http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php?action=history&feed=atom&title=IndemnitaIndemnita - Historie editací2026-07-05T07:33:36ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.16.5http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php?title=Indemnita&diff=2379952&oldid=prevSysop: + NEW2021-08-28T08:56:51Z<p>+ NEW</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div>'''Indemnitou''' (která je též někdy označována jako ''materiální [[Imunita (právo)|imunita]]'') se rozumí neodpovědnost např. [[poslanec|poslance]] (či [[senát]]ora) za hlasování a určité projevy učiněné v Poslanecké sněmovně (či Senátu) a v jejich orgánech. Aspekt materiální imunity spočívá ve skutečnosti, že zatímco imunita klasická vyjímá účastníka z postihu ve smyslu procesním, v případě indemnity nedojde ani k [[Hmotné právo|hmotněprávnímu]] základu případného postihu. Toto právo zakotvuje článek 27 odstavec 1 a 2 [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]]. Poslance či senátory za takovéto projevy nelze trestně stíhat, avšak to nevylučuje možnost zahájení disciplinárního řízení ze strany příslušné komory. Disciplinární řízení pak provádí mandátový a imunitní výbor.<br />
<br />
[[Prezident České republiky|Prezident republiky]] disponoval absolutní indemnitou nepochybně do 8. března 2013, neboť podle čl. 54 odst. 3 Ústavy není z výkonu své funkce odpovědný a podle čl. 65 odst. 3 prezidenta republiky nešlo zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt a jediný delikt, který mohl během svého funkčního období spáchat, byla [[velezrada]]. V důsledku novely Ústavy č. 71/2012 Sb., kterou se zavedla přímá volba prezidenta, však byla jeho procesněprávní imunita omezena na dobu výkonu mandátu. V současné době tak lze prezidenta stíhat za trestné činy po skončení jeho mandátu. Podle názoru [[Pavel Rychetský|Pavla Rychetského]] to znamená, že ve vztahu k výkonu svého úřadu i nadále disponuje absolutní indemnitou, jen jednání mimo výkon jeho funkce prezidenta je kryto pouze procesní imunitou, tedy nestíhatelností.<ref>{{Citace monografie<br />
| příjmení = Rychetský<br />
| jméno = Pavel<br />
| příjmení2 = Langášek<br />
| jméno2 = Tomáš<br />
| titul = Ústava České republiky: Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky - Komentář<br />
| vydání = 1<br />
| vydavatel = Wolters Kluwer<br />
| místo = Praha<br />
| rok = 2015<br />
| počet stran = 1224<br />
| strany = <br />
| isbn = 978-80-7478-809-3<br />
}}</ref> Část ústavních právníků se ale kloní k názoru, že podle čl. 54 odst. 3 Ústavy jde o neodpovědnost jen ve smyslu politickém, tj. neodpovědnost parlamentu.<br />
<br />
== Charakter projevů ==<br />
[[Důvodová zpráva]] k Ústavě stanoví, že „projevem se rozumí nejen výroky, ale i [[gesto|gesta]], písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle“.<ref>{{Citace elektronické monografie<br />
| titul = Tisk 152 – vládní návrh ústavního zákona Ústava České republiky<br />
| vydavatel = Česká národní rada<br />
| datum_vydání = 1992-11-04<br />
| datum_přístupu = 2013-07-19<br />
| místo = Praha<br />
| url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0152_03.htm<br />
}}</ref> Podobné stanovisko zastává také právní teorie, kromě verbálního vyjadřování může jít o pokřiky, gesta, vyjádření prostřednictvím [[transparent]]u nebo doplňku oblečení, ale i písemné vyjádření, jako je např. legislativní návrh, podpis na dokumentu či písemná [[interpelace]]. Tedy vše, čím poslanec nebo senátor projevuje vůli v rámci svého [[mandát (politika)|mandátu]],<ref name="komentář">{{Citace monografie<br />
| příjmení = Sládeček<br />
| jméno = Vladimír<br />
| příjmení2 = Mikule<br />
| jméno2 = Vladimír<br />
| příjmení3 = Syllová<br />
| jméno3 = Jindřiška<br />
| titul = Ústava České republiky<br />
| vydavatel = C. H. Beck<br />
| místo = Praha<br />
| rok = 2007<br />
| strany = 215–231<br />
| isbn = 978-80-7179-869-9<br />
}}</ref><ref name="Pavlíček">{{Citace monografie<br />
| příjmení = Pavlíček<br />
| jméno = Václav<br />
| spoluautoři = a kol.<br />
| titul = Ústavní právo a státověda. II. díl. Ústavní právo České republiky<br />
| vydavatel = Linde<br />
| místo = Praha<br />
| rok = 2008<br />
| strany = 418<br />
| isbn = 978-80-7201-694-5<br />
}}</ref><ref name="Bárta">Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012, [cit. 2015-06-24]. [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3804ACAB4F285733C1257AA10030FB93?openDocument Dostupné online].</ref> co souvisí s jeho politickou činností (jednání vyplývající z politických dohod, rozhodnutí a kompromisů), což dříve mohlo ve smyslu judikatury [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyššího soudu]] – na rozdíl od pozdějšího rozhodnutí Ústavního soudu<ref name="nález">Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3018/14, [cit. 2015-06-24]. [http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/I._US_3018_14.pdf Dostupné online].</ref> – být i vzdání se tohoto mandátu.<ref>Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 3 Tcu 76/2013, [cit. 2015-06-24]. [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/E05696D3BE4C86A2C1257BB000505BFF?openDocument Dostupné online].</ref> Naopak projev vůle, kde by se o výkon mandátu zjevně nejednalo (např. jednání proti důstojnosti, majetku nebo zdraví jiného), by ústavně chráněn nebyl.<ref>Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 Tcu 85/2013, [cit. 2015-06-24]. [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/AC17D3FC6A9F6A80C1257C230054856B?openDocument Dostupné online].</ref><ref>Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 3 Tcu 33/2014, [cit. 2015-06-24]. [http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/773146F1B0277F8AC1257D26003574CB?openDocument Dostupné online].</ref><br />
<br />
Indemnitou chráněné projevy se ale musí odehrávat při jednání [[parlament]]ní komory nebo jejích orgánů (bez ohledu na to, zda se jedná přímo v sídle Parlamentu nebo jinde), nikoli mimo jednání, např. v kuloárech či o přestávce.<ref name="komentář" /><ref name="Pavlíček" /> Orgánem komory se pak ve smyslu čl. 31 Ústavy rozumí její výbor či komise, judikatura ale do tohoto pojmu zahrnula i poslanecký klub.<ref name="Bárta" /> Judikatura [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]] pak upřesnila, že indemnitou chráněný projev musí sdělovat informaci nebo vyjadřovat názor, ačkoli míra expresivity nebo samotný obsah projevu jinak není relevantní, a musí směřovat vůči účastníkům parlamentní debaty, nikoli navenek (např. zveřejněním na [[sociální síť|sociální síti]]), protože smyslem indemnity není záruka svobody projevu poslance či senátora jakožto jejich osobní výsada, ale ochrana celého parlamentu před výkonnou mocí.<ref name="nález"/><br />
<br />
== Reference ==<br />
<references /><br />
<br />
== Externí odkazy ==<br />
* [https://cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Indemnita Encyklopedické heslo Indemnita v Ottově slovníku naučném]<br />
<br />
<br />
{{Článek z Wikipedie}}<br />
[[Kategorie:Ústavní právo]]<br />
[[Kategorie:Ústavní činitelé]]<br />
[[Kategorie:Právní pojmy]]</div>Sysop