Sysop: 1 revizi

2014-06-05T10:35:31Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 5. 6. 2014, 10:35

Sysop: Nahrazení textu

2011-03-28T00:36:43Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Italština''' je [[Románské jazyky|románský jazyk]], kterým mluví asi 70 milionů rodilých mluvčích, žijících převážně v [[Itálie|Itálii]].

== Rozšíření ==
Italština je úředním jazykem v [[Itálie|Itálii]], [[San Marino|San Marinu]] a [[Švýcarsko|švýcarských]] kantonech [[Kanton Ticino|Ticino]] a [[Grigioni]]. Je také po [[latina|latině]] druhým oficiálním jazykem ve [[Vatikán]]ě a v některých částech [[Slovinsko|Slovinska]] a [[Chorvatsko|Chorvatska]], kde jsou italské menšiny. Mluví jí také skupiny imigrantů v [[Lucembursko|Lucembursku]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Venezuela|Venezuele]], [[Brazílie|Brazílii]], [[Argentina|Argentině]], [[Kanada|Kanadě]] a [[Austrálie|Austrálii]]. Je také rozšířena na sousední ostrov [[Malta]] a v [[Albánie|Albánii]].

=== Nářečí ===
Mezi uznávané [[nářečí|dialekty]] patří toskánský, piemontský, sardinský, abruzzský, apulský, umbrijský, lazijský, marchigianský, cicolansko-reatonsko-aqualský, moliský a další. Kromě nich se dá hovořit o dialektech i v souvislosti s každým městem.

== Historie ==

Italština vznikla postupným vývojem z hovorové (vulgární) latiny. První texty, které mohou být označeny za italštinu, se datují na začátek 9. století (''indovinello veronese'', viz níže). Italština byl poprvé formalizována ve 14. století prací Dante Alighieriho, který smíchal jihoitalské dialekty se svojí rodnou toskánštinou.
Moderní italština je postavena na toskánském dialektu. Ostatní dialekty mají samostatný vývoj z latiny, jsou však ovlivněny různými jinými jazyky podle dějin místa, kde se používají. Např. jihoitalské dialekty jsou silně ovlivněny španělštinou a (byť jen částečně) arabštinou.
Základní změny v italském jazyce vůči latině jsou následující:

* [[Slovní zásoba]]
** Některé [[kořen (mluvnice)|kořeny]] zmizely úplně nebo byly potlačeny a nahrazeny v každodenní mluvě novými. Např. lat. ''bellum'' bylo nahrazeno slovem ''guerra''. Původní kořen se však dodnes nachází v odvozených slovech jako ''bellicoso'', ''debellare'', ''ribelle'' apod. Nebo lat. ''dies'' bylo nahrazeno it. ''giorno'', avšak původní kořen se dodnes uchovává ve slovech ''diurno'', ''meridiano'' apod. V podstatě zcela zmizel např. kořen slova ''equus'' (snad až na velmi zřídka užívané adjektivum ''equestre'').
** Některá slova změnila svůj význam.
** Italština se obohatila o slova přejatá z jiných jazyků, např. ''cavallo'', ''casco'', či moderní novotvary jako ''automobile'', ''aeroplano'' apd.
* [[Skloňování]] a [[časování]]
** V italštině se prosadilo (na rozdíl od latinského skloňování pomocí [[Mluvnický pád|pádových]] [[Koncovka (mluvnice)|koncovek]]) skloňování předložkové. Genitiv se obvykle tvoří předložkou ''di'', dativ ''a'', akusativ je bezpředložkový. Tyto pádové předložky jsou původem skutečnými latinskými předložkami ''de'', ''ad'' apod.
** Se zánikem pádových koncovek se ustálila nová podoba [[podstatné jméno|substantiva]]/[[přídavné jméno|adjektiva]] (v italštině jediná), a to z latinského [[akuzativ]]u. Např. it. ''tempo'' je lat. ''tempus'' (ak. ''tempus''), it. ''mano'' z lat. ''manus'' (ak. ''manum''), it. ''migliore'' z lat. ''melior'' (ak. ''meliorem'') apod.
** U [[sloveso|sloves]] došlo k vytváření minulých časů s pomocným slovesem (''avere'' nebo ''essere'') a k posunu významu použití jednotlivých časů. V otázce použití časů však hodně závisí na oblasti.
* [[Přízvuk]], délka [[slabika|slabik]] a [[výslovnost]]
** Výslovnost je měkčí, a to v případě např. ''gi/ge'', ''ci/ce'', ''gli'' apod.
** V italštině došlo k zániku přirozené délky slabik, zůstala jen délka polohová. Největší vliv na délku slabik má však slovní přízvuk, který slabiku výrazně prodlužuje. K tomuto jevu, který se objevil již v pozdní starověké latině (viz poezii [[Commodianus|Commodianovu]]), je velmi patrný v dnešní hovorové italštině, kde přízvučná slabika často potlačuje slabiky okolní (srov. hovorové ''come devo fa'?'' namísto ''come devo fare?'')
** Italština změnila výslovnost většiny kořenů. Viz např. ''novus'' > ''nuovo'', ''signum'' > ''segno'' apod. Také došlo ke změně výslovnosti hlásek. Např. préteritum/imperfektum, v latině tvořené koncovou příopnou ''ba'', se v italštině tvoří příponou ''v(a)'' apod.
* [[Člen (mluvnice)|Člen]] a [[jmenný rod|rod]]
** V italštině se objevily členy, jak určitý (il/lo/l'/la), tak neurčitý (un/una/un'). Člen určitý vznikl z latinského ukazovacího zájmena ''ille/illa'', neurčiný je číslovkou ''jeden/jedna''.
** Při přechodu z latiny se ztratilo neutrum, které však je částečně prakticky odlišováno v některých tvarech (např. [[plurál]] slova ''uovo'' (pl. ''uova'') nebo u některých [[zájmeno|zájmen]], používaných pouze pro věci, jako ''esso'').
* [[Věta (lingvistika)|Větná]] stavba
** Větná stavba je jednodušší, více využívá vedlejších vět než klasická latina. [[Infinitiv]]ní vazby s [[akuzativ]]em či [[nominativ]]em prakticky (až na výjimky) neexistují.
** Ve vedlejších větách je omezeno používání povinných [[konjunktiv]]ů. To se týká především [[časová souslednost|souslednosti časové]] a časových a vztažných vět. Pokud zde italština používá konjunktiv, jedná se o významový rozdíl vůči použití [[indikativ]]u.

