letadlo
|název = Iljušin Il-2
|typ = [[bitevní letoun|Bitevník]]
|výrobce = [[Iljušin]]
|image = [[Soubor:Il2 sturmovik.jpg|250px]]
|text = Il-2m3 Šturmovik v nejrozšířenější verzi
|konstruktér = [[Sergej Vladimirovič Iljušin]]
|první let = [[2. říjen|2. října]] [[1939]]
|zaveden = [[1941]]
|vyřazen =
|výroba =
|vyrobeno kusů = 36 163
|charakter = vyřazen
|cena za kus =
|varianty = Il-2m3
|hlavní uživatel = [[Sovětský svaz]]<br />[[Bulharsko]]<br />[[Československo]]
|více uživatelů =
}}
'''Iljušin Il-2 „Šturmovik“ ''' ([[ruština|rusky]]: Ил-2 „Штурмовик“) byl [[bitevní letoun|bojovým letadlem]] používaným zejména [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Byl jedním z nejmasověji vyráběných letadel; celkem bylo vyrobeno 36 136 strojů všech verzí.

== Vývoj ==
'''Letadlo Il-2''' vzniklo na základě požadavků sovětských vzdušných sil na letadlo pro spolupráci s pozemními silami. Vývoj tohoto typu začal v druhé polovině 30. let [[20. století]] z iniciativy [[konstruktér]]a [[Sergej Vladimirovič Iljušin|Sergeje Iljušina]].

První prototyp, interně označený '''CKB-55''' (armádní označení BŠ-2), vzlétl [[2. říjen|2. října]] [[1939]]. Unikátní na tuto dobu bylo [[pancéřování]], které začínalo pancířovým kuželem vrtule a končilo až za sedadlem pilota, kde se nacházel střelec [[kulomet]]u. Křídla byla celokovová a jen zadní část trupu tvořilo dřevo. Stroj poháněl motor '''Mikulin AM-35'''. Přestože měl solidní letové vlastnosti, byl stroj armádou kritizován pro malou rychlost a slabou výzbroj. Státní komisi, která letoun v létě [[1940]] přejímala, vadila poměrně nízká výkonnost motoru, nízký dolet a slabá výzbroj. S.V.Iljušin urychleně zpracoval všechny požadavky komise a 12. října 1940 vlétl nový prototyp '''CKB-57''', který odpovídal všem novým požadavkům. V přídi byl nový dvanáctiválec '''AM-38''' o výkonu 1600 k, výzbroj se změnila na dva pevné [[kanón]]y ŠVAK ráže 20 mm a dva pevné [[kulomet]]y ŠKAS ráže 7,62 mm. Horší záležitostí byla otázka doletu. Nakonec došlo ke kompromisu - vojenské letectvo se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu, a tak se letoun stal jednomístným, přičemž došlo ke zvětšení zásoby paliva z původních 315 na 470 kg.

První stroje se dostaly k jednotkám už před [[Operace Barbarossa|napadením SSSR]], v květnu [[1941]]. Za jediný měsíc, který zbýval [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] do začátku války, nemohlo proběhnout řádné přeškolení pilotů, což mělo zpočátku, společně s absencí stíhací ochrany v první fázi bojů za následek katastrofální ztráty v soubojích se stíhači [[Luftwaffe]]. Nevelká bojová skupina, která létala na šturmovicích ve středním úseku fronty, však získala první bojové úspěchy. Il-2 snesly prudkou palbu zbraní menších ráží, spolehlivě dolétly na mateřské základny i se značným poškozením a nevyžadovaly ani náročnou údržbu, ani upravené rozjezdové plochy. Na přelomu let [[1941]] - [[1942]] byly letecké továrny evakuovány na východ, přičemž v nových podmínkách docházelo k zjednodušení technologické náročnosti letounů Il-2. Z bojových zkušeností však bylo zřejmé, že bude znovu nutné zasáhnout do konstrukce a vytvořit místo pro zadního střelce. Navíc kvůli narůstajícímu nedostatku [[hliník]]u se začal trup a později i křídla vyrábět ze dřeva. To však mělo za následek zvýšení hmotnosti a z toho pramenící pokles výkonů. Potřeba pasívní obrany však byla natolik naléhavá, že ještě před zavedením modernizovaného '''Il-2m3''' do výroby bylo velké množství jednomístných Il-2 v polních podmínkách upraveno tak, aby mohly nést i střelce z velkorážního kulometu. Prototyp verze Il-2m3 prošel státními zkouškami v červenci [[1942]], ve třetím čtvrtletí téhož roku již byly tyto stoje dodávány k bojovým jednotkám. Obranu zadní polosféry zajišťoval střelec-radista-pozorovatel, který ovládal pohyblivý kulomet '''UBT ráže 12,7 mm'''. Jeho postavení nebylo v prvním období zavedení dvoumístných Il-2 typ 3 záviděníhodné, jeho kabina nebyla pancéřována střelci měli sedmkrát vyšší ztráty než piloti a teprve v průběhu dalšího vývoje se střelcům dostalo improvizované ochrany. Protože tím vzrostla hmotnost letounu, muselo dojít k experimentům ve výzbroji, která byla modernizována za lehčí modernější modely. Bitevníky Il-2 byly od počátku roku [[1943]] vybaveny motory '''AM-38F''' s výkonem 1750 k. Jejich standardní výzbrojí byly 2 kanóny ráže 20 nebo 23 mm, 2 kulomety ráže 7,62 mm, 8 neřízených reaktivních střel ráže 82 mm nebo až 600 kg bomb; jako ochrana před stíhači nepřítele jeden kulomet Berezin UBK ráže 12,7 mm. Od května roku 1943 byly některé šturmoviky vyzbrojeny dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, což v bitvě u Kurska znamenalo pro [[Němci|Němce]] nepříjemné překvapení. Další novou výzbrojí byly tzv. [[PTAB]]y, což byly kumulativní bomby o hmotnosti 1,5 kg (dle jiných zdrojů 2,5 kg), které propalovaly pancíře tanků až do tloušťky 70 mm. Ty při svržení z výšky 75 - 100 metrů pokryly na zemi pás široký 15 m a dlouhý asi 70 m, na němž vykonaly zkázu. Tyto bombičky byly rozsévány ze zásobníků '''DAG-10''', kde jich bylo 192 kusů, přičemž zásobníky zavěšené pod křídly se daly v případě nebezpečí jako celek odhodit. Šturmoviky se osvědčily také u pobřežních jednotek sovětského námořního letectva, kde útočily na plavidla nepřítele nejen svými běžnými zbraněmi, ale i torpédy. Výroba šturmoviků se neustále stupňovala, roku [[1943]] byl téměř každý třetí letoun vyrobený v [[Sovětský svaz|SSSR]] '''Il-2 Šturmovik'''. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se paleta typů dále rozšiřovala. Experimentovalo se zejména s výzbrojí. Na konci války byla zavedena modernizovaná verze [[Iljušin Il-10|Il-10]].
[[Soubor:Ilyushin Il-2 Warsaw 1.JPG|thumb|right|Il-2 v muzeu ve Varšavě]]
Během svého nasazení na [[Válečná fronta|frontách]] [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]] si brzy získal dobrou reputaci. Jeho objevení se bylo pro Němce nemilým překvapením. Nehledě na to, že taktika nasazení bitevních letadel k přímé podpoře pozemních vojsk byla v začátcích, začaly sovětské stroje způsobovat nepříteli silné ztráty a vyvolávat paniku v jeho řadách. Německými vojáky byly stroje '''Il-2''' brzy přezdívány „černá smrt“. V sovětské armádě byl nazýván například: „létající tank“, „létající pěšák“, „iljuša“ nebo „hrbatý“. Asi nejznámější přezdívkou byl název „'''šturmovik'''“, který se stal i oficiálním názvem bitevních letadel i dalších nástupců.

== Bojové použití ==
'''Il-2''' v prvních letech války nebyl úspěšný, což se dalo zdůvodnit nejen absencí aktivní obrany chránící letoun při napadení zezadu, ale zejména nevalnou vycvičeností osádek a špatnou bojovou taktikou. I přes poměrně velké ztráty byla jeho výzbroj impozantní a [[Němci]] i jejich spojenci měli z tohoto letounu obavy. Od počátku roku [[1943]] se situace začala výrazně měnit ve prospěch Sovětů. Na frontu proudily Šturmoviky, které měly již zadního střelce, formace těchto bitevníků začaly chránit v daleko větší míře stíhací letouny (ať sovětské či zahraniční výroby), jejichž počet rychle narůstal. Iljušiny Il-2 používaly taktiku „vytvoření kruhu,“ při které zpravidla útočilo i navzájem se krylo osm těchto letounů v bojové sestavě. Díky protitankovým kanónům, bombám, raketám i kumulativním PTABům, jimiž byly Il-2 vyzbrojeny, dosahovala [[Rudá armáda]] výrazných úspěchů při ničení techniky, komunikací, opevnění i živé síly nepřítele. Letouny Il-2 byla vyzbrojena i [[1. československá smíšená letecká divize v SSSR]], po ukončení [[Druhá světová válka|2. světové války]] sloužily letouny i v Československé armádě (známé též pod přezývkou „kombajn“, kvůli charakteristickému zvuku motoru).

== Varianty ==
Iljušin měl mnoho variant, ale pro mnohé je známo dělení jen na jednomístné a dvoumístné verze, kdy jednomístná je většinou značena jako Il-2 a dvoumístná jako Il-2 m3 či Il-2 typ 3. Chaos ve značení vzniknul již za války, kdy některé upravené verze dostávali značení až po několika měsících od jejich vzniku a mnohdy byly na frontě vedeny pod jiným značením či "zastaralým" značením.
Do konce války byly tři základní typy šturmoviků.
*Il-2 typ 1 (Jednomístné verze a frontově upravené dvoumístné verze.)
**Il-2 1. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny MP-6, jedna z možných původních variant vyřazená na úkor méně problémové serie s kanóny VYa.)
**Il-2 2. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny VYa-23, jedna z možných původních variant, která pro problémy s dodávkou kanónů VYa, byla sériově výráběna až od srpna 1941 a od konce roku 41 plně nahradila ostatní čtyři série. I ostatní dvojmístné šturmoviky byly převážně vybaveny kanóny VYa-23.)
**Il-2 3. serie (Vybavena dvěma 20mm kanóny ŠVAK, nejčastější verze v prvních měsících války.)
**Il-2 4. serie (Vybavena dvěma 23mm kanóny SG-23, pokusná verze.)
**Il-2 5. serie (Vybavena jedním 20mm kanónem ŠVAK, pokusná verze.)
**Il-2 I (Istrebitel-stíhač. Jednalo se o odlehčenou variantu jedné z pěti serií, která byla určena-pro nedostatek jiných stíhačů-na ochranu ostatních šturmoviku, nebo na napadání německých bombardérů. Sloužila například i v Moskevské protivzdušné obraně.)
**Il-2 (Frontově upravené dvoumístné verze. Byly zpravidla nadále značeny původním sériovým číslem, pod kterým přišly k jednotkám z továrny.)
*Il-2 typ 2 (První dvoumístné verze s původním tvarem křídla většinou vedené pod názvem Il-2M2. Přidáním zadního střeliště, bylo změněno i těžiště letounu, které se posunulo dozadu, čímž tyto šturmoviky měli velmi špatné letové vlastnosti a v ostrých manévrech byly i nebezpečné. Tuto chybu napravil až nový "zahnutý" tvar křídla, který opět vrátil část ztracených vlastností po přidání zadního střeliště.)
*Il-2 typ 3 (Dvoumístné verze s novým tvarem křídla většinou vedené pod názvem Il-2M3. Tento typ byl nejpočetnější seriově vyráběný šturmovik.)
**Il-2 T (Torpédový šturmovik, nasazován u námořního letectva.)
**Il-2 NS-37 nebo Il-2 typ 3M (Tento šturmovik byl vybaven dvěma protitankovýma kanónama NS-37mm a byl určen výhradně na boj s tanky.)

== Specifikace ==
Iljušin Il-2m3 byl dvojmístný jednomotorový samonosný [[dolnoplošník]]. Kovová kostra křídel byla potažená [[dural]]em, dřevěná kostra ocasních ploch překližkou. Pozdější verze měly ocasní plochy také duralové. Trup v přední části tvořila pancéřová a v zadní překližková skořepina. Stroj měl zatahovací podvozek, hlavní nohy podvozku se sklápěly dozadu, zadní ostruhové kolečko bylo pevné.

=== Technické údaje ===
* '''Posádka:''' 1. prototyp (CKB-55) - 1 pilot, 1 střelec, typ Il-2 (1941-1942) - 1 pilot, typ Il-2m3 (od konce roku 1942) - 1 pilot, 1 střelec
* '''Délka:''' 14,60 m
* '''Rozpětí:''' 11,60 m
* '''Výška:''' 4,20 m (v některých pramenech je uváděno 3,40m)
* '''Plocha křídel:''' 38,5 m²
* '''Plošné zatížení:''' 160 kg/m²
* '''Prázdná hmotnost:''' 3990 kg až 4260 kg
* '''Vzletová hmotnost :''' 5310 kg až 5790 kg
* '''Pohonná jednotka:''' řadový kapalinou chlazený dvanáctiválec Mikulin AM-38 pohánějící trojlistou stavitelnou vrtuli VIŠ-225
* '''Výkon pohonné jednotky:''' 1600 k (1176 kW) až 1750 k (1286 kW)

=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost:''' 414 km/h ve výšce 3000 m
* '''Dolet:''' 640 až 720 km
* '''Dostup:''' 5500 až 7800 m
* '''Stoupavost:''' 10,4 m /s min
* '''Poměr výkon/hmotnost:''' 0,21 kW/kg

=== Výzbroj ===
'''Il-2 měly různé varianty výzbroje:'''
*2x 20 mm kanón [[ŠVAK]] v křídlech s 500 náboji pro každý a 2x 7,62 mm kulomet [[ŠKAS]] v křídlech
*2x 23 mm [[VJa-23]] s 300 náboji pro každý v křídlech a 2x 7,62 mm kulomet [[ŠKAS]] v křídlech
*2x 37 mm protitankový automatický kanón 11-P-37 ráže 37 mm
*1x pohyblivý 12,7 mm kulomet [[UBT]] se 150 náboji, ovládaný střelcem
'''Nesené bomby a rakety:'''
*4x 100 kg bomba v bombovnici
*2x 100 kg nebo 250 kg bomba na vnějších závěsnících pod křídly
*8x neřízené střely [[RS-82]] nebo [[RS-132]] pod křídly (v případě že nenesl jinou podvěšenou výzbroj)
*PTAB - kumulativní bomby v zásobnících DAG-10
*torpédo

== Uživatelé ==
*[[Sovětský svaz]]
*[[Bulharsko]]
*[[Československo]]
*[[Čína]]
*[[Severní Korea]]
*[[Polsko]]
*[[Jugoslávie]]

=== Reference ===
* Jiří F. Šiška, ''Rudé hvězdy válečného nebe'', ISBN 80-7198-297-0
* NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla III. 3., upravené a doplněné vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1.
== Externí odkazy ==
* [http://people.ee.ethz.ch/~chapman/il2guide/downloads/technical/il2pilotnotes.pdf Originální Il-2 příručka (rusky)]
* [http://break-left.org/air/il-2.html Iljušin Il-2 Šturmovik]
* [http://www.plastikowe.pl/galerie/lotnictwo/iliuszyn-il-2m3 Fotogalerie Iljušinu Il-2m3]
* [http://airwar.valka.cz/sssr/il_02/index.php Il-2 - obsáhlé informace]
* [http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=363 Iljušin IL-2 www.palba.cz]

{{Flickr|Ilyushin+Il-2}}{{Commonscat|Ilyushin Il-2}}{{Článek z Wikipedie}}
{{Sovětské vojenské letouny druhé světové války}}
[[Kategorie:Útočná letadla]]
[[Kategorie:Letadla Iljušin]]
[[Kategorie:Sovětská a ruská vojenská letadla]]