Sysop: 1 revizi

2014-06-05T01:08:16Z

1 revizi

← Starší verze

Verze z 5. 6. 2014, 01:08

Sysop: Nahrazení textu

2012-03-20T09:18:44Z

Nahrazení textu

Nová stránka

'''Ivan Odilo Štampach''' (* [[18. únor]]a [[1946]] [[Praha]]) je [[česká republika|český]] [[Religionistika|religionista]], [[teolog]], [[filosof]] a vysokoškolský [[Učitel|pedagog]]. Od roku 2000 je vedoucím katedry religionistiky a filosofie na [[Univerzita Pardubice|Univerzitě Pardubice]].
Roku 1983 byl Ivan Štampach tajně vysvěcen na [[římskokatolická církev|římskokatolického]] kněze a vstoupil do [[Řád bratří kazatelů|dominikánského řádu]], kde přijal jméno '''Odilo'''. Roku [[1999]] se stal [[duchovní]]m [[starokatolická církev|starokatolické církve]], čímž z hlediska [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]] upadl do [[exkomunikace]]. V současné době se nadále hlásí ke [[křesťanství]], není však zaměstnancem žádné církve.
Jako badatel se věnoval mimo jiné [[nová náboženská hnutí|novým náboženským hnutím]], [[ekumenismus|ekumenismu]] a [[mezináboženský dialog|mezináboženskému dialogu]], [[spiritualita|spiritualitě]] a metodologii religionistiky.
== Život ==
Ivan Štampach se narodil v Praze; žil v letech 1946 až 1948 v Plzni, poté na Slovensku, kde 1963 až 1967 studoval učitelství 2. stupně ZDŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě, 1968 až 1970 dálkově filosofii a pedagogiku na FF [[Masarykova univerzita|Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně]]. Roku 1970 byl ze studia vyloučen „za přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky“ a vězněn v [[Bratislava|Bratislavě]] a [[Ilava|Ilavě]] do roku [[1974]], pak se vrátil do Prahy.
V letech 1978 až 1983 tajně studoval teologii, ukončení studia později potvrdil dominikánský řád. Na kněze byl vysvěcen v [[Berlín]]ě roku 1983. Teologii v letech 1982–1989 učil v tajných kurzech a publikoval v [[samizdat]]ových časopisech (''[[Teologické texty]], [[Sursum]]'' a ''[[Acta incognitorum]]''). Roku 1987 vstoupil do [[řád bratří kazatelů|dominikánského řádu]], přijal řádové jméno Odilo.
Od roku 1990 zahájil veřejnou pedagogickou činnost. Roku 1992 získal licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově (práce ''Nástin ekumenické teologie'') a roku 1994 doktorát teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani, jeho disertační práce byla ''Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku.'' Na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se habilitoval roku 1996 (práce ''Náboženství v dialogu'').
V polovině 90. let se Ivan Štampach profiloval jako výrazný kritik kurzu římskokatolické církve.<ref>Milan Tesař: [http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=872 Časopis AD a polarizace v církvi] (ChristNet.cz, 19. 9. 2001)</ref> Roku 1996 neprodloužilo tehdejší vedení Katolické teologické fakulty UK Štampachovi učitelskou smlouvu<ref> [[Jiří Zajíc]] a [[Martin Valášek]]: [http://www.souvislosti.cz/100/pruvodce.html Průvodce kauzou pražská Katolická teologická fakulta], ''[[Souvislosti]]'' 1/2000</ref>
28. června 1999 požádal o přijetí mezi duchovní starokatolické církve, starokatolická církev jeho žádost přijala. Ve veřejnou známost toto vešlo 9. července téhož roku, o 13 dnů později byl oficiálně představen jako starokatolický duchovní.<ref>Pan Štampach později při některých příležitostech v médiích popíral, že by kdy žádal o přijetí mezi starokatolické duchovní, což vedlo starokatolického [[Dušan Hejbal|biskupa Hejbala]] k tomu, že veřejně potvrdil, že tomu tak skutečně bylo, viz Dušan Hejbal: ''Štampach byl i starokatolíkem''; [[ChristNet.cz|ChristNet]] 26. 3. 2004 </ref> [[29. červenec|29. července]] proto [[Damián Němec]], [[provinciál]] české provincie dominikánů, vydal dekret, v němž konstatoval, že se bratr Štampach svým činem dopustil deliktu [[schisma]]tu, čímž automaticky upadl do [[exkomunikace]], automaticky byl propuštěn z dominikánského řádu a ztratil pravomoci plynoucí z jeho kněžského svěcení.<ref>Akta Arcibiskupství pražského; ''Oznámení provinciála České dominikánské provincie ohledně situace P. Štampacha č. j. 3675/99''</ref>
Od července 1999 je Štampach členem [[starokatolická církev|starokatolické církve]], do dubna 2002 jako pomocný duchovní při [[Kaple svaté Máří Magdaleny (Holešovice)|kapli sv. Máří Magdalény]] v Praze. Od října 1999 do roku 2002 byl členem synodní rady starokatolické církve <ref>Tomáš Skácel: [http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=41 „Jsem stále katolík“], rozhovor s I. O. Štampachem (ChristNet.cz, 3. 3. 2000)</ref>,.<ref name=hejbal> [[Dušan Hejbal]]: [http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2007 ''Štampach byl i starokatolíkem''], christnet.cz, 26. 3. 2004</ref>
Od konce roku 1991 byl členem [[Řád svobodných zednářů|zednářské]] Velké lóže České republiky.<ref name=mfd>[[Jan Jandourek]]: [http://archiv.natia.cz/archiv1/393.htm Přijít na schůzi a žádat o přijetí? Nelze] (rozhovor se Štampachem, ''Mladá fronta DNES'', 26. 11. 2004; kopie na natia.cz)</ref> Ke svému tehdejšímu členství v lóži se veřejně hlásil.<ref>[[Milan Norbert Badal]]: Církev a svobodní zednáři, viz http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=1925</ref> O zednářství a podobná hnutí se dlouhodobě zajímá i jako religionista.
Zastával řadu akademických a veřejných funkcí: je předsedou [[Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů|Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů]], místopředsedou [[Český helsinský výbor|Českého helsinského výboru]] a místopředsedou správní rady nadace [[Světový Étos - Centrum Prokopios]]. V [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2002|parlamentních volbách v červnu 2002]] byl jako nestraník lídrem kandidátky [[Strana zelených|Strany zelených]] v Pardubickém kraji. Je členem Křesťansko-sociální platformy [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]].
Od roku 1990 Ivan Štampach učil na řadě vysokých a vyšších odborných škol. Mimo jiné v letech 1990 až 1996 učil na [[Katolická teologická fakulta UK|Katolické teologické fakultě UK]] kurs [[fundamentální teologie]], od roku 1995 na Vyšší sociálně-pedagogické a teologické škole [[Jabok]] religionistiku, od roku 1996 dosud na [[Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Evangelické teologické fakultě UK]] v Praze teologická a religionistická témata v rámci studia Teologie křesťanských tradic, od roku 2000 je vedoucím katedry religionistiky a filosofie na [[Univerzita Pardubice|Univerzitě Pardubice]].
== Odborné a názorové zaměření ==
=== Religionistika ===
Ivan O. Štampach ve své pedagogické a publikační činnosti reflektuje především současnou žitou [[religiozita|religiozitu]]. [[Religionistika]] je v jeho pojetí [[hermeneutika|hermeneutikou]] znakových struktur chápaných jako náboženské, jakož i reflektovaným a nutně omezeným sdílením náboženské zkušenosti. Dává přednost fenomenologii náboženství před pouhou deskripcí a komparací religiózních faktů. V tomto smyslu se věnuje i metodologii religionistiky jako oboru. Sleduje mimo jiné témata:
* vztah spirituality a institucionalizovaného náboženství
* [[dialog]] mezi [[náboženství]]m a [[profánnost|profánní]] [[Kultura|kulturou]] ([[filosofie|filosofií]], [[umění]]m, [[politika|politikou]], [[věda]]mi)
* vztah religionostiky, filosofie a [[teologie]]
* nová religiozita
* mezináboženské vztahy (hlubinný [[ekumenismus]], sdílená náboženská identita, interspiritualita, intrareligiózní dialog)
* náboženské [[autorita|autority]] včetně náboženského [[sekta|sektářství]]
* vnitrokřesťanský ekumenismus
* alternativní [[křesťanství]]
* metodologie religionistiky, například definice náboženství, třídění náboženských fenoménů
=== Filosofie ===
Kloní se k [[dualismus|nedualistickému]] [[personalismus|personalismu]], inspirací jsou mu mimo jiné [[Jacques Maritain]], [[Emmanuel Mounier]], [[Jean Lacroix]], [[Nikolaj Berďajev]], [[Pavel Florenskij]], z českých filosofujících autorů částečně [[Vladimír Hoppe]], [[Zdeněk Neubauer]], [[Petr Vopěnka]], [[Karel Floss]]. Chápe myšlenkový odkaz [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] jako metodu přístupu ke skutečnosti, nikoli jako soubor [[dogma]]t; jeho pozdější texty čte ve světle Filosofie svobody. Ze současných myslitelů této linie oceňuje a studuje tyto: [[Massimo Scaligeri]], [[Georg Kühlewind]] a [[Christian Bamford]]. Sleduje se sympatií též zejména tyto stoupence [[perennialismus|perennialismu]] (resp. [[tradicionalismus|tradicionalismu]]): [[Frithjof Schuon]], [[Titus Burckhardt]], [[Seyyed Hosein Nasr]]. Jako publicista se věnuje i politickým tématům. Hlásí se k sociálně a ekologicky orientované politice, k organickému středu a hledá inspiraci v [[komunistarismus|komunitarismu]] a [[korporativismus|demokratickém korporativismu]].
=== Náboženství ===
Ani po odchodu z profesionální církevní činnosti není v osobním životě vůči náboženství neutrální. Hlásí se k žité křesťanské ortodoxii, k široce pojaté katolické tradici, k radikálnímu, občansky a sociálně angažovanému křesťanství, ke hlubinnému sdílení s jinými [[náboženství]]mi. Sám se hlásí k západní kulturní příslušnosti, ale blízcí jsou spíše pravoslavní autoři jako [[Paul Jevdokimov]], [[Jerzy Klinger]], [[Anthony Bloom]], [[Panayotis Nellas]], [[Seraphim Sigrist]], [[Olivier Clément]], [[Philip Sherrard]], [[Annick de Souznelle]]).
Sleduje linii sofiálního a mystického křesťanství, jakož i křesťanské [[teosofie]] (např. [[Jakub Boehme]] a [[Louis Claude de St.Martin]]) a je těsně spřízněn s [[antroposofie|antroposofií]].
Ivan Odilo Štampach je odpůrcem dalších církevních restitucí a říká že k tradici křesťanství církve patří chudoba: Kristus řekl "Běda vám bohatí".
== Bibliografie ==

* 1992 – ''Sekty'', Pastorační středisko pražské arcidiecéze
* 1992 – ''Malý přehled náboženství'', SPN Praha
* 1993 – ''Život, Duch a všechno''. Duchovní směry nového věku
* 1995 – ''Sekty a nová náboženská hnutí''. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994
* 1995 – ''Nástin ekumenické teologie''. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
* 1997 – ''Snění v plné bdělosti''. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno
* 1998 – ''Náboženství v dialogu''. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie
* 2000 – ''A nahoře nic…'' O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha
* 2001 – ''Tušili světelné záplavy'', Cherm Praha
* 2004 – ''Čaroděj dřímá v každém z nás''. Hovory s Ivanem O. Štampachem (ptala se Božena Správcová), Lubor Kasal Praha
* 2008 – ''Přehled religionistiky''
== Reference ==
== Externí odkazy ==
* [http://www.stampach.cz Ivan Odilo Štampach] – osobní stránka
* [http://www.religionistika.cz/stampach.htm doc. Ivan Štampach] ([[Univerzita Pardubice]], Fakulta filozofická, Katedra religionistiky a filosofie)
* [http://www.literarky.cz/?p=autor&id=144 články Ivana Štampacha] (''[[Literární noviny]]'')
* [http://www.blisty.cz/aut/1310/art.html články Ivana Štampacha] (''[[Britské listy]]'')
* Jan Grzegorczyk: [http://www.mateusz.pl/wdrodze/nr315/315-01-weclawski.htm Kościół w czasach barwnej szarości] (rozhovor s prof. [[Tomasz Węcławski|Tomaszem Węcławskim]], polsky) na Mateusz.pl
* Ilona Manolevská: [http://www.e-stranka.cz/regenerace/2003/03/stampach.htm Nepropadám beznaději: Rozhovor s religionistou I. O. Štampachem] (''Regenerace'', 3/2003)
* [[ČRo1 Radiožurnál|Český rozhlas radiožurnál]], Eva Hůlková: [http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/460924 Doteky víry: Religionista Ivan Štampach] rozhovor, audio, 31.05.2008
{{Článek z Wikipedie}} {{DEFAULTSORT:Štampach, Ivan Odilo}}
[[Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové]]
[[Kategorie:Svobodní zednáři]]
[[Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví]]
[[Kategorie:Čeští politici]]
[[Kategorie:Strana zelených]]
[[Kategorie:Religionisté]]
[[Kategorie:Dominikáni vyloučení z řádu]]
[[Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní]]
[[Kategorie:Čeští starokatoličtí duchovní]]
[[Kategorie:Žijící lidé]]
[[Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu]]

Ivan Štampach - Historie editací

Sysop: 1 revizi

Sysop: Nahrazení textu