K těmto změnám docházelo postupně. Velmi pěkně je tento postup patrný při četbě italských středověkých a [[renesance (historická epocha)|renesančních textů]] ([[Torquato Tasso]], Dante Alighieri apod.).

== Literární tvorba ==
Prvním textem zaznamenaným vulgární (tj. lidovou) italštinou literárního charakteru je tzv. veronská hádanka (''indovinello veronese'') z počátku 9. století. Jejím řešením není nic jiného než symbol psaní: bílé pole je nepopsaný list, černé semeno písmena a býci pero. Zní:

<pre>Se pareba boues,
alba pratalia araba
& albo uersorio teneba
& negro semen seminaba.
</pre>
<pre>Tlačil před sebou býky,
oral bílé pole,
držel bílý pluh
a zaséval černé semeno.
</pre>

== Abeceda a výslovnost ==
{| class="wikitable"
|-
| velké: || А || À || B || C || D || E || É || È || F || G || H || I || Ì || J || K || L || M || N || O || Ò || P || Q || R || S || T || U || Ù || V || W || X || Y || Z
|-
| malé: || a || à || b || c || d || e || é || è || f || g || h || i || ì || j || k || l || m || n || o || ò || p || q || r || s || t || u || ù || v || w || x || y || z
|-
| výslovnost: || a || a (přízv.) || b || k nebo č || d || e || e (přízv.) || e (přízv.) || f || g nebo dž || nevyslovuje se || i || i (přízv.) || j || jen v ciz. sl. || l || m || n || o || o (přízv.) || p || k<sup>u</sup> || r || s || t || u || u (přízv.) || v || jen v ciz. sl. || jen v ciz. sl. || jen v ciz. sl. || c nebo dz
|}

* přízvučné slabiky (většinou předposlední) následované souhláskou a samohláskou, skupinou r + souhláska nebo st se vyslovují dlouze, jinak krátce.
* c se čte jako k před a, o, u, souhláskou a ve skupinách che, chi.
* c se čte jako č před e, i a ve skupinách cia [ča], cio [čo], ciu [ču].
* g se čte jako g před a, o, u, souhláskou a ve skupinách ghe, ghi.
* g se čte jako dž před e, i a ve skupinách gia [dža], gio [džo], giu [džu].
* scia, sce, sci, scio, sciu se čte š [ša, še, ši, šo, šu]
* z se čte někdy jako c, někdy jako dz (neexistuje přesné pravidlo, nutná praxe)
* zdvojené souhlásky (bb, ss, tt,…) se čtou dlouze

== Vzor ==
* italština - ''italiano''
* ano - ''sì''
* ne - ''no''
* samozřejmě! - ''certo!''/''certamente''
* ahoj! - ''ciao!'' (neformálně)/''salve!'' (obecně)
* jak se máte? - ''come stai?'' (neformálně)/''come sta?'' (formálně)/''come va?'' (obecně)

== Slovní zásoba ==
Slovní zásoba vychází z [[latina|latiny]] buď přímo, nebo zpětným přejímáním z jiných románských jazyků. Část slovní zásoby pochází i z [[germánské jazyky|germánských jazyků]], je možné nalézt i vliv [[arabština|arabštiny]] apod.

== Externí odkazy ==
* [http://pazelv.blog.cz/0910/frantisek-vymazal-snadno-a-rychle Digitalizovaná edice učebnic "Snadno a rychle" z počátku 20. století včetně dobové učebnice italštiny (vlaštiny)]

{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Románské jazyky]]
[[Kategorie:Úřední jazyky Evropské unie]]
[[Kategorie:Živé jazyky]]
[[Kategorie:Jazyky Itálie]]
[[Kategorie:Jazyky Toskánska]]
[[Kategorie:Jazyky Sicílie]]
[[Kategorie:Jazyky Kampánie]]
[[Kategorie:Jazyky Benátska]]
[[Kategorie:Jazyky Korsiky]]
[[Kategorie:Jazyky Švýcarska]]
[[Kategorie:San Marino]]
[[Kategorie:Vatikán]]
[[Kategorie:Jazyky Austrálie a Oceánie]]

Italština - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